archiv
OBSAH:
Mosty mezi lidmi
Zabíjej a jez!
Hledám cesty, jak jít stále vzhůru
Zatím jsme menšina - rozhovor s Hgo Anh Minhem
Co víte o jiných kulturách?
Křesťani jsou normální lidi
Za všechno můžou utopenci
Velikonoční zastavení
Myslíš si, že o Velikonocích už všechno víte?
Jsem náboženský člověk z podstaty
Múza má ráda negližé
Michal Prokop & Framus 5 – Kolej Yesterday
Nejlepší dárek je knížka!
An Arabic Dinner
Blues o holce, která vystřízlivěla
Americké jaro na vesnici v Polabí
Nošovická tragikomedie
Všimli jsme si
Pošli to dál!
Zprávy a oznámení
Úvodní stránka
Grafická verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Objednávka
Návštěvní kniha
počítadlo ZEAL
Úvodník
Mosty mezi lidmi
Marie Medková
Jmenujte po jednom člověku - ze svých známých - od každé národnosti, se kterou jste se setkali. V naší zemi žije hned několik skupin různé kultury a taky různé víry. Poznáváme se nebo jen žijeme vedle sebe? Možná jste někdy hledali Zmizelé sousedy, kteří zmizeli během druhé světové války. Zkoušeli jste ale vyhledat ty, kteří žijí vedle vás? Dobrý soused je ten, kdo půjčí vajíčko, když je zavřený obchod. Nebo kdo se zastaví a prohodí slovo. Být dobrým sousedem není náročné. Ale pro druhou stranu to může být výraznou pomocí. Zkusme být sousedy těm, kteří nejsou Češi nebo evangelíci.
Příjemné čtení přeje Marie
Příjemné čtení přeje Marie
Biblické nakopnutí
Zabíjej a jez!
Jarda
Zabíjej a jez!
(Sk 10,13; čti celou 10. kapitolu Skutků apoštolských)
„Zrovna mi chystali jídlo… Bylo kolem poledního, čas na modlitbu. Vyšel jsem na plochou střechu domu.“ A zatímco jídlo chystali, měl Petr zvláštní vidění. „Vytržení mysli“ – jako by se mozek toulal kdo ví kde.
„Zabíjej a jez!“
„Jo, měl jsem hlad… Vždyť jsem zrovna čekal, až mi připraví oběd! Ale tohle?! Prasata, hadi, mrchožrouti… I v tom vidění mi to bylo odporné!“ Stranit se kulticky nečistého – to patřilo k Petrovi desítky let. To se smazat nedá. „Ani ve snu!“ říkáváme a myslíme tím právě tohle.
„Zabíjej a jez!“
„Bože – tohle bych nikdy neudělal! Nečisté odděluje od Tebe! Byl bych znesvěcený a nesměl bych předstoupit před Tvou svatou tvář!“
„Zabíjej a jez!“
„Třikrát se to vidění opakovalo. A třikrát mi stejný nebeský hlas řekl: `Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté.´ Úporně jsem přemýšlel, co to mělo být. Celý život jsem dodržoval Mojžíšovy předpisy a stranil se nečistého. Když mu v síti uvízlo cokoliv, co nemá ploutve a šupiny, nikdy bych to nejedl. Slušný žid se straní toho, co Bůh prohlásil za nečisté.“
Z jeho úvah ho vyrušilo bouchání na dveře. Petr měl plnou hlavu starostí se svým viděním, ale neodbytný hlas ho poslal otevřít: „Jsou tu tři muži a hledají tě; sejdi hned dolů a bez rozpaků s nimi jdi, neboť já jsem je poslal.“
„Stál jsem ve dveřích a poslouchal, co mi říkají. V Césareji prý žije nějaký římský voják, kterému anděl řekl mé jméno! Že prý mu mám co říct… Jenže já nikdy nebyl velký řečník. Při lovu ryb se mluvit nenaučíte a mimo rybaření jsem nikdy nic nedělal, dokud jsem od rybářských sítí neodešel za Ježíšem. Ano – o Ježíši, o tom mu říct mohu! Setník Kornélius… Říman… Čeládka neobřezaná… Nečistá v očích Boha i každého slušného žida…“ A pak to Petrovi docvaklo. Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté!
I nejdelší cesta začíná prvním krokem. První velký krok svého života udělal Petr, když šel za Ježíšem. Za ním zůstalo jeho rybářské řemeslo. Teď udělal druhý, když překročil práh domu pohana. Za ním zůstaly desítky let života. Života žida, který ví, co je čisté a co je nečisté. V tom domě ale byl setník Kornélius, který má slyšet o Ježíši, přijmout dar Ducha svatého a křest. Cesta neobřezaných do církve byla otevřena.
(Sk 10,13; čti celou 10. kapitolu Skutků apoštolských)
„Zrovna mi chystali jídlo… Bylo kolem poledního, čas na modlitbu. Vyšel jsem na plochou střechu domu.“ A zatímco jídlo chystali, měl Petr zvláštní vidění. „Vytržení mysli“ – jako by se mozek toulal kdo ví kde.
„Zabíjej a jez!“
„Jo, měl jsem hlad… Vždyť jsem zrovna čekal, až mi připraví oběd! Ale tohle?! Prasata, hadi, mrchožrouti… I v tom vidění mi to bylo odporné!“ Stranit se kulticky nečistého – to patřilo k Petrovi desítky let. To se smazat nedá. „Ani ve snu!“ říkáváme a myslíme tím právě tohle.
„Zabíjej a jez!“
„Bože – tohle bych nikdy neudělal! Nečisté odděluje od Tebe! Byl bych znesvěcený a nesměl bych předstoupit před Tvou svatou tvář!“
„Zabíjej a jez!“
„Třikrát se to vidění opakovalo. A třikrát mi stejný nebeský hlas řekl: `Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté.´ Úporně jsem přemýšlel, co to mělo být. Celý život jsem dodržoval Mojžíšovy předpisy a stranil se nečistého. Když mu v síti uvízlo cokoliv, co nemá ploutve a šupiny, nikdy bych to nejedl. Slušný žid se straní toho, co Bůh prohlásil za nečisté.“
Z jeho úvah ho vyrušilo bouchání na dveře. Petr měl plnou hlavu starostí se svým viděním, ale neodbytný hlas ho poslal otevřít: „Jsou tu tři muži a hledají tě; sejdi hned dolů a bez rozpaků s nimi jdi, neboť já jsem je poslal.“
„Stál jsem ve dveřích a poslouchal, co mi říkají. V Césareji prý žije nějaký římský voják, kterému anděl řekl mé jméno! Že prý mu mám co říct… Jenže já nikdy nebyl velký řečník. Při lovu ryb se mluvit nenaučíte a mimo rybaření jsem nikdy nic nedělal, dokud jsem od rybářských sítí neodešel za Ježíšem. Ano – o Ježíši, o tom mu říct mohu! Setník Kornélius… Říman… Čeládka neobřezaná… Nečistá v očích Boha i každého slušného žida…“ A pak to Petrovi docvaklo. Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté!
I nejdelší cesta začíná prvním krokem. První velký krok svého života udělal Petr, když šel za Ježíšem. Za ním zůstalo jeho rybářské řemeslo. Teď udělal druhý, když překročil práh domu pohana. Za ním zůstaly desítky let života. Života žida, který ví, co je čisté a co je nečisté. V tom domě ale byl setník Kornélius, který má slyšet o Ježíši, přijmout dar Ducha svatého a křest. Cesta neobřezaných do církve byla otevřena.
Téma
Hledám cesty, jak jít stále vzhůru
Marie Medková
rozhovor s Lenkou Berrouche, matkou na mateřské dovolené muslimské víry
Jak ses stala muslimkou?
Asi vše odstartovala smrt mé babičky. Ptala jsem se, proč musela zemřít. Člověk se pak snaží hledat souvislosti.
A proč islám? Zajímala jsem se o to, jak lidé vnímají Boha v různých náboženstvích. Hodně jsem četla. Porovnávala jsem různá náboženství a přemýšlela, v čem se liší a proč. A nakonec jsem se začetla do islámu a zůstala u něj. Ze začátku jsem se mu vyhýbala. Islám byl pro mě terorismus. Korán jsem vzala do ruky jen proto, že jsem tam chtěla najít důkazy pro svá tvrzení, ale našla jsem tam pravý opak.
Co na to rodiče, sourozenci, kamarádi?
Spíše negativní reakce. Rodiče nechápali, děda se mnou dodnes nemluví. Jen moje sestra mě podpořila. Někteří kamarádi zůstali, někteří odešli, ale spousta nových přibyla.
Jak tě sestra podpořila?
Tím, že je to jen moje věc. A zastala se mě před rodinou.
Proč myslíš, že tomu tak je?
Těžko říct. Předsudky, strach z neznámého, strach, že jsem se změnila. Nevím.
Když tě potkám na autobusové zastávce, poznám, že jsi muslimka?
Poznáš mě podle šátku. I když,... zrovna včera šel naproti mně nějaký pán, začal se smát a říká mi: “Jé, vy vypadáte jako nějaká ta muslimka.“ Jindy mě zase zastavila jedna stará paní a říká mi, že je dobře, že mám šátek, že mi aspoň v té zimě nenafouká do uší... Asi ne všichni lidi poznají, že se hlásím k islámu.
Burka, nikáb, hidžáb… Co nosíš ty?
Nyní nosím „jen“ hidžáb (šátek, plus volné oblečení), dřív jsem nosila nikáb. Význam oblečení je cudnost, uchování své krásy jen pro manžela. Slovo hidžáb je široký pojem, není to jen šátek.
Jak lidé reagují na tvé oblékání?
Někdo mlčí, někdo komentuje potichu, někdo nahlas. Lidé si někdy myslí, že nerozumím česky, tak někdy reagují dost „okatě“. Někdy to zabolí. Nerozumím tomu, proč mě lidé, kteří mě neznají a neví, jak se chovám, hodnotí podle šátku na hlavě. Takové situace zamrzí.
Co tě na islámu nejvíc oslovilo, přitáhlo?
Celkově víra. To, jak se islám zajímá o všechny části života - o tělesno, duchovno. Bude to znít pro neznalé islámu divně, ale i to, jaký má vztah a respekt k ženám a k lidem vůbec. Uvedu příklad: manžel je z Alžírska. Tam se mi nikdy nestalo, abych v autobuse stála. I staří muži si stoupají, aby pustili mladou holku sednout. Tady se měsíc před porodem pohupuju na madle v trolejbuse a nikdo se nezvedne. Není to samozřejmě jen o místě na sezení. Vztah ke starým lidem je u muslimů taky někde úplně jinde než u většiny lidí v Čechách.
Co je pro tebe – jako věřící - důležité?
Snažím se žít tak, abych se za sebe nemusela jednou před Bohem, ale i před druhými lidmi stydět. Chybičky se vždycky najdou a vždy je co zlepšovat, takže právě to zlepšování je pro mě důležité. Někdy člověk na schodech upadne, ale pak se musí zvednout a jít dál, nechci ustrnout nebo padat víc a víc dolů. Takže hledám cesty, jak jít stále vzhůru.
Jaké rituály patří k tvému vyznání?
Nenazývala bych to rituály, jsou to prostě povinnosti, které k islámu patří. Je to modlitba, povinný půst o ramadánu plus nepovinný v jiných dnech, platit zakát, pouť do Mekky.
