Bratrstvo - evangelický č@sopis pro mládež

Samotné Tampere není nijak zvlášť hezké město a téměř nemá historii, pouze tu průmyslovou a dělnickou. Založeno bylo r.1779 švédským králem Gustavem III., z této doby také pocházejí nejstarší stavby ve městě - luteránské kostely. Tampere leží mezi dvěma velkými a krásnými jezery Näsijärvi a Pyhäjärvi, rozdíl hladin obou jezer je 18 metrů. Široký vodní kanál spojující obě jezera vede přímo středem města, čehož využívaly a využívají nejrůznější fabriky. Ty jsou také nejpozoruhodnějšími stavbami města, uchovaly si svou původní podobu z 19. století, na rozdíl od dřevěných obytných domků byly totiž postaveny z cihel a nemají omítku. V Tampere se zpracovávalo dřevo a kůže; vyráběly se zde boty, textil (továrna Finlayson) a kvalitní papír. Zajímavé jsou také vilové čtvrti z 20. a 30. let 20. století, největší urbanizace bohužel proběhla ve Finsku až v 60. a 70. letech.
Nejvíc jsem si oblíbila vycházky do vesničky Ylä-Pispala s výhledem na obě jezera. Zales-něnými stráněmi jsme se škrábali po ledu k rozhledně a dál až do vesnice plné tradičních finských domků sytých barev žlutých, rudých, modrých a zelených, za jejichž okny svítily po celou zimu elektrické trojúhelníkové svícny.

    V Tampere je velké množství různých muzeí, za zmínku stojí Muzeum ''mumínků'' v městské knihovně a Leninovo muzeum. Muzeum mumínků (postavičky stylizovaných bílých hrochů) je věnováno Tove Janssonové, švédsky píšící finské autorce, která napsala a ilustrovala osm svazků příběhů muminské rodiny a jejích přátel. Příběhy mumínků odrážely finskou mentalitu, přístup k životu a přírodě, jež je v pohádkách silně zosobněna a působí jako samostatný aktér děje, který vždy může zvrátit každou situaci. Tove Janssonová psala své knížky v době Zimní války, a tak mumínci svým humorem a schopností vyrovnat se s nástrahami osudu, ''pomohly'' Finům překonat těžké období.
    Leninovo muzeum se nachází v Dělnickém domě (Töyäventalo), mapuje Leninův život a jeho pobyt ve Finsku, kde před revolucí často pobýval, souvisle zde žil v letech 1906-1907. Přímo v tomto domě se konaly dvě zásadní konference Ruské sociálně demokratické dělnické strany a Finské sociálně demokratické strany (v prosinci 1905 a v listopadu 1906). Na té první se také Lenin poprvé v životě setkal se Stalinem. Muzeum je jakýmsi holdem Leninovi, protože to byl právě jeho Lidový komisariát, který 30.12. 1917 uznal nezávislost Finska. Následovala ovšem krvavá občanská válka o budoucí podobu státu, válka rudých a bílých. Rudí podporovaní bolševiky ovládali jih země, jejich cílem byl komunistický stát po vzoru SSSR a ve spojení s ním , bílí hájili zájmy středních tříd a nakonec zvítězili díky materiální a vojenské pomoci Německa. Tampere, jakožto bašta rudých, bylo bílými dobyto 6. 4. 1918. Po vítězství bílých následoval bílý teror za zlomení odporu, finskou společnost pak rozdělovala hluboká nenávist obou skupin, dodnes se ví podle toho, z jaké oblasti pocházíte, z které rodiny jste, zda z bílé či rudé.
    Za návštěvu stojí četné evangelické kostely, především tamperská katedrála postavená r. 1907 v romantickém stylu, na její výzdobě se podíleli významní finští umělci, a nejstarší kostel na Keskustori - Vanha Kirkko, v Tampere najdete také několik pravoslavných chrámů. 86 % Finů se hlásí k luterské církvi, 1,1 % k pravoslaví, katolíci tvoří zanedbatelné procento.
    O náš volný čas pečovaly celkem tři organizace: Erasmus Student Network, International Club a studentské odbory (TAMY), takže jsme se snažili stihnout, co se stihnout dalo. Hráli pozemní i lední hokej, kluci taky fotbal, chodili jsme do hospod a na disko a hlavně do sauny.
    Hospody jsou si všude na světě podobné, jen ty finské otvírají až odpoledne a smí do nich vstoupit pouze starší 18 let, v obchodech s potravinami koupíte pouze pivo a víno do 4,7 % alkoholu, tvrdý alkohol je mimo hospody k dostání pouze ve státních obchodech Alko, kam se dostanete, pokud už vám bylo 20 let.

