Bratrstvo - evangelický č@sopis pro mládež

ikonky pro vás

Musím se přiznat. Jakmile vidím či slyším něco souvisejícího se severskými zeměmi (tj. Švédsko, Norsko, Dánsko, Finsko, Island), začne mně blikat taková kontrolka a... jsem lapena. Proto je jasné, proč jsem po přečtení okénka o divadelní hře norského dramatika Igora Bauersimy neodolala.
Pokud Vám název hry Norway.today připomíná webovou adresu, pak jste na správné stopě. Příběh dvou zvláštních mladých lidí - Julie a Augusta - začíná právě na internetu. Na chatu hledá Julie někoho, kdo by spolu s ní spáchal sebevraždu, a myslí to smrtelně vážně. Jak se říká: kdo hledá, najde. A tak životem omrzelá slečna odlétá s „outsiderem“ Augustem do Norska, na skalnaté pobřeží neznámého fjordu. To je ideální místo pro poslední krok...
Příběh byl napsán na motivy skutečné události a téma je navýsost aktuální. Nesmyslnost života, samota a ztracenost uprostřed lidí, zmatek v nás i kolem nás, nuda a povrchnost, radost a štěstí, humor a vtip v absurdních situacích. To všechno se skrývá pod těmito dvěma slovy. Vážné téma je zpracováno a podáno lehce, s humorem a nadsázkou. Hra je k vidění v Divadle v Celetné v Praze od konce března.

Boží zásah je pro diváka uvyklému na většinovou produkci pěkně tvrdým oříškem. Prvních cca 40 minut se o příběhu nedá mluvit vůbec a když se najednou začne z filmového pásu nořit něco, co bychom příběhem s dobrou vůlí nazvat mohli, ztěžuje se nám jeho sledování neustálým vplétáním narážek na bolest-nou realitu izraelsko-palestinského konfliktu, který je navzdory každodennímu zpravodajství stále méně a méně průhledný. A aby toho nebylo málo, stává se z úvodní, téměř dokumentární roviny, kdy se zdá, že jen někdo někde postavil kameru a stiskl tlačítko „play“, rovina parabolická, která prozrazuje své inspirační zdroje ve filmu Matrix. O důvod více, abychom tuto nevšední filmovou příležitost proměnili v návštěvu kina.
     Svět zešílel. Drobné naschvály sousedů přerůstají v útlak a mnohdy i krvavé střety. Nenávisti je více s každým výdechem z plic. A za této situace se odehrává láska mezi Palestincem (sám režisér Elia Suleiman) žijícím v Palestině a Palestinkou žijící v Ramallahu (Emma Boltanski). Milenci nemohou překročit hranice svých měst, a proto se scházejí na opuštěném parkovišti na „území nikoho.“ Elia se zmítá mezi nemocí umí-rajícího otce a touto druhou spalující nemocí, láskou k ženě.
     Svět Suleimanovy domoviny je plný kontrastů a ostrých dělících rovin, snímaný téměř nezaujatě z odstupu, v celcích a polocelcích. Jakoby „fyzická“ vzdálenost, která nás od aktérů dělí, měla být ještě umocněna. Zdá se, že bychom si měli hned v úvodu uvědomit, že světu tohoto konfliktu porozumíme jen stěží, pokud vůbec. Lidé jsou tam vnějšně úplně stejní, ale vnitřně obývají světy, jimž nerozumíme. Logika mnohých slov a konání nám prostě uniká - Santa Claus, který je v Betlémě, jakožto import jiné kultury, pronásledován místními chlapci a vážně poraněn, znepřátelení sousedé, co si vzájemně přeha-zují přes plot svůj domovní odpad, šikana vojáků na přejezdu z Jeruzaléma do Ramallahu, střelnice s terči se siluetami nepřátel, nad níž ční velký billboard „Pojď střílet, jsi-li připraven.“ Mikropříběh milenců, jde-li takto vůbec nazvat, je již snímán v detailech, ale ani oni nás nepustí blíže, než sami chtějí. I milenci spolu komunikují spíše neverbálně, prostřednictvím vzkazů přilepených na bočním okénku vozu či letmým dotykem dlaní. Více snad není třeba, jejich okolí toho totiž do světa vyřve více, než je nutné. Jejich love-story je tichá, ale neméně intenzivní.
     Režisér a herec Elia Suleiman nám prostředkuje obrazy, které jsou jeho žitou realitou. Úvodních 40 minut každodenních absurdit by mohl jistě pokračovat ještě mnohem déle, ale re-žisér ví, že granátové jablko má uvnitř mnoho zrnek. Neděje se jen to, co je živnou půdou konfliktu a jednoho dne o tom vydají svědectví sdělovací prostředky, ale i to, co je hluboké, niterné, o čem média ke škodě čtenářů, diváků a posluchačů neinformují, ale co je jedním z možných Božích zásahů do vykolejeného světa. Takových ostrovů normality je pod rozbouřenou hladinou konfliktu jistě mnoho, ale zůstávají neviděny.
     Vrcholně symbolické trikové finále, kde ke slovu přijdou ozvuky toho, co známe z filmu Matrix, film nikterak nesráží. I nadále zůstává filmem, který je potřeba spíše procítit, než se pozastavovat nad logikou jednotlivostí. Film za vidění rozhodně stojí, i když asi nebude pro každého. Citlivý a trpělivý divák v něm však jistě objeví své.
     Tlakový hrnec, který hrozí v posledním záběru explodovat, směrem k němuž Suleimanova matka říká téměř prorocky „Tak to už stačí, synku,“ snad jinak, než zásahem shůry zastaven být nemůže.