Co je to zakát?
Zjednodušeně řečeno náboženská daň, v širším kontextu solidarita, charita,...
Liší se křesťanská a muslimská modlitba?
Liší se určitě ve v pohybech a slovech, duchovní stránka by měla být stejná.
Dodržuješ půst, a jak takový půst vypadá?
Půst samozřejmě dodržuju, v islámu máme půst povinný o ramadánu a pak spoustu půstů nepovinných, kdy záleží na každém, zda se postit chce či ne. Půst začíná ráno před úsvitem. Od té doby se nesmí nic jíst a pít. Člověk by se měl zdržet špatného chování, mluvy, snažit se více číst např. Korán. Tabu je v té době také sex. Konec nastává při západu Slunce.
Máš v plánu pouť do Mekky, a co pro tebe pouť znamená?
To by měl mít v plánu každý muslim. Ale záleží na zdraví a financích. (Pokud z těchto důvodů nelze pouť provést, není to hřích.) Teď se na pouť ještě necítím. Je pro mě takové završení „kariéry“. Je to jeden z pilířů islámu, posílení víry a setkání mnoha kultur. Popíšu ji více po jejím absolvování.
Díky za rozhovor!
Jak ses stala muslimkou?
Asi vše odstartovala smrt mé babičky. Ptala jsem se, proč musela zemřít. Člověk se pak snaží hledat souvislosti.
A proč islám? Zajímala jsem se o to, jak lidé vnímají Boha v různých náboženstvích. Hodně jsem četla. Porovnávala jsem různá náboženství a přemýšlela, v čem se liší a proč. A nakonec jsem se začetla do islámu a zůstala u něj. Ze začátku jsem se mu vyhýbala. Islám byl pro mě terorismus. Korán jsem vzala do ruky jen proto, že jsem tam chtěla najít důkazy pro svá tvrzení, ale našla jsem tam pravý opak.
Co na to rodiče, sourozenci, kamarádi?
Spíše negativní reakce. Rodiče nechápali, děda se mnou dodnes nemluví. Jen moje sestra mě podpořila. Někteří kamarádi zůstali, někteří odešli, ale spousta nových přibyla.
Jak tě sestra podpořila?
Tím, že je to jen moje věc. A zastala se mě před rodinou.
Proč myslíš, že tomu tak je?
Těžko říct. Předsudky, strach z neznámého, strach, že jsem se změnila. Nevím.
Když tě potkám na autobusové zastávce, poznám, že jsi muslimka?
Poznáš mě podle šátku. I když,... zrovna včera šel naproti mně nějaký pán, začal se smát a říká mi: “Jé, vy vypadáte jako nějaká ta muslimka.“ Jindy mě zase zastavila jedna stará paní a říká mi, že je dobře, že mám šátek, že mi aspoň v té zimě nenafouká do uší... Asi ne všichni lidi poznají, že se hlásím k islámu.
Burka, nikáb, hidžáb… Co nosíš ty?
Nyní nosím „jen“ hidžáb (šátek, plus volné oblečení), dřív jsem nosila nikáb. Význam oblečení je cudnost, uchování své krásy jen pro manžela. Slovo hidžáb je široký pojem, není to jen šátek.
Jak lidé reagují na tvé oblékání?
Někdo mlčí, někdo komentuje potichu, někdo nahlas. Lidé si někdy myslí, že nerozumím česky, tak někdy reagují dost „okatě“. Někdy to zabolí. Nerozumím tomu, proč mě lidé, kteří mě neznají a neví, jak se chovám, hodnotí podle šátku na hlavě. Takové situace zamrzí.
Co tě na islámu nejvíc oslovilo, přitáhlo?
Celkově víra. To, jak se islám zajímá o všechny části života - o tělesno, duchovno. Bude to znít pro neznalé islámu divně, ale i to, jaký má vztah a respekt k ženám a k lidem vůbec. Uvedu příklad: manžel je z Alžírska. Tam se mi nikdy nestalo, abych v autobuse stála. I staří muži si stoupají, aby pustili mladou holku sednout. Tady se měsíc před porodem pohupuju na madle v trolejbuse a nikdo se nezvedne. Není to samozřejmě jen o místě na sezení. Vztah ke starým lidem je u muslimů taky někde úplně jinde než u většiny lidí v Čechách.
Co je pro tebe – jako věřící - důležité?
Snažím se žít tak, abych se za sebe nemusela jednou před Bohem, ale i před druhými lidmi stydět. Chybičky se vždycky najdou a vždy je co zlepšovat, takže právě to zlepšování je pro mě důležité. Někdy člověk na schodech upadne, ale pak se musí zvednout a jít dál, nechci ustrnout nebo padat víc a víc dolů. Takže hledám cesty, jak jít stále vzhůru.
Jaké rituály patří k tvému vyznání?
Nenazývala bych to rituály, jsou to prostě povinnosti, které k islámu patří. Je to modlitba, povinný půst o ramadánu plus nepovinný v jiných dnech, platit zakát, pouť do Mekky.
Co je to zakát?
Zjednodušeně řečeno náboženská daň, v širším kontextu solidarita, charita,...
Liší se křesťanská a muslimská modlitba?
Liší se určitě ve v pohybech a slovech, duchovní stránka by měla být stejná.
Dodržuješ půst, a jak takový půst vypadá?
Půst samozřejmě dodržuju, v islámu máme půst povinný o ramadánu a pak spoustu půstů nepovinných, kdy záleží na každém, zda se postit chce či ne. Půst začíná ráno před úsvitem. Od té doby se nesmí nic jíst a pít. Člověk by se měl zdržet špatného chování, mluvy, snažit se více číst např. Korán. Tabu je v té době také sex. Konec nastává při západu Slunce.
Máš v plánu pouť do Mekky, a co pro tebe pouť znamená?
To by měl mít v plánu každý muslim. Ale záleží na zdraví a financích. (Pokud z těchto důvodů nelze pouť provést, není to hřích.) Teď se na pouť ještě necítím. Je pro mě takové završení „kariéry“. Je to jeden z pilířů islámu, posílení víry a setkání mnoha kultur. Popíšu ji více po jejím absolvování.
Díky za rozhovor!
Téma
Zatím jsme menšina - rozhovor s Hgo Anh Minhem
Jaroslav F. Pechar
Rozhovor s představitelem branické křesťanské vietnamské komunity Ngo Anh Minhem vedl Jaroslav F. Pechar, farář tamtéž.
Odkud pocházíte?
Pocházím z Vietnamu. V roce 1985 jsem přijel do České republiky za studiem na Vysoké škole ekonomické.
Proč právě Česká republika?
V té době vietnamský stát posílal své studenty do různých tehdejších socialistických států. A já jsem byl vybrán do České republiky.
Jste věřící od narození?
Nejsem věřící od narození. Obrátil jsem se k víře v Ježíše Krista v roce 1999 na vietnamské křesťanské konferenci v Německu.
Pomohl Vám k víře přechod do evropské kultury?
Myslím, že evropská kultura má nepřímý vliv na mé obrácení. Jistě evropská kultura je ovlivněna křesťanstvím.
S jakými problémy jste setkali a setkáváte?
Mezi kulturami jsou určité bariéry. Tak pro mě i pro vietnamské občany je těžké proniknout do české společnosti. Některé problémy vznikají kvůli jazykové překážce.
Máte nějaké kontakty s českými křesťany?
Znám některé české křesťany a pastory. Jeden český evangelista občas bral od nás vietnamské Nové Zákony a VCD filmu Ježíše, a rozdával vietnamským občanům v různých městech.
Jak se liší „vietnamské křesťanství“ od toho českého?
Odlišnost mezi „vietnamským křesťanstvím“ a „českým křesťanstvím“ hned je vědět v těchto slovech: křesťanství je stejné, a liší se tedy slovo „vietnamské“ od slova „českého“. Pak vidím, že se liší hlavně v oblasti kulturní.
Co Vám chybí v Čechách?
V Čechách mi chybí rodiči a příbuzní. A co ještě? Snad to, co zahrnuje slovo „domov“.
Schází se ve vaší komunitě mládež?
Občas mají svoje setkání v sobotu večer. Schází se nepravidelně, tak jednou až dvakrát za měsíc.
Plánuje někdo z vašeho středu teologické vzdělání?
Já a můj bratr máme 3 roky na ETS (Evangelikální teologický seminář).
Občas nás navštěvuje pastor z Německa, jinak myslím, že nikdo eologické studium neplánuje.
Jak je vůbec časté být křesťan mezi Vietnamci?
Zatím jsme menšina. Část Vietnamců se hlásí k buddhismu, ale většina je bez vyznání.Často zachovávají zvyky - hodně mají doma rodinný oltář s obrazy zemřelých předků. Ale není to náboženství, víra. To jsou rodinné tradice.
Setkáváte se také někdy v týdnu?
Když lidé bydlí blízko sebe, scházejí se jednou týdně k biblickém vzdělávání. Společně se modlí, chválí, zpívají, čtou Bibli.
V jakém jazyce zpíváte?
Chvály jsou ve vietnamštině. Jsou to nejčastěji překlady z angličtiny.
Provádíte misii?
Občas zvěstujeme evangelium a skutečně mnozí evangelium přijímají s přátelským ohlasem. Rozdáváme Nové Zákony a video s filmem Ježíš.
Odkud pocházíte?
Pocházím z Vietnamu. V roce 1985 jsem přijel do České republiky za studiem na Vysoké škole ekonomické.
Proč právě Česká republika?
V té době vietnamský stát posílal své studenty do různých tehdejších socialistických států. A já jsem byl vybrán do České republiky.
Jste věřící od narození?
Nejsem věřící od narození. Obrátil jsem se k víře v Ježíše Krista v roce 1999 na vietnamské křesťanské konferenci v Německu.
Pomohl Vám k víře přechod do evropské kultury?
Myslím, že evropská kultura má nepřímý vliv na mé obrácení. Jistě evropská kultura je ovlivněna křesťanstvím.
S jakými problémy jste setkali a setkáváte?
Mezi kulturami jsou určité bariéry. Tak pro mě i pro vietnamské občany je těžké proniknout do české společnosti. Některé problémy vznikají kvůli jazykové překážce.
Máte nějaké kontakty s českými křesťany?
Znám některé české křesťany a pastory. Jeden český evangelista občas bral od nás vietnamské Nové Zákony a VCD filmu Ježíše, a rozdával vietnamským občanům v různých městech.
Jak se liší „vietnamské křesťanství“ od toho českého?
Odlišnost mezi „vietnamským křesťanstvím“ a „českým křesťanstvím“ hned je vědět v těchto slovech: křesťanství je stejné, a liší se tedy slovo „vietnamské“ od slova „českého“. Pak vidím, že se liší hlavně v oblasti kulturní.
Co Vám chybí v Čechách?
V Čechách mi chybí rodiči a příbuzní. A co ještě? Snad to, co zahrnuje slovo „domov“.
Schází se ve vaší komunitě mládež?
Občas mají svoje setkání v sobotu večer. Schází se nepravidelně, tak jednou až dvakrát za měsíc.
Plánuje někdo z vašeho středu teologické vzdělání?
Já a můj bratr máme 3 roky na ETS (Evangelikální teologický seminář).
Občas nás navštěvuje pastor z Německa, jinak myslím, že nikdo eologické studium neplánuje.
