Bratrstvo - evangelický č@sopis pro mládež

Viďte, je zlé se vyřadit. Každý signál „nepatříš k nám, hele, když seš takový, tak si jdi“ bodne. Přicházejí k nám do střediska děti nebo mladí lidé zdeptaní šikanou – a její hlavní forma je „jenom“ to, že třída jim dává rozličnými způsoby najevo „nebereme tě“ (třeba izolací od informací, odmítáním pomoci apod.). Tak dobře rozumím Vaší ochotě něco pro to udělat, abyste nebyl vyřazen. A taky sdílím Vaši obavu, že toho dělání může být už moc.
     Zavzpomínejte: o čem se v partě mluví, když zrovna není u úst půllitr nebo se nezapaluje cigareta? Co parta dělá, pokud zrovna nepije nebo nekouří? Představuji si, že odpovíte buď:
     – Nemluví o ničem, co by stálo za to; jenom, kdo se jak ožral, jaká je která holka, kde sehnat trávu… Nedělají dohromady nic kromě pití, kouření a hulení („trávy“). Anebo:
     – Mluví o svých rodinách, o pití, o škole, o holkách, o politice, o trávě, o náboženství, co přečetli… Chodí na koncerty, do kina, do hospody, do hor, hrají fotbálek…
     Odpovíte-li prvním způsobem, pak myslím, že ta parta Vám dává příliš málo, než abyste se ohrožoval, když k ní budete patřit. Ba, přináší pocit „někam patřím“. Ale vratký, nevydatný. Jak zpívá Hana Hegerová, „kdo žízeň má, ten pije z louží, a kdo hlad má, ,,ten kůru jí“. Nepatřit k takové partě, unést to být bez ní, může být Vaše vítězství. A otevřete tak možnost časem patřit do jiného společenství.
     Odpovíte-li druhým způsobem, je to, myslím, jiné. Setkávám se totiž s hlubokými, řekl bych „filosofickými“ pijáky, kuřáky, „huliči“. To, že vstupují opakovaně do opojení, jako by jim pomáhalo unést složitost světa a života. Že „je spousta cest a já nevím, kam vedou“. Časem dozrají a nějaké ty odpovědi najdou. A nějaké nenajdou, ale dokáží žít bez odpovědí i bez opojení. Ovšem, jsou mezi nimi i takoví, kteří se časem dostanou do psychické závislosti na marihuaně nebo alkohol budou držet stěží na hranici kontrolovaného pití. Takže, jestli Vaše parta je spíš taková, stojí za to zůstat s ní v kontaktu. Držet si své zásady. Sdílet s ní to hluboké, distancovat se v tom nebezpečném. Tím ji vlastně svým způsobem otestujete: jestli je dost hluboká, unese Vaši jinakost. A bude si Vás trochu dobírat a trochu jí budete imponovat. Najdete-li tam jednoho spojence, to už budete „nekuřácká frakce“ a bude snazší být jeden z nich, a přitom ne ve všem jako oni.
     Čtete to a říkáte si: jsou tak něco mezi, jak se tedy rozhodnout? To je svízel. Skoro všecko v životě je „tak něco mezi“. Snad vám aspoň ten popis mezních podob trochu usnadnil to ohledávání, kde „mezi“ se ta vaše parta nachází.