Bratrstvo - evangelický č@sopis pro mládež

„Nejkrvavější film v dějinách kinematografie. – Dva mrtví při projekci. – Antisemitismus budící protesty Židů. – Při natáčení hlavní scény udeřil do představitele Ježíše Jima Caviezela blesk. – Šokovaná veřejnost, katolíci chválí.“ Takové hlášky byly součástí reklamní kampaně na nový film režiséra a producenta Mela Gibsona Passion of Christ, Umučení Kristovo.
     Filmů i ostatních artefaktů s touto tématikou je hodně. Namátkou: černobílý film P. Passoliniho „Evangelium podle Matouše“ z šedesátých let, o něco mladší „Ježíš z Montrealu“, „Kristus znovu ukřižovaný“, slavný filmový muzikál „Jesus Christ Superstar“, pro nás především jeho jevištní zpracování v pražské Spirále, a dále popisný nízkorozpočtový film „Ježíš“, nedávno promítaný v rámci „evangelizační kampaně“, rozporuplně přijímané Scorseseho „Poslední pokušení Ježíše Krista“ nebo výstava fotografií INRI francouzské reklamní fotografky Bettiny Rheims v Rudolfinu v r. 2001. A také pro mnohé pohoršlivý „Ježíš s frantíkem“ a ještě pohoršlivější slovenská povídka „Azda posledná večera“ asi před deseti lety. Všechny vzbuzují řadu otázek: jaký byl záměr – komerční, umělecký, dokonce zvěstný, misijní? Povedlo se? Co z evangelia bylo zdůrazněno, co chtělo a co mělo být?
     Poslední, vlastně první otázka: dá se evangelium filmovat? I málo biblicky poučený přece ví, že evangelia nejsou kronika a pokoušet se vytvořit něco jako hraný dokument tu nejde. Tohle si zřejmě neuvědomili autoři evangelizačního „Ježíše“, proto byl výsledek umělecky i zvěstně tak laciný. Jediná cesta je, nepokoušet se o jinou (historickou, biblickou) autenticitu než o tu tvůrčí. Pak lze vytvořit dílo, které promluví podobnou, byť ne stejnou řečí jako evangelium. To se podařilo kupř. vynikajícím snímku „Ježíš z Montrealu“ i spirálovské inscenaci „Jesus Christ Superstar“.
     Mel Gibson je křesťan. To je vidět, film je přesvědčivý. Biblicky věrné podání se ovšem nedrželo biblického textu křečovitě a nebálo se vykročit k nějakému dovyprávění (Šimon z Kyrény, spolunesoucí kříž, Claudia, manželka Piláta a její setkání s Marií, výborně dotažený Malchos, veleknězův sluha, kterému Petr usekl ucho). Katolictví režisérovo bylo také zřejmé: kromě legendární Veroniky s rouškou, na níž se obtiskla tvář křižovaného (ve filmu naivně skoro jak fotka na tričku), vystupuje proti evangeliu akcentovaná role matky Ježíšovy. Marie však víc než matkou je již v této chvíli světicí; pohled na týrání svého syna unese bez velkých emočních výkyvů, protože od počátku ví, oč jde. Ví, že syn ví, a to ji nese silou opravdu nadlidskou.
     Gibson je ale také producent a film se musí prodávat. Možná se tu snoubil záměr obchodní a zvěstný – na film musí chodit lidi. Hudba, scéna, naturalismus (prý se současný film neobejde bez sexu a bez násilí – tedy prvnímu pokušení scénář beze zbytku odolal), zvukové a obrazové patetismy – to vše dělá z filmu trochu „popík“. Je ale poznat, že se netočil jen kasovní trhák ani pouhá „lahůdka pro intouše“. Násilí a krev tu je, ale Bruce Willis na konci „Smrtonosné pasti I“ je červenější. A proti vulgárním a hloupým surovostem v „Kill Billovi I“ je „Umučení“ jemné psychologické drama.
     Antisemitismus, jako že Židé jsou viníky kříže? Asi jako jsou Francouzi vinni Bartolomějskou nocí. Velerada tu nenastavuje zrcadlo lidu Tenachu, nýbrž fanatismu, soudním fraškám (Pilát: to vždycky trestáte obviněné ještě před rozsudkem?), moci a nenávisti. Naopak, když Římané odstrkují Šimona z Kyrény se slovy „táhni, Žide“, člověk se neubrání hněvu na vojáka – holou dutou lebku. Buďme na antisemitismus citliví, ale ne přecitlivělí, ďábel by se vrátil zadními vrátky.
     Zpět k prvním otázkám: anglický název „Passion of Christ“ byl přeložen jako „Umučení Krista“. Proč ne „utrpení“? Měl tvrdší název zvýšit návštěvnost? Co chtěl film sdělit? Že „jeho jizvami jsme uzdraveni“, jak doslovně cituje film Iz 53,5? Dýchne na diváka pravé poselství evangelia, totiž že vlastně ne ranami, nýbrž jeho, Boží láskou jsme uzdraveni? A nezpůsobí závěrečný happyend (prozření velerady v chrámu, zničeném zemětřesením, náznak vzkříšení) v divákovi pocit, že už je „vymalováno“? To je přece jen půlka pravdy, druhá půlka je, že i když je vymalováno, máme před sebou ještě hodně malování.

Režie: Mel Gibson
Hrají: James Caviezel, Monica Bellucci, Maia Morgenstern
Scénář: Mel Gibson, Benedikt Fitzgerald
Kamera: Caleb Deschanel
Hudba: John Debney