Jak je vůbec časté být křesťan mezi Vietnamci?
Zatím jsme menšina. Část Vietnamců se hlásí k buddhismu, ale většina je bez vyznání.Často zachovávají zvyky - hodně mají doma rodinný oltář s obrazy zemřelých předků. Ale není to náboženství, víra. To jsou rodinné tradice.
Setkáváte se také někdy v týdnu?
Když lidé bydlí blízko sebe, scházejí se jednou týdně k biblickém vzdělávání. Společně se modlí, chválí, zpívají, čtou Bibli.
V jakém jazyce zpíváte?
Chvály jsou ve vietnamštině. Jsou to nejčastěji překlady z angličtiny.
Provádíte misii?
Občas zvěstujeme evangelium a skutečně mnozí evangelium přijímají s přátelským ohlasem. Rozdáváme Nové Zákony a video s filmem Ježíš.
Téma
Co víte o jiných kulturách?
Ester Hubená
1. V Thajsku je považováno za velmi nevychované dotknout se u druhého člověka:
a) auta
b) oděvu
c) ruky
d) hlavy
2. Ve Španělsku byste večeřeli nejpravděpodobněji v čase:
a) 17.30 hod.
b) 18.30 hod.
c) 20.00 hod.
d) 22.30 hod.
3. V Saudské Arábii byste neměli svému hostiteli ukázat:
a) že se potíte
b) vaše tetování „Navždy Harley Davidson“
c) podrážky své obuvi
d) své zuby
4. Jste představen paní Chin Hua Mei z Číny. Budete ji oslovovat paní:
a) Hua
b) Chin
c) Mei
d) paní z Číny
5. Řek považuje za urážlivé, když:
a) na něho zamáváte
b) pokusíte se zaplatit společnou večeři
c) pošeptáte mu něco do ucha
d) mluvíte o počasí
6. V Bulharsku znamená kývání hlavou směrem dopředu-dozadu:
a) že jste úplně šílený
b) ne
c) děkuji
d) ano
7. Pokud v Indonésii rozhněváte nebo zmatete osobu, se kterou se bavíte, tato osoba může reagovat tak, že:
a) s křikem uteče
b) třikrát vás poklepe po pravém rameni
c) hází písek na vaše boty
d) se usmívá
8. Pokud jedete do Toga, budete jíst tamní jídlo stejně jako místní obyvatelé:
a) vestoje
b) hůlkami
c) příborem
d) rukama
9. Aby byly vaše reklamní materiály v Brazílii úspěšné, měly by být přeložené do:
a) angličtiny
b) španělštiny
c) francouzštiny
d) portugalštiny
10. Jak často, podle výzkumu, říkají američtí rodiče svým dětem do 18 let, že je mají rádi:
a) výjimečně při rodinných oslavách
b) 82% to řekne maximálně jednou týdně
c) 86% to řekne alespoň jednou denně
d) 84% to řekne jednou za měsíc
Řešení najdete na s. X.
Zdrojem byla publikace Centra inovativního vzdělávání: Individuální přístup k pomoci jiným, začlenění minorit. 4. díl.
Olomouc, A & M Publishing, 2007, 137 s.
a) auta
b) oděvu
c) ruky
d) hlavy
2. Ve Španělsku byste večeřeli nejpravděpodobněji v čase:
a) 17.30 hod.
b) 18.30 hod.
c) 20.00 hod.
d) 22.30 hod.
3. V Saudské Arábii byste neměli svému hostiteli ukázat:
a) že se potíte
b) vaše tetování „Navždy Harley Davidson“
c) podrážky své obuvi
d) své zuby
4. Jste představen paní Chin Hua Mei z Číny. Budete ji oslovovat paní:
a) Hua
b) Chin
c) Mei
d) paní z Číny
5. Řek považuje za urážlivé, když:
a) na něho zamáváte
b) pokusíte se zaplatit společnou večeři
c) pošeptáte mu něco do ucha
d) mluvíte o počasí
6. V Bulharsku znamená kývání hlavou směrem dopředu-dozadu:
a) že jste úplně šílený
b) ne
c) děkuji
d) ano
7. Pokud v Indonésii rozhněváte nebo zmatete osobu, se kterou se bavíte, tato osoba může reagovat tak, že:
a) s křikem uteče
b) třikrát vás poklepe po pravém rameni
c) hází písek na vaše boty
d) se usmívá
8. Pokud jedete do Toga, budete jíst tamní jídlo stejně jako místní obyvatelé:
a) vestoje
b) hůlkami
c) příborem
d) rukama
9. Aby byly vaše reklamní materiály v Brazílii úspěšné, měly by být přeložené do:
a) angličtiny
b) španělštiny
c) francouzštiny
d) portugalštiny
10. Jak často, podle výzkumu, říkají američtí rodiče svým dětem do 18 let, že je mají rádi:
a) výjimečně při rodinných oslavách
b) 82% to řekne maximálně jednou týdně
c) 86% to řekne alespoň jednou denně
d) 84% to řekne jednou za měsíc
Řešení najdete na s. X.
Zdrojem byla publikace Centra inovativního vzdělávání: Individuální přístup k pomoci jiným, začlenění minorit. 4. díl.
Olomouc, A & M Publishing, 2007, 137 s.
Svědectví víry
Křesťani jsou normální lidi
Šárka Schmarczová
Svůj objekt jsem se pro tentokrát vydala hledat mezi Smíchovskou mládež. Je to tak trochu specifická mládež, jak se ostatně sami označili. Schází se zde většinou lidé kolem 25 let a velká část z nich už pracuje. Na mé otázky nakonec odpovídal David.
Kolik je Ti roků a kdy jsi byl poprvé v kostele?
Dvacet sedm a v kostele jsem od malička.
Co Tě baví, jaké máš koníčky?
Užívat si života na maximum.
Kdo z Tvé rodiny je (není) věřící?
V rodině jsou v podstatě všichni věřící.
Na jakou školu chodíš?
Na žádnou, už pracuji.
Myslíš si, že je důležité být v církvi a proč?
Ne, není, protože dnes je církev úplně jinde než by měla být. Spíš udržuje sama sebe pro své členy než pro kohokoliv „zvenku“ a je extrémně uzavřená. Jak názorově, tak personálně.
A proč jsi v církvi?
Ze zvyklosti a protože tu mám kamarády. Je to v podstatě ze setrvačnosti, ale někdy člověk najde dobré myšlenky i tam, kde je doma, i když je to poslední dobou čím dál těžší.
Přivedl jsi někdy někoho do kostela?
Do kostela ne, na mládež ano. Protože bohoslužby jako takové jsou pro lidi, kteří je znají. Když tam přijde někdo zvenčí, netuší proč se zpívá, proč se čte z bible teď, kdy se modlí. A to jediné, co může zaujmout úplného ateistu, totiž kázání, tak to je svým způsobem schované tím okolo, že se k tomu člověk ani nedodojímá. Myslím, že nejlepší je na to jít přes vztahy, seznámit se s tím člověkem a ukázat mu, že i křesťani jsou normální lidi, což si spousta lidí dnes nemyslí. (Za tuhle větu sklidil David potlesk všech přítomných.) Díky tomu pak navázat rozhovor na něco hlubšího. Jelikož lidi to nedokážou pojmenovat, ale hledají něco nad námi. Mají potřebu zažívat něco víc, než chodit od pondělí do pátku do práce a o víkendu se flákat, a to nenajdou jinde, než v nějakém duchovním spolku.
Říkal si, že jsi někoho přivedl na mládež a potom jsi ho přivedl i do toho kostela, nebo to už se nepovedlo?
Hm, ne, tedy respektive já jsem mu řekl, ať se na to vykašle. (Teď se ozvalo bučení.) On by teda možná i šel do toho kostela, ale já jsem si to rozmyslel, že ho spíš pošlu jinam. (Smích.) A né do těch míst, kam slunce nesvítí.
Vadí Ti něco na Tvé církvi?
Ta církev je tvořená lidmi a mně vadí, jak dogmaticky někteří berou věci, které sami nemají promyšlené a na základě toho staví církev. Plus ji ještě staví na základě toho, co fungovalo dřív, a dnes už to nefunguje. V době, kdy lidé žijí úplně jinak, jinou rychlostí i jinak sociálně, se v církvi dělá všechno tak jako před čtyřiceti lety.
Když přijde do kostela někdo nový v tvém věku, oslovíš ho?
Když je to pěkná slečna, tak se budu zajímat, kdo to je a když zajímavý člověk, tak asi taky.
Co bys poradil mladým lidem, kteří přicházejí poprvé do kostela?
Ať tam nechodí, ať nejprve poznají lidi, kteří do kostela chodí - skrze jejich zážitky a postoje.
A kde je mají poznat, když ne v kostele?
Mnohem lepší je lidi pozvat na různá setkání, hovory před křtem, mládež, či setkání střední generace.
Kolik je Ti roků a kdy jsi byl poprvé v kostele?
Dvacet sedm a v kostele jsem od malička.
Co Tě baví, jaké máš koníčky?
Užívat si života na maximum.
Kdo z Tvé rodiny je (není) věřící?
V rodině jsou v podstatě všichni věřící.
Na jakou školu chodíš?
Na žádnou, už pracuji.
Myslíš si, že je důležité být v církvi a proč?
Ne, není, protože dnes je církev úplně jinde než by měla být. Spíš udržuje sama sebe pro své členy než pro kohokoliv „zvenku“ a je extrémně uzavřená. Jak názorově, tak personálně.
A proč jsi v církvi?
Ze zvyklosti a protože tu mám kamarády. Je to v podstatě ze setrvačnosti, ale někdy člověk najde dobré myšlenky i tam, kde je doma, i když je to poslední dobou čím dál těžší.
Přivedl jsi někdy někoho do kostela?
Do kostela ne, na mládež ano. Protože bohoslužby jako takové jsou pro lidi, kteří je znají. Když tam přijde někdo zvenčí, netuší proč se zpívá, proč se čte z bible teď, kdy se modlí. A to jediné, co může zaujmout úplného ateistu, totiž kázání, tak to je svým způsobem schované tím okolo, že se k tomu člověk ani nedodojímá. Myslím, že nejlepší je na to jít přes vztahy, seznámit se s tím člověkem a ukázat mu, že i křesťani jsou normální lidi, což si spousta lidí dnes nemyslí. (Za tuhle větu sklidil David potlesk všech přítomných.) Díky tomu pak navázat rozhovor na něco hlubšího. Jelikož lidi to nedokážou pojmenovat, ale hledají něco nad námi. Mají potřebu zažívat něco víc, než chodit od pondělí do pátku do práce a o víkendu se flákat, a to nenajdou jinde, než v nějakém duchovním spolku.
Říkal si, že jsi někoho přivedl na mládež a potom jsi ho přivedl i do toho kostela, nebo to už se nepovedlo?
Hm, ne, tedy respektive já jsem mu řekl, ať se na to vykašle. (Teď se ozvalo bučení.) On by teda možná i šel do toho kostela, ale já jsem si to rozmyslel, že ho spíš pošlu jinam. (Smích.) A né do těch míst, kam slunce nesvítí.
Vadí Ti něco na Tvé církvi?
