ročník 45/2004:
                   
046Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Bože, proč jsi zlaté hochy opustil?
Zastavení
Jsme Boží sklizeň
Vědět o svých citech
Co k tomu Bible?
Jak na vás působí, když někdo veřejně projeví svůj cit?
Uclerosní evangelicitida
Lidský Faktor
Na zvony nezvoním
Parrésia a Husovický dvorek
Strávníci všech zemí zemí, spojte se!
Co bylo
Co bude
Naši to považují za zbytečnost
Vzhůru do Evropy
Mark Maddon: Podivný případ se psem
Västerås
Mišpacha III.
Aj kamení volati bude
Good Bye, Lenin!
Karel Vepřek podruhé
Ruce vzhůru - Hände hoch!
Seminář pro pracovníky s mládeží v Tyře u Třince
Homo christianus sborník ze sjezdu
Jak dělá...?
Křížovka
Presbyterně-synodní zřízení
Come on and Sing
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
Z cest  
Vzhůru do Evropy
Jana Škubalová
 
 
 
 
Začátkem prosince jsem odjela do Francie do města Marseille, kde jsem začala svůj projekt v rámci programu SVE (evropská dobrovolná služba). Od první chvíle se mi tu líbilo. Sluníčko, moře, lidi ze všech končin světa, zajímavá práce. Náš kolektiv dobrovolníků se stává ze sedmi lidí, kteří spolu každý den pracují na projektech, které pomáhají lidem v obtížné situaci. A jak takový projekt vypadá? Jeden den v týdnu docházíme do organizace, která poskytuje osamělým babičkám a dědečkům z celé Marseille možnost se setkat, společně poobědvat a popovídat si. Přicházejí tam s úsměvem na tváři a každý týden se těší, jaký nový program jsme si pro ně připravili. To ale ještě není zdaleka všechno!
 
Hodně nebo málo
     Charitativních organizací v Marseille je hodně, ale dobrovolníků málo. Dále také pomáháme zařizovat knihovnu pro sociálně slabé, kde si mohou knížky vypůjčit zadarmo. Jednou týdně děláme se všemi dobrovolníky malou konferenci, kde probíráme otázky občanského života a problémů z toho vyplývajících. Ale hlavní náplň našeho programu SVE spočívá v práci manuální (sázení stromků, uklízení po povodních, stavba betonových budek pro racky). Jezdíme na ostrov Riou, který je chráněnou přírodní rezervací. Tam pomáháme s výstavbou kamenné cestičky pro turisty, která umožňuje výstup na nejvyšší bod ostrova a zároveň ochraňuje místní faunu a flóru. Možná se vám má práce zdá namáhavá, ale věřte, že co je krásné, není nikdy snadné. Toto heslo jsem se naučila tady a řídíme se jím všichni. Není to jenom práce, co nás spojuje, ale také přátelství, které jsme si mezi sebou vybudovali. Každý jsme z jiného konce světa, jiného náboženství, jiné barvy pleti a jiné kultury. Na našem přátelství to nic nemění a učíme se jeden od druhého vzájemnému respektu a otevřenosti. Být dobrovolníkem znamená být tady pro druhé a nemyslet jen na sebe. „Přišel jsem, abych změnil svět a první jsem musel změnit ten svůj.“
 
Kde je Gabon?
     Poslední únorový den přechodného roku je třeba nějak oslavit, nemyslíte? Chvíli jsem přemýšlela, co by se tady dalo podniknout a náhle někdo zaklepal. Otevřela jsem dveře a za nimi stál jeden černošský student. Zatímco mi představoval svoji organizaci a výlet, co pořádají, jsem tak v mysli přemítala, jestli s nimi mám jet. Přeci jenom je vůbec neznám a jsou to černoši, co když mi něco udělají? A co když se vůbec žádný výlet nekoná a jenom vyberou peníze? Předsudky nabíraly vysokých obrátek. Přece nejsem žádný rasista! Pojedu s nimi. V neděli brzo ráno jsem se vypravila na nádraží, kde již čekalo několik gabonských studentů. „Odkud jste?“ ptali se nás. „Česká republika, aha, kde by to tak mohlo být...“ Nejdřív jsem si říkala, jak to můžou neznat a pak mi došlo, že já vlastně taky nevím, kde leží Gabon. Někde v Africe, ale kde? Autobus se rozjel a všichni začali zpívat a povídat a bylo veselo. Tak přátelskou atmosféru jsem už dlouho nezažila. Tak tohle je Afrika. Jsou moc milí, tihle lidičkové a tak jsme si užili všichni moc krásný výlet. A já jsem si uvědomila, že vlastně vůbec nezáleží na tom, odkud jsme a jaké jsme barvy pleti či náboženství, protože právě těmito odlišnostmi se můžeme obohacovat. Tím jak poznáváme jiné kultury, nejlépe pochopíme  i tu vlastní. Teď už bych si nedokázala vůbec představit, že bych je neznala, můj život tady by byl o mnoho chudší. foto: Jana Škubalová
 
Co je Evropská dobrovolná služba (EVS)?
     Především zkušenost nového druhu. A také příležitost naučit se něčemu novému a přispět něčím novým své hostitelské komunitě. Zároveň je EVS programem Evropské unie pro neformální výchovu a vzdělávání, otevřeným všem mladým lidem bez nároku na předchozí kvalifikaci. Tolik oficiální zprávy. Konkrétně – mládežník vyjede za hranice svého domovského státu a v cizí zemi zdarma pomáhá místním organizacím, tím získává nové zkušenosti a kontakty, nové možnosti spolupráce. Nejčastější oblastí působení je ochrana životního prostředí, umění, kulturní dědictví, sociální oblast, práce s dětmi a mládeží, informace pro mládež, volný čas, sport. Dobrovolník je vyslán a přijímán konkrétní organizací, které se v EVS sdružují a organizují.
 
Kontakt na organizaci Unis-Cite: http://www.unis-cite.org
Informace o EVS: http://www.youth.cz
 
 
 
 
Diskusní fórum k článku Vzhůru do Evropy:    | vložit příspěvek |