Bratrstvo - evangelický č@sopis pro mládež

„Jestliže děti během náboženství zlobí, je to chyba katechety, že je neumí zaujmout.“ Tahle slova z fakulty mi zněla v uších už pěknou chvíli. Je středa odpoledne a mé čtyři děti, které chodím do školy učit, nejsou k utišení.
    Vykládám příběh o králi Achazovi. O tom, jak proti němu vytáhlo cizí vojsko a on nespoléhal na Hospodina a hledal pomoc u krále asyrského, kterému potom musel sloužit.
    Nějak je zaujmout. Dobrá. „Tak mi teda děcka povězte, co byste dělali na místě krále Achaza vy? Kdyby vás ohrožovali nějací nepřátelé?“
    „Co bys dělala, Míšo, ty?“ obracím se k neposedné dívence. „Já bych, já bych... asi bych utekla!“ slyším rozpačitou odpověď.
    „A co vy, holky?“ obracím se k Bětce a Magdě. Bětka, jako správná farářova dcera, bez zaváhání a jistě odpovídá: „Já bych se modlila k Pánu Bohu.“ „No, dobře,“ usmívám se a v duchu si říkám, že farářovy děti se vždycky poznají. Ale už odpovídá i maličká Magda. Po vzoru své starší sestřičky nesměle kuňká: „Já..., já bych se taky modlila k Pánu Bohu.“ „Ano, správně,“ chválím naši nejmenší dívenku.
    „A co nám řekne Jirka?“ pokračuji v otázce. Ten už měl něco na jazyku a právě to chtěl vykřiknout. Najednou se ale zarazil a zůstal hledět na Bětku s Magdou. „Tak co, Jirko?“ pobízím ho. „Já, já..., “ začíná Jirka, já bych se taky modlil k Pánu Bohu...„ přemýšlí nahlas, „ale, ale...,“ najednou zrychluje, „ale pak bych to tam všechno podminoval a postřílel...“ dodává se spokojeným úsměvem.

„Děcka, řekněte mi, kdo to byl prorok?“Jirka se zamyslí a potom pronese: „Byl to takový propagátor Boha. Dělal mu reklamu.“

„Pane faráři, zazpívejme si gorilu?!“ Nechápavě kroutím hlavou. Takovou písničku neznám. „No přece: gorila, gorila, in excelsis Deo!“

„Řekněte mi, komu věřili a na koho spoléhali Izaelci?“ Monika: „To byl ten, ten... jó... ten Božík.“