Rt 4, 14-22
Na konci příběhu se opět vrací na scénu Noemi. Narozený vnuk je pro ní útěchou za zemřelého muže a děti. Nemusí vzpomínat na své syny, z nichž jeden nesl jméno „nemocný“ a druhý „vyčerpaný“, ani na svého muže, jehož jméno ukazovalo na pohanské božstvo Molocha. Tím, kdo o ní bude na stará kolena pečovat, bude Obéd, tedy ctitel Hospodinův. A v jeho jméně i v tom, co o něm říkají ženy z Noemina okolí, tu opět jakoby na pozadí proznívá základní motiv všeho dobrého v tomto světě, totiž dvojpřikázání lásky. Obéd, tedy ten, který ctí Hospodina, ten se bude i zcela lidsky starat o starou Noemi.
Úplně poslední verše knihy Rút jsou pak věnovány rodopisu Bóazova prapředka Perese a tento rodopis je zakončen králem Davidem. Nešlo o nějakou romantickou historku z dějin dávného Izraele, ale o královskou linii.
Pro nás je tento rodokmen zajímavý, protože se s ním setkáme i v Novém Zákoně. Evangelisté ho přejímají, ale pokračují dál za krále Davida a po několika desítkách generací dojdou až k synu Josefa a Marie, který dostal jméno Ježíš. …z rodu královského, nám nám narodil se.
Je to ale podivný rodokmen. Pro krále i pro Mesiáše. Některá jména, která v něm čteme, jsou spojována s historkami, které by si nikdo asi za rámeček nedal. Judova manželka Támar se převlékla za prostitutku, protože jinak Judu do postele nedostala. Bóazova maminka se jmenovala Rachab a přímo jako profesionální prostitutka pracovala v Jerichu. Rút je také postava, u které je potřeba být obezřetný, než si z ní člověk vezme příklad. David měl syna Šalomouna z ženy Uriášovy – jistě si vzpomenete na příběh o Bet–Sabé, kterou David ukradl a jejího muže nastrčil do bitvy tak, aby padl a on si mohl fešnou vdovu vzít za manželku. Šalamoun a jeho vztah k ženám, to také není nic příkladného – vždyť čteme, že odklonily jeho srdce od Hospodina.
Přísloví praví: Přátele si vybírat můžeme, příbuzné ne. V tomto světě ale byla jedna jediná výjimka. Ježíš si vybrat mohl. Žil od věků v nebesích, ale protože chtěl lidem pomoci, tak přišel na tento svět jako docela obyčejné dítě v docela obyčejné rodině. A když se tak na tu rodinu podíváme, tak vidíme, že si vybral rodokmen sice královské, ale zchudlé královské linie (v té době nic úctyhodného). Mezi jeho předky vidíme lidi přinejmenším pochybné pověsti. K tomu, aby člověk dobře žil, k tomu nemusí být ani bohatý, ani slavný. Nemusí se narodit milionářům a nebo se do milionářské rodiny přiženit či přivdat. Rút dokázala udělat spoustu dobra i v době, kdy neměla nic a Ježíšův vztah k popularitě, světské slávě a bohatství byl všechno možné, jen ne kladný.
Jestliže tedy chceme dobře žít, pak to znamená žít jako Rút, jako Ježíš. Možná v chudobě, možná s příbuznými, za které by se jeden mohl stydět. Možná sami dělající věci, nad kterými jiní překvapením potřásají hlavou a nebo si přímo ťukají na čelo. Nic z toho ještě není limit, který by nějak omezoval možnost žít dobře. To omezení je úplně jiné a my ho známe od Rút a hlavně od Ježíše – dvojpřikázání lásky.
Amen