Bratrstvo - evangelický č@sopis pro mládež

S hříchem se setkáváme dnes a denně, alespoň v obecné mluvě určitě. Jen si zkuste vzpomenout, kde všude se používá slovo hřích nebo hřešit. Člověk se může prohřešit proti nějakým pravidlům, třeba silničního provozu: Mňo, pane řidiči, koukám, to už je váš třetí hříšek! Nebo zajdete do obchodu: hele, mají slevy, no to by byl hřích to nekoupit! Anebo se vám někdo omlouvá, že pohříchu nemohl přijít (pozor, nemyslím po hříchu, jsme přece slušný časopis). Zaběhaným spojením se také už stává hříšná vášeň nebo hříšná touha (a je jasné, kam především se míří). Z toho celkem probleskuje, co dneska v běžné řeči hřích znamená: je to zkratka pro lákavé a vzrušující porušení daných, ale již poněkud ztuhlých zvyklostí, především v oblasti mezilidských vztahů. U lidí, kteří jsou ''nábožní'', je hřích potom jakýmsi subjektivním balvanem, problémem, který tyhle chudáky kdovíproč pořád nějak tíží, ale normálního člověka nechává naprosto v klidu.
Má tedy vůbec cenu se ještě o hříchu bavit? Nebylo by lepší tohle slovo vymazat ze slovníku? Třeba by tím křesťanům odpadl problém, život bez hříchu by přece byl mnohem jednodušší a pohodovější. Ovšem pozor: už to, že o hříchu píše tohle Bratrstvo jako o hlavním tématu, naznačuje, že to zas až tak jednoduché nebude.