ročník 42/2001:
                   
025Bratrstvo
 
OBSAH:
Titulní stránka
Pukání, pokání a malování
Zastavení
Nemysli si, že se svět začal točit, když jsi spatřil světlo světa
Co o tom čteme v bibli:
Nechutný seznam, nebo nový kurz?
Co je podle vás projevem pokání?
Jak jsme si to představovali?
Co o tom vyznáváme?
Jak by mělo vypadat pokání?
Chová se lépe k druhým lidem
Bible - „Hozená rukavice“
Jeremiáš - Slyšte hlas
Budoucnost církevních škol
Jandourek je opět na koni
Sousedé, vrchnost i bratři
Odcházím čestně... bez nenávisti
Žiju v přítomnosti
Tajemník - farář pro mládež
Ručni vazba (2. díl)
Soutěž
Pozdravpámbu
Zprávy a oznámení

Úvodní stránka
Formátovat
pro tisk

Textová verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Zpěvník Bratrstva
E-mail
Objednávka
Návštěvní kniha
 
WEBowsky pocitadlo ZEAL
počítadlo ZEAL
 
Vyhledávání:



ikonky pro vás
ikonka Bratrstva
detaily

Grafické prvky jsou vytvořeny, nebo upraveny programem GIMP
Webové stránky jsou vytvořeny pomocí html editiru Quanta
To všechno je vytvořeno na počítači s OS Linux!

 
 
 
 
 
Pokani  
Nechutný seznam, nebo nový kurz?
Aleš Mostecký
 
Pamětníci možná vzpomenou na jeden gruzínský film (za oněch dob konce osmdesátých let minulého století ještě sovětské produkce), který nesl název ''Pokání''. Nepamětníkům, jimž je asi toto čtení určeno především, ač se to nemá, prozradím jeho pointu: Zesnul významný funkcionář, ale pro svůj hříšný život nenalezl v hrobě klidu -až do té doby, než jeho černé skutky vyšly najevo, dozvěděla se o nich veřejnost a jeho nejbližší se s tím nějak srovnali.
    Byl toho docela dlouhý a docela nechutný seznam, co všechno ten člověk napáchal. A to prosím ještě jistě nevyšlo najevo opravdu všechno. Podstatný byl ten princip uznat chybu, přijmout omylnost člověka, umět se uvidět se takový, jaký opravdu jsem. (Kromě toho film ve své době nesl odvážný politický náboj a podtext -vyrovnání se s kultem osobnosti. Ale i tato rovina, sebezbožštění člověka, je nakonec nadčasová.)
 
    Doufám, že všechny formy pokání, které mají podobu nějakých seznamů, ať již je člověk chrlí sám ze sebe či mu k jejich vytvoření pomůže patřičný formulář, vedou k tomu, abychom dokázali pohledět pravdě do očí a nenamlouvali si, že právě já jsem ten jeden jediný bez viny a kazu. Přiznat se k nesprávnému jednání i zlým úmyslům je důležitá část toho, co nazýváme pokání. Ne však proto, abych si uvědomil, co že mám v nebeském účetnictví za dluhy, které musím splatit a vymazat. Účetní uzávěrka, podtrženo, sečteno a zaplaceno proběhla už jednou v pátek. Bílý, čistý, bianco šek byl vystaven hned prvního dne, jenž následoval po dni pracovního klidu. (Otázku jeho zneužívání již vyřešil Pavel v 6. kapitole svého dopisu do Říma, takže ji teď nechejme stranou.) Na to, abychom sami spláceli dluhy, tak na to nemáme. Ale máme na to, abychom si jich byli vědomi. Ne zas hned jako závaží, které nám brání v jakémkoli pohybu, ale jako výstrahy (tak takhle už ne!) a jako výzvy (což takhle jinak!) pro další život. Není od věci udělat si čas od času sám pro sebe takový seznam.
    To když jde o první fázi obratu. Uvědomit si, že tahle cesta vede tam, kam vlastně nechci. A nechci tam proto, že by mne tam nerad viděl (také můj) Otec. Tam mě neposlal -a já tam jdu! Nabral jsem špatný kurs. Je třeba otočit kormidlem. Možná opravdu až o 180 stupňů. Jdu-li nalevo, obrátit se vpravo. Jdu-li dozadu, tak se otočit a vyrazit vpřed. ''Nový kurs! Směr Boží království!'' ''Ano, Kapitáne!'' Ono totiž slovo ''činit pokání'', dříve než dostalo svojí církevní náplň -v každé církvi s trochu jinou příchutí -znamená obrátit se. Tedy odvrátit se od dosavadního stylu života, změnit směr svého smýšlení. Navrátit se k Hospodinu, obrátit se na jeho stezky. Převrátit svou zvůli v jeho vůli. Od teď, hned, jak slyšíte výzvu: ''Čiňte pokání!''
    S tímhle jednou vystoupil Jan Křtitel: ''Čiňte pokání. Neste jeho ovoce.'' A zástupy se ptaly: ''Co teda máme dělat?'' ''Buďte solidární s trpícími, třeba se rozdělte o to, co vám přebývá.'' Dalším nabídl jiný model chování: ''Nezneužívejte svého postavení.'' A jiným pak: ''Upusťte od násilí páchaného na nevinných.'' Až nás možná zarazí, že ani celník, ani voják není vyzýván k tomu, aby opustil své řemeslo (čtěte 3. kapitolu z Lukáše). Snad proto, že to někdo dělat musí, a je lépe, když to dělá někdo poctivě s vědomím odpovědnosti a služebnosti, než aby přenechal své místo kdoví komu s kdoví jakými úmysly.
    Jan ale nebyl první, navazoval na proroky. ''Navraťte se už každý ze své zlé cesty, napravte své cesty a své skutky.'' (Jeden příklad za všechny z Jr 18,11.) A nebyl ani poslední -viz. Mk 1,15; Mt 4,17. ''Změňte směr, zvolte kurs k Božímu království. Jde vám naproti, tak vzhůru za mnou! Následuj mě!'' A přišli další a v jeho jménu zase volali k návratu k Bohu, k tomu, abychom pohleděli Pravdě do tváře a neztratili při tom svůj život. O ten totiž v pokání stále jde, o celý náš život, nikoli jen o nějakou frázi či církevní obřad.