Bratrstvo - evangelický č@sopis pro mládež

Některé filmy s divákem moc čestnou hru nehrají. Nalákáni ukázkami a obrázky očekáváme, že to bude NĚCO a ono se z toho vyklube velké NIC. Na plátně se přelévají předimenzované emoce, herci přehrávají a dialogy šustí papírem. Prostě klišé, klišé a ještě jednou klišé. A divák odchází s pocitem, že se na něm páchalo násilí a že pokud se to nezmění, nebude do tak pochybné zábavy své nastřádané úspory investovat.
    Naštěstí jsou i filmy, které výše uvedeného nemají zapotřebí. Forma a obsah jsou u nich v dokonalém souladu. Scénář je vybroušený diamant, možná proto, že vznikal dlouho a bolestně. Herci jako by ani nehráli, ale roli přímo žili. Zdá se, jako by role vyžadovala jen a jen je.
    Takovým filmem je, mám za to, i loňský oskarový snímek Lasse Hallstroma Pravidla moštárny, který vznikl dle stejnojmenné předlohy Johna Irvinga. Autorem scénáře je sám Irving a někteří jazykové tvrdí, že je lepší, než samotná kniha. Patnáct let práce na něm se rozhodně vyplatilo. Ostatně, jen sám autor ví nejlépe, které motivy a postavy je možno „odseknout“, aby zachoval intence příběhu.
    Teď už ale krátce k příběhu. Sirotci to nemívají lehké (to je klišé, co?). A hlavní hrdina Homer jedním takovým je. Není lepší školy, jak se říká, než je život. Někteří však musí do takové školy života nastoupit mnohem dříve, než jiní. Homer je odmala zaučován dr. Larchem, aby po něm převzal úkol (!) lékaře v sirotčinci. Co když na mě jinde čekají jiné možnosti, říká si však on. Aby zjistil, je-li tomu opravdu tak, musí si projít vzdorem, útěkem, zkušeností práce sběrače ovoce, citovým vzplanutím, aby zjistil, že... (neprozradím).
    Z právě přečteného by se mohlo zdát, že nezůstane jedno oko suché a balení papírových kapesníčků je nejlepší volbou. Omyl. Pravidla moštárny vůbec „na pilu“ netlačí. Naopak, divák má pocit, že jej režisér vůbec nepodceňuje a neútočí na jeho slabá místa, ale jemně vede. Jistě, trochu melodramatické to je, ale žádné „záplavy medu.“ Pobaví vás jemný humor a v hlavě také něco uvízne pro další přemýšlení. Třeba o tom, že každý by měl dělat to, na co stačí... A že někdy není ani tak důležitý čin, jako postoj...