Ta církev je tvořená lidmi a mně vadí, jak dogmaticky někteří berou věci, které sami nemají promyšlené a na základě toho staví církev. Plus ji ještě staví na základě toho, co fungovalo dřív, a dnes už to nefunguje. V době, kdy lidé žijí úplně jinak, jinou rychlostí i jinak sociálně, se v církvi dělá všechno tak jako před čtyřiceti lety.
Když přijde do kostela někdo nový v tvém věku, oslovíš ho?
Když je to pěkná slečna, tak se budu zajímat, kdo to je a když zajímavý člověk, tak asi taky.
Co bys poradil mladým lidem, kteří přicházejí poprvé do kostela?
Ať tam nechodí, ať nejprve poznají lidi, kteří do kostela chodí - skrze jejich zážitky a postoje.
A kde je mají poznat, když ne v kostele?
Mnohem lepší je lidi pozvat na různá setkání, hovory před křtem, mládež, či setkání střední generace.
Zázraky za zraky
Za všechno můžou utopenci
Martin Kučera
[„Uáááf! Y sqwohřš? Grhuuuuhf!“] Snad nějak podobně by se daly přepsat úplné začátky lidské komunikace, když bylo ještě daleko k vynálezu telefonu, ICQ a jiných. Protože pralidem přestalo postačovat komunikování neverbální - pouze výrazem a pohyby těla, přišly ke slovu nejprve zvuky, později i slova. Zkuste vyjádřit pohybem vaší praženě, aby z mamuta udělala už jednou konečně místo zmokvaných utopenců třeba svíčkovou…
Motivace tedy byla zřejmá. Pračlověk měl štěstí, že ačkoli neměl ponětí o fyzice, uměl ji použít. Pokud totiž proud vzduchu rozechvěje překážku, skrz kterou proudí, tato překážka se začne chvět. V dýchací trubici člověka se nachází hrtan, chrupavkovitý útvar (z vnějšku viditelný jako „ohryzek“), který v sobě uvnitř má napjaté jakési překážky - hlasivkové vazy (hlasivky); představte si je jako struny či blanky natažené do cesty vydechovanému vzduchu. Tyto blanky dokážeme ovládat jemnými svaly, které jsou nervově spojené s mozkem. Můžeme tak navíc ovlivnit, zda bude námi vyluzovaný tón vysoký či hluboký, jasný či temný – podle tvaru štěrbiny mezi hlasivkami. (I hudební nástroje tak fungují; máme sami jeden vlastně v krku.) Zvuk, který slyšíme, není nic jiného než rytmicky zhušťovaný a zřeďovaný vzduch mezi hlasivkami mluvčího a naším uchem, ve kterém jsou důmyslně vyvinuté receptory ke vnímání těchto změn hustoty vzduchu. Mluvení a slyšení jsou těsně provázané. Neslyšící tak většinou i hůře mluví, protože v dětství neuměli napodobit přesný zvuk, který slyšeli.
Když už měli pralidé různých smysluplných zvuků hodně, vznikl tak nenápadně jazyk, a tak si mohli najednou vyměňovat informace mezi sebou. Nejprve jednoduché - konkrétní, později i složitější - své pocity. Člověk tak začíná přiřazovat zvuky věcem abstraktním, pojmenovávat věci, které nevidí, začíná o nich přemýšlet. (Jak jinak uchováváme abstraktní pojmy než přemýšlením o nich, přisouzením jejich smyslu.) A ejhle! Člověk myslí! Z pouhých tvořených a slyšených zvuků se nenápadně vyvíjí myšlení, což jsou v důsledku „jen“ prostocviky s naučenými významy slov, nejprve slyšenými.
Bez hlasivek a jejich vibrací by se tak lidstvo nedomluvilo, nevznikla by řeč jako komunikační prostředek a člověk by toho moc nevymyslel. A místo svíčkové bychom tak jedli pořád třeba mamutí utopence.
Motivace tedy byla zřejmá. Pračlověk měl štěstí, že ačkoli neměl ponětí o fyzice, uměl ji použít. Pokud totiž proud vzduchu rozechvěje překážku, skrz kterou proudí, tato překážka se začne chvět. V dýchací trubici člověka se nachází hrtan, chrupavkovitý útvar (z vnějšku viditelný jako „ohryzek“), který v sobě uvnitř má napjaté jakési překážky - hlasivkové vazy (hlasivky); představte si je jako struny či blanky natažené do cesty vydechovanému vzduchu. Tyto blanky dokážeme ovládat jemnými svaly, které jsou nervově spojené s mozkem. Můžeme tak navíc ovlivnit, zda bude námi vyluzovaný tón vysoký či hluboký, jasný či temný – podle tvaru štěrbiny mezi hlasivkami. (I hudební nástroje tak fungují; máme sami jeden vlastně v krku.) Zvuk, který slyšíme, není nic jiného než rytmicky zhušťovaný a zřeďovaný vzduch mezi hlasivkami mluvčího a naším uchem, ve kterém jsou důmyslně vyvinuté receptory ke vnímání těchto změn hustoty vzduchu. Mluvení a slyšení jsou těsně provázané. Neslyšící tak většinou i hůře mluví, protože v dětství neuměli napodobit přesný zvuk, který slyšeli.
Když už měli pralidé různých smysluplných zvuků hodně, vznikl tak nenápadně jazyk, a tak si mohli najednou vyměňovat informace mezi sebou. Nejprve jednoduché - konkrétní, později i složitější - své pocity. Člověk tak začíná přiřazovat zvuky věcem abstraktním, pojmenovávat věci, které nevidí, začíná o nich přemýšlet. (Jak jinak uchováváme abstraktní pojmy než přemýšlením o nich, přisouzením jejich smyslu.) A ejhle! Člověk myslí! Z pouhých tvořených a slyšených zvuků se nenápadně vyvíjí myšlení, což jsou v důsledku „jen“ prostocviky s naučenými významy slov, nejprve slyšenými.
Bez hlasivek a jejich vibrací by se tak lidstvo nedomluvilo, nevznikla by řeč jako komunikační prostředek a člověk by toho moc nevymyslel. A místo svíčkové bychom tak jedli pořád třeba mamutí utopence.
Všehochuť
Velikonoční zastavení
Marie Medková
Kdo mě následuje, nebude chodit
v temnotě, ale bude mít světlo života.
(Jan 8,12)
Velikonoce jsou pro křesťana a křesťanku nejdůležitějším svátkem. S Kristem procházíme utrpením a radujeme se z nového života. On nám přináší do života naději, že smrt nemá poslední slovo a že žití má smysl.
KVĚTNÁ NEDĚLE
Velikonoce začínají už na Květnou neděli. Jméno má podle větví palem, kterými zástupy mávali na Ježíše a házeli je pod nohy jeho "šedáka". Proč palmy? Palma symbolizuje vítězství. On jde ale přece na smrt. Triumf a utrpení najednou.
ZELENÝ ČTVRTEK
Poslední večeře. Ježíš myje nohy spolustolovníkům. Večeří. Pozvedá kalichy a posílá učedníkům. Oni pijí až do konce a sám pije už jen z kalicha "hořkosti". A pak modlitba v Getsemane. Boj sám se sebou. Zajetí.
Kristus nás posiluje svým tělem a svou láskou. V této síle se pak můžeme vydávat na cestu do zaslíbené země. Na cestu, která vede i přes poušť utrpení a smrti, ale též skrze bránu vzkříšení. Cílem této cesty je "země", ze které nebudeme vyhnáni, totiž "nové nebe a nová země" nebeského království.
VELKÝ PÁTEK
Ukřižování. Ztráta. Bolest. Nespravedlnost. Nedůstojnost. Krev. Vyčerpání. Opuštěnost. Pohrdání. Ježíš trpěl tím vším až do dna a v tom všem se obrací k Bohu: “Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?”.
Čteme pašije (=podle Utrpení Pána našeho Ježíše Krista). Někde se hrají tzv.pašijové hry. Je to čas ticha, smutku a přemýšlení.
BÍLÁ SOBOTA
To je čas, kdy prožíváme skutečnost smrti, beznaděje a prázdnoty.
VELIKONOČNÍ NOC
Večer Bílé soboty začíná oslava velikonoc a končí půst. To proto, že den v Orientě začíná večerem. Bdění se říká vigilie. Připravujeme se a těšíme na přechod ze zajetí utrpení a smrti do života svobody a plnosti.
VELIKONOČNÍ NEDĚLE
Kristus vstal z mrtvých za svítání “prvního dne po sobotě”. Pravoslavní volají: "Kristus byl vzkříšen! Opravdu byl vzkříšen!" Z radosti nad vzkříšením se křesťané začali scházet v neděli - to byl přece vzkříšen Zachránce! Tak jsme si do života zařadili připomínku toho, kdo je pro nás naděje a život. Z každých "malých" Velikonoc můžeme čerpat posilu pro náš vlastní cestu.
Myslíte, že Velikonoce končí nedělí nebo snad dokonce pondělím? Ale kdež. Můžeme slavit dalších padesát dní až do Svatodušních svátků, a klidně ještě déle. Velikonoce mohou zářit do našeho života kdykoliv.
v temnotě, ale bude mít světlo života.
(Jan 8,12)
Velikonoce jsou pro křesťana a křesťanku nejdůležitějším svátkem. S Kristem procházíme utrpením a radujeme se z nového života. On nám přináší do života naději, že smrt nemá poslední slovo a že žití má smysl.
KVĚTNÁ NEDĚLE
Velikonoce začínají už na Květnou neděli. Jméno má podle větví palem, kterými zástupy mávali na Ježíše a házeli je pod nohy jeho "šedáka". Proč palmy? Palma symbolizuje vítězství. On jde ale přece na smrt. Triumf a utrpení najednou.
ZELENÝ ČTVRTEK
Poslední večeře. Ježíš myje nohy spolustolovníkům. Večeří. Pozvedá kalichy a posílá učedníkům. Oni pijí až do konce a sám pije už jen z kalicha "hořkosti". A pak modlitba v Getsemane. Boj sám se sebou. Zajetí.
Kristus nás posiluje svým tělem a svou láskou. V této síle se pak můžeme vydávat na cestu do zaslíbené země. Na cestu, která vede i přes poušť utrpení a smrti, ale též skrze bránu vzkříšení. Cílem této cesty je "země", ze které nebudeme vyhnáni, totiž "nové nebe a nová země" nebeského království.
VELKÝ PÁTEK
Ukřižování. Ztráta. Bolest. Nespravedlnost. Nedůstojnost. Krev. Vyčerpání. Opuštěnost. Pohrdání. Ježíš trpěl tím vším až do dna a v tom všem se obrací k Bohu: “Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?”.
Čteme pašije (=podle Utrpení Pána našeho Ježíše Krista). Někde se hrají tzv.pašijové hry. Je to čas ticha, smutku a přemýšlení.
BÍLÁ SOBOTA
To je čas, kdy prožíváme skutečnost smrti, beznaděje a prázdnoty.
VELIKONOČNÍ NOC
Večer Bílé soboty začíná oslava velikonoc a končí půst. To proto, že den v Orientě začíná večerem. Bdění se říká vigilie. Připravujeme se a těšíme na přechod ze zajetí utrpení a smrti do života svobody a plnosti.
