Bratrstvo - evangelický č@sopis pro mládež

Až když vykope jámu, zjistí obvykle člověk, že měl na témže místě navršit hromadu. Takže se budu snažit více než osobě a faktografii, dle záměru redakce, tentokrát věnovat dílu a vztahu ke křesťanství.
         Biblické odkazy, zvláště starozákonní, se u Dylana vyskytovaly vždycky (např. Noemova holubice minule), nikdy ale nešlo o víc než o všeobecnou kulturní inspiraci. Když však v roce 1979 vyšla deska Slow Train Coming, nastal mezi fanoušky i hudebními kritiky poprask. Obrat ke křesťanství mohl stárnoucí hippies i mladé radikály zaskočit, ale Dylan už v minulosti několikrát prudce odbočil z cesty, na níž by ho jeho příznivci rádi viděli pořád. Šok způsobilo ostře černobílé vidění, jemuž se Dylan vždy bránil. To, že: „Můžeš být kdo chceš, ale stejně musíš někomu sloužit a možná je to ďábel a nebo je to Pán“ z úvodní Gotta Serve Somebody by snad ještě bylo stravitelné, ale „Teď jde o duchovní válku až do masa a krve, buď máš víru, nebo nevěříš, neutrální půda není. Nepřítel je lstivý, jak to, že se dáme tak podvádět, když máme v srdcích pravdu a pořád nevěříme. ...Mí takzvaní přátelé se dali očarovat. Dívají se mi zpříma do očí a říkají 'Všechno je v pořádku.' Dovedou si představit tu temnotu, co spadne z výšin? Kdy lidi budou prosit Boha, aby je zabil a nebudou moct zemřít?“ z následující „Precious Angel“, případně „Bůh nedělá sliby, které nedodrží. Máš pár velkejch snů, holka, ale abys mohla snít, musela bys pořád spát. Kdy se vzbudíš posílena tím, co zbylo? Falešné filosofie ti znečistily myšlenky, Karel Marx tě drží pod krkem, Henri Kissinger tě úplně zauzlil. Kdy se vzbudíš...„ z „When You Gonna Wake Up“ už bylo příliš silné kafe. My a vy, my spasení, vy zatracení. Není divu, že to lidi nadzvedlo a taky mu to mnozí dali sežrat i s chlupama. Co ale Dylana, mistra skrytých významů a ustavičného mlžitele, především co se jeho osoby a názorů týkalo, vedlo k odkrytí pozic a tak otevřenému a jednoznačnému vyjádření?
         Když jsme ho minule opustili, byl po rozvodu, skvělou desku „Street Legal“ sice kritika přijala uznalým mručením, ale prodej pokulhával a po vydařeném světovém turné se to americké začalo stávat oboustranným utrpením. Zdálo se, že Dylan neví kudy kam, což je u člověka, podle kterého se orientovaly tisíce lidí, docela prekérní záležitost. V této situaci prožil po jednom zvláště nevydařeném koncertu v hotelovém pokoji setkání s Ježíšem a někteří členové jeho kapely jej přivedli do letničního společenství Vineyard Fellowship v Kalifornii, kde mu vysvětlili, že šlo o znovuzrození. Věčný skeptik Dylan chvíli odolával, ale netrvalo dlouho a chytil jak věchet slámy. Absolvoval tříměsíční biblický kurz se silnými apokalyptickými důrazy a najednou měl zase za co bojovat. Z výše uvedených citací přímo dýchá, jak ho žere, že lidi tak tvrdošíjně odmítají chopit se podané Boží ruky. Aby bylo úplně jasno, uvádí na koncertech pouze nové písně a navíc je prokládá promluvami, krátkými kázáními ve stylu: „Denně čteme v novinách o tom, jak strašná je situace ve světě. Bůh dovolil, že se tyto věci ve světě budou dít, aby moudré uvedl do rozpaků. Ale my víme, že tento svět bude zničen, víme o tom. Kristus ustaví své království v Jeruzalémě na tisíc let a lev tam bude lehat vedle jehněte. Už jste o tom slyšeli? Fajn. Tahle písnička se jmenuje „Courák přijíždí“. Přijíždí už dlouho a nabírá rychlost.“ Po takové dávce i lidi, co měli Dylana hodně rádi, začali nervózně poposedávat. Vystoupení se změnila v bitvy s publikem, které většinou chtělo toho „svého“ Dylana, ale nebylo jim přáno, stejně jako ani on nenacházel pochopení z jejich strany. Bylo zjevné, že se něco musí stát.
