 |
|
|
Není právě snadné
mluvit dnes osobně o Bohu. Když jsme se k tomu
na mládeži odhodlávali, trnul jsem, jak to dopadne. Nedopadlo to
tak nejhůř. Bylo to vlastně velmi zajímavé. K mému překvapení.
Jednou jsme to zkusili tak (hra od H.Scherera):
Úvodní citát byl: „Jeden
král nechal svolat žebráky, kteří byli od narození slepí,
a nabídl odměnu tomu, kdo z nich nejlépe popíše slona.
První žebrák se dotkl slonových nohou a říkal: slon je
podobný stromu. Druhý se dotkl jeho chobotu a říkal: slon
je jako had. Jiný nahmatal ucho a říkal: slon je jako palmový
list… Žebráci se začali hádat a král se tomu
smál. “
Každý pak dostal
na lístečcích symboly, kterými se o Bohu v Bibli
i jinde mluví. Např.:
Pán,
Pomocník, Všemohoucí, Bůh Abrahamův, Izákův, Jákobův, Spasitel,
svědomí, Voyeur, Otec, oheň, cíl, Duch, Jahve, Pastýř, život, světlo,
Nejvyšší, osvobozující, Stvořitel, Tajemství, Smysl, Něžnost,
Ochránce, Milostivý, Cesta, Blesk a hromobití, Láska, Vzdálený,
Matka, síla, skála, hněvivý, přítel, Jediný, skála, Já, trpělivý,
Hrad, slovo, partner, slunce, nejbližší, odpověď, nejvyšší princip,
Ten Docela Jiný, Trestající, svatý, bližní, mrtvý, Ježíš, Ten,
kterému neuniknu, štěstí, odpuštění… atd… K tomu
tři lístečky byly prázdné.
Postup.
Seznámit se se symboly.
Na tři prázdné můžete napsat svoje…
Zteré vás pobouřily, vůbec se vám nehodí, nelíbí? Odložte je.
Jste na cestě, nést tolik kartiček (představ) je těžké, které byste dokázali odložit bez špatného svědomí? Které vám nic moc neříkají?
Potkáte na cestě osobu, se kterou máte na jednom člunu přeplout řeku. Je nutné se (se sousedem) dohodnout na 10 kartičkách.
Na řece potkáte další člun. Ve čtyřech osobách se musíte dohodnout na 7 kartičkách.
Dostanete se na ostrůvek. Tam jsou další dva čluny. Musíte se v osmi dohodnout na 5 kartičkách.
Dostáváte se ke břehu. Dohodnete se se všemi na 3?
Nakonec lze mluvit o tom: Co jste zažili? Bylo těžké se domlouvat,
domluvit s druhými? Vzdávali jste se některých představ
s lítostí? Zažili jste v diskusi s druhými překvapení?
Příště jsme to zkusili tak:
Výchozí
citát (který spíš měl dodat odvahu mluvit v obrazech) byl:
„Kroužím kolem Boha, kolem prastaré věže, a kroužím tak
celá staletí; a ještě nevím: jsem sokol, bouře nebo píseň.“
Rilke.
Otázka
byla – „Kdybys
měl vyjádřit svůj vztah, svoje postavení k Bohu, jakým (i třeba
jen prostorovým) obrazem
bys to udělal?“
(„Kam bys Boha nebo vlastně sebe ve vztahu k němu
situoval? Do kouta, nahoru, připadá ti blízko nebo…“)
U nás se objevila např. tato vyjádření:
M.: Já to mám tak: Jdu po jedné straně hory, horského valu, Bůh jde
asi na druhé, snad stejným směrem, pokukuji nahoru, jestli
se neobjeví nad horizontem.
N.: Bůh je rovina, a já se pohybuji jako na elipse,
protínám tu rovinu občas.
T.: Obraz telefonu. (někdy volá a mně se nechce zvednout)…
Dá se mluvit i o tom, co tě od Něj vzdaluje, a co Tě k němu přibližuje…
Nutné
zásady pro takto stavěné programy (myslím) jsou: aby se každý
dostal ke slovu,
aby bylo dost času, abychom se nebáli ticha,
abychom byli osobní, (skoro dát zákaz mluvit ideologicky
a teoreticky), a nepouštět
se do (teoretických i jiných) diskusí
(prostě slyšet, že ten druhý to v tuhle chvíli „má
takhle“).
|
|
|
