Až když vykope jámu, zjistí obvykle člověk, že měl na témže místě navršit
hromadu. Takže se budu snažit více než osobě a faktografii, dle záměru
redakce, tentokrát věnovat dílu a vztahu ke křesťanství.
Biblické odkazy, zvláště starozákonní, se u Dylana
vyskytovaly vždycky
(např. Noemova holubice minule), nikdy ale nešlo o víc než o všeobecnou
kulturní inspiraci. Když však v roce 1979 vyšla deska Slow Train Coming,
nastal mezi fanoušky i hudebními kritiky poprask. Obrat ke křesťanství
mohl stárnoucí hippies i mladé radikály zaskočit, ale Dylan už v minulosti
několikrát prudce odbočil z cesty, na níž by ho jeho příznivci rádi viděli
pořád. Šok způsobilo ostře černobílé vidění, jemuž se Dylan vždy bránil.
To, že: „Můžeš být kdo chceš, ale stejně musíš někomu sloužit a
možná je to ďábel a nebo je to Pán“ z úvodní Gotta Serve Somebody
by snad ještě bylo stravitelné, ale „Teď jde o duchovní válku až
do masa a krve, buď máš víru, nebo nevěříš, neutrální půda není. Nepřítel
je lstivý, jak to, že se dáme tak podvádět, když máme v srdcích pravdu
a pořád nevěříme. ...Mí takzvaní přátelé se dali očarovat. Dívají se mi
zpříma do očí a říkají 'Všechno je v pořádku.' Dovedou si představit tu
temnotu, co spadne z výšin? Kdy lidi budou prosit Boha, aby je zabil a
nebudou moct zemřít?“ z následující „Precious Angel“,
případně „Bůh nedělá sliby, které nedodrží. Máš pár velkejch snů,
holka, ale abys mohla snít, musela bys pořád spát. Kdy se vzbudíš posílena
tím, co zbylo? Falešné filosofie ti znečistily myšlenky, Karel Marx tě
drží pod krkem, Henri Kissinger tě úplně zauzlil. Kdy se vzbudíš...„
z „When You Gonna Wake Up“ už bylo příliš silné kafe. My a vy,
my spasení, vy zatracení. Není divu, že to lidi nadzvedlo a taky mu to
mnozí dali sežrat i s chlupama. Co ale Dylana, mistra skrytých významů
a ustavičného mlžitele, především co se jeho osoby a názorů týkalo, vedlo
k odkrytí pozic a tak otevřenému a jednoznačnému vyjádření?
Když jsme ho minule opustili, byl
po rozvodu, skvělou desku „Street Legal“ sice kritika přijala uznalým mručením,
ale prodej pokulhával a po vydařeném světovém turné se to americké začalo
stávat oboustranným utrpením. Zdálo se, že Dylan neví kudy kam, což je u
člověka, podle kterého
se orientovaly tisíce lidí, docela prekérní záležitost. V této situaci
prožil po jednom zvláště nevydařeném koncertu v hotelovém pokoji setkání
s Ježíšem a někteří členové jeho kapely jej přivedli do letničního společenství
Vineyard Fellowship v Kalifornii, kde mu vysvětlili, že šlo o znovuzrození.
Věčný skeptik Dylan chvíli odolával, ale netrvalo dlouho a chytil jak věchet
slámy. Absolvoval tříměsíční biblický kurz se silnými apokalyptickými důrazy
a najednou měl zase za co bojovat. Z výše uvedených citací přímo dýchá,
jak ho žere, že lidi tak tvrdošíjně odmítají chopit se podané Boží ruky.
Aby bylo úplně jasno, uvádí na koncertech pouze nové písně a navíc je prokládá
promluvami, krátkými kázáními ve stylu: „Denně čteme v novinách
o tom, jak strašná je situace ve světě. Bůh dovolil, že se tyto věci ve
světě budou dít, aby moudré uvedl do rozpaků. Ale my víme, že tento svět
bude zničen, víme o tom. Kristus ustaví své království v Jeruzalémě na
tisíc let a lev tam bude lehat vedle jehněte. Už jste o tom slyšeli? Fajn.
Tahle písnička se jmenuje „Courák přijíždí“. Přijíždí už dlouho
a nabírá rychlost.“ Po takové dávce i lidi, co měli Dylana hodně
rádi, začali nervózně poposedávat. Vystoupení se změnila v bitvy s publikem,
které většinou chtělo toho „svého“ Dylana, ale nebylo jim přáno,
stejně jako ani on nenacházel pochopení z jejich strany. Bylo zjevné, že
se něco musí stát.
