|
Donedávna platilo, že ve srovnání
se zahraničními neumějí čeští pěvci zpívat koncertní písně. Je to samozřejmě
trochu výlučný žánr, publikum není tak početné, ale písně klasiků i
romantických skladatelů doprovázené klavírem jsou hudební poezií, kterou
nelze ničím jiným nahradit. Stejně jako nelze nahradit dojem, který vyvolávají
v literatuře krásné verše. Donedávna platilo, že naši zpěváci se písním příliš
nevěnují
- a když už, tak je zpívají jako operu, to znamená
bez skutečné poezie a většinou jen hodně nahlas a pateticky, což se hodí k
opeře, ale k písním ne. Od té doby, co máme Dagmar Peckovou a Magdalenu
Koženou, už to naštěstí pravda není.
Mezzosopranistky, populární naštěstí opravdu
především díky svému umění, sice patří každá do jiného oboru, takže si
nekonkurují, ale písním dovedou poezii vdechnout obě. Pecková vedle operní
role Carmen dospěla i k nádherně prožitému interpretování písní Gustava
Mahlera, Richarda Wagnera, Richarda Strausse a dalších skladatelů konce 19.
století nebo začátku století dvacátého. Mají hloubku, ke které i jako
posluchači musíme dorůstat. Máme-li však v ruce české překlady písní, a to už
je u koncertů i desek obvyklé, pak se lze do tohoto ztišeného niterného světa
ponořit docela dobře. Kožená se více věnuje Bachovi, Händlovi a další barokní
hudbě a to ji předurčuje k interpretaci odlehčenějších písní. Na koncertech
je od ní možné slyšet například rozkošné miniatury od modernějších
francouzských autorů nebo od Benjamina Brittena. A krásně natočila písničky
na lidové texty od Bohuslava Martinů.
Tip na dvě CD:
Dagmar Pecková: Wagner - Písně na slova Mathildy
Wesendonckové, Zemlinsky, Schoenberg, Brams - Pražská komorní filharmonie,
Supraphon
Magdalena Kožená: Love Songs (Dvořák, Martinů,
Janáček - písně) Graham Johnson - klavír, Deutsche Grammophon
|
|
|
Petr Moree
učitel ETF UK (církevní
dějiny) a pracovník
nizozem. ref. církví
pro ekumenickou
spolupráci s církvemi
ve Střední Evropě
Shodou okolností jsem se nedávno
seznámil s dílem Karla Jaromíra
Erbena, proslulého básníka 19. století. Jistěže jsem znal jeho jméno a
pověst. Nechodil jsem ale do české základní nebo střední školy, a tudíž jsem
nikdy nečetl nějakou jeho baladu. Pak mně zavolal přítel z Amsterdamu, který
je dirigentem. Na podzim měl hrát se svým orchestrem skladbu Antonína Dvořáka,
komponovanou na základě jedné Erbenovy balady. Zeptal se mne, jestli bych tu
baladu mohl přeložit do holandštiny, že to potřebují do programu koncertu.
Poslal text nadepsaný „Polednice“, báseň o čarodějnici, která vezme život
zlobivého dítěte. To vůbec nebyla lehká práce, ale velmi mne oslovila
atmosféra a nálada balady. Kdybych to měl shrnout, řekl bych to asi takto: Do
našeho života vstoupí trápení, smrt a smutek velmi nečekaně, ale my jsme
často strůjcem toho zla.
O několik týdnů později jsem šel do kina na nový
český film Kytice. Netušil jsem, že je to film natočený podle Erbenových
balad, prostě jsem jenom slyšel, že je to dobrý a zajímavý film. V kině jsem
ale rychle zjistil, že Erbenovo dílo je východiskem. Pokud se ve filmu mluví,
jsou to jen citáty z básní. Film čítá šest příběhů. V tu chvíli jsem byl
zvědav, jak film znázorní Polednici. V tomto krátkém příběhu se vlastně
objevuje totéž, co v ostatních pěti oddílech. Dítě rozzlobí matku, která na
peci připravuje oběd. Nechce se spokojit s hračkami, otravuje matku natolik,
že ona se už neovládne. Otevře okno a ze zoufalství křičí, aby si pro děcko
přišla Polednice. Ta věru jde kolem a vtrhne do kuchyně (skvělá role B.
Polívky), matka dělá co může, ale už nemůže zachránit dítě.
Myslím, že film velmi dobře zachycuje tón v
Erbenových baladách, že život má rysy absurdity, které nemůžeme ovládat
rozumem či technikou. V nás a kolem nás něco žije, co se vymyká naší
kontrole. Je to taková temná zběsilost a divokost, které se bojíme a zároveň
ji uchováváme. Myslím, že film Kytice má hluboký náboženský nádech, který
se ovšem neslučuje s křesťanskou vírou. Ve fascinujících temných Erbenových
baladách a ve filmu je velké místo pro neuchopitelné síly kolem nás a v nás,
ale není tu místo pro osvobozující odpuštění a usmíření.
|
|
