|
Když Ježíš uviděl zástupy,
vystoupil na horu. Tam se
posadil - jeho učedníci byli
kolem něj - a řekl jim toto:
Blaze vám, kdo nemáte,
na čem byste si zakládali:
s prázdnýma rukama se
můžete mnohem líp chytit toho,
co vám Bůh nabízí.
Blaze vám, kdo ještě umíte
plakat a kdo vidíte, co všechno
je k pláči:
právě vám je adresováno
potěšení, které Bůh připravil.
Blaze vám, kdo se pro sebe
nedomáháte všech možných i
nemožných výhod a předního
místa na slunci:
vězte, že Boží země, co se o ni
lidi rvou, vám patří celá.
Blaze vám, kdo lidem a celému
stvoření tlumočíte Boží
milosrdenství: i vám se ho
dostalo a ještě dostane.
Blaze vám, komu srdce
nezcepenělo samou závistí,
|
|
záští a sobectvím, komu je
nezabednila pýcha a
lhostejnost:
jen do živého a otevřeného
srdce se Bůh dotluče, když
chce vstoupit.
Blaze vám, kdo jste přijali do
života Boží pokoj a dáváte ho
dál.
To je přece výsada a poslání
Božích dětí - a to jste vy.
Blaze vám, kdo se bijete za
spravedlnost, i když vás to přijde
draho a zle na to do plácíte:
je to přece zápas pro Boží
království, které přichází právě
k vám.
Blaze vám, když jste na tom tak,
jak bývali proroci:
když se vám posmívají,
pomlouvají, nestydatě lžou a pronásledují
vás za to, že děláte a říkáte,
čím jsem vás pověřil já, a žijete
tak, jak jste se u mě naučili:
když po vás jdou a je nejhůř,
vydržte to, a dokonce s vnitřní
radostí, vždyť konečný soud
nad vámi vynesu já, a ne oni.
|