Ke změně došlo, ne však řezem. Na nové desce „Saved“ téměř
vymizelo otloukání apokalypsou, Dylan se zde raduje ze svého spasení: „Oslepil
mě ďábel, narodil jsem se už vyřízený. Byl jsem chladný jako kámen, když
jsem mrtvý vyšel z lůna ženy. Jeho milost se mě dotkla, jeho slovo mě uzdravilo,
jeho rukou jsem byl přiveden na svět, jeho duch mi vtiskl svou pečeť. Byl
jsem spasen krví beránka a jsem tak šťastný, děkuji Ti, Pane.“
(„Saved“), směřuje k cíli: „Mnozí se mě snaží zastavit,
zamotat mi hlavu. Říkají 'Dokaž mi, že On je Pán, ukaž mi znamení.' Jaké
znamení potřebují, když to všechno vychází zevnitř, když to, co bylo ztraceno,
už se nalezlo, a co má přijít, už bylo? Já prostě pospíchám, jdu dál, pospíchám
za voláním svého Pána.“ („Pressing On“) a celkově se
zdá být vyrovnanější: „Až můj život skončí a čas se naplní, opustím
své přátele a milé. Ale vím jistě, že až ta chvíle přijde, opustím tento
svět s pokojem v duši.“ („Satisfied Mind“). Dylanova
víra je stále ještě dosti dogmatická, ale zdá se, že agresivní snaha o
obrácení světa ustupuje. Ani koncerty už nejsou tak vyhrocené, publikum
ví, do čeho jde a vytřídí se předem. Posledním dílem triologie „znovuzrození“
je deska „Shot Of Love“. Opět se začínají objevovat „světská“
témata a u těch „nábožných“ písní už není víra prezentována jako
úzký koridor s vysokými zdmi po stranách. Dylan sice ještě štěkne po kriticích:
„Jen si poslužte, vemte si ho do huby, když vás nenechá na pochybách.
Když si dovede odepřít, bez čeho vy nemůžete žít. Smějte se mu za zády
jako ostatní, připomeňte mu, čím býval, až půjde kolem. On patří Ježíši,
jen jím z duše opovrhujte. Vy máte něco lepšího, vy máte kamenné srdce.
(„Property Of Jesus“), ještě zanaříká nad lidskou tupostí: „Bezbožnou
duší líně vyjádřená slova, lpění na podivných slibech, které se vytrácí,
neschopnost oddělit dobré od zlého. Ach, kdo to snese, já to nesnesu, jsem
z toho tak smutný. Mrtvý, mrtvý, kdy znovu ožiješ? Mysl v pavučinách, na
očích prach“ („Dead Man Dead Man“), ale už to není jen
o těch druhých. Zase vidí svět v barvách a ví, že i on je na tom jako ostatní:
„Doktore, slyšíš? Potřebuju lékařskou pomoc. Viděl jsem světská
království a mám z nich strach. To, co mi je, nebolí, jen mě to jednou
zabije, jako ty, kdo následovali Ježíše, když na jeho hlavu vypsali odměnu.
Potřebuju šlehnout lásky, potřebuju koňskou dávku lásky“ („Shot
Of Love“).
A co bylo dál? Název následující desky - Pohani
(„Infidels“)
- mohl vyvolat obavy z návratu ke svaté válce, ale opak byl pravdou. Fotografie
Dylana na návrší nad Jeruzalémem dokumentovala jeho zájem o ortodoxní židovství,
který se odrazil v některých textech, např. v sionistickém Rváči ze sousedství
(„Neighborhood Bully“). Nešlo ale o další konverzi, jak to někdy
bylo vykládáno. Evangelium prosvítá i novými texty, jen je třeba důkladněji
číst mezi řádky. Ale na to jsme byli u Dylana zvyklí od začátku, ne?
Doporučená dostupná literatura - Clinton Haylin: Bob Dylan (Votobia
1994), Jiří Černý: Hvězdy tehdejších hitparád (Panton 1989), kol.: Víc
než jen hlas (Práce 1980), Rock Pop 5/93 a 13/94, Anno Domini 4-7/93 a
Melodie 2-3/79. Téma „Dylan & Faith“ by mělo být jedním z
bodů programu 3. Dylandays v Daňkovicích 9.- 11.5.1997.
Tomáš Lavický
|
|
VĚŘÍM V TEBE
Ptají se mě, jak se cítím
A jestli je moje láska opravdová
A jak vím, že to zvládnu
A oni, oni mě sledují a mračí se
Raději by mě z tohohle města vyhnali
Nechtějí mě mít poblíž sebe
Protože věřím v tebe
Ukazujou ke dveřím
A říkají mi 'Už se nevracej'
Protože nejsem takový, jakýho by mě chtěli mít
A já si chodím podle svého
Tisíc mil od domova
Ale necítím se sám
Protože věřím v tebe
Věřím v tebe přes slzy i smích
Věřím v tebe, i když jsme byli rozděleni
Věřím v tebe, i když ráno už je za dveřmi
Ach, když se blíží svítání
Ach, když noc mizí
Ach, ten cit mám v srdci pořád
Nedovol, aby mě to odneslo moc daleko
Podrž mě tam, kde jsi ty
Kde budu stále obnovován
A to co jsi mi dal dnes
Má větší cenu, než bych kdy mohl zaplatit
A je jedno, co říkají
Já věřím v tebe
Věřím v tebe, když se zima mění v léto
Věřím v tebe, když se bílá mění v černou
Věřím v tebe, i kdybych měl být v menšině
Ach, i když se pode mnou může třást země
Ach, i když mě opustili přátelé
Ach, ani to mě nedonutí se vrátit
Nedovol, abych změnil své srdce
Drž mě stranou
Všech těch plánů, o které usilujou
A já si nebudu všímat bolesti
Nebudu si všímat deště, co se žene
Vím, že vydržím
Protože věřím v tebe
|