VELIKONOČNÍ NEDĚLE
Kristus vstal z mrtvých za svítání “prvního dne po sobotě”. Pravoslavní volají: "Kristus byl vzkříšen! Opravdu byl vzkříšen!" Z radosti nad vzkříšením se křesťané začali scházet v neděli - to byl přece vzkříšen Zachránce! Tak jsme si do života zařadili připomínku toho, kdo je pro nás naděje a život. Z každých "malých" Velikonoc můžeme čerpat posilu pro náš vlastní cestu.
Myslíte, že Velikonoce končí nedělí nebo snad dokonce pondělím? Ale kdež. Můžeme slavit dalších padesát dní až do Svatodušních svátků, a klidně ještě déle. Velikonoce mohou zářit do našeho života kdykoliv.
Všehochuť
Myslíš si, že o Velikonocích už všechno víte?
Jaroslav F. Pechar
Tak schválně:
V jakých jazycích byl napsán nápis na kříži?
a) hebrejsky, latinsky a řecky
b) hebrejsky a aramejsky
c) židovsky, samařsky, římsky
d) egyptsky a latinsky
Který učedník vešel první do prázdného hrobu?
a) Jan
b) Petr
c) Máří Magdalena
d) Pavel
Kdo nahradil Jidáše mezi Ježíšovými učedníky?
a) Matěj
b) Štěpán
c) Petr
d) Pavel
Kdo byl v Bibli považován za zahradníka přesto, že jím nebyl?
a) vrah
b) Ježíš
c) Šimon Kananejský
d) Lazar
Jak se jmenoval muž, který pomáhal Ježíši nést kříž?
a) učedník Jan
b) setník Kornélius
c) Šimon z Kyrény
d) celník Zacheus
Kterému učedníku řekl Ježíš: Jdi mi zcesty, satane?
a) Jidášovi
b) Petrovi
c) své matce
d) Josefu z Arimatie
Komu Ježíš řekl: „Já jsem vzkříšení a život.“?
a) Tomášovi
b) Máří Magdaleně
c) Martě z Betanie
d) Pilátovi
Jaký byl poslední Ježíšův zázrak před ukřižováním?
a) vzkříšení Lazara
b) proměnění vody ve víno
c) scelení useknutého ucha
d) proměna hole v hada
Řešení (lze hodit třeba do boku, někam do boxu):
Jan 19, 20
Lk 24,12
Sk 1,23
J 20,15
Mt 27,32
Mt 16,23
J 11,25
Lk 22,50
V jakých jazycích byl napsán nápis na kříži?
a) hebrejsky, latinsky a řecky
b) hebrejsky a aramejsky
c) židovsky, samařsky, římsky
d) egyptsky a latinsky
Který učedník vešel první do prázdného hrobu?
a) Jan
b) Petr
c) Máří Magdalena
d) Pavel
Kdo nahradil Jidáše mezi Ježíšovými učedníky?
a) Matěj
b) Štěpán
c) Petr
d) Pavel
Kdo byl v Bibli považován za zahradníka přesto, že jím nebyl?
a) vrah
b) Ježíš
c) Šimon Kananejský
d) Lazar
Jak se jmenoval muž, který pomáhal Ježíši nést kříž?
a) učedník Jan
b) setník Kornélius
c) Šimon z Kyrény
d) celník Zacheus
Kterému učedníku řekl Ježíš: Jdi mi zcesty, satane?
a) Jidášovi
b) Petrovi
c) své matce
d) Josefu z Arimatie
Komu Ježíš řekl: „Já jsem vzkříšení a život.“?
a) Tomášovi
b) Máří Magdaleně
c) Martě z Betanie
d) Pilátovi
Jaký byl poslední Ježíšův zázrak před ukřižováním?
a) vzkříšení Lazara
b) proměnění vody ve víno
c) scelení useknutého ucha
d) proměna hole v hada
Řešení (lze hodit třeba do boku, někam do boxu):
Jan 19, 20
Lk 24,12
Sk 1,23
J 20,15
Mt 27,32
Mt 16,23
J 11,25
Lk 22,50
Rozhovor
Jsem náboženský člověk z podstaty
Šárka Schmarczová
Tentokrát jsem se u kávy sešla s Janem Hellerem. Honza je kameraman a režisér. Pracuje V České televizi, kde v roce 2009 natočil dokument Tři dny s Benediktem. Je vnukem našeho významného biblisty a religionisty. Měla jsem to štěstí, že jsem se jako studentka setkala i s jeho dědečkem. Jistě toho mají společného hodně, ale to, čeho si všimnete na první pohled, je životní jiskra v oku a stejný milý úsměv.
Byla pro Tebe víra od malička samozřejmostí, jak si ji vnímal jako dítě?
Samozřejmostí pro mě nebyla, protože jako děti jsme ve víře vychovávání nebyli. První krok k víře byl až v pubertě, kdy jsem ve věku 12 let začal o těchto věcech přemýšlet. Dostal jsem se k tomu skrze výtvarné umění, protože jsem hodně maloval a kreslil. Začal jsem se zajímat o dějiny umění a náboženské motivy. Chtěl jsem vědět, co na těch obrazech je a porozumět jim. Začal jsem chodit na biblické hodiny do evangelického sboru v Dejvicích k panu faráři Henychovi.
Radil si se o tom s dědečkem?
Dědeček mi v tom byl hodně nápomocen, ale všechny ty kroky jsem činil sám a bylo to moje svobodné rozhodnutí. Určitě mi poradil, za kým mám jít a kde hledat a když jsem něco nevěděl, tak dědeček vždycky přispěchal s odpověďmi. Když jsem potom v sedmnácti přestoupil ke katolické církvi, tak jsme to spolu řešili a on to bral, jako cestu, kterou jsem si zvolil. Vlastně mu to vůbec nijak nevadilo a vzal to pozitivně.
Máš jeho jméno, myslíš, že jsi po něm zdědil ještě něco dalšího?
Myslím, že jsem po něm zdědil to, že jsem otevřený náboženství, že jsem náboženský člověk z podstaty. Dědeček se dostal k víře v podobném věku jako já - v patnácti za druhé světové války.
Říkal jsi mi, že máš dva syny. Budeš je vést k víře, nebo je necháš, aby si sami našli svou cestu?
To ne, samozřejmě bych byl rád, kdyby si k tomu přišli sami. My s dětmi chodíme do kostela a dostávají křesťanskou výchovu, ale zatím jsou malí, těžko říct, jakou cestou se vydají.
Jsi kameraman, režisér, směřoval jsi k tomu povolání už v dětství?
Zajímal jsem se o malování, kreslení a výtvarné umění. Studoval jsem evangelickou akademii, což byla humanitně zaměřená škola a tam jsem se začal zajímat o fotografování a o film. Tehdy jsem se rozhodl, co bych chtěl dělat a šel jsem studovat fotografii.
Co tě na tvé práci baví?
Člověk se setkává s novými lidmi, má pořád nové podněty. Je to tvůrčí práce a je to dar od pána Boha, že člověk může takovou práci mít. Na druhou stranu je důležité nepodlehnout pocitu, že má člověk nějakou zvláštní výsadu. Když se jeden den setká s prezidentem, druhý s nějakým vzdělancem, třetí s nějakou velkou autoritou kultury. Je důležité přijímat to s pokorou. Chce to nepodléhat pocitu, že všemu rozumím. Já se snažím si vybírat témata, která mi jsou blízká nebo vyjadřují můj systém hodnot, což je i křesťanství.
Dalo by se říct, že to vnímáš misijně?
Nechci nikoho přesvědčovat, je to určitá nabídka. Když se v médiích o náboženství mluví, tak většinou tak, že je to srozumitelné jen věřícím lidem. Já se snažím přiblížit náboženství široké veřejnosti, která je sice ve většině nábožensky založená, ale historicky má ke křesťanství špatný vztah.
Režíroval a točil si dokument o návštěvě papeže Benedikta XVI. V České republice. Jak na tu práci vzpomínáš, co bylo nejtěžší?
Nejtěžší byla příprava, ještě než se začalo točit, tak všechno domluvit. Během natáčení jsme se dostali na hodně zajímavá místa, což záviselo na důvěře, kterou bylo třeba získat - jak v církevních kruzích, tak i ve státní správě. Nakonec se povedlo, že ten film reflektuje návštěvu, tak jak byla. Byly to tři hezké dny, krásné počasí. A starosti, kterými běžně žijeme, jakoby najednou zmizely a utichly. Přijel svatý otec a mluvil tady jenom k nám. Jako někdo, kdo nám chce dát najevo, že jsme pro něj důležití. Myslím, že ta návštěva pomohla i vnímání křesťanství v České republice a překvapilo mne, že tomu kladně pomohla i média, což jsem neočekával. Mysle jsem, že to média pojmou povrchně a budou se točit na tématech, jako jsou kondomy a to hlavní se upozadí.
Pomáhá Ti nějak tvé jméno při práci?
Ano, to bych rád zmínil, když člověk točí o náboženství, tak mu to jméno otvírá dveře. To je velká výhoda, ale na druhou stranu i závazek, protože lidé mají vysoká očekávání.
Na čem právě teď pracuješ?
Celý minulý rok jsme točili dokument Praga viva, který jsme teď dokončili. Jedná se o hodinový dokument, který ukazuje tradiční, náboženské nebo státotvorné svátky odehrávající se v Praze od ledna do prosince. Kombinuje dokumentární záběry s výrazně uměleckými záběry města. Město se v něm mění během ročních období. Je to vlastně obrazový dokument, není tam žádný komentář a obrazy se prolínají s poezií. Smyslem toho filmu je ukázat, z čeho pocházíme, čeho jsme součástí a co je naše tradice, tedy právě ta židovsko – křesťanská.
Vzhledem k tomu, že toto číslo se zabývá multikulturalismem, jaký na to máš názor?
Jé, já o tom zrovna teď budu točit. Docela vítám, že západní politické elity uznaly - což jsem si myslel i dřív - že multikulturalismus zklamal. Vnímám to tak, že diskuze se začíná otvírat. Celá Evropa se vzdala svých kořenů a to není dobře. Když jsem točil tu Pragu vivu, tak mi v České televizi bylo nabídnuto, abych natočil i islámské svátky, proti tomu jsem se ohradil, protože to mělo být o našich kořenech a ty jsou židovsko křesťanské.
Shodli byste se na tom postoji s dědečkem?
Na tom multi-kulti nevím… I když on byl ke stáru velmi kritický k islámu, uměl to velmi dobře pojmenovat. Nevím, uběhlo hodně vody. Dědeček byl humanista, takový středový, a já se považuji za konzervativce a v některých věcech stojím hodně napravo, tak tam bychom občas narazili. Zajímal se třeba o ekologii a měl ke stáru zelené myšlení, já to chápu, taky jsem pro ochranu přírody, ale neshodli bychom se v otázkách globálního oteplování. Já nepokládám za šťastnou tu cestu, kterou vedou ekologisti, kdy se z vědy stává náboženství.
Zmínil si se, že budeš točit o multikulturalismu, o čem to bude?
Připravujeme projekt, kdy navštívíme tři rodiny – muslimskou, křesťanskou a židovskou a budeme ten multikulturalismus představovat na příbězích jejich dětí, které se na konci setkají.
Tvoje práce ti určitě přináší zajímavá setkání, poznávání nových míst. Je nějaké místo, osoba, které tě oslovily natolik, že se k nim vracíš ve vzpomínkách?
Určitě bych chtěl znova prožít papežskou návštěvu. Letos se chystám na natáčení do Madridu na světové setkání mládeže s papežem Benediktem, moc se těším. Bude to vlastně navázání na návštěvu, která proběhla u nás.
