 |
|
|
Dopisovaná
Bible může mít různou podobu. U známého příběhu si ten, kdo
chystá program, předem přichystá probíraný text (například vytištěný
z počítače, nebo oxeroxovaný z Bible), v němž vynechá
například poloviny vět, nebo každou druhou větu. Chybějící text
doplní tečkami. Rozmnožený částečný text rozdá na mládeži, aniž
ho předtím přečetl z Bible. Každý doplní text podle toho, co
odhaduje, že by v něm mělo být. Poté si společně texty
přečtěte, a teprve na závěr přečtěte text Bible. Leckteré
myšlenky, které v Bibli nejsou, naopak mohou být inspirativní
pro její pochopení.
Jiná
možnost je rozdělit si jednotlivé osoby příběhu a napsat jménem
každého z nich fiktivní dopis o tom, co zažili: Co by
napsal kněz v příběhu o milosrdném Samařanu v dopise
svému bratru? Co by napsal ten zbitý? Co hostinský? Co Samaritán? Co
jeden z loupežníků? Společně si pak dopisy přečtěte.
Třetí
možnost je popsat příběh novinovým titulkem (ten má několika slovy
vyjádřit to nejpodstatnější a nejzajímavější z příběhu).
Různé noviny ovšem pokládají za to nejdůležitější něco jiného:
Jak by příběh o Ježíšově vjezdu do Jeruzaléma nadepsaly
Lidové noviny? Jak Haló noviny? Jak Dívka či Sedmá generace? Jak
Večerní Jeruzalém? Rozdělte si různé typy tiskovin (můžete si
vymyslet i fiktivní názvy a druhy – třeba Samizdat
palestinských studentů či Chrámové zprávy) a po přestávce
na napsání titulků si je navzájem přečtěte. Uvědomíte si přitom,
jak různé pohledy ovlivní to, co se pokládá za důležité.
„A
čti Bratrstvo!“, doporučuje Jan Trusina ve 4. čísle
časopisu Český bratr. A to v článku, ve kterém píše
o tom, co vše nestojí za čtení. Tak až si přečtete
celé Bratrstvo, přečtěte si i zmiňovaný článek („Nečti
všecko!“, č.4, str. 15). Rubrika, ve které článek vychází,
je vlastně celá pro čtenáře Bratrstva. fik
|
|
 |
|
|
Často se o něm mluví při ohláškách, má v ledasčem prsty.
Víte,
kdo to je presbyter?
- druh zhoubného nádoru
- synonymum tiskařského šotka
- člen staršovstva
- eskymácký výraz pro dobře propečeného psa
Správné řešení je pochopitelně za c)
Řecké
slovo presbyteros znamená starší, staršina. V knihách Nového
zákona často označuje osoby, které vedly sbor a staraly
se o něj. Tento úkol má starší, tedy presbyter, i dnes.
V ČCE
se člen sboru stane presbyterem volbou do staršovstva.
Člena staršovstva můžete nazvat presbyterem i starším, v obou
případech budete „in“.
Pokud
se narodíte dříve než vaši sourozenci, jste starší až do smrti.
Volbou do staršovstva se stanete starším pouze dočasně,
a to na dobu šesti let.
K čemu
jsou presbyteři? Řídí a usměrňují chod sborového života (např.
bohoslužby, nedělní školy, výlety…). Rozvíjí misijní činnost
(např. náboženství ve školách) a utužují ekumenické vztahy
mezi církvemi. Pečují i o jednotlivce – členy sboru,
kteří jsou nemocní nebo v tísni. Navíc mají na starosti
i různé správní a administrativní záležitosti sboru
(sborové účetnictví, budovy, zaměstnanci sboru, evidence členů).
Z toho by jednomu hlava zešedivěla.
|
