Čím fotím aneb Rady začínajícím fotografům in margine
 
 
 
 
 
Oblíbená otázka mnoha lidí zní: "Čím fotíš?" Zatímco amatéři si většinou myslí, že na foťáku hodně záleží, někteří profesionálové tvrdí pravý opak. Koneckonců, takový Saudek nafotil svoje nejslavnější fotky Flexaretem a možná by je nafotil i ruským přístrojem Směna či Ljubitěl pokud by zrovna neměl k dispozici nic jiného...
 
Zkušenosti, schopnost vnímat atmosféru, schopnost vystihnout vhodný okamžik a zvolit správnou kompozici, to všechno je důležité a určitě důležitější než to, jaký fotoaparát byl k fotografování použit. Na druhou stranu, mnohé fotoaparáty mohou člověka při focení jednoduše omezovat, protože mu neumožní zachytit to, co zachytit chtěl.
     Samozřejmě záleží na tom, jaké jsou vaše fotografické aspirace. Pokud vám stačí fotografie z dovolené ve stylu "babička s hradem Šutrštejnem za zády" či "skupinové foto na vrcholu Křivé hory", pak je v podstatě asi jedno, čím fotografujete. Pokud vám ale záleží na výsledku a chcete se opravdu naučit dobře fotografovat, rozhodně bude otázka výběru fotoaparátu důležitá. Jestli ještě navíc máte aspirace takříkajíc umělecké, bude to otázka zásadní.
     To platí dvojnásob u dnešních přístrojů, které jsou doslova napěchovány elektronikou, takže stačí jen zmáčknout spoušť. Ano, je pravda, že technický pokrok kráčí mílovými kroky a s pomocí automatikou nabušených strojů dnes může naprostý amatér nafotit velmi slušné fotografie. Přesto stále, dokonce o to víc platí, že k dobré fotografii je třeba pochopit a umět používat základní fotografické principy do té míry, aby byl dotyčný schopen fotografovat bez použití automatiky. Automatika je totiž dobrý sluha, ale špatný pán. Musíte si ji takříkajíc ochočit. Musíte si sami zjistit, co automatice přenechat a co už ne, protože by to omezilo vaše fotografické záměry.
     V podstatě jediným typem fotoaparátu, který vám umožní plně kontrolovat a tudíž i ovlivnit výsledek fotografování je zrcadlovka (více o principu fungování zrcadlovky naleznete například zde) Pozor na to, že některé digitální fotoaparáty bývají jako zrcadlovky označovány, ačkoli jimi ve skutečnosti nejsou!) "Kouzlo" zrcadlovky tví v tom, že můžete velmi přesně manuálně ostřit a kontrolovat zvolenou hloubku ostrosti, což vám žádný jiný typ fotoaparátu neumožní. Některé dražší digitální kompakty sice taky nabízí manuální ostření, ale pouze pomocí displeje a tudíž jde spíš jen o teoretickou možnost. Malé rozlišení displeje totiž stejně přesné zaostření prakticky znemožňuje!
 
Mým prvním fotoaparátem byl sovětský přístroj Zenit E (článek o něm najdete zde) a koupil jsem ho za 500 Kč v bazaru. Měl mnohé vrtochy, například se občas při nevhodném klepnutí samovolně otvíral (takže mnohé mé filmy z té doby mají místy podivný červený nádech), jeho antireflexní vrstva nic moc neodrážela a o pohotovosti při fotografování taky nelze příliš mluvit. Taktně též pomlčím o jeho váze, díky níž jej bylo možné s úspěchem použít i jako zbraň, aniž by pozbyl funkčnosti... Měl ale jednu obrovskou výhodu. Byla to naprosto manuální zrcadlovka se vším všudy! Jestli se člověk chtěl naučit opravdu fotit, byla to skvělá volba, protože tenhle přístroj nic neodpustil ani neulehčil. Jestli někdo chce opravdu pochopit jak fungují časy a clony, jak je to s hloubkou ostrosti, kdy jak a kam ostřit, tak se i v době digitálů po mém soudu vyplatí pořídit si něco takového (bude-li to prastará Praktica, tím lépe) a k tomu externí expozimetr (bohatě stačí sovětský Leningrad 6). Nafoťte tím pět nebo deset filmů. Přitom nespěchejte, přemýšlejte nad tím, proč jste použili ten který čas či clonu a čeho jste tím ve výsledku dosáhli či naopak nedosáhli. Jestli vás opravdu baví experimentovat, kupte černobílý film a sežeňte si starý zvětšovák. Vyjde vás to levněji a naučíte se ještě víc. Samozřejmě se při všech těchhle pokusech vyplatí mít nějakého učitele, který vám věci vysvětlí. Já jsem se ovšem učil fotit podle třicet let staré učebnice a stačilo to bohatě ;o)
 
Mým druhým fotoaparátem byla a stále je Praktica BX20 (článek o ní najdete zde). Mám k ní objektivy Prakticar 28, 50 a 135 mm, slušný blesk, nějaké další drobnosti (polarizační filtr například) a kromě toho těžce nostalgický vztah ;o) Většina fotek v téhle fotogalerii byla koneckonců pořízena právě tímhle strojem. Ve své době se jednalo o zrcadlovku, která byla se západní (tedy spíše východní - japonskou ;o) konkurencí nejen plně srovnatelná, ale v některých parametrech ji dokonce předčila. Nechci vás unavovat jejich výčtem, ostatně, můžete jej najít ve zmíněném článku na webu Padix.cz. Každopádně soudím, že krach firmy Praktica byl rozhodně největší ztrátou, kterou v tomhle směru ekonomické změny po roce 1989 ve střední a východní Evropě přinesly. (Tím, že dneska někde v Rusku nebo Koreji vyrábí digitály téže značky se nenechte zmást, nemají s někdejšími Drážďanskými výrobky žel společného nic víc než název)
 
Zatím posledním mým fotoaparátem je Panasonic DMC-LS80. (něco o něm naleznete zde) Jde o východisko z nouze, protože fotit v dnešní době na kinofilm je hrozně drahé, zvlášť, když pracujete na diplomce a potřebujete dělat stovky a tisíce fotografií. Nejlevnější digitální zrcadlovka se základním objektivem ovšem stojí kolem 10 000 korun, což pro mě momentálně znamená příliš mnoho, takže jsem byl nucen výrazně slevit ze svých nároků a koupit přístroj za čtvrtinu dané sumy. Jedinou výhodou mého posledního foťáku je tudíž jeho velikost, protože to je malý laciný digitální kompakt. Abych mu ale nekřivdil... Má také celkem slušné makro a obecně se s ním velmi příjemně pracuje, jenom ty výsledky často nejsou tak dobré, jako by mohly být, fotil-li bych zrcadlovkou. Pro náročnější focení mu chybí nejen robustnější objektiv, kvalitnější čip, ale především možnost manuálního nastavení, především ostření. Jak můžete tušit, můj další fotoaparát bude opět zrcadlovka. Doufám, že to bude brzy...