ročník 43/2002:
                   
027Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Zas konec léta a čistý vítr zpívá
Zastavení
Noční návštěva
Co o tom čteme v bibli:
Nejen až zaklepeme bačkorama
Má pro vás vyznání o vzkříšení těla nějaký význam už zaživa?
Jak jsme si to představovali?
Co o tom vyznáváme?
Jaký význam pro vás má vzkříšení těla?
Média je hlavně třeba brát s nadhledem
...i jeho rodinu?
Svět - rok po 11. září...
Modrý smutek Judith Hermanové
Nové logo
Finsky jsem uměla říct jen Hyvaa paivaa...
První návštěva
Zebedeovic rybářskej koláč
Čistá duše
3. romská křesťanská konference
Kontaktník
Josefovo roucho
Soutěž
Nebuď bloud
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
Literatura  
Modrý smutek
Judith Hermanové
Michaela Otterová
 
Motto: The doctor says, I¨llbe alright but I¨m feelin blue.     Tom Waits
 
    Mám-li mluvit o knížce Letní dům, později, která vyšla před čtyřmi roky a vzbudila v Německu pozdvižení, napadá mě klíčové slovo ''generace''. Všech devět povídek či vyprávění souboru nějak odráží způsob života a myšlení současných berlínských třicátníků, generace na konci bezstarostného mládí. Že by němečtí samotáři? Myslím, že to přirovnání není úplně od věci.
/n     Postavy povídek Judity Hermannové vyznávají bohémský styl života a la šedesátá léta, jsou nezodpovědní, soběstřední a mají hrůzu z nudy. Jako Christine z druhé povídky chtějí i všichni ostatní obrazně ''zažít hurikán''. A nic nedají na Kasparova moudrá slova: ''Budeš brečet a vřískat. Hurikán není žádná senzace. Hurikán je strašlivý, chceš, aby tě zbavil všech tvých rozhodnutí, ale ne na účet ostrova, ne na můj účet.'' Právě ta nutnost rozhodnout se v nich vyvolává paniku. Každý z nich si více či méně jasně uvědomuje, že už není naivním květinovým dítětem. Musí se rozhodnout kam dál a možností není přehršel: Buď si bude do smrti hrát na alternativce, i když červená křiklavost vnějších excesů nepřebije hluboký modrý smutek uvnitř. Nebo se přizpůsobí normálu jako vypravěč z povídky Sonja, který prchá před svou femme fatale do manželství s jinou ženou. Anebo se uzavře do samoty jako Kaspar, Hunter či Koberling. Zkrátka každý je nucen něčeho důležitého se vzdát a nikdo z nich to nedokáže beze zbytku.
    Ve své zmatenosti jsou překvapivě pokorní, takže se například nestydí vážně se zajímat o výpovědi svých prarodičů. Jako by minulé životní příběhy měly souvislost s jejich současnou situací. Osud prababičky v povídce Červené korále fascinuje vypravěčku dokonce tak, že ho přijímá za vlastní. V jiné povídce říká Sophie o své babičce, že uměla vyprávět ''celé dva příběhy''. Jeden o tom, jak se jí při útěku z Berlína ztratil šestiletý syn, a druhý o tom, jak dcera tomuto synovi vyrazila prakem oko. Šokující přitom není jen obsah obou příhod, ale taky fakt, že si stará zahořklá paní vybírá ze svých vzpomínek právě tyto. To, z jakých zážitků zpětně skládáme svůj životní příběh, když ho třeba někomu vykládáme nad sklenkou vinného střiku, o nás přece vypovídá víc než události samy.     Pokud člověk mluví o někom druhém, pak je tím, kdo utváří z chaosu příběh, on sám a odpovědnost za vyprávění leží něm. Přitom může být veden kalkulem s emocemi posluchačů a uvnitř zůstat lhostejný. Naopak v povídkách Letního domu je osobní zaujetí jednotlivých vypravěčů víc než zřejmé. A totéž platí pochopitelně i pro Judit Hermannovou - své postavy miluje, trpí s nimi, a to dává povídkám vážnost, před níž fakta blednou. Nemusíme se tedy trápit otázkou, nakolik jsou příběhy autobiografické. Dobrý příběh zkrátka nikdy není pouhou smyšlenkou.
 
Judith Hermannová: Letní dům, později,
Větrné mlýny 1999
 
Církev  
Nové logo
Johannes Hortulanulus
 
Chtěl bych se tímto připojit k probíhající diskusi o podobě nového loga naší Českobratrské evangelické církve. Bratr Mir. Brož v 8. čísle loňského ročníku Českého bratra vyjadřuje svůj názor, že by logo mělo vystihovat ''něco specificky českobratrského evangelického'' a vyzývá k tvorbě konkrétních návrhů. Dovolil jsem si tedy, zváživ nejprve důkladně své kreslířské možnosti i meze, přijmout tuto výzvu a svůj nápad nyní zveřejňuji - pro lepší posouzení i s popisem vývoje celé práce. Přemýšleje nad tím, co je specificky českobratrské evangelické, došel jsem k tomu, že je to především svobodný duch, který v naší církvi panuje. Teď už zbývalo jen vymyslet, jak tohoto svobodného ducha ztvárnit. Byv šťastně osvícen, vyšel jsem z biblického verše ''duch kam chce, věje'' (J 3,8) a první návrh byl na světě:
Po nějaké době mě však začal hrýzt červ pochybností: Není můj návrh příliš nejednoznačný? Ještě aby tak někdo naši milou církev obvinil ze spiritismu! Vzal jsem to tedy za jiný konec. Svoboda se přece dá vyjádřit i jinými symboly. Připojíme-li navíc některé typické evangelické znaky...
Z tohoto návrhu musí být každému jasné, o co se jedná, a navíc tu nikdo nezůstává na pochybách ohledně našeho rozhledu a zakotvenosti naší církevní tradice. Nicméně po zralé úvaze jsem musel nakonec zavrhnout i tuto verzi - nebezpečí, že nás někdo z nepochopení obviní z podbízivého amerikanismu, bylo opravdu vážné. Musel jsem nyní jít vskutku do hloubky. Uvědomil jsem si, že všechny mé předchozí snahy o konkrétnost byly vlastně marné, protože naše poznání je přece zatím jen částečné, vidíme všechno ''jako v zrcadle'' (1K 13,12), a vše je vlastně tajemstvím. A to mi bylo také inspirací pro můj poslední výkon. S konečnou platností tedy navrhuji, aby ČCE přijala za své toto logo:
 
 
 
Diskusní fórum k článku Modrý smutek Judith Hermanové:    | vložit příspěvek |
 
 
Diskusní fórum k článku Nové logo:    | vložit příspěvek |