Byla pro Tebe víra od malička samozřejmostí, jak si ji vnímal jako dítě?
Samozřejmostí pro mě nebyla, protože jako děti jsme ve víře vychovávání nebyli. První krok k víře byl až v pubertě, kdy jsem ve věku 12 let začal o těchto věcech přemýšlet. Dostal jsem se k tomu skrze výtvarné umění, protože jsem hodně maloval a kreslil. Začal jsem se zajímat o dějiny umění a náboženské motivy. Chtěl jsem vědět, co na těch obrazech je a porozumět jim. Začal jsem chodit na biblické hodiny do evangelického sboru v Dejvicích k panu faráři Henychovi.
Radil si se o tom s dědečkem?
Dědeček mi v tom byl hodně nápomocen, ale všechny ty kroky jsem činil sám a bylo to moje svobodné rozhodnutí. Určitě mi poradil, za kým mám jít a kde hledat a když jsem něco nevěděl, tak dědeček vždycky přispěchal s odpověďmi. Když jsem potom v sedmnácti přestoupil ke katolické církvi, tak jsme to spolu řešili a on to bral, jako cestu, kterou jsem si zvolil. Vlastně mu to vůbec nijak nevadilo a vzal to pozitivně.
Máš jeho jméno, myslíš, že jsi po něm zdědil ještě něco dalšího?
Myslím, že jsem po něm zdědil to, že jsem otevřený náboženství, že jsem náboženský člověk z podstaty. Dědeček se dostal k víře v podobném věku jako já - v patnácti za druhé světové války.
Říkal jsi mi, že máš dva syny. Budeš je vést k víře, nebo je necháš, aby si sami našli svou cestu?
To ne, samozřejmě bych byl rád, kdyby si k tomu přišli sami. My s dětmi chodíme do kostela a dostávají křesťanskou výchovu, ale zatím jsou malí, těžko říct, jakou cestou se vydají.
Jsi kameraman, režisér, směřoval jsi k tomu povolání už v dětství?
Zajímal jsem se o malování, kreslení a výtvarné umění. Studoval jsem evangelickou akademii, což byla humanitně zaměřená škola a tam jsem se začal zajímat o fotografování a o film. Tehdy jsem se rozhodl, co bych chtěl dělat a šel jsem studovat fotografii.
Co tě na tvé práci baví?
Člověk se setkává s novými lidmi, má pořád nové podněty. Je to tvůrčí práce a je to dar od pána Boha, že člověk může takovou práci mít. Na druhou stranu je důležité nepodlehnout pocitu, že má člověk nějakou zvláštní výsadu. Když se jeden den setká s prezidentem, druhý s nějakým vzdělancem, třetí s nějakou velkou autoritou kultury. Je důležité přijímat to s pokorou. Chce to nepodléhat pocitu, že všemu rozumím. Já se snažím si vybírat témata, která mi jsou blízká nebo vyjadřují můj systém hodnot, což je i křesťanství.
Dalo by se říct, že to vnímáš misijně?
Nechci nikoho přesvědčovat, je to určitá nabídka. Když se v médiích o náboženství mluví, tak většinou tak, že je to srozumitelné jen věřícím lidem. Já se snažím přiblížit náboženství široké veřejnosti, která je sice ve většině nábožensky založená, ale historicky má ke křesťanství špatný vztah.
Režíroval a točil si dokument o návštěvě papeže Benedikta XVI. V České republice. Jak na tu práci vzpomínáš, co bylo nejtěžší?
Nejtěžší byla příprava, ještě než se začalo točit, tak všechno domluvit. Během natáčení jsme se dostali na hodně zajímavá místa, což záviselo na důvěře, kterou bylo třeba získat - jak v církevních kruzích, tak i ve státní správě. Nakonec se povedlo, že ten film reflektuje návštěvu, tak jak byla. Byly to tři hezké dny, krásné počasí. A starosti, kterými běžně žijeme, jakoby najednou zmizely a utichly. Přijel svatý otec a mluvil tady jenom k nám. Jako někdo, kdo nám chce dát najevo, že jsme pro něj důležití. Myslím, že ta návštěva pomohla i vnímání křesťanství v České republice a překvapilo mne, že tomu kladně pomohla i média, což jsem neočekával. Mysle jsem, že to média pojmou povrchně a budou se točit na tématech, jako jsou kondomy a to hlavní se upozadí.
Pomáhá Ti nějak tvé jméno při práci?
Ano, to bych rád zmínil, když člověk točí o náboženství, tak mu to jméno otvírá dveře. To je velká výhoda, ale na druhou stranu i závazek, protože lidé mají vysoká očekávání.
Na čem právě teď pracuješ?
Celý minulý rok jsme točili dokument Praga viva, který jsme teď dokončili. Jedná se o hodinový dokument, který ukazuje tradiční, náboženské nebo státotvorné svátky odehrávající se v Praze od ledna do prosince. Kombinuje dokumentární záběry s výrazně uměleckými záběry města. Město se v něm mění během ročních období. Je to vlastně obrazový dokument, není tam žádný komentář a obrazy se prolínají s poezií. Smyslem toho filmu je ukázat, z čeho pocházíme, čeho jsme součástí a co je naše tradice, tedy právě ta židovsko – křesťanská.
Vzhledem k tomu, že toto číslo se zabývá multikulturalismem, jaký na to máš názor?
Jé, já o tom zrovna teď budu točit. Docela vítám, že západní politické elity uznaly - což jsem si myslel i dřív - že multikulturalismus zklamal. Vnímám to tak, že diskuze se začíná otvírat. Celá Evropa se vzdala svých kořenů a to není dobře. Když jsem točil tu Pragu vivu, tak mi v České televizi bylo nabídnuto, abych natočil i islámské svátky, proti tomu jsem se ohradil, protože to mělo být o našich kořenech a ty jsou židovsko křesťanské.
Shodli byste se na tom postoji s dědečkem?
Na tom multi-kulti nevím… I když on byl ke stáru velmi kritický k islámu, uměl to velmi dobře pojmenovat. Nevím, uběhlo hodně vody. Dědeček byl humanista, takový středový, a já se považuji za konzervativce a v některých věcech stojím hodně napravo, tak tam bychom občas narazili. Zajímal se třeba o ekologii a měl ke stáru zelené myšlení, já to chápu, taky jsem pro ochranu přírody, ale neshodli bychom se v otázkách globálního oteplování. Já nepokládám za šťastnou tu cestu, kterou vedou ekologisti, kdy se z vědy stává náboženství.
Zmínil si se, že budeš točit o multikulturalismu, o čem to bude?
Připravujeme projekt, kdy navštívíme tři rodiny – muslimskou, křesťanskou a židovskou a budeme ten multikulturalismus představovat na příbězích jejich dětí, které se na konci setkají.
Tvoje práce ti určitě přináší zajímavá setkání, poznávání nových míst. Je nějaké místo, osoba, které tě oslovily natolik, že se k nim vracíš ve vzpomínkách?
Určitě bych chtěl znova prožít papežskou návštěvu. Letos se chystám na natáčení do Madridu na světové setkání mládeže s papežem Benediktem, moc se těším. Bude to vlastně navázání na návštěvu, která proběhla u nás.
Duchovní povzbuzení
Múza má ráda negližé
Marie Medková
I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem. Genesis, kapitola 2, Bible
A to se odehrává každé ráno. Spící, nehybný člověk, který neví o světě - a lusk - bdělý jedinec. Vstávat se ti nechce, ale ožíváš. Nabytá síla se chce proměnit v něco dobrého. Ještě v posteli se natáhneš pro sešit a tužku a píšeš, co tě napadne. Báseň, inspiraci, sen. Chce to ven, vyskočit na papír. Říká se, že nás políbila. Múza má ráda negližé. Duch svatý taky. Ráno jsme uvolnění. Jsme vnímavější ke svému okolí. Nezahlcení starostmi, které přinesou další hodiny. A proto jsme otevření inspiraci.
Ve Starém zákoně Hospodin často promlouvá nad ránem. Brzo ráno. V čase, kdy hraničí sen a bdění. Kdy se tolik nekontrolujeme. Přichází znovu a vdechuje do nás život, aby nás inspiroval. "Inspiroval" znamená totiž "vdechl". Je to z latiny. Aby nám vdechl nápad, směr, odvahu...
Ranní inspirovaný čas můžeš využít. Jak?
Přečíst si kousek z knížky Na každý den a přemýšlet o tom.
Modlit se.
Psát povídky, zamyšlení, sny.
Kreslit.
Začít den hrou na hudební nástroj (v případě, že nejsi trumpeťák v paneláku).
Já třeba psávám po ránu kázání a různé úvahy.
Já vím. Tohle povzbuzení je převážně pro ranní ptáčata. Nejste-li jimi, aspoň nás teď lépe pochopíte. A třeba omluvíte. Protože inspirace k nám přichází z rána.
A to se odehrává každé ráno. Spící, nehybný člověk, který neví o světě - a lusk - bdělý jedinec. Vstávat se ti nechce, ale ožíváš. Nabytá síla se chce proměnit v něco dobrého. Ještě v posteli se natáhneš pro sešit a tužku a píšeš, co tě napadne. Báseň, inspiraci, sen. Chce to ven, vyskočit na papír. Říká se, že nás políbila. Múza má ráda negližé. Duch svatý taky. Ráno jsme uvolnění. Jsme vnímavější ke svému okolí. Nezahlcení starostmi, které přinesou další hodiny. A proto jsme otevření inspiraci.
Ve Starém zákoně Hospodin často promlouvá nad ránem. Brzo ráno. V čase, kdy hraničí sen a bdění. Kdy se tolik nekontrolujeme. Přichází znovu a vdechuje do nás život, aby nás inspiroval. "Inspiroval" znamená totiž "vdechl". Je to z latiny. Aby nám vdechl nápad, směr, odvahu...
Ranní inspirovaný čas můžeš využít. Jak?
Přečíst si kousek z knížky Na každý den a přemýšlet o tom.
Modlit se.
Psát povídky, zamyšlení, sny.
Kreslit.
Začít den hrou na hudební nástroj (v případě, že nejsi trumpeťák v paneláku).
Já třeba psávám po ránu kázání a různé úvahy.
Já vím. Tohle povzbuzení je převážně pro ranní ptáčata. Nejste-li jimi, aspoň nás teď lépe pochopíte. A třeba omluvíte. Protože inspirace k nám přichází z rána.
Uchu pro potěchu
Michal Prokop & Framus 5 – Kolej Yesterday
Kolja Ivaskiv
(děj se odehrává v baru, ve slepé ulici, na Malém městě… kde tágo měří čas a čas je šťastnej lhář)
Barman (starej známej z vejšky): Ještě jednu?
Muž: Co tam máš?
B: Napoleona, whisky… z tuzexu…
M: Dej mi Napoleona……
B: Co jinak, zvládáš?
M: Měsíc je v půli, luna dorůstá k inkasu, svý slečně já vůl slíbil fajn blůzu.
B: Z tůzu?
M: Jo. Včera večír, když mě hryzla do rtu, když jsme spolu civěli v kině Svět.
B: No to máš těžký, když bony nejsou…
M: To tenkrát na koleji bejvávaly časy,… to jsem tyhle starosti neměl.