Skupina našich spoluobčanů (včetně např. poslance Václava Exnera) provolávala slávu Fidelu Castrovi, který před několika týdny poslal do vězení 78 novinářů, spisovatelů a disidentů. Celkem byli odsouzeni na 1454 let za to, že se zasazují o svobodu slova a důstojnost lidské osobnosti.

Synod ČCE poslal církvím na Kubě dopis, ve kterém vyjadřuje solidaritu s odsouzenými a povzbuzuje sestry a bratry z kubánských církví k vytrvání. „Nikdy se nevzdávejte naděje, že pravda Páně vítězí a láska Kristova je mocnější než zvůle politické moci,“ napsal.

MF DNES psala, že naši krajané vyhodili komunistického poslance Miroslava Randsdorfa z jarní slavnosti, která se konala v české restauraci v New Yorku. Pobouřilo je, že přišel reprezentant politické strany, kvůli které většina z nich z ČR utekla. „Takový člověk mezi nás nepatří,“ řekl Petr Bísek.

V Česku téměř neznámého třiapadesátiletého ekologa Josefa Křečka zařadil americký časopis Time na seznam necelých čtyř desítek evropských hrdinů. „Počátkem 80. let byl první, komu se podařilo prokázat souvislost mezi průmyslovým znečištěním a vymíráním lesů, řek či jezer. A nehledě na perzekuci komunistických úřadů se mu podařilo šokující zprávy o epicentru světového sulfátového znečištění zveřejnit,“ píše Time.

Na 4.-12. července se připravuje 38. ročník mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech.

28.6. - 4.7. se koná brigáda „na pomoc Jizerským horám“ pro mládež nejen z Libereckého seniorátu; vhodné zvláště pro romantické a něžně drsné povahy. Ubytování v chalupě bez vody, elektřiny a jiných malicherností, vzdálené od civilizace. Kontakt: FC.Simon@worldonline.cz.

Seniorátní WEJŠLAP a Wolejbal mládeže v Hořicích v Podkrkonoší a okolí se uskuteční 13.- 15.6. Sraz na faře v Hořicích v 19.00. Více u Radima Žárského zarskych@tiscali.cz.

V Camhillu v Českých Kopistech, kde usilují o vybudování prvního českého domova pro mentálně postižené na eko-farmě, se 27. 7. - 9.8. Uskuteční mezinárodní brigáda. Půjde hlavně o bourací práce, zájemci hlaste se na radomil.hradil@pro-bio.cz. Více na http://www.camphill.cz.

Tento měsíc probíhá v Brně literární a výtvarná soutěž „Závislosti a já“ a pěvecká soutěž „Slavíci ve školní lavici“. Je určena pro děti a mládež od 4 do 19 let. Soutěží se ve třech věkových kategoriích dle zadaných témat.

6. - 8. června se konají v Hodslavicích dny mládeže moravskoslezského seniorátu s tématem Vize pro naše mládeže. Vedle seniorátních hudebních skupin vystoupí Jiný rytmus.