Bratrstvo - evangelický č@sopis pro mládež

Zimní „školka“ proběhla ve dnech 31.10. – 2. 11. Téma bylo „Memento mori aneb o smrti“. Znamená to „Pamatuj na smrt“, jak jsme se dozvěděli při úvodní pobožnosti.
     Společná hra na motivy televizního pořadu Kufr byla hlavním bodem pátečního programu. Hráli jsme o batoh, v němž byl schován poklad. Dostali jsme lístečky s různými obrázky a podle nich jsme se rozdělili do několika skupin. Každá si potom zvolila své zástupce, kteří ji svým umem převáděli přes jednotlivé úkoly, jakými bylo vysvětlování pojmů uvedených na papírcích, či předvádění různých činností. Všichni jsme měli určovat správnou identitu neznámého předmětu denní potřeby. Aby ta soutěž byla ještě napínavější, jednou rozhodoval i „kámen, nůžky, papír“. Vítězný tým měl uhodnout, kde se v ležícím batohu nachází poklad. Po nabídnutí několika možností-kapes, byl – balíček sušenek v černém obalu s nápisem Black Magic – skutečně nalezen. Následoval film na přání, hlasováním zvítězili Piráti z Karibiku.
     V sobotu dopoledne byla přednáška Prof. MUDr. Marty Munzarové, Csc. Paní doktorka nám povídala o euthanasii, hospicích, vztazích mezi pacienty, rodinnými příslušníky a lékaři, a také o svých bohatých zkušenostech z praxe.
     Po obědě nás čekala panelová diskuse. Na naše otázky odpovídala paní doktorka Munzarová, farář z Boskovic Marek Zikmund a mládežnice studující Vyšší odbornou školu teologicko-sociální.
     Jakmile „panelovka“ skončila, počali jsme si vybírat, zda budeme hrát fotbal či volejbal nebo hru „Když ti smrt dejchá na záda aneb Malé přežití 2003“, případně jsme mohli jít na prohlídku židovského města.
     Spalovač mrtvol, český film s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli, jenž nám byl po tělesných aktivitách nabídnut, je sice černobílý, ale o to působivější a tajemnější. Nabízí nám totiž jeden z dalších pohledů na smrt a život po ní.
     Po večeři jsme viděli pomocí počítače a přehrávače (kterým byly promítány všechny filmy) fotografie z minulé školky a ze sjezdu (nejen) evangelické mládeže na Vsetíně.
     Pobavili jsme se a šli na koncert. Na pódiu nám nejdříve zahrála skupina Hřbitov snů, vedená evangelickým farářem ze Sněžného Michalem Voglem. Hráli zhudebněné básně zejména Jiřího Ortena, ale také jednu písničku z Evangelického zpěvníku (334). Tím nás rozehřáli a po vyčerpání svého repertoáru nastoupila skupina Popřechodu, měla více členů a hudebních nástrojů, a sál tak roztančila skoro až do varu. Takže pozdější deštík po východu z domu, kde koncert probíhal, byl sice nepříjemný, ale zchladil některé „rozjařené“ mládežníky.
     V neděli dopoledne byly v kostele bohoslužby s vysluhováním sv. Večeře Páně. Kázal farář Daniel Freitinger. Po tomto duchovním opojení jsme se venku před kostelem společně rozloučili: postavili jsme se do kruhu, zkřížili a spojili své ruce se sousedy a zpěvem písně „Dál přece nejdeme sami“ jsme završili naše společné setkání. Byla to jedna z nejdojemnějších chvil.