Jan Balík, 39 let (kněz, ředitel Sekce pro mládež ČBK)   Každý prostor může být prostorem setkání člověka a Boha. Když se ale my lidé rozhodneme, že nějaký prostor vyčleníme z běžného užívání a upravíme si ho tak, aby nám vyhovoval více pro modlitbu, stává se chrámem. V katolickém chápání je takový prostor Bohu zvláštním obřadem zasvěcen a je v něm uchovávána eucharistie. Jarda Svoboda, 38 let (kapelník Trabandu)   Kdykoliv se v něm „dva neb tři shromáždí ve jménu mém“. Z toho plyne, že celý náš svět je Boží chrám - a nutno říci, že místy pěkně zaneřáděný a znesvěcený. Martin Fendrych, 48 let (komentátor časopisu Týden)   Mám chuť říct: Když je v něm Bůh. Ale věřím, že Bůh je všude. Kdyby nebyl, prostor by se rozpadl v nicotu. Pak se ale chrám rozprostírá všude. Nebo aspoň tam, kde Boha, Ježíše hledám a potkávám. Jaroslav Hynek, 35 let (YMCA v ČR)   Chrám je prostor, kde je přítomen Bůh. Chrám může být v čase (šabat), těle člověka (je chrámem Ducha svatého), i tam, kde je shromážděno Kristovo tělo - lidé očekávající na Hospodina.

Petr Forman, 40 let (loutkář, herec)   Když je naplněn čímsi, jak my obyčejní lidé říkáme, „posvátným“... Hana Chroustová, 24 let (studentka ETF UK)   Pro mě, když je uzpůsoben k bohoslužbě - stůl Páně, kazatelna, oltář, kříž,... a když se tam mohou sejít 2 neb 3 ve jménu Páně. Jean Calvin, 1509-1564 (reformátor ve Švýcarsku, právník, teolog)   Pokud bychom obdrželi rozkaz postavit chrám ze dřeva a kamene, přičemž taková pocta přece náleží pouze Bohu, pak by to již byl jasný důkaz pro jeho božství; oč jasnější je však tento důkaz, když Bohu žádný chrám nestavíme, nýbrž sami máme jeho chrámem být! (Institutce I,13,15). Pavel Klinecký, 50 let (evangelický farář, člen Synodní rady)   Jedna žena v obtížné situaci mě požádala, aby mohla chvíli sedět v modlitebně. „Proč?“ ptal jsem se. „Protože je to ovzduší prosycené láskou. Tam nikdo nikdy nezlořečil, nemyslel černě nebo nenávistně. Lidi tam děkují a prosí za dobré věci už 70 let.“ Tehdy jsem pochopil, že naše modlitebna je chrám.

• To záleží na nás lidech. Všude tam, kde do prostoru pustíme pokoru a úctu. To se pak na našem chování pozná. Ve Zlíně na kostele visí nápis - Chrám Boží svatý jest, jenž jste vy... A ty tradiční chrámy nám někdy pomáhají k sobě tyto hodnoty vpustit. Někdy naopak. Anna, 54 let      • Prostor se mění v chrám, když je naplněn Duchem a když lidé, kteří tam prodlévají, cítí, že to je přirozeně správné místo pro klid duše i chválu Pána. Anička, 20 let      • Kostel, modlitebna, krematorium, nemocniční pokoj, vězeňská cela, louka, les, kecárna v Křížlicích. To všechno jsou chrámy, kdykoli se lidé setkávají, aby oslavovali Boha. Kamkoli může Duch zavanout, tam se i chlívek mění v chrám. Kamenné kolosy, dneska už většinou chátrající, v lepším případě plné řvoucích turistů, mně moc neberou. Michal, 24 let      • Když lidé očekávají Boží přítomnost a nalézají ji. Vendula, 41 let

Otázka příště: „ Na co myslíte, když dáváte peníze do kostelní kasy?“ Odpovědi posílejte na bratrstvo@evangnet.cz s předmětem VOX POPULI do 20. 8. 2005.

Chrám — stavba s rozsáhlým vnitřním prostorem, který je rozdělen na místo pro diváky či posluchače, a na prostor, kam jsou upřeny zraky diváků či posluchačů a kde se pohybuje/í nejdůležitější osoby. Chrám obsahuje lavice nebo lavičky, svatyni nebo svatyně. Mezi chrámy řadíme např.: Notre Dam, Chrám Sv. Petra, St. Stephans Dom, St. Paul‘s Cathedral, Katedrála Sv. Víta, Nou Camp, Old Trafford, San Bernabeu, San Siro, Ajax Arena, Anfield Road, Stamford Bridge, Letná. •