 |
|
|
I zastihlo Šaharazádu ráno a zmlkla v řeči, k níž jí dovolení bylo dáno. Při Bohu, nezabiji ji, dokud nezvím konec jejího vypravování, neboť je podivuhodné, děl král...
Takto se značí příchod jitra ve sbírce Tisíc a jedna noc, která v překladu Felixe Tauera, vyšla kompletně letos v létě. Kdo by ovšem hledal typické pohádky z Tisíce a jedné noci, jak je zajisté všichni známe z různých převyprávění (nejčastěji z toho Hrubínovského), mohl by být velmi překvapen.
Tuto knížku, respektive pět knih, doporučuju číst zásadně po desáté hodině večerní (nejlépe dle rozdělení do jednotlivých nocí a ne o samotě, ale to by čtenáři zabralo i s doplňky přes tři roky). Kromě neuvěřitelných příhod a dobrodružství, kdy naše pohádky můžou vypadat jako přízemní a bez fantazie, jsou příběhy z orientální lidové slovesnosti přímo protkány erotikou, náboženstvím zakázanými věcmi a až naturalisticky popisovaným násilím. Na této pokladnici arabské obrazotvornosti je vidět, že vznikala v době bez novin, rozhlasu a televize- ovšem lidi měli rádi naprosto stejné příběhy, zkazky a informace, co dnes. Nejednoho věřícího člověka by mohlo odradit i líčení džihádu z pohledu muslimů, jakožto jediných věřících. Přitom v jiných příbězích vystupují křesťané i Židé také jako kladné postavy.
Starobylost příběhů je v Tauerově překladu podkreslena užitím honosné knižní češtiny, místy znějící až archaicky. Orientalista i obyčejný čtenář pak zaplesá nad bohatou plejádou odborných vysvětlivek, kdy se po jejich důkladném prostudování, může člověk stát laickým specialistou na kulturu Blízkého východu. Nemáte-li po večerech co dělat, můžete se nechat unášet do světa fantazie, kouzel a silné víry s příběhy Tisíce a jedné noci.
|
|
 |
 |
|
|
Proč Česká televize v době povodní nedávala tolik prostoru k bezplatné propagaci jiným sbírkovým kontům než nadaci Člověk v tísni při ČT?
Česká televize vysílá všechny sbírkové kampaně v rámci mediálního partnerství. Na jeden sbírkový účel uzavírá vždy smlouvu s jedním partnerem. Vysílání spotů s různými konty na stejný účel je pro diváka matoucí, a tedy kontraproduktivní. Společnost Člověk v tísni se
s vyhlášením veřejné sbírky obrátila na Českou televizi jako první. Vzhledem ke zkušenostem z povodní v roce 1997 a také s ohledem na skutečnost, že jako jeden ze zakladatelů společnosti Člověk v tísni při ČT máme podrobný přehled o její činnosti a využití prostředků z veřejné sbírky, jsme mediální partnerství přijali a kampaň SOS Povodně podpořili. Česká televize se však ve svém vysílání důsledně věnovala i jiným sbírkovým kontům, vysílala grafický sestřih s nejvýznamnějšími konty. O řadě veřejných sbírek také informovala v rozhovorech v rámci krizového kontinuálního zpravodajství. Povodňových sbírek však bylo vyhlášeno přibližně 150 a rozhodně nebylo možné je všechny propagovat na obrazovce České televize. A to i z toho důvodu, že ČT je zodpovědná za důvěryhodnost sbírkového konta, o kterém diváka informuje. Ověřená sbírková konta jsou stále zveřejněna na internetové stránce České televize. Tuto informaci jsme v povodňovém vysílání intenzivně propagovali.
|
|