B: Hm, jo… vždycky už ráno začal večírek.
M: Jak zpívaj Framus 5.
B: Kolej Yesterday je dobrá deska.
M: Jo..
Kolej Yesterday je významná deska kapely Michala Prokopa, Framus 5. Pánové ji natočili roku 1984.
Ovšem předchází ji četné zkušenosti na hudební scéně už od roku 1968, kdy ještě s malou změnou
v názvu (Framus five) stvořili album Blues in soul (taky dost dobrý ;)).
Hudebně je album dost zajímavý a pestrý. Podíleli se na něm velmi šikovní muzikanti, jmenovitě
např. houslista Jan Hrubý. Slyšíme tu směs stylů spojených Prokopovým bluesovým duchem. Když
jsem to slyšel poprvé, skoro mě až zarazilo např. Blues milenců z kina Svět (vůbec jsem nečekal, že
interpret jako Prokop dá na album tak rozjetou věc s nejfunkovější bassovou linkou). Z notoricky
známého televizního pořadu Krásný ztráty slýcháme stejnojmený blues, kde právě vynikají housle již
zmíněného Hrubého. Do rytmu reggae jsem se hned začal pohupovat, jakmile se v mém přehrávači
zapla píseň Odjezd… Je to opravdu zajímavá kombinace i s ohledem na dobu, kdy se to všechno
točilo. O texty se tu postarali Petr Skoumal a Pavel Šrut.
Těžko psát o placce, která hovořila v době mnou neprožité. Říká se, že osmdesátky byly fest šedivý.
Přitom samotná Kolej Yesterday šedivá není. Právě naopak ve mně spíš evokuje světlé pocity
svobody, kterou lidi nenašli ani v tom tuzexu. Jsou zde zachyceny milostné příběhy z kina Svět,
atmosféra baru Krásný ztráty, vysokoškolské romantiky, blues pro poštovní doručovatelku… všední
radosti i strasti lidských životů - v tom vidím toho bluesového ducha… Kolej Yesterday reflektuje
dobu, ale né v její šedi ale právě v těch světlých paprscích.
Říkám si, že dnes se od těchto starejch dobrejch válů moc opouští. Možná modernímu člověku příjde,
že už se ho to nějak netýká. Je to deska z totalitní nesvobodné doby, z doby, kterou my mladší známe
fakt jen z vyprávění. Pokud ale uznáte, že je důležité znát svoji historii, své kořeny, pokud uznáte, že
je dobré poslouchat vyprávění o našich předcích, který tu nesvobodu žili a to nedávno, jakoby včera,
poslechňete vyprávění alba Kolej Yesterday.
Barman (starej známej z vejšky): Ještě jednu?
Muž: Co tam máš?
B: Napoleona, whisky… z tuzexu…
M: Dej mi Napoleona……
B: Co jinak, zvládáš?
M: Měsíc je v půli, luna dorůstá k inkasu, svý slečně já vůl slíbil fajn blůzu.
B: Z tůzu?
M: Jo. Včera večír, když mě hryzla do rtu, když jsme spolu civěli v kině Svět.
B: No to máš těžký, když bony nejsou…
M: To tenkrát na koleji bejvávaly časy,… to jsem tyhle starosti neměl.
B: Hm, jo… vždycky už ráno začal večírek.
M: Jak zpívaj Framus 5.
B: Kolej Yesterday je dobrá deska.
M: Jo..
Kolej Yesterday je významná deska kapely Michala Prokopa, Framus 5. Pánové ji natočili roku 1984.
Ovšem předchází ji četné zkušenosti na hudební scéně už od roku 1968, kdy ještě s malou změnou
v názvu (Framus five) stvořili album Blues in soul (taky dost dobrý ;)).
Hudebně je album dost zajímavý a pestrý. Podíleli se na něm velmi šikovní muzikanti, jmenovitě
např. houslista Jan Hrubý. Slyšíme tu směs stylů spojených Prokopovým bluesovým duchem. Když
jsem to slyšel poprvé, skoro mě až zarazilo např. Blues milenců z kina Svět (vůbec jsem nečekal, že
interpret jako Prokop dá na album tak rozjetou věc s nejfunkovější bassovou linkou). Z notoricky
známého televizního pořadu Krásný ztráty slýcháme stejnojmený blues, kde právě vynikají housle již
zmíněného Hrubého. Do rytmu reggae jsem se hned začal pohupovat, jakmile se v mém přehrávači
zapla píseň Odjezd… Je to opravdu zajímavá kombinace i s ohledem na dobu, kdy se to všechno
točilo. O texty se tu postarali Petr Skoumal a Pavel Šrut.
Těžko psát o placce, která hovořila v době mnou neprožité. Říká se, že osmdesátky byly fest šedivý.
Přitom samotná Kolej Yesterday šedivá není. Právě naopak ve mně spíš evokuje světlé pocity
svobody, kterou lidi nenašli ani v tom tuzexu. Jsou zde zachyceny milostné příběhy z kina Svět,
atmosféra baru Krásný ztráty, vysokoškolské romantiky, blues pro poštovní doručovatelku… všední
radosti i strasti lidských životů - v tom vidím toho bluesového ducha… Kolej Yesterday reflektuje
dobu, ale né v její šedi ale právě v těch světlých paprscích.
Říkám si, že dnes se od těchto starejch dobrejch válů moc opouští. Možná modernímu člověku příjde,
že už se ho to nějak netýká. Je to deska z totalitní nesvobodné doby, z doby, kterou my mladší známe
fakt jen z vyprávění. Pokud ale uznáte, že je důležité znát svoji historii, své kořeny, pokud uznáte, že
je dobré poslouchat vyprávění o našich předcích, který tu nesvobodu žili a to nedávno, jakoby včera,
poslechňete vyprávění alba Kolej Yesterday.
V síti
Nejlepší dárek je knížka!
Marie Medková
Chcete dát knížku jako dárek, ale neradi nakupujete? Prohlédněte si knížky v e-shopu v některém z e-vangelických nakladatelství!
Nakladatelství EMAN se specializuje na historii, angažované lidi a jejich příběhy a biblické výklady. Specialitou nakladatelství je, že vydává mnoho knih přeložených z holandštiny. http://eman.evangnet.cz
V nakladatelství MLÝN najdete knížky, které se zabývají křesťanstvím a Biblí. Vychází tujak "light" knížky pro každého, tak odborné publikace pro teology. Nakladatel má slabost pro frankofonní literaturu. http://mlyn.evangnet.cz
Nakladatelství KALICH leží kousek od Václavského náměstí. Šíře vydávané literatury lze těžko zachytit - patří sem teologie, filosofie, religionistika i krásná literatura pro děti a mládež.http://www.ekalich.cz
Lékař, cestovatel a nakladatel ZDENĚK SUSA vydává knihy o putování různými krajinami i kulturami (třeba pivní nebo zimbabwskou), o historii 20.století a jiné krásné kousky na poslech i na pohled. http://www.susa.cz
Že byste se raději nějakých knih zbavili? Nabídněte je do antikvariátu duchovní literatury! http://prectene-knihy.cz
Nakladatelství EMAN se specializuje na historii, angažované lidi a jejich příběhy a biblické výklady. Specialitou nakladatelství je, že vydává mnoho knih přeložených z holandštiny. http://eman.evangnet.cz
V nakladatelství MLÝN najdete knížky, které se zabývají křesťanstvím a Biblí. Vychází tujak "light" knížky pro každého, tak odborné publikace pro teology. Nakladatel má slabost pro frankofonní literaturu. http://mlyn.evangnet.cz
Nakladatelství KALICH leží kousek od Václavského náměstí. Šíře vydávané literatury lze těžko zachytit - patří sem teologie, filosofie, religionistika i krásná literatura pro děti a mládež.http://www.ekalich.cz
Lékař, cestovatel a nakladatel ZDENĚK SUSA vydává knihy o putování různými krajinami i kulturami (třeba pivní nebo zimbabwskou), o historii 20.století a jiné krásné kousky na poslech i na pohled. http://www.susa.cz
Že byste se raději nějakých knih zbavili? Nabídněte je do antikvariátu duchovní literatury! http://prectene-knihy.cz
Blogosphere
An Arabic Dinner
We had such a treat last night: a cooking demonstration and traditional Saudi Arabian meal, right here at the schoolhouse.
Nora and her daughter Sarah did the cooking, while Aziz, the son, translated. He doesn‘t know how to cook, and his mother and sister don’t speak English, so we did a lot of guessing. Actually I was surprised at how universal the physical language of cooking is, and how useful for communicating! Most of the time I guessed what Nora needed before Aziz got the term.
The centerpiece of the meal was an elaborate platter of jasmine rice, boiled in broth of two hens (with lots of spices and two whole dried lemons). The hens were then doused with some sautéed onions and put in a hot oven to brown; then stuffed with boiled broken spaghetti and some more onions, and placed on top of the rice, sprinkled with pine nuts and the remaining onions. We had to hunt out the biggest platter I own, that only comes out for the Thanksgiving turkey.
All of this (together with a salad) was carried to the table, which had been set by the girls. We admired the food, and Nora told us that “the eyes eat before the stomach”. I love that!
She and her children very graciously served up all the plates, and Aziz skillfully carved the two hens for fourteen people. He tried to get us to eat with our hands, like him, but I noticed that Sarah and Nora were using forks!
After we ate Aziz served the men, and Sarah served the girls, tiny cups of “Arabic coffee”. It was our second hot drink of the night. I’m sure our after dinner cup was ginger coffee with lots of sugar and some cinnamon. The first one was creamier with lots of floral and spicy notes…
Such an enjoyable evening! Nora has a twinkling, friendly, quiet presence and showed off her fancy party clothes under her covering coat when all the men were outside.
A culture so different from ours, but cooking and eating together, and good times in the kitchen and around the table, are truly universal.
Anna is an evangelical Christian. She lives in a 1920’s school, converted into a home, with her five homeschooled children and her composer husband. She shares aspects of her life, documented by beautiful photography, on her blog, Pleasant View Schoolhouse (where you can read the full text of this story). http://pleasantviewschoolhouse.blogspot.com
Slovníček:
we had such a treat last night - z včerejšího večera jsme měli skutečný požitek
we did a lot of guessing - hodně jsme jen hádali
plate - talíř (mělký)
platter - tác
broth of two hens - vývar ze dvou slepic
dried lemons - sušené citrony
sautéed onion - osmahnutá cibulka
the hens were doused / stuffed / sprinkled - slepice byly polity / naplněny / posypány
pine nuts - piniové oříšky
to hunt out - zde: vylovit, vydolovat
to admire - obdivovat
to carve - porcovat, naporcovat
floral and spicy notes - květinové a kořeněné příchutě
she has twinkling presence – doslova “má zářivou přítomnost”, t.j. září, rozjasňuje místnost
to share - sdílet, sdílet se
converted - přetvořený
composer - hudební skladatel
homeschooled children - děti, které nechodí do školy a učí se doma
Nora and her daughter Sarah did the cooking, while Aziz, the son, translated. He doesn‘t know how to cook, and his mother and sister don’t speak English, so we did a lot of guessing. Actually I was surprised at how universal the physical language of cooking is, and how useful for communicating! Most of the time I guessed what Nora needed before Aziz got the term.
