Film, který se rozběhl po českých a slovenských kinech dne 6.července 2008 a snad ještě běží. Myslím, že právě prosprintoval Kolínem.
Příběh „Čachtické paní“ Alžběty Báthory zajímavě pojatý slovenským režisérem Jurajem Jakubiskem. Troufalý Jura se totiž snaží ospravedlnit největší vražedkyni všech dob zapsanou v Guinessově knize rekordů! Také na to dostal značnou sumu, celých tři sta milionů Kč. Že by Alžběta nebyla tou obávanou vražedkyní používající příměs do koupele značky: „panenská krev“ ? Že by! Že by byla pouhou obětí intrik? Že by!! Že by byla pouze bohatá, krásná a chudokrevná? Že by!!!
Tak dost! Na to si už musíte přijít sami a v kině. Tedy pokud vám film už neuběhl.
Prozradit snad jen ještě mohu, že krve je tam dosti. (Pro studenty medicíny: Dojde i na pitvu!) Malebná krajinka zažije snad všechna roční období. K vidění jsou hrady slovenské i české, zejména Pernštejn. A samozřejmě nechybí ani krásný talián a ještě k tomu malíř!
I přes velkou výpravu, zajímavou myšlenku a krásného taliána jakoby tomuto filmu ale něco chybělo. Za celý film jsem se nestačila nudit, avšak po skončení jsem si nebyla jistá, co si z něj vlastně odnáším. Celý film je plný vjemů, jedním z mnoha témat jsou například protestanti versus katolíci. To mi ostatně také bylo záhadou - z celý protestantských Uher pomáhají hraběnce dva katoličtí mniši, kteří jsou v jejím kraji na výzvědách, ale jako jediní vidí pravdu. Vypráví se legenda, probíhá očišťování Alžběty a objevují se stále nové postavy. Možná je těch vjemů až příliš a žádný není tak velký, aby se stačil do lidské duše otisknout. Ale kdo ví, třeba jsem jen špatně hledala nebo se přejedla bonbonů…

Relativně krátce po osmé hodině večerní dne 18. září svým způsobem kultovní trojice šílených kabaretiérů z Londýna rozjela na prknech divadla Archa svou jedinečnou show. Ať už hráli dlouhé balady s klavírem (těch bylo více, než jsem očekával) nebo úderné punkové písně, ve kterých frontman Martyn Jacques většinou hrál na akordeon a ve dvou nebo třech písních také brnkal na ukulele, dokázali vytvořit velmi silnou a zcela unikátní atmosféru. Tiger Lillies dovedou člověka děsit, dojímat i rozesmívat a často to dělají všechno najednou. Velký podíl na tom mají Jacquesovy často vulgární texty z prostředí londýnského podsvětí a dramatická složka vystoupení. Divák je pak svědkem toho, jak Jacques hraje na klavír velkým černým umělým penisem nebo jak zpívá o tom, jak rád shazuje nemluvňata ze schodů, zatímco Adrian Huge divoce mlátí do bicích dětskou panenkou.
Martyn Jacques byl nalíčený jako Smrt, mezi písničkami mluvil jen velmi zřídka a po celou dobu koncertu se tvářil teatrálně znechuceně a zrůdně. Bubeník Adrian Huge fungoval jako herec například v písni Gluttony (Obžerství), kterou doprovázel neuvěřitělně věrně nechutnými zvuky, nebo v Bangin' in the Nails (Zatloukat hřebíky), kde nejdřív s tamburínou-trnovou korunou na hlavě ztvárňoval ukřižovaného Krista, aby pak v závěru písně svou bicí soupravu rozbil umělohmotnými palicemi. Kontrabasista Adrian Stout svůj nástroj v některých písních vyměňoval za theremin nebo pilu, ale dramaticky se projevoval jen málo.
Koncert Tiger Lillies byl zkrátka nezapomenutelným zážitkem.