ročník 42/2001:
                   
025Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Pukání, pokání a malování
Zastavení
Nemysli si, že se svět začal točit, když jsi spatřil světlo světa
Co o tom čteme v bibli:
Nechutný seznam, nebo nový kurz?
Co je podle vás projevem pokání?
Jak jsme si to představovali?
Co o tom vyznáváme?
Jak by mělo vypadat pokání?
Chová se lépe k druhým lidem
Bible - „Hozená rukavice“
Jeremiáš - Slyšte hlas
Budoucnost církevních škol
Jandourek je opět na koni
Sousedé, vrchnost i bratři
Odcházím čestně... bez nenávisti
Žiju v přítomnosti
Tajemník - farář pro mládež
Ručni vazba (2. díl)
Soutěž
Pozdravpámbu
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
Reakce  
Žiju v přítomnosti
Zdeněk Šorm
 
Odpovědi, které se nám sešly v anketě mládeže o spasení ve čtvrtém čísle, mne ale šokovaly. Pokud totiž někdo o spasení nějakou představu měl (a byla to menšina), pak ji takřka bezvýhradně situoval do onoho času po smrti. Výtky kritiků, že je křesťanství jenom přípravkou na záhrobí, ve které schází skutečný zájem o tento život, jsem vždycky považoval za projev zlé vůle, která se s ním odmítá blíže seznámit. Vypadá to, že se budu muset kritikům omluvit.
    A ani hlavní článek o spasení od Ester Čaškové mne neuspokojil. Ta sice píše, že jde o něco také přítomného, ''co už prožívám a zároveň se na to teprve těším'', oč v té přítomnosti ale jde, jsem z toho moc nevyčetl a její jistota, že jí ho nikdo nevyfoukne, ani ji v tom důležitém okamžiku nepředběhne, mi opět vnuká představu konta, které je deponováno na nějakém vzdáleném místě a volný přístup k němu se otevře až ve chvíli nějaké daleké budoucnosti.
    Možná je moje víra slabá, ale nedovedu žít jenom pro to, co bude po smrti, byť by to bylo sebeskvělejší. Žiju v přítomnosti a bez toho, abych si pod spasením něco přítomného představil, se neobejdu. A tak to vyznání, že jsme spaseni z milosti, má pro mne význam především tady a teď. Znamená pro mne, že se o svoje spasení nemusím starat, že nic, co dělám, nemusím dělat proto, abych sobě, ostatním nebo Bohu dokázal, že jsem dost dobrý, abych měl nárok na lásku, na přijetí, aby můj život měl smysl. Mohu se spolehnout, že mne tohle všechno potká, a také s překvapením sleduji, že mne to potkává, přestože na to kolikrát nemám. A tak to, co dělám, nemusím dělat proto, abych se ospravedlnil. Vnímám to jako osvobození a poznávám, že pokud jsem někdy schopen udělat něco dobrého, je to právě tehdy, když mne důvěra osvobodí od toho, abych se přitom o vlastní hodnocení staral. To osvobození mě tedy také uschopňuje, abych nežil pro svoji spravedlnost, ale pro spravedlnost mezi lidmi, ať už přitom vypadám a dopadám jakkoli. A mám za to, že právě tehdy se setkávám s životem, který je silný a hluboký. S tímhle osvobozením, s láskou a přijetím, s kterým se překvapivě potkávám, pro mne souzní spasení. Vždycky přitom jde o věc vztahů. Proto je pro mne také ''sólo spasení'' jenom přelud.
    Neříkám, že je to všechno. Nedokonalost sebe i přítomnosti cítím. Jistě ta svoboda, spravedlnost, láska, vztahy mohou nabýt mnohem dokonalejší dimenze, než si teď vůbec dovedu představit. Toužím po tom a jsem zvědavej, co nám Bůh ještě chystá.