Bratrstvo - evangelický č@sopis pro mládež

Vojen Syrovátka je seniorem východočeského seniorátu, který zasáhla povodeň už v roce 1997 a tak se zcela logicky stal členem šestičlenné komise, která mapovala rozsah škod a rozdělovala peníze ze sbírek poškozeným sborům. Komise pracovala i v dalších letech; povodně se jeho seniorátu opět nevyhnuly. Seniorátní výbor spolu s Diakonií ČCE vypracoval koncepci humanitární pomoci ČCE, kterou letos na jaře synod schválil.

Jaké formy má pomoc záplavami postiženým organizovaná Diakonií?
    Nejprve Diakonie organizovala za pomoci studentů nábor dobrovolníků, kteří pracovali v jiných humanitárních organizacích - především v Adře, ale i v Člověku v tísni. Brzo ale začala Diakonie dobrovolnickou práci organizovat sama, vznikly tak základny v některých střediscích Diakonie, či sborech ČCE, kde dobrovolníci měli zázemí (Soběslav, Rokycany, Písek, Radotín, Praha -Kobylisy, Mělník, Neratovice-Libiš, Krabčice, Litoměřice a Děčín). Účinnou pomocí je zapůjčování vysoušečů, kterých Diakonie zakoupila zatím 40. Na Mělníce a v Litoměřicích se postiženým nabízejí oděvy, přikrývky atd.
    Další formou je následná finanční pomoc ze sbírek pro oběti povodní. Kvůli stanovení výše této pomoci Diakonie zorganizovala monitorování škod a sociální situace po-stižených osob. Diakonie též organizuje psychologickou pomoc obětem.

Kolik zhruba lidí pod hlavičkou Diakonie pomáhalo a pomáhá při likvidaci následků povodní?
    Doposud již více než 600 lidí, k tomu navíc cca 35O lidí, kteří prostřednictvím povodňového centra Diakonie šli pomáhat pod hlavičkou jiných humanitárních organizací.

Pomáhá se v první řadě členům církve a na církevních objektech?
    Dobrovolnická práce, vysoušeče, psychologická pomoc i připravovaná následná pomoc jsou určeny fyzickým osobám a to bez jakýchkoliv preferencí konfesijních či jiných.

Jak to dělají ostatní organizace?
    Adra, Charita i Člověk v tísni také pomáhají všem lidem.

Jaká je spolupráce mezi organizacemi a jak se vyvíjela?
    Vedení Diakonie, Charity, Adry a Člověka v tísni spolu komunikují, aby se pomoc lidem stala efektivnější, v různé míře spolupracují i pracovníci těchto organizací v terénu. Osobně mám za to, že spolupráce by se v mnohém mohla zlepšit.

Jaká pomoc byla a je potřeba? Je vůbec ještě stále něco potřeba?
    Zpočátku bylo nejvíc třeba dobrovolnické práce při vyklizení zničeného zařízení domů, čištění od bahna, otloukání omítek atd. Již v prvních týdnech bylo též zapotřebí nabídnout oděv a přikrývky lidem, kteří přišli prakticky o všechny osobní věci. Po 4 - 5 týdnech již je manuální dobrovolnické práce třeba mnohem méně, nastává čas zapůjčování vysoušečů, psychologické pomoci a přípravy na následnou finanční pomoc.

Co je všechno potřeba zajistit a zkoordinovat, než se dostane pomoci konkrétní rodině?
    Pokud jde o práci dobrovolníků, je třeba je najít, vyslat tam, kde je pro ně práce. V této věci je důležitá spolupráce se starosty a krizovými štáby v postižených oblastech, dále je třeba dobrovolníkům zajistit ubytování, jídlo, ochranu před infekcemi a možnost se sprchovat, také je třeba vyhledat vhodné vedoucí jednotlivých skupin dobrovolníků, kteří dokáží konkrétní práci řídit a komunikovat s obětmi povodní, v jejichž domácnosti se pracuje, konečně pak je třeba dobrovolníky vybavit nářadím a dovézt je na jejich působiště. Vysoušeče je nejlepší půjčovat tam, kde se pracovalo a kde je nám proto známa situace jednotlivých domácností. Pro psycho-logickou pomoc je nutná spolupráce se starosty i lékaři v místě, je dobré zapamatovat si již při manuální dobrovolnické práci, či při monitorování škod, kde bude této pomoci asi zapotřebí a informaci předat pracovníkům krizových center.
    Pro stanovení výše následné pomoci je třeba vyslat dobrovolníky, kteří po dvojicích obejdou všechny postižené lidi na určeném místě a zjišťují míru poškození domácnosti i sociální situaci (i zde se musí spolupracovat se starosty, případně s okresním sociálním odborem), potom je třeba zorganizovat rozdělení pomoci. Při monitoringu škod a rozdělování následné pomoci Diakonie pokryje menší území, než velké humanitární organizace, které mají k rozdělení více peněz. Právě v této věci je nyní žádoucí spolupráce mezi jednotlivými organizacemi.

Máte zkušenosti i z roku devadesát sedm. Byly letošní záplavy a likvidace jejich následků v něčem jiné?
    V roce 1997 byla Českobratrskou evangelickou církví poskytována pouze následná finanční pomoc a to především vlastním členům. Mimo církev šly peníze do institucí (školky, školy, sociální a zdravotnická zařízení).
    Letos ČCE prostřednictvím své Diakonie pomáhá všem lidem bez rozdílu a to nejen skrze následnou pomoc, ale i organizováním dobrovolnické práce z vlastních základen (dle mého názoru se ukázalo, že to umíme). Letošní novinkou je i zapůjčování vysoušečů. Pokud jde o psycho-logickou pomoc, pracovníci krizového centra Diakonie ji poskytovali při všech povodních. Letos se k této práci pod záštitou Diakonie připojili i terapeuté odjinud.

Potěšilo Vás něco během té hektické práce?
    Ochota dobrovolníků pomáhat lidem v maléru a také převládající srdečné, družné ovzduší mezi dobrovolníky.

Jaká práce Vás ještě čeká v nejbližší době?
    Dokončení monitorování škod a sociální situace obětí povodně, stanovení výše pomoci a její rozdělení (samozřejmě ve spolupráci s dalšími lidmi).