ročník 45/2004:
                   
046Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Bože, proč jsi zlaté hochy opustil?
Zastavení
Jsme Boží sklizeň
Vědět o svých citech
Co k tomu Bible?
Jak na vás působí, když někdo veřejně projeví svůj cit?
Uclerosní evangelicitida
Lidský Faktor
Na zvony nezvoním
Parrésia a Husovický dvorek
Strávníci všech zemí zemí, spojte se!
Co bylo
Co bude
Naši to považují za zbytečnost
Vzhůru do Evropy
Mark Maddon: Podivný případ se psem
Västerås
Mišpacha III.
Aj kamení volati bude
Good Bye, Lenin!
Karel Vepřek podruhé
Ruce vzhůru - Hände hoch!
Seminář pro pracovníky s mládeží v Tyře u Třince
Homo christianus sborník ze sjezdu
Jak dělá...?
Křížovka
Presbyterně-synodní zřízení
Come on and Sing
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
Povolání
Na zvony nezvoním
Rozhovor s Danielem Ježem, kostelníkem u Martina ve zdi
ptala se Eva Drozdová
 
 
foto: Tomáš Vokatý
 
 
Daniel Jež má klíče od románského kostela uprostřed Prahy, který dodnes slouží jako bohoslužebné místo pro Německý sbor v Praze a pro mládežnické bohoslužby, které obstarává pražský SOM. Do měsíce se tu koná také několik svateb a mnoho koncertů. Kostel sv. Martina byl postaven v období mezi roky 1178 až 1187 v osadě Újezd, která se již dříve rozkládala ve zdejším prostoru a podle zasvěcení kostela pak byla nazývána Újezdem sv. Martina. Gotická přestavba kostela se uskutečnila v době vlády Karla IV., po roce 1350. Kostel sv. Martina ve zdi v roce 1678 vyhořel a horní část věže byla po požáru přestavěna. Roku 1784 byl kostel zrušen a přeměněn na skladiště, byty a obchody. Teprve v roce 1904 jej koupila Pražská obec a v letech 1905 – 1906 dala restaurovat podle návrhu Kamila Hilberta. Po první světové válce získala kostel do dlouhodobého pronájmu Českobratrská církev evangelická, jejíž péčí byla v nedávných letech provedena generální oprava objektu, spojená s archeologickým výzkumem.
 
Kostelník – jak tě vůbec napadlo, že budeš dělat kostelníka? Jaké máš vlastně vzdělání?
     K práci kostelníka jsem se dostal přes faráře Mikuláše Vymětala, který mne upozornil, že po sborech běhají oběžníky s pracovní nabídkou na správce kostela sv. Martina ve zdi. Se zpožděním jsem se přihlásil do konkurzu, kde jsem byl nakonec přijat na místo správce. Jsem vyučený elektrikář.
 
Co dělá takový kostelník, asi to není jen uklízení a vlastnění mnoha a mnoha klíčů.
     Práce kostelníka spojená s funkcí správcovskou je opravdu různorodá a hlavně náročná na čas. V kostele se koná minimálně jedna akce denně, někdy dvě až tři. To znamená, že pro mne neexistují víkendy ani svátky. Jinak hlavní těžiště mé práce je v koordinaci veškerých akcí, které, se v kostele konají, tedy bohoslužeb, aktivit Německého sboru v Praze, mládežnických a studentských akcí, svateb, agenturních a benefičních koncertů atd. Co konkrétně? Od výměny špinavých ručníků, přes úklid podlah a strojení stolu Páně až po údržbu inventáře. Na mně je také kontakt s koncertními agenturami – sjednávání termínů, smlouvy o vystoupení a sledování, zda je vše řádně zaplaceno. Dohlížím na opravy a úpravy v kostele a jeho okolí. Řeším vypadlé pojistky, mrtvé holuby na parapetu, nefunkční topení. O zajištění bohoslužeb se stará Německý sbor a pražský SOM.
 
Tím, že je kostel kulturní památkou, není péče o něj úplně bez obtíží.
     Kostel za poslední roky prošel několika rekonstrukcemi. Ta největší byla v roce 2000 a byl při ní kompletně očištěn a zakonzervován vnější plášť budovy, opraveno oplocení kolem kostela a kompletní sanace krovu, včetně výměny několika trámů. Při této rekonstrukci byl také restaurován výjev sv. Martina se žebrákem, který je nad nepoužívaným vstupem do kostela. O rok později byl více než dva měsíce zastaven veškerý provoz kvůli rekonstrukci vnitřku kostela. Při ní došlo k očištění vnitřního zdiva, kostel byl celý vymalován a byly restaurovány vnitřní dveře. V roce 2002 proběhla zatím poslední rekonstrukce, a to už za plného provozu. Byl restaurován malovaný dřevěný záklopový strop ze 16. stol.
 
Co ti dělá nejvíc starostí? Z čeho máš největší radost?
     Největší radost mi dělá určitě vysoká vytíženost prostoru, myslím, že kostel je dobře zaveden v širším povědomí lidí, jak u nás tak v cizině, díky širokému spektru jak bohoslužebných tak kulturních akcí. Největší starostí je určitě spravovat objekt v centru Prahy, navíc v blízkosti Národní třídy. V centru bývá zvláště ve večerních hodinách pěkně rušno a výskyt různých pochybných lidí značný.
 
Asi taky zažíváš mnoho kuriózního – představy lidí o možném dění v kostele jsou mnohdy absurdní, nebo ne?
     Máš pravdu, představy lidí a to hlavně z necírkevního prostředí jsou mnohdy hodně podivné. Asi nejčastější otázka je, jestli zvoním na zvony. Neobvyklá církevní společnost, která chtěla mít své shromáždění v kostele, byli určitě Svobodní zednáři.
 
Když už máš volno, jsi schopen vnímat jiné církevní stavby nekostelnickým pohledem? Zajdeš si někdy na koncert vážné hudby?
     Určitě jsem, mám totiž velmi rád památky a v Praze je hezkých kostelů spousta. Tady se profesionální deformace určitě neprojevuje. S koncerty vážné hudby je to už horší, na koncerty chodím docela často, ale spíše na jiný žánr.
 
Děkuji za rozhovor.
     Adresa kostela: Sv. Martin ve zdi, Martinská 8, Praha 1 http://www.martinvezdi.cz
 
 
 
 
Diskusní fórum k článku Na zvony nezvoním:    | vložit příspěvek |