 |
|
Jak jsme si to
představovali? |
|
|
|
|
Svatý Jeroným činí pokání - Pietro Perugino (1495) |
Vzhledem k tomu, že jde o vnitřní postoj člověka, je k jeho zobrazení nutno užít všeobecně známých symbolů. K nejrozšířenějším patří pokleknutí, které vyjadřuje podřízenost a dobrovolné odevzdání (svobodný muž stál, vládce seděl). Před Bohem klečí Šalomoun, Eliáš, Ezdráš i Ježíš. Kající David dokonce leží. Katolík dodnes pokleká před svátostí oltářní a během mše. Evangelík většinou při křtu a někde i při konfirmaci. Klečení bývá časté při osobní modlitbě (srov. Sk 20,36).
Dalším symbolem pokání je popel, který spolu s prachem vyjadřuje pomíjivost a nicotnost lidského života (např. Abraham v Gn 18, 27). V popelu sedí nešťastný Job. Církevní otec Terulián doporučoval kajícníkům ležet v pytli a popelu. Dodnes se symboliky popela užívá na popeleční středu, kterou začíná postní období.
Výrazem pokání je také odložení běžných šatů a jejich výměna za žíně (srov. Ninivské Jon 3,8). Podobný smysl má i roztržení šatů. Předpokládalo se totiž, že šaty v sobě odráží podstatu člověka. Nemocní si svlékali šaty, aby se zbavili svých nemocí. Při křtu dospělých se odkládaly staré šaty (svlečení starého člověka) a křtěnci se oblékali do bílých -nebeských. Dodnes bývá zvykem oblékat si na pohřeb na znamení smutku tmavé šaty.
|
Celník a farizeus, Ravenna r. 520 |
K biblickým symbolům pokání patří také bití se v prsa (srov. celník u Lk 18,13). Člověk jím vyjadřuje, že se sám na sebe hněvá a symbolicky se tak trestá za svůj hřích.
K barokním symbolům pokání patří především lebka, která připomíná naši smrtelnost a Boží soud. Rozjímání o smrti doprovázené pohledem na lebku doporučovali jako duchovní cvičení jezuité a je tak zobrazena řada modlících se světců. Kajícníci bývají někdy zobrazeni s důtkami a řetězy, které mají připomenout duševní utrpení ze spáchaných hříchů. Aby však bylo zřejmé, jak lze dosáhnout odpuštění, bývá na obrazech také kalich nebo hostie -odkaz na oběť Ježíše Krista.
Kajícnice mají rozpuštěné vlasy (Maří Magdalena), z kajícníků bývá nejčastěji zobrazen sv. Jeroným, který žil určitou dobu jako poustevník a s pokušením bojoval tak, že se bil v prsa kamenem.
Z barev je symbolem pokání fialová, která vzniká smíšením červené a modré a symbolizuje tak smíření země s nebem, resp. těla s duší. Užívá se proto v adventu a v postě.
|
Job a jeho přátelé (a satan!) - Boskovická bible, před rokem 1420 |
|
|
|
|
|
|
''K evangeliu se pojí učení o pokání. Tak totiž pravil Pán v Evangeliu: Aby bylo kázáno ve jménu mém pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy (Luk. 24, 47).
(Co je pokání?) Pokáním rozumíme: (I.) kajícnost vzbuzenou v hříšném člověku slovem evangelia a Duchem svatým a přijatou pravou vírou, jíž hříšník hned poznává vrozenou sobě zkaženost a všecky své hříchy, na něž Boží slovo žaluje, a (2.) má z nich srdečnou bolest, a jich před Bohem netoliko želí a otevřeně je s hanbou vyznává, ale (3.) i rozhořčeně je proklíná, (4.) přemýšleje již usilovně o nápravě a o ustavičném snažení po nevině i po ctnostech, aby se v něm svatě cvičil po všecky zbývající dny života.
(Pokání je pravé obrácení k Bohu.) Toť tedy pravé pokání, upřímné to obrácení k Bohu a ke všemu dobrému, avšak horlivé odvrácení od ďábla a ode všeho zlého.
(Pokání dar Boží.) Výslovně však pravíme, že takové pokání jest pouhý dar Boží, nikoli dílo našich sil. Apoštol přece přikazuje, aby věrný služebník pilně vyučoval ty, kteří se protiví, zda by někdy dal jim Bůh pokání ku poznání pravdy (2 Tim. 2, 25).
(Helvetské vyznání)
|
|
|
| Jak by mělo vypadat pokání? |
|
|
|
|
Človek by se měl postit. Jak dlouho, to záleží na něm. A přitom by měl prosit Boha za odpuštění svých hříchů!
(student, 14 let)
Opravdová nepředstíraná lítost nad zlými skutky s vědomím, že Ježíš je vzal na sebe, a s odhodláním se jich příště vyvarovat.
(studentka, 16 let)
Mělo by to být pokorné vyznání hříchů a prosba o odpuštění.
(studentka, 16 let)
Uvědomím si a připustím, že ze svých sil žijíc a po svých cestách chodíc jsem často proti Bohu. (Kdo žije jen ze svých sil, nemůže se líbit Bohu.) (Všichni jsme zabloudili jako ovce chodíce po svých cestách.) Vědomí, že právě jedině u Boha se setkáme s dobrotou a láskou. Ta ale není samozřejmá, nýbrž my k ní máme přístup jedině skrze Pána Ježíše Krista, který náš trest vzal na sebe. (Je to skvělá a obrovská úleva.)
(studentka, 18 let)
Měl by to být pokorný postoj srdce a mysli s vědomím závislosti na Pánu Bohu a vědomím potřeby odpuštění pro zdravý křesťanský život. Pokání by měla být také lítost nad tím, co jsme kde zkazili, nad tím, kde jsme koho zranili, udělali, co jsme dělat nechtěli, a nad tím, jak a čím jsme zarmoutili Boží otcovské srdce. A taky by to měla být víra v Kristovu odpouštějící krev prolitou na kříži.
(student, 19 let)
Především si myslím, že pokání by nemělo ''vypadat'' navenek, ale měl by to být upřímný projev lítosti v našem nejhlubším nitru. Pokud jsme se protivili proti Bohu, mělo by pokání být záležitostí jen mezi námi a Bohem. Není správné úmyslně upoutávat pozornost a dělat dojem na ostatní věřící.
(studentka, 19 let)
Hlavně v pokoře a upřímnosti vyznat se Bohu z hříchu, uvědomit si svoji chybu a následně se podle toho chovat (snažit se ji neopakovat), neboť věřím, že Bůh mi odpustí. Nezapomenout poděkovat za jeho milosrdenství!
(studentka, 22 let)
Ve víře v Pána a ve vděčnosti za jeho oběť, ukazujeme mu své nejhlubší nitro a prosíme o jeho očištění. Ponižujeme se, aby byl Pán a my s ním ''povýšeni''.
(učitelka, 42 let)
|
|