         Ke změně došlo, ne však řezem. Na nové desce „Saved“ téměř vymizelo otloukání apokalypsou, Dylan se zde raduje ze svého spasení: „Oslepil mě ďábel, narodil jsem se už vyřízený. Byl jsem chladný jako kámen, když jsem mrtvý vyšel z lůna ženy. Jeho milost se mě dotkla, jeho slovo mě uzdravilo, jeho rukou jsem byl přiveden na svět, jeho duch mi vtiskl svou pečeť. Byl jsem spasen krví beránka a jsem tak šťastný, děkuji Ti, Pane.“ („Saved“), směřuje k cíli: „Mnozí se mě snaží zastavit, zamotat mi hlavu. Říkají 'Dokaž mi, že On je Pán, ukaž mi znamení.' Jaké znamení potřebují, když to všechno vychází zevnitř, když to, co bylo ztraceno, už se nalezlo, a co má přijít, už bylo? Já prostě pospíchám, jdu dál, pospíchám za voláním svého Pána.“ („Pressing On“) a celkově se zdá být vyrovnanější: „Až můj život skončí a čas se naplní, opustím své přátele a milé. Ale vím jistě, že až ta chvíle přijde, opustím tento svět s pokojem v duši.“ („Satisfied Mind“). Dylanova víra je stále ještě dosti dogmatická, ale zdá se, že agresivní snaha o obrácení světa ustupuje. Ani koncerty už nejsou tak vyhrocené, publikum ví, do čeho jde a vytřídí se předem. Posledním dílem triologie „znovuzrození“ je deska „Shot Of Love“. Opět se začínají objevovat „světská“ témata a u těch „nábožných“ písní už není víra prezentována jako úzký koridor s vysokými zdmi po stranách. Dylan sice ještě štěkne po kriticích: „Jen si poslužte, vemte si ho do huby, když vás nenechá na pochybách. Když si dovede odepřít, bez čeho vy nemůžete žít. Smějte se mu za zády jako ostatní, připomeňte mu, čím býval, až půjde kolem. On patří Ježíši, jen jím z duše opovrhujte. Vy máte něco lepšího, vy máte kamenné srdce. („Property Of Jesus“), ještě zanaříká nad lidskou tupostí: „Bezbožnou duší líně vyjádřená slova, lpění na podivných slibech, které se vytrácí, neschopnost oddělit dobré od zlého. Ach, kdo to snese, já to nesnesu, jsem z toho tak smutný. Mrtvý, mrtvý, kdy znovu ožiješ? Mysl v pavučinách, na očích prach“ („Dead Man Dead Man“), ale už to není jen o těch druhých. Zase vidí svět v barvách a ví, že i on je na tom jako ostatní: „Doktore, slyšíš? Potřebuju lékařskou pomoc. Viděl jsem světská království a mám z nich strach. To, co mi je, nebolí, jen mě to jednou zabije, jako ty, kdo následovali Ježíše, když na jeho hlavu vypsali odměnu. Potřebuju šlehnout lásky, potřebuju koňskou dávku lásky“ („Shot Of Love“).
         A co bylo dál? Název následující desky - Pohani („Infidels“) - mohl vyvolat obavy z návratu ke svaté válce, ale opak byl pravdou. Fotografie Dylana na návrší nad Jeruzalémem dokumentovala jeho zájem o ortodoxní židovství, který se odrazil v některých textech, např. v sionistickém Rváči ze sousedství („Neighborhood Bully“). Nešlo ale o další konverzi, jak to někdy bylo vykládáno. Evangelium prosvítá i novými texty, jen je třeba důkladněji číst mezi řádky. Ale na to jsme byli u Dylana zvyklí od začátku, ne?

Doporučená dostupná literatura - Clinton Haylin: Bob Dylan (Votobia 1994), Jiří Černý: Hvězdy tehdejších hitparád (Panton 1989), kol.: Víc než jen hlas (Práce 1980), Rock Pop 5/93 a 13/94, Anno Domini 4-7/93 a Melodie 2-3/79. Téma „Dylan & Faith“ by mělo být jedním z bodů programu 3. Dylandays v Daňkovicích 9.- 11.5.1997.