ročník 44/2003:
                   
036Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Veni creator spiritus!
Zastavení
Nešťastní jsou ti, kdo mají srdce nečisté; oni působí rozdělení.
Ctnosti a neřesti
Zvláštní neřest
Co o tom čteme v Bibli:
Na koho se obracíte, když jste zoufalí?
Ve výtvarném umění
Propadáte někdy zoufalství?
Evangelická akademie Náchod
O své roli jsem moc nepřemýšlel
Evangelické Vody
Onanie
Norway.today aneb Končím se životem. Půjdeš se mnou?
Boží zásah
Co bylo
Co bude
Všechny hrůzy
Xenofobie
Jde to i s drogama
Něco na léto
Beruška dvoutečná
Logo ČCE?
Jak jsem to viděla z galerie já aneb volba synodní rady na příštích 6 let
Konec náboženských ptydepe
Modlitba za zemřelé city
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
 
 
 
 
Zoufalství  
Ve výtvarném umění
Ondřej Macek
 
Zoufalství (lat. desperatio) bývá zobrazováno většinou v podobě sebevraha, který si vráží nůž do srdce, nebo se věší (strká hlavu do oprátky). Braunova socha zoufalství vyjadřuje něco mezi alegorií - symbol nože a skutečnou postavou, kterou můžeme potkat na ulici, s autentickým výrazem tváře.
 
Nihil desperandum Christo duce
et auspice Christo.
Netřeba zoufat pod vedením
a ochranou Kristovou.
(Z verše v Horatiových Ódách: Netřeba zoufat, pokud nás Tuecer vede a chrání, vzniklo ve středověku zvolání o ochraně v Kristu.)
 
 
 
Já vám nemám tydle lidi rád,
co se nechtěj a neuměj smát.
Řekněte mně - má to smysl,
takhle si kabonit mysl.
Vždyť si člověk může brát
příklad ze zvířat.
Dejme tomu stonožka,
co má práce s obouváním...
...ta snad má právo mít k zoufalství vlohy,
co to jen musí být, když ji rozbolej nohy.
Mám-li vztek víc než trošku,
že bez práce mám jenom hlad,
vzpomenu na stonožku
a jsem na světě rád.
 
J.Werich + J.Voskovec
 
Zoufalství  
Propadáte někdy
zoufalství?
Anketa
 
  • Člověk propadá zoufalství v nějaké bezvýchodné situaci.
     
  • Bývám na pokraji zoufalství docela často, poslední týden jistě denně, ale ten poslední krok se neodvažuju udělat. Zoufalství se bojím, vyhýbám se mu - ale to je přece fajn, ne?
     
  • Ano, když si zoufám, tak ano. A zoufám si, když ne-vím něco, co zrovna potřebuju vědět. Zoufy, zoufy.
     
  • Asi ano, někdy ráda, protože v zoufalství a zoufání je přítomna naděje. Takže to nakonec není zoufalství, ale naděje. To je na tom to podstatné.
     
  • Ano, když si vzpomenu, co jsem všechno zapomněl.
     
  • Zoufalství propadám v okamžiku, kdy už po několikáté zkouším stejnou věc a pokaždé udělám stejnou chybu.
     
  • Ne. Hotovo.
  •  
    Kápo 52. komanda byl Holanďan. Velel sedmi stům vězňů a ti všichni ho milovali jako bratra. Jeho pobočníkem byl mladík, Pipel, dítě s jemnými rysy, které se do tábora vůbec nehodily.
         Jednoho dne vyletěla elektrárna v táboře Buna do povětří. Sabotáž. Gestapo našlo stopy, které vedly do bloku holandského kápa a našlo zbraně. Kápo byl zatčen a týdny mučen. Bezvýsledně. Odsunuli ho do Osvětimi, ale Pipel zůstal ve vězení. Byl stejně mučen, ale když ani z něho nic nedostali, odsoudilo ho SS spolu se dvěma muži, u kterých se našly zbraně, k smrti.
         Potom stály na apel-placu tři šibenice a u nich tři odsouzenci, mezi nimi malý Pipel, anděl se smutnýma očima. Všechny oči byly upřeny na dítě.
         Tři odsouzenci vystoupili současně na židle a současně dostali oprátku. „Ať žije svoboda,“ zvolali dva dospělí. Dítě mlčelo.
         „Kde je Bůh, kde je...“ Ptal se jakýsi hlas za mnou.
         Na dané znamení byly převráceny židle. V táboře panovalo naprosté ticho. Na obzoru zapadalo slunce. Všichni jsme museli projít kolem šibenic. Dva dospělí už dodýchali. Chlapec ještě žil. Před našima očima bojoval svůj smrtelný zápas a my jsme se mu museli dívat do tváře.
         Za mnou se tentýž muž tázal: „Kde je Bůh...“
         A jakýsi hlas ve mně odpovídal: „Kde je? Tam ... visí na šibenici...“
     
    Elie Wiesel, Die Nacht
     
     
     
    Diskusní fórum k článku Ve výtvarném umění:    | vložit příspěvek |
     
     
    Diskusní fórum k článku Propadáte někdy zoufalství?:    | vložit příspěvek |