ročník 43/2002:
                   
027Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Zas konec léta a čistý vítr zpívá
Zastavení
Noční návštěva
Co o tom čteme v bibli:
Nejen až zaklepeme bačkorama
Má pro vás vyznání o vzkříšení těla nějaký význam už zaživa?
Jak jsme si to představovali?
Co o tom vyznáváme?
Jaký význam pro vás má vzkříšení těla?
Média je hlavně třeba brát s nadhledem
...i jeho rodinu?
Svět - rok po 11. září...
Modrý smutek Judith Hermanové
Nové logo
Finsky jsem uměla říct jen Hyvaa paivaa...
První návštěva
Zebedeovic rybářskej koláč
Čistá duše
3. romská křesťanská konference
Kontaktník
Josefovo roucho
Soutěž
Nebuď bloud
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
7. přikázání  
Noční návštěva
Pavel Jun
 
Tuhle v noci jsme se sešli ve třech: smutný muž, přísný muž a já. Stůl, na něm svíčka, tři židle.Ten smutný mi podal ruku a řekl: ''Don Juan''. Ten druhý, oblečený v mnišské kutně, se na mě jen podíval a zašeptal: ''Abelárd.''
    Přinesl jsem láhev vína a tři skleničky. ''Pro radost...,'' řekl jsem.
    Abelárd odmítavě mávl rukou. Zato Juan sáhl hned po láhvi, podíval se na vinětu, trochu se ušklíbl a naplnil svou skleničku po okraj. (''Taky mohl počkat, až mu naliji...,'' myslel jsem si.)
    Po chvíli ticha se Abelárd obrátil na Dona Juana, bez okolků - jako když pokračuji v načatém rozhovoru (od začátku se mi zdálo, že spolu něco mají): ''Prvně musí být čisté, co děláš! Musíš ctít zákon Boží a zákon lidský. Máš vždycky vědět, co děláš, k čemu to je, kam to vede a jakou to má cenu. Před Bohem i lidmi. Před jejich tváří přece žiješ!''
    Don Juan mu skočil do řeči: ''Ta tvoje chladná hlava, železná vůle a tvrdé srdce! Myslíš, že druhé chráníš, a přitom jim ubližuješ. Nevíš vůbec nic o radosti.
    Radost, to je když se člověk nemusí ptát, co dělá a proč to dělá, a jaký to má smysl, když ho strhne vlna touhy, nadšení, když nemusí sám sebe držet na uzdě. Hledám radost, která je silná jako požár. Hledám radost, kdy není úniku, kdy se nebe spojí se zemí, prolnou se, země se zachvěje rozkoší...''
    ''Dost!'' zvolal Abelárd. Pohlédl na mě: ''Už zase mluví o milování...'' Sepjal ruce pod stolem a začal se šeptavě modlit.
    Nalil jsem si v rozpacích také trochu vína, zdvihl pohár, chvíli jsem v něm pozoroval odrazy svíce. Bylo jich tolik, míhaly se. Nenapil jsem se. Když jsem položil sklenici zpátky na stůl, ti dva už byli pryč. Ani mi to moc nevadilo. Co je mi do jejich sporu?
    Přece jen asi něco... Proč přišli?! Nemohl jsem usnout. Tak jsem ještě chvíli přemýšlel o radosti, o životě, o milováni a o těch dvou... Oba byli smutni. Oba měli pravdu.
    Abelárd mluvil o tváři, o tvářích, před kterými žijeme. Začal jsem si představovat tváře lidí, které znám. Jednu po druhé. Před každou mi zatrnulo. Za každou z nich je někdo, někdo zvláštní, někdo jedinečný. Dívá se na mě, ''vrací mi pohled'' a zaslouží si ho také, ''respekt''. To je opravdu ''jako uzda''... Musím přemýšlet, co dělám, co mohu, co nemohu, co je správné, co je spravedlivé, co má smysl, ''co z toho bude'' a co chce ten druhý...
    Abelárd měl pravdu.
    Ale Don Juan měl pravdu také. Jsou chvíle, kdy se přes tvář druhého díváš do nebe. Kdy děláš to, co chceš, a taky co chce druhý, a není po čem se ptát. Kdy je velká blízkost a společná radost. Všechno zapadá dohromady.
    Zvláštním způsobem to je při milování...
    Ale ten ''druhý'', ta ''druhá'' má svou tvář!
    Potřeboval jsem usnout. Tak jsem si umínil, co těm dvěma řeknu, až je potkám příště. (Nevím, proč mě napadlo, že bych mohl mít právo těm dvěma něco říci, asi se mi zdálo, že do mého života nějak patří.)
    Až mě příště potká Don Juan, tak mu řeknu: ''Tvář, tvář, v tom to je. Je vždycky jen jedna, jediná, jedinečná.
    Tváře, lidé jsou - jedineční! l Bůh. Ta, kterou objímáš, má tvář... Jedna, jedineč-ná.'' A jestli potkám Abelárda, tak bych mu měl říci: ''Některá tvář... Když se podíváš lidem víc do tváře, do očí, víc zblízka, třeba v nich uvidíš nebe. Třeba v nich uvidíš i touhu po sobě.''
    ((Pak jsem začal tušit, proč je tak smutný a přísný. Možná tu ''svou tvář'' už jednou potkal a opustil ji. Nedalo mi to spát. Vstal jsem a šel se do knihovny podívat. Našel jsem tam dopisy, které si psal z Heloisou.))
 
Vzkříšení těla  
Co o tom
čteme
v bibli:
Jan Keřkovský
 
Ve Starém zákoně se o vzkříšení moc nedočtete. K nadějím, jimiž tehdy lidé žili, myšlenka vzkříšení nepatřila. V době nejmladšího proroka (Dan 12) se však přetřásala tíživá otázka, co bude se spravedlivými, které zabili ničemové: Boží spravedlnost k tomu mlčet nebude, jedni i druzí procitnou (k životu věčnému, nebo k věčné hrůze).
    Smysl, jaký mělo v těch úvahách vzkříšení, je zřejmý: patří k Božímu soudu. Pro jedny hrozba, pro jiné naděje.
    V novozákonní době už myšlenka vzkříšení mezi Židy ''zdomácněla'': dočtete se, že na ně nevěřili saduceové (protože je nenašli v pěti Mojžíšových knihách). Pro ostatní to asi takový problém nebyl: jednou budeme všichni vzříšeni a podrobíme se soudu.
    Do toho přišla evangelia se zprávou poněkud nečekanou: nejen na konci věků, už teď se to přihodilo jednomu z nás (pravému Bohu a pravému člověku Ježíši z Nazareta - dodá k tomu ve vyznání církev). To se dosavadním představám vymykalo, jak si takovou událost měli vyložit? Tak, že Kristus jednal i pro nás: kdo s ním (ve křtu) umírá, má podíl i na jeho vzkříšení (1K 15 aj.).
    Ale hotovi ještě nejsme: Soud sice už probíhá, ale úplně hotov bude až jednou, pro živé i mrtvé...
 
 
 
Diskusní fórum k článku Noční návštěva:    | vložit příspěvek |
 
 
Diskusní fórum k článku Co o tom čteme v bibli::    | vložit příspěvek |