|
Podobný nadpis jsem použil v docela
nedávné době. Na Vsetíně jsme korunovali valašského krále a v jednom místě
jsme nechali instalovat nápis „S Boleslavem Polívkou I. na věčné časy“. To
byla recese. Ale jak je to s nedělí? Vskutku na věčné časy a nikdy jinak? S
otázkou neděle se mi často vybaví vztah mezi všedním a svátečním. Mám dojem,
že jsme prožívali všeobecný odklon od věcí svátečních. Nejen, že se v neděli
nechodilo do kostela. Ony se hojně doháněly nedodělky všedních dnů. Ale i
svatební obřady byly stále menší a kratší, podobně jako pohřební hostiny. I
státních svátků jsme měli snad nejméně ze všech okolních národů. Vlastně
neumíme pořádně slavit, zazpívat, rozveselit se, zastavit se v tom toku
všednodennosti. A v této situaci se nám každý sedmý den nabízí. Člověče, není
vše jen práce, starosti každodenní, dřina a lopota, učení. Slav přece neděli.
Je tady od počátku připravena jako dar od Stvořitele pro tebe. Jen si vzpomeň.
Nejsi tady sám. To je snad vyjádřením svatosti neděle, o níž čteme v desateru.
Rád slavím neděli. A přece se mi loudí do její
svatosti stále nové a nové výhybky. Dobře si pamatuji na dobu, kdy nebyly v
neděli otevřeny žádné obchody ani večerky. Někdy se stalo, že jsme něco nutně
potřebovali, ale byli tady sousedé, známí a pomohli. Často se nakonec
zjistilo, že se bez toho či onoho dá do pondělí docela dobře vydržet. Dnes
téměř neděli co neděli odskočíme do supermarketu a dokupujeme ony „životně“
důležité věcičky pro naše životy či většinou spíše žaludky a oklešťujeme si
tak onu výjimečnost, svatost odděleného dne. Z neděle čtyřiadvaceti hodinové
se stává neděle jedno hodinová. Až tak „dlouho“ trvají průměrné naše nedělní
bohoslužby. A pak rychle domů dovysávat, dovařit, dopéci, douklízet a...
V jedné písni se zpívá „...V neděli k nebi pozvedni
hlavu, v pondělí hleď zas ztratit se v davu. Na nebi žijí andělé svatí,
na zemi jiné zásady platí!“ Pozorně si text přečtěte a zjistíte, že se jedná
o přímou řeč. Takto chce s námi rozmlouvat a radit nám nikdo menší než ďábel.
„Stačí jen ta hodinka. Vždyť od pondělka zase, jako už tolikrát před tím,
pojedeš jinak.“ Kývneme mu? Když za mým pradědečkem na samotu Korábku přišli
v neděli z velké dálky pěšky, že si odvedou býka, kterého si dojednali koupit,
odkázal je na pondělí. A přitom stačilo jen vzít peníze a odvázat býka. Navíc
se kupci trmáceli takovou dálku. Ale v neděli se přece nekšeftuje. A doslavil
svatou neděli a zanechal nám důležitý odkaz. Vždyť chceme směřovat tam, kde
jednou budeme slavit věčnou neděli. Tak se to učme, ať to umíme. Vždyť
to bude již na věčné časy.
|
|
Čím jest nám neděle?
|
Jan VI. Šebesta, Bratrstvo 1923
|
|
|
Těším se na neděli. Toto rčení slyšíte často a nejčastěji v sobotu. Nejvíce
se těšíval žalmista, když říkával: Veselím se z toho, že mi říkáno bývá:
Pojďme do domu Hospodinova! My co jsme z lidu Božího, tuším, že také často
pláčeme nad svou vysněnou nedělí. Těším se na neděli - slyšíme mezi lidmi,
zbystříme pozornost a jsme rozčarováni vidouce, proč se lidé těší na dar
Boží. S příčin opačných, nežli čemu byl zasvěcen. Aby slou-žili tělu,
smyslům, chtíčům, mamonu, jedním slovem knížeti tohoto světa. A přece,
přiznejme se, že se těšíme na neděli. Neděle je dnem odpočinutí. Po šesti
dnech pilné práce člověk potřebuje jednoho volného dne, aby nabyl nové síly.
To jest požadavek přirozený a velmi si škodí, kdo ho nedbá. Nemenší péče
vyžaduje i náš vnitřní duchovní život. Zda může býti pěstován, zabírá-li
všechen čas všední práce a péče o vnější věci? Není lhostejno, jak strávíš
sedmý den v týdnu a tím sedminu svého života. Každý den je vlastně den Páně a
tím více jím má býti neděle, jež dává příležitost soustřediti srdce i mysl na
věci Boží. Křesťan obléká se ve sváteční roucho, jako by chtěl říci, chci býti
novým člověkem. Přemýšlí, jak jej Bůh vedl v minulém týdnu a děkuje mu.
Posiluje se pro dny příští v náboženském shromáždění, kde skrze zpěv,
modlitbu a kázání mluví k němu Bůh. Kdo jsa mladík nebo dívka, považuješ
nedělní soužití s rodiči za překážku? Hřeší ten, kdo neděle využívá k vlastní
toliko zábavě bez ohledu na svoji rodinu. Pověz mi, jak trávíš neděli a řeknu
ti, kdo jsi. Musíme se s tím již smířiti, že svět v neděli nehledá království
Božího, neboť ho nehledá po celý týden. My ale ve vší tichosti, v neděli
shromažďujme se s Pánem Ježíšem. A kdyby se mne zeptali, co považuji za
přední úkol naší mládeže, řekl bych: Uzdraviti v každém sboru těžce chorou
neděli. Ukažte svou zdrženlivostí, co se v neděli nedělá. Ani za nejkrutějších
okolností nedejme si nikým sáhnouti na neděli. Kdy nám se má přiblížiti Pán
Ježíš, ne-li v neděli?
|
|
|
Anketa
Anketa proběhla zhruba před měsícem a to asi u třiceti lidí, větší půlka
dotazovaných národnosti vsetínské. Byla provedena na přání autora níže
uvedeného článku.
1)Považuješ učení za práci?
Jak kdy : ano : ne
1
: 1 : 1
„ano-když mě nebaví, ne když mě baví.“
p.s.: Většinou mě nebaví
2) Co si myslíš o nedělním prodeji? Je to správné, že
se v neděli prodává a chodí nakupovat?
Jak kdy 5%, asi ne 40%, jo 15%, ne 40%
ne (kromě večerek-potravin)
osobně mi to nevadí
3) Co děláváš v neděli?
(zhruba, struktura dne)
obecně: snídaně, kostel, oběd ( příprava, baštění), odpočinek, nákup,
zakládání na sádlo, akce s přáteli, učení, výlet, spánek
„vstanu, pomodlím sa, pojím něco, udělám nějaků lehků prácu, poobědvám,
odpočívám, povečeřám, idu spať“
|
|
