 |
|
Jak jsme si to
představovali? |
|
|
|
|
Michelangelo - Vyhnání z ráje, Sixtinská kaple, 1510 |
Zatímco v Bibli je za hřích považováno porušení vztahu věrnosti mezi člověkem a Bohem, který je dán jejich vzájemnou smlouvou, později je hřích chápán pouze jako morální selhání a porušení jednotlivých přikázání. Protože sedmička byla (na základě počtu tehdy známých nebeských těles) považována za číslo plnosti, objevuje se brzy vedle sedmi ctností (víra, naděje, láska, prozíravost, spravedlnost, statečnost a mírnost) také sedm neřestí případně sedm smrtelných hříchů. Patří mezi ně nejčastěji pýcha, závist, lakota, smilstvo, nestřídmost, hněv a lenost. Ctnosti a neřesti vedou v člověku boj, který popsal ve svém díle Psychomachia španělský básník Prudentius.
Neřesti jsou zobrazovány většinou jako ženské postavy s příslušnými atributy. Za největší ze sedmi smrtelných hříchů je považována pýcha, která jede na lvu a drží pohár nebo žezlo. Jindy je to jezdec padající z koně, nebo orel či páv. Závist je zobrazena jako žena jedoucí na psu, který má v tlamě kost. Symbolem závisti je had, škorpion nebo netopýr. Čtvrtou neřest nestřídmost poznáme podle postavy jedoucí na vepři nebo lišce s husou v tlamě. Někdy je zobrazena jak jí nebo zvrací. Další neřest lakomství poznáme podle peněz v měšci nebo v truhlici a podle postavy jedoucí na ropuše. Lenost symbolizuje postava jedoucí na oslu, podřimující oráč nebo žena, která usíná s přeslicí v ruce. Hněv charakterizuje postava jedoucí na divočáku nebo medvědu. Jindy je znázorněn jako dvojice muže a ženy, kteří se navzájem probodávají mečem. Sedmou neřest smyslnost poznáme podle nahé ženy jedoucí na kozlu, která má zrcadlo a na prsou hada.
|
Hieronymus Bosch - Sedm hlavních hříchů 1475-80 - Závist |
Za další neřesti se považovaly nevěra (postava se zavázanýma očima nebo obětující modle), zoufalství (muž, který se probodává nebo věší - Jidáš), pošetilost (blázen kousající kámen nebo oblečený do peří), zbabělost (voják prchající před zajícem), nespravedlnost (padělatel závaží nebo válečník s kopím), vzdor (muž tasící meč proti bezbrannému), nestálost (mnich prchající z kláštera) a svár (dvě peroucí se postavy, často muž a žena).
Jindy jsou neřesti zobrazeny jako sedm hlav bájného draka, nad nímž vítězí archanděl Michael nebo svatý Jiří.
Častým námětem křesťanského umění je také scéna prvotního hříchu Adama a Evy, resp. jejich vyhnání z ráje. Jako typ hříšnice a kajícnice bývá zobrazena Maří Magdalena, spoře oděná postava zahalená rozpuštěnými vlasy s lebkou a krucifixem.
|
Hieronymus Bosch - Sedm hlavních hříchů 1475-80 - Obžerství |
|
|
|
''O příčině hříchu (se u nás) učí, že ačkoli (všemohoucí) Bůh tvoří a udržuje (celou) přírodu, přece jest příčinou hříchu (převrácená) vůle (všech) zlých (a Bohem pohrdajících lidí), totiž ďábla a (všech) bez-božných, která se bez Boží pomoci odvrací od Boha (ke zlému), jak praví Kristus u Jana 8,44: Když mluví lež, ze svého vlastního mluví.''
|
|
|
Co si pod tím
představujete? |
|
|
|
|
Na otázku odpovídali mladí lidé různého vyznání, ale i jejich rodiče, laici i kazatelé různých církví.
Hřích je životní průšvih, ve kterém jsme se rozhodli zůstat sami, protože si o sobě moc myslíme. Ve hříchu jsme přitahováni temnotou, zlobou a vytrvalou neústupností svých pozic. Ve zkratce: Hřích je rozhodnutí se pro samotu se zlem a to trvale.
Překážka ve vztahu k Bohu.
Hřích je neposlušnost a vzpoura proti Bohu.
Hřích je, když se k Pánu Bohu vědomě otočíme zády, když jednáme proti našemu svědomí... no, každopádně, to není nic dobrého a raději v něm moc dlouho nezůstávat.
Vše, co mne odděluje od Boha. Všechno destruktivní.
Hřích je plně dobrovolný čin vykonaný s vědomím, že činím zlo, špatné jednání, porušuji mravní příkaz, za nímž stojí autorita - Bůh.
Je to čin proti pokoji a růstu světa. Často si ho uvědomím, až když ho udělám.
Hřích je zeď, kterou si stavíme kolem sebe z nedobrých činů.
První, co mne napadne, je Ježíšova obět za mé hříchy. Uvědomím si tu obrovskou nezaslouženou milost Jeho odpuštění. ''Kristus přinesl za hříchy jedinou oběť, ... jedinou obětí navždy přivedl k dokonalosti ty, které posvěcuje.'' Židům 10:12-14.
Hřích může být, pro mne je to překážka na cestě k dobrému (či třeba Dobrému), přičemž tu cestu si musím ''formulovat'', určit (odpovědnosti či odpovědi) nejdřív sama.
Nepoužitelné slovo. Nepostradatelná kategorie. Nezneužívat jí!
V hříchu jde o neposlušnost proti řádu, proti spravedlnosti, odvrácení. Můžu ho také charakterizovat jako zlo.
|
|
