ročník 45/2004:
                   
046Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Bože, proč jsi zlaté hochy opustil?
Zastavení
Jsme Boží sklizeň
Vědět o svých citech
Co k tomu Bible?
Jak na vás působí, když někdo veřejně projeví svůj cit?
Uclerosní evangelicitida
Lidský Faktor
Na zvony nezvoním
Parrésia a Husovický dvorek
Strávníci všech zemí zemí, spojte se!
Co bylo
Co bude
Naši to považují za zbytečnost
Vzhůru do Evropy
Mark Maddon: Podivný případ se psem
Västerås
Mišpacha III.
Aj kamení volati bude
Good Bye, Lenin!
Karel Vepřek podruhé
Ruce vzhůru - Hände hoch!
Seminář pro pracovníky s mládeží v Tyře u Třince
Homo christianus sborník ze sjezdu
Jak dělá...?
Křížovka
Presbyterně-synodní zřízení
Come on and Sing
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
Předsudky?  
Uclerosní evangelicitida
  Mé city patří jenom mně
Míla Lapáček
 
„Tak pane Pokorný, asi vás nepotěším: skutečně máte žaludeční vředy. Ale nebojte se, zachytili jsme to včas, takže nebude nutná operace; myslím, že plně postačí, když nasadíme vhodné léky...
     Jen bych se vás chtěl ještě zeptat – trochu osobněji; proto nemusíte odpovídat – jak se vám daří psychicky, lidově řečeno: jak jste na tom s nervama? Poněvadž – i podle dalších příznaků – se mi zdá, že příčinou vašeho onemocnění není nějaká stravovací nekázeň či hříšná životospráva, nýbrž spíše dlouhodobě neventilované napětí, popíraný či nekompenzovaný stres, nebo jakýsi existenciální diskomfort, víte? Jež se pochopitelně negativně promítají i do fungování zažívacího traktu, a tak vytvářejí ideální podmínky pro vznik například žaludečních vředů.“
     Lékař si přehodil nohu přes nohu a upřeně se zadíval na pana Pokorného. Ten si povzdechl: „To máte těžké, pane doktore. Už od malička mi každý vtloukal do hlavy, že není vhodné dávat příliš okatě průchod citům, lhostejno, zda jde o radost nebo naopak smutek. Že je v tom třeba znát míru a chovat se citlivě vždy podle aktuální situace. Poněvadž na nějaké naše výlevy není nikdo zvědavý, jen bychom jimi obtěžovali své okolí a nepatřičně na sebe upozorňovali. Takže jsem byl chválen za tiché, beránčí chování a naopak důrazně kárán i trestán za příliš hlasitý výkřik, za moc prudké či teatrální gesto, za nadměrně zachmuřenou tvář i za každý zřetelný projev hněvu či vzteku. Moji rodiče byli důslední a myslím, že mne vycepovali téměř k dokonalosti. Na prahu dospělosti jsem se tomu pokusil vzepřít a jednou na bohoslužbách – ...ehm, já jsem evangelík, pane doktore – jsem se hlasitě rozesmál anekdotě, kterou farář pronesl v rámci kázání. Samozřejmě jsem byl jediný, kdo tak učinil, a měl jste vidět ty vražedné pohledy mých rodičů i pohoršeně se otáčející dámy v předních lavicích. Cítil jsem se jako naprostý debil a od té doby už jsem si podobné extempore v kostele nedovolil. V civilním životě je to obdobné, takže jednám s lidmi přívětivě, avšak formálně, a pečlivě si zachovávám osobní i vnitřní odstup. Když mne začal zlobit žaludek, tušil jsem, že by za tím mohly být mé stále napjatější nervy, ale nebylo vhodné si něco takového připustit. Až vy jste to pojmenoval, takže...“
     „Nu, pane Pokorný, já nejsem psycholog ani psychiatr, ale problémy je nejlepší řešit od kořene. Napřed samozřejmě odléčíme vředy, ale pak bych vám doporučil, pokud byste souhlasil, nějakého dobrého psychologa či psychiatra, protože jinak vás tu za rok za dva budu mít zpátky. Nebo se alespoň dohovořte s vaším obvodním lékařem, poněvadž kvalitní antidepresiva jako Deprex nebo Citalec už teď může předepsat i on, nikoli jen odborný lékař. A pokud jde o církev, ehm, já také chodím do kostela, ovšem tedy ke katolíkům; ale rozhodně tuším, s čím se potýkáte. Zvažte, jestli si nedat na čas pauzu nebo nezkusit jiný kostel.
     Ale to berte jako zcela nelékařský a nezávazný impuls či nápad...“ dodal lékař tiše, a pak nahlas zavolal na sestru v předpokoji: „Jindřiško, uchystejte, prosím vás, pro pana Pokorného neschopenku. Děkuji...“
 
Okénko Jan Skála
Lidský Faktor
Jan
Skála
 
V Madridu v březnu explodovaly vlaky a my jsme se to hned dozvěděli. Teroristé se zas celosvětově proslavili. Média na jejich přání zprostředkovala všem, kterých se to týká, další dávku nejistot. Nejistoty v životě potřebujeme, jsme na ně zvyklí, a nenecháme se jen tak někým vystrašit. A přece jsou věci, které mohou naši lhostejnou otrlost nahlodat.
     Máme úžasné technologie, a čím složitější a propojenější, tím lépe se dají s velkolepým efektem zneužít. Toho efektu lze dosáhnout bez větší námahy, stačí kus odhodlání. Často totiž rozhoduje tzv. lidský faktor. A může udeřit kdekoliv: pár chlapíků s noži v letadle; podivné kšefty plus chybička v systému a světová velmoc je bez elektřiny; bomba, dvě, tři – jak jednoduché. Jak to, že je svět tak nebezpečný? Lidé jsou nebezpeční.
     Jsme napojeni na informační sítě a ztrácíme soukromí. I když utečeme od všech počítačů a telefonů, stejně nevíme, jestli nás někdo na dálku neodposlouchává laserovým mikrofonem či podobnými vynálezy. Ale rozhoduje lidský faktor. To pravé vnitřní soukromí ztratit nemůžeme. Stačí trocha odhodlání a víry a nezotročí nás technika ani strach. A když chybí odvaha, ještě zbývá naděje. Zlu se dá čelit, vždyť je tolik lidí, kteří ho nechtějí. Takový lidský faktor, to je Boží dar.
 
 
 
Diskusní fórum k článku Uclerosní evangelicitida:    | vložit příspěvek |
 
 
Diskusní fórum k článku Lidský Faktor:    | vložit příspěvek |