 |
|
|
V úterý
27. 4. 2004 uvedl ve Španělské synagoze v Praze svoje již
třetí CD soubor Mišpacha. Mišpacha zpívá židovské písně, jak
hebrejské tak jidiš, a jsou v ní zastoupeny téměř všechny
generace. Od malých dětí až po jejich babičky, přesně
tak, aby dostála svému jménu, které znamená rod či rodina. Koncert
v synagoze nebyl ale jen oslavou nového alba Mišpachy Židovské
sváteční písně, ale zároveň oslavou dne založení Izraele.
Koncert
získal výbornou atmosféru, nejen díky písním, které posluchače přímo
tahají ze židle a ponoukají k tanci, ale také díky
prostoru synagogy, kde jsou tyto písně skutečně doma. Po ukončení
spolupráce s Vladimírem Mertou v pozici kytaristy
(zaznamenáno na albech Mišpacha I a II) používala
Mišpacha coby doprovodný nástroj klavír, který působil poněkud
těžkopádně a po smrti Mikiho Rotha značně prořídly i řady
zpěváků. Toto období je, jak Mišpacha ukázala ve Španělské
synagoze, u konce. Klavír nahradila tahací harmonika Jense
Krügra, která hudbu opět vylehčuje a dynamizuje, přibylo
i několik mužských hlasů, které před tím Mišpacha tak
postrádala. Harmonika, spolu s klarinetem, který na novém
albu též uslyšíme, Mišpachu přibližují k dnešnímu klezmeru, kde
jsou téměř nezbytností. Nesmím také opomenout housle, na které
hraje Irena Tausingerová a kytaru usměvavé Sáry Miletin. Zpěv
sólisty, rabiho Jehudy Ješarima, nástrojové obsazení i rozmanitost
hlasů sboru nahrávají pestrostí aranžím Heleny-Ester Divecké. Také
intonační nepřesnosti, které na každém koncertu Petr Vacek
omlouvá slovy: „My zpíváme srdcem, ne ústy,“ se pomalu
vytrácí a stejně tak by se postupně mohly vytratit
i Vackovy ne vždy povedené komentáře.
Nezapomenutelný
zážitek z koncertu a třetí CD Mišpachy Židovské sváteční
písně, hudebně vyrovnané a navenek příjemně výtvarně zpracované,
napovídá, že Mišpacha je opět souborem, který by neměl zůstávat
bez povšimnutí.
|
|
 |
|
|
Je to už několik let, co Petr
Pazdera Payne přivezl na Sjezd nejen evangelické mládeže
do Českých Budějovic dva pískovcové kvádry a jeho účastníci
do nich potom tesali značky Desatera. Pískovcové kvádry nejsou
tak snadno k mání a ne každý má také dost sil, aby je
opracoval tak, aby výsledek k něčemu vypadal. Ale pokusit
se vyrobit desky Desatera jistě můžete. A nejen ty –
tesat můžete egyptské sfingy nebo hieroglyfy, býčky, biblické
postavy, svícny, celá sousoší (třeba i kolektivně) s biblickými
náměty – například betlém, do něhož každý přispěje jednou
figurou, nebo symboly pro průčelí fiktivního kostela. Vytvořit můžete
reliéfy i volnou plastiku. Namísto pískovce použijte
pórocementové tvárnice, tvárnice Ytong. Jsou měkčí, lehčí a snadno
se opracovávají nářadím, které je běžně dostupné: ruční pilky,
pilky na železo, starší šroubováky a dláta, majzlíky,
struhy na dřevo, rašple, kladívka a palice. Pracovat lze
i s vrtačkou. Samosebou musíte počítat s tím,
že se nástroje určené původně na jiný materiál dost
ztupí. Hotové plastiky lze ponechat v „přírodní“
šedobílé barvě, lze je ovšem také dobře kolorovat.
|
