Zdravím tentokrát zvlášť všechny cykloturisty. S kolem sice nezajedete úplně všude, zato vzdálenosti se zkrátí a prožitky budou možná o to intenzivnější. Tuhle trasu zvládne i méně zdatný cyklista, neboť většinou vede po rovině či mírně z kopce. Pojedeme totiž podél řeky Moravy, a to z Olomouce až k Břeclavi. I když nás nečekají „výškové etapy“, rozhodně to nebude nuda. Zvlášť, pojedeme-li na sklonku léta či na začátku podzimu, kdy černozemě vydává ze svých útrob plody mnohé a výborné.
Začínáme v Olomouci, kam se i s kolem dobře dostanete vlakem. Podrobnější prohlídku města (která by stála za to) ovšem necháme na jindy a vydáme se z centra po cyklistické trase číslo 47 směrem na Tovačov. Až se vymotáme z města, čeká nás klidná cesta po silnicích nižších tříd, někdy i polních cestách (se slušným povrchem). Projedeme Dubem nad Moravou, kde podél silnice zrají znamenité hrušky, a zjistíme, že skoro všechna ostatní místa budou mít přinejmenším „implicitně“ v názvu „nad Moravou“. Jsme v místech, kde ničivé povodně v létě 1997 ošklivě zasáhly do života místních. Nové ulice, domy a jejich třpytivé fasády však jako by dávaly najevo, že se sem život vrátil. Působí to nadějně. V Tovačově se můžeme stavit na zámku s vysokou zdálky viditelnou „Spanilou“ věží a pokračovat (pořád po čtyřicet sedmičce) dál na Chropyni, kde je také rodiště (a památník) kubistického malíře a grafika Emila Filly. Odtud už není daleko do Kroměříže. V uličkách „Hanáckých Atén“ (jejichž zámecké zahrady jsou zapsány v seznamech UNESCO) si za setmění můžeme dát večeři a potom (dobře osvětleni, jak jinak) hledat za městem místo ke spánku (spát se dá i v hotelu, ale záleží na tom, jaký jste druh dobrodruha). My jsme zvolili krásné místo u Hrubého rybníka. Že jde o přísnou přírodní rezervaci, jsme zjistili až ráno, kdy na nás škaredě hrozily děti z mateřské školky, které tu byly na vycházce. Takže tady to určitě nezkoušejte.
Na druhý den vyrážíme dále na jih, pořád po cyklostezce č. 47. Objíždíme východní úpatí Chřib (pro koho by byla rovina až příliš fádní, může udělat odbočku a z Kvasic zamířit do ostrých kopců, projet Kostelany a Bunč a odtud se „skutálet“ do Starého Města). U Otrokovic cesta směřuje do luk a není vždy úplně jasné, kudy se ubírá. Tady se zeptejte místních, dobře vám poradí (pouze jste-li z Prahy, raději mírně změkčete přízvuk). U Napajedel se naše 47 dělí na dvě větve: východnější vede mírným odklonem od řeky a zavede vás do lehce zvlněného terénu vesnic na hradišťském Dolňácku. Ta druhá se naopak bude spíše držet Moravy a zavede vás na parádní asfaltové cyklostezky při Baťově kanálu. Obě větve se zase setkají na kraji Starého Města. Jakoby symbolicky: u míst velkomoravských kořenů, kde byly před více než tisíci lety tkány počátky křesťanství na Moravě. Máte-li víc času, lze odtud odbočit na Velehrad, pozoruhodné poutní místo s cyrilometodějskou tradicí, nebo ještě dál, na překrásný barokní zámek v Buchlovicích či vystoupat až ke starému hradu Buchlovu, o němž zpívá lidová píseň. Naše stezka s číslem 47 se za Starým Městem opět větví: východnější část zavede do Ostrožské Nové Vsi. Jedete-li na víc dnů, můžete odtud odbočit na jihovýchod a poznávat obce Horňácka. Západnější větev (přes Nedakonice) zase vybízí k výletům v oblastech vinařského Bzenecka a Kyjovska. Obojí by jistě vydalo na samostatné povídání. Pokud ovšem zůstaneme věrni trase při Moravě, budeme pokračovat na Veselí. Projedeme rodištěm Jana Skácela, obcí Znorovy (dnes správně Vnorovy) až ke Strážnici. Tady si můžeme prohlédnout třeba Skanzen lidové architektury. Přenocovat lze v kempu u zámeckého parku nebo pokračujeme po cyklostezce č. 46 do nedalekého Petrova, obce s významnou rezervací starých vinných sklepů, známých jako Petrovské Plže. Tady se můžeme stavit na večeři a na skleničku dobrého vína (či osvěžujícího burčáku, je-li právě jeho čas). Raději zde zakotvíme do rána.
Nazítří se rozhodneme podle aktuálních podmínek, času, chuti i únavy. Pokračovat lze po silnici směrem na Rohatec a odtud po staré známé čtyřicet sedmičce do Hodonína, kde se můžeme „nalodit“ na vlak. Pro ty, kdo by měli chuť jet dál, se nabízí pokračování podél řeky Moravy až k Břeclavi. Poznáte vinařský kraj Podluží třeba s archeologickou zastávkou v Mikulčicích (trasy č. 45 a 43). Jiná možnost je odbočit u Hodonína na Dubňany a odtud se vydat na Mutěnice a Čejkovice. Z Čejkovic vás pak nezapomenutelná cesta mezi vinohrady (kouzelná zvlášť při vinobraní) dovede do Vrbice, odkud s výhledem na Pálavu sjedete dolů do Bořetic, vesnice roku 2005 s recesistickou vinařskou Svobodnou republikou Kraví Hora. Odtud je to už jen kousek do Velkých Pavlovic a Zaječí, které leží na železničním koridoru Brno-Břeclav.
Celý úsek Olomouc - Hodonín měří zhruba 130 km, což by v daných podmínkách za víkend bez obtíží zvládla i pověstná „paní továrníková“. Kolik si přidáte, záleží jen na vás.
Ještě mnoho by se toho dalo sdělit o kraji právě popsaném i o dalších místech naší krásné země. Existuje ovšem také to, co je slovy těžko sdělitelné, to darované, co se smí a má prožít. K tomu vás z celého srdce zvu. Vždyť - jak napsal Jan Skácel v básni: „...vše, co věčného nám naposledy zbývá, je (...) stranou přivaděčů k dálnici...“
Pavel Hanych