ročník 45/2004:
                   
045Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Nebetyčná blbost
Zastavení
Neutralita?
K psychologům nechoď, pomoc hledej u Boha
Co k tomu Bible?
Věříte psychologům?
Umělec v jinošských letech
Evropa
Skládat historii z papírů
Když se jim nevyrovnám
Když se život nemazlí
Podej mi ruku, povedu tě
Koho topí změny civilizací
Co bylo
Co bude
O místě, kde sloni dávají dobrou noc, aneb „mzungu“ v Keni
Sudoamerická romance
Ad: Tak nám zabili kantora
Orchestr Miriam
Hledáme nejoblíbenější knihu
Jeho jizvami jsme uzdraveni?
Dopisované Bible
Ad: Nečti všechno
Presbyter
Za chléb, který jsi nám dal
Buď pochválen, Pane náš
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
Povolání
Skládat historii z papírů
Rozhovor s Evou Fialovou a Mirkou Fůrovou, archivářkami Ústředního archivu ČCE
ptala se Eva Drozdová
 
foto: Jan Zalabák
Archiv ČCE spravuje archivní fondy vzešlé z působnosti ústředních orgánů ČCE, resp. evangelických církví a.v. a h.v. v Čechách a na Moravě před rokem 1918. Z rozsáhlejších fondů církevně-správních jsou tu též některé fondy seniorátní, vztahující se k činnosti seniorátů před rokem 1918 i po něm. Dále také archiválie církevních ústavů a církví zřízených školních institucí, fondy spolkové a pozůstalosti některých osobností činných na poli církve. Součástí ÚAČCE je sbírka starých tisků a knihovna nabízející k prezenčnímu studiu především tituly z oblasti církevních dějin. 
 
Čím člověk musí být, aby mohl pracovat jako archivář? Ptám se na vzdělání.
     EF: Pro kvalifikaci odborného archiváře je třeba absolvovat studium na filosofických fakultách, z nichž některé mají katedry archivnictví a pomocných věd historických. V českých zemích je důležité znát alespoň pasivně německy a latinsky, protože řada archiválií je v těchto jazycích, ale základní znalost dalších jazyků také neškodí. Naprosto nezbytná je znalost paleografie, bez ní laik neumí starší materiály ani přečíst. Praxe dělá archiváře - můj bývalý vedoucí ve státním archivu říkával, že archivářem, který zná „svůj“ archiv jako své boty, se člověk stává až po desetiletích.
 
Archivář - proč jste se rozhodly právě pro toto povolání?
     EF: Začínala jsem praxí v krásném rožmberském archivu v třeboňském zámku a tam jsem poprvé držela v rukou několik set let staré listiny a rukopisy. Tam jsem také zjistila, jak pěkné, i když někdy obtížné, je se starými texty pracovat. Pro katedru archivnictví a pomocných věd historických jsem se rozhodla i vzhledem k minimálnímu „ideologickému zatížení“ tohoto oboru. Tehdy to byla pro mě dost podstatná skutečnost a musím říci, že v tomto směru mě katedra nezklamala. Studium spojovalo historii s lingvistikou, a moje záliba v latině mě přivedla hlavně ke středověkým pramenům ze 14. a 15. stol.
     MF: Pro mě rozhodující byla práce spojená se SOČkou (středoškolská odborná činnost), kterou jsem psala ve třeťáku na gymplu. Psala jsem o uzavření gymnázia za protektorátu a osudech studentů deportovaných do terezínské Malé pevnosti. Archiv v Terezíně byl odstrašující, nad stolem byla natažená síť, protože ze stropu co chvíli padala omítka. Ale skládat dohromady ten příběh z papírů, přesto že neměly zrovna na růžích ustláno, mě hrozně bavilo.
 
Co dělá takový archivář?
     MF: Já třeba nyní katalogizuji sbírku starých tisků (knihy do r. 1800, resp. 1850). Mimo ty základní údaje, které obsahuje každý knižní katalogový lístek, je součástí popisu takhle starých věcí typologický popis charakterizující tiskové písmo (typy) a výzdobu knihy. Stranou nezůstávají ani nejrůznější vpisky do knih, ať už exlibris, nebo jiné vlastnické zápisy spojené často s rodinnou kronikou, poznámkami o počasí, válce, ohni, najdou se i zmínky o historii knihy samotné. Výsledkem celé práce bude katalog v elektronické podobě evidující a zpřístupňující obsah sbírky starých tisků SR ČCE.
     EF: Archivář využívá svých znalostí k tomu, aby jemu svěřené archiválie chránil, evidoval a odborně zpracovával. Takto zpracované archiválie je možné využít pro účely správní, vědecké či kulturně propagační (viz loňská výstava o Janu Karafiátovi připravená z materiálů Ústředního archivu ČCE). Velké archivy jsou dnes špičkově technicky vybavená pracoviště s konzervátorskými a restaurátorskými dílnami, komorami, v nichž se materiál chemickou cestou zbavuje plísní, klimatizovanými depozitáři a místnostmi pro pořádání, přístroji pro digitalizaci archiválií i zázemím pro badatele.
 
Jaká jsou „nej“ v Ústředním archivu ČCE – nejstarší, nejmenší, nejvzácnější…
     MF: Nejstarším vzácným tiskem v naší sbírce je prvotisk Bible pražské, vydaný na Starém Městě pražském u Jana Kampa roku 1488. Velmi vzácná je také Bible benátská, která vyšla na náklady několika pražských měšťanů v Benátkách roku 1506. Obě dvě knihy máme po dvou exemplářích. Co se velikosti týká, nejsou zase tak časté extrémy. Bible nebo postila byla určena pro domácí čtení, tomu odpovídá i větší formát těchto knih i přes 30cm, zatímco sbírku modliteb či zpěvník si mohl vzít člověk s sebou na cesty. Neznámé není ani pašování nekatolických knih do Čech, které také předpokládalo knihy skladnější. Tzv. Kleychvy špalíčky vydávané v 18. stol. v Žitavě mívají rozměry kolem 15 x 7cm.
    EF: Dalším „nej“ je originál německé kupní smlouvy z 9. dubna 1791, v níž pražský měšťan Franz Kehrn prodává zástupcům německého evangelického sboru v Praze bývalý kostel sv. Michala na Novém Městě pražském s okolním pozemkem za sumu 1527 zlatých.
 
Jak velkou máte doma knihovnu? V jakém ji máte pořádku?
     MF: Knihovnu mám momentálně schovanou u kamarádky v banánových krabicích, je jich asi osm, takže žádná velká knihovna. Je to převážně odborná literatura, nějaká beletrie a pár knížek básniček. Na privát s sebou jsem si vzala jen pár nejoblíbenějších knih.
     EF: Nevím přesně, asi něco mezi 800-1000 svazky. Nemám to sepsáno, ale dost dobře vím, kam pro kterou knihu sáhnout.
 
Děkuju Vám oběma za rozhovor.
 
 
 
 
Diskusní fórum k článku Skládat historii z papírů:    | vložit příspěvek |