|
Labužníci budou zklamáni. Toto není návod na přípravu pochoutky typu kapr na modro či kuře a la bažant, ale několik postřehů a základních informací z vojenského cvičení duchovních. Cvičilo se pět dní na konci května v Havlíčkově Brodě a Bechyni. Devatenáct mužů (pouze, ačkoli v armádě jsou jinak i ženy) ze čtyř církví: ČCE, ŘK, ECM, CB. Jak si při své návštěvě povšimli a pochvalovali církevní představitelé, Pavel Smetana a Miloslav Vlk, maskáče dokonale zakryly konfesijní rozdíly a svou jednotností odkazovaly někam mnohem výš nad naše pozemské organizace.
Ekumenický rozměr této akce však dosáhl mnohem dál než jen ke stejnému oblečku. Osobní společenství, společně prožitých pět dní a čtyři noci, okamžiky krušné i veselé, to je vcelku vydatná porce života, která člověku brání nasazovat druhým psí hlavu. Mám dojem, že chvíle, kdy se důstojní pánové drápali na horolezeckém trenažéru po balkónech do třetího patra a bez ohledu na církevní příslušnost se jistili a hecovali ke zdolání dalších decimetrů, byly ekumenismu neméně prospěšné jako ekumenické bohoslužby. Obdobně prospěšně, pro někoho to možná bude znít překvapivě, působily bolestně prožívané evangelické bohoslužby s večeří Páně na Kozím Hrádku a mše svatá na základně - právě proto, že nás vždy jedna skupina stála opodál a sledovala druhou, v tu chvíli přijímající část naší farářské čety. To abychom si nenamlouvali, že vše je v naprostém pořádku a vyřešeno několika milými úsměvy.
Nejednalo se však o manévry ekumenické, ale vojenské. Takže i po této stránce jsme si přišli na své. Kromě zmiňovaného „horolezení“ i při osmnáctikilometrové podvečerní a noční „procházce“ po okolí Bechyně a pak především při hlavní náplni cvičení - vyškolení záložních kaplanů pro situace nevojenského (!) ohrožení, jako jsou živelné katastrofy nebo havárie většího rozsahu, při jejichž likvidaci by byla nasazena armáda. Největší pozornost byla, logicky, věnována u nás nedávným povodním, ale bouřit se nemusí jen živel vodní. Samozřejmě si nikdo nepřeje, aby nás jakákoli neštěstí potkávala, ale dojít k nim může. Pak bude potřeba rychle a účinně pomáhat, spolupracovat i s armádou. A na to se musí člověk připravit, aby se pokud možno vyvaroval zbytečných chyb, aby nebyl víc na obtíž než ku pomoci, aby nevyvolával chaos a paniku namísto organizování a zklidňování situace. Ačkoli toto není hlavní náplní činnosti ani armády ani církví, bylo to smysluplným jádrem právě tohoto cvičení.
A na závěr malý kvíz: Co je to? Poměrně jasně sociologicky ohraničená skupina lidí, víceméně uzavřená, tvořící menšinu v naší společnosti, s poměrně malým společenským kreditem, používající ke své činnosti zvláštních budov a nástrojů (předmětů, techniky), které se málokdy hodí ještě k činnosti jiné, zřetelně označující své členy (všechny či alespoň některé) jednoúčelovým stejnokrojem? Správné odpovědi jsou minimálně dvě - církev a armáda. Možná nás z toho až zamrazí. Nízký kredit ve společnosti a uzavřenost asi trápí církve i armádu nejvíce, snad víc než nedostatek financí. Vzájemným otevřením se, možností poznávání a vzájemným odbouráváním předsudků začíná cesta ke zlepšení tohoto politováníhodného stavu.
A.M. - jeden ze cvičenců
|
|
|