Co jsem opravdu milovala, byla sauna, Nejraději jsme chodili do dvou veřejných saun při jezeře Näsijärvi, bylo 10° C pod nulou a všude sníh, sauna se postupně rozehřála od 80° do 130° C, po několika minutách jsme se pak vybíhali zchladit přímo do jezera, kde byla vysekaná díra v ledu, voda měla 1° C. Bylo to opravdu skvělé! Sauna očistí tělo a zklidní mysl! Pravá finská sauna není nikdy suchá, ale vždycky v páře. Sauna byla a je rituální záležitost, samotný rituál roztopení sauny a koupel v ní byly očistné. Bez sauny se neobejde žádný finský domek. V sauně přicházely na svět děti, sem Fini ukládali své nemocné, raněné a umírající, do sauny se zavírali manželé o svatební noci. V sauně se alespoň jednou za týden sešla k očistě celá rodina, vyprávěly se příběhy, pohádky a vtipy. Někde se dodržoval zvyk oddělené sauny, muži a ženy zvlášť, zde pak bylo možné o věcech mluvit i mimo rodinu.

    Zajímala mě sociální politika a všechno, co se v tomto směru v Tampere děje. Co Finové umějí dobře, je organizovat a drát se za svá práva, starat se o obec a věci veřejné vůbec. Evangelická tradice, neexistence šlechty a buržoazie vypěstovala v početně malém národě silné sociální cítění a pojetí naprosté rovnosti všech členů společnosti. Na rozdíl od ostatních Evropanek si finské ženy vydobyly relativně rovnoprávné postavení s muži již v minulých staletích, což bylo ''papírově'' stvrzeno r.1906, kdy jako první v Evropě vedle svých mužů získaly volební právo. Sociální politika je ve Finsku doménou žen, a tak otázky, které se zde na jaře 2000 řešily, byly ženské.
    Šlo především o zrovnoprávnění ženy na trhu práce (stejná možnost výdělku pro všechny - muže i ženy), umožnit ženě realizaci v zaměstnání tak, aby mateřství a péče o rodinu pro ni neznamenaly handicap. Tzn. například otázka placené a neplacené práce: když se žena rozhodne zůstat v domácnosti, měla by být její práce finančně ohodnocena, protože se stará o domácnost a vychovává děti, a ačkoliv tvrdě pracuje, je stále finančně závislá na muži. Nebo pokud se žena realizuje v zaměstnání (ať už vdaná či samoživitelka), nemůže plnohodnotně zvládnout péči o domácnost; společnost se jí snaží uvolnit ruce v péči o výchovu dětí a staré členy rodiny, zodpovědnost přebírá komunita, obec, která zřizuje mateřské školky a dětská centra, ústavy pro staré lidi. Dále otázka rodičovských dovolených - ve Finsku si mateřskou dovolenou mohou od r. 1985 vybírat jak matky tak otcové (existuje 105 povinných dní pro matku, zbylých 158 dní si může vybrat jak otec tak matka, otcové navíc mohou až 12 dní po narození dítěte strávit doma s rodinou na placené dovolené).
    Přednášky ze sociální politiky byly také doplněny praxí, kdy jsme navštívili centra pro péči o staré lidi; sociálku, která kromě rozdělování dávek potřebným monitoruje násilí na dětech (a starých lidech), které pak převádí do fungujících rodin; rekvalifikační dílny pro nezaměstnané. To byl skutečně zážitek! O Finech by se dalo psát donekonečna, je to prostě zajímavý houževnatý národ.