The centerpiece of the meal was an elaborate platter of jasmine rice, boiled in broth of two hens (with lots of spices and two whole dried lemons). The hens were then doused with some sautéed onions and put in a hot oven to brown; then stuffed with boiled broken spaghetti and some more onions, and placed on top of the rice, sprinkled with pine nuts and the remaining onions. We had to hunt out the biggest platter I own, that only comes out for the Thanksgiving turkey.
All of this (together with a salad) was carried to the table, which had been set by the girls. We admired the food, and Nora told us that “the eyes eat before the stomach”. I love that!
She and her children very graciously served up all the plates, and Aziz skillfully carved the two hens for fourteen people. He tried to get us to eat with our hands, like him, but I noticed that Sarah and Nora were using forks!
After we ate Aziz served the men, and Sarah served the girls, tiny cups of “Arabic coffee”. It was our second hot drink of the night. I’m sure our after dinner cup was ginger coffee with lots of sugar and some cinnamon. The first one was creamier with lots of floral and spicy notes…
Such an enjoyable evening! Nora has a twinkling, friendly, quiet presence and showed off her fancy party clothes under her covering coat when all the men were outside.
A culture so different from ours, but cooking and eating together, and good times in the kitchen and around the table, are truly universal.
Anna is an evangelical Christian. She lives in a 1920’s school, converted into a home, with her five homeschooled children and her composer husband. She shares aspects of her life, documented by beautiful photography, on her blog, Pleasant View Schoolhouse (where you can read the full text of this story). http://pleasantviewschoolhouse.blogspot.com
Slovníček:
we had such a treat last night - z včerejšího večera jsme měli skutečný požitek
we did a lot of guessing - hodně jsme jen hádali
plate - talíř (mělký)
platter - tác
broth of two hens - vývar ze dvou slepic
dried lemons - sušené citrony
sautéed onion - osmahnutá cibulka
the hens were doused / stuffed / sprinkled - slepice byly polity / naplněny / posypány
pine nuts - piniové oříšky
to hunt out - zde: vylovit, vydolovat
to admire - obdivovat
to carve - porcovat, naporcovat
floral and spicy notes - květinové a kořeněné příchutě
she has twinkling presence – doslova “má zářivou přítomnost”, t.j. září, rozjasňuje místnost
to share - sdílet, sdílet se
converted - přetvořený
composer - hudební skladatel
homeschooled children - děti, které nechodí do školy a učí se doma
Recenze
Blues o holce, která vystřízlivěla
Kolja Ivaskiv
… o knize Renaty Eremiášové – Viky, Viktor a Bůh
Asi se každý z nás už za život setkal s fundamentalistickými proudy křesťanství. Viděli jsme skupinky
lidí s kytarami a chrastítky, jak na ulicích hrají dokola tři akordy, chrastí doprovodné rytmy a
zpívají: „Ježíš žije a uzdravuje, dělá zázraky, mění lidské životy, Ježíš je pááán…“. Asi jsme je taky
slyšeli křičet, jak nás Bůh „strašně“ miluje a že Ježíš je „největší borec“.
Prožitky a emoce, které z těchto tzv. evangelizací přímo sálají, k fundamentalistickým (taktéž
charismatickým či letničním) církvím patří. Ba dokonce život těchto církví na nich mnohdy stojí. Pořád
se zdůrazňuje působení Ducha svatého. Často se setkáváme s uzdravováním, glosoláliemi (mluvení
v jazycích), vítěznými hesly…
Příběh Viky je ztvárnění hořkosladké cesty dívky, která ve velmi podobném společenství žila. V čem
byla její cesta hořká? V tom, že velmi dlouhou dobu žila s falešnou představou o Bohu, v které ji
její fanatické společenství jenom utvrzovalo. V tom, že se nešťastně zamilovala do kluka, který
měl o životě a víře velmi infantilní představy. Měla to nelehké po všech stránkách. I proto, že se u
ní občas objevil záblesk rozumu, který jí našeptával, že přeci něco nefunguje správně. A to vnáší
spoustu nepříjemných otázek a zmatků do života. Tlačí to na lidskou zodpovědnost, která bývá ták
nepříjemná… Sladkou její cestu shledávám v tom, že rostla. Ty otázky, které ji občas vyplouvaly na
mysl ji hnaly dál. Navíc v dějové linii příběhu na ně nikdy nebyla sama. A ono to celý nakonec zas
nekončí úplně špatně…
Kniha Viky, Viktor a Bůh je prvotina autorky Renaty Eremiášové. Myslím si, že v ní velmi dobře
ztvárnila dynamiku vývoje církví, jenž staví na vrtkých základech prožitků a emocí. Viky je, řekl bych,
ukázkový exemplář toho, jak člověk postupně střízliví z emoční opilosti a je najdenou vystaven
pohledu na reálný svět. Myslím, že exemplárnost románu Viky, Viktor a Bůh je velmi srozumitelná a
nese sebou hluboký a autentický náhled do mnohých fundamentalistických společenství. Doporučuji
jí všem, kteří chtějí takový náhled získat a do problematiky charismatických křesťanů proniknout.
PS: Upozorňuji, že je velmi důležité přečíst knihu úplně celou i s doslovem předního českého
religionisty doc. PhDr. Zdeňka Vojtíška Th.D.! Velmi dobře uvádí na pravou míru některé nuance,
které by mohly při četbě vzniknout.
Autor: Renata Eremiášová
Titul: Viky, Viktor a Bůh
Nakladatelství: Kalich
Rok vydání: 2007
Asi se každý z nás už za život setkal s fundamentalistickými proudy křesťanství. Viděli jsme skupinky
lidí s kytarami a chrastítky, jak na ulicích hrají dokola tři akordy, chrastí doprovodné rytmy a
zpívají: „Ježíš žije a uzdravuje, dělá zázraky, mění lidské životy, Ježíš je pááán…“. Asi jsme je taky
slyšeli křičet, jak nás Bůh „strašně“ miluje a že Ježíš je „největší borec“.
Prožitky a emoce, které z těchto tzv. evangelizací přímo sálají, k fundamentalistickým (taktéž
charismatickým či letničním) církvím patří. Ba dokonce život těchto církví na nich mnohdy stojí. Pořád
se zdůrazňuje působení Ducha svatého. Často se setkáváme s uzdravováním, glosoláliemi (mluvení
v jazycích), vítěznými hesly…
Příběh Viky je ztvárnění hořkosladké cesty dívky, která ve velmi podobném společenství žila. V čem
byla její cesta hořká? V tom, že velmi dlouhou dobu žila s falešnou představou o Bohu, v které ji
její fanatické společenství jenom utvrzovalo. V tom, že se nešťastně zamilovala do kluka, který
měl o životě a víře velmi infantilní představy. Měla to nelehké po všech stránkách. I proto, že se u
ní občas objevil záblesk rozumu, který jí našeptával, že přeci něco nefunguje správně. A to vnáší
spoustu nepříjemných otázek a zmatků do života. Tlačí to na lidskou zodpovědnost, která bývá ták
nepříjemná… Sladkou její cestu shledávám v tom, že rostla. Ty otázky, které ji občas vyplouvaly na
mysl ji hnaly dál. Navíc v dějové linii příběhu na ně nikdy nebyla sama. A ono to celý nakonec zas
nekončí úplně špatně…
Kniha Viky, Viktor a Bůh je prvotina autorky Renaty Eremiášové. Myslím si, že v ní velmi dobře
ztvárnila dynamiku vývoje církví, jenž staví na vrtkých základech prožitků a emocí. Viky je, řekl bych,
ukázkový exemplář toho, jak člověk postupně střízliví z emoční opilosti a je najdenou vystaven
pohledu na reálný svět. Myslím, že exemplárnost románu Viky, Viktor a Bůh je velmi srozumitelná a
nese sebou hluboký a autentický náhled do mnohých fundamentalistických společenství. Doporučuji
jí všem, kteří chtějí takový náhled získat a do problematiky charismatických křesťanů proniknout.
PS: Upozorňuji, že je velmi důležité přečíst knihu úplně celou i s doslovem předního českého
religionisty doc. PhDr. Zdeňka Vojtíška Th.D.! Velmi dobře uvádí na pravou míru některé nuance,
které by mohly při četbě vzniknout.
Autor: Renata Eremiášová
Titul: Viky, Viktor a Bůh
Nakladatelství: Kalich
Rok vydání: 2007
Recenze
Americké jaro na vesnici v Polabí
Jaro v červnu u Poděbrad? No ano. V evangelickém kostele v Předhradí vystoupí americká sopranistka Lynn Eustis v doprovodu Tomáše Hanzlíčka. Zatímco Lynn Eustis vyučuje zpěv na konzervatoři, Tomáš Hanzlíček hraje v Eliščině bandu, Českém Kytarovém kvartetu a dalších. Do polabského kostelíka v Pňově-Předhradí jste zváni 5.6. v 16:00.
Recenze
Nošovická tragikomedie
Olcha Richterová
Kolem Nošovic bývaly úrodné lány. Pověstné zelí se ale muselo přestěhovat na kamenitější políčka - ornici zabrala automobilka. Zní to jako hloupost? Továrna přece může stát kdekoli... Ale ne. I moravskoslezský kraj se v r. 2007 postaral, aby místní lidé prodali své parcely a Hyundai mohla vytvořit 2000 pracovních míst. Nevadí, že někteří sedláci se nechali přesvědčit až po anonymech vyhrožujících smrtí a na nátlak sousedů těšících se na slíbených sto tisíc od kraje. Tolik výchozí situace.
Režisér Klusák neskrývá, na čí straně stojí, zároveň se ale snaží nenudit. Dokumentu přidává na humoru střihem nebo některými aranžovanými scénami (vepřová hlava s tisícikorunami v rypáku na připomínku obětiny korejských manažerů při pokládání „základního panelu"). V záběrech shůry zdůrazňuje „UFOvitost" objektu automobilky, chrlící dnes auta jako o závod. Zároveň se ale na spoustu věcí - možná v té snaze nezdržovat smějícího se diváka - neptá. Zmíní dělnickou stávku, ale neptá se po jejích příčinách či výsledcích. Zazní i to, že automobilka nedodržela stavební předpisy či porušuje zákoník práce, opět to je ale jen takové plácnutí do větru.
Obzvlášť zajímavé by bylo zjistit, jak se povoloval celý projekt a kdo asi měl zájem na tom prosadit ho navzdory zdravému rozumu na zelené louce za Nošovicemi.
Ty se se stavbou dnes smířily, nás ale film vyzývá k zájmu. To, jak vypadá územní plán či co se chystá za výstavbu ovlivňuje vzhled našich obcí na desetiletí až staletí. A neúcta k zemědělské půdě, která v současné době panuje, nás možná ještě bude pořádně mrzet. Podobně jako neúcta k lidské práci, na linkách degradované na přivrtávání dvou šroubů a čekání na další kus. Jde to ale jinak, když každá rodina těch aut za život spotřebuje několik? Teď to ale vypadá, jako bych se v kině ani nezasmála... Jděte se podívat, přinejmenším na úryvky z propagačního filmu automobilky. S realitou si protiřečí jenom maličko.
Režisér Klusák neskrývá, na čí straně stojí, zároveň se ale snaží nenudit. Dokumentu přidává na humoru střihem nebo některými aranžovanými scénami (vepřová hlava s tisícikorunami v rypáku na připomínku obětiny korejských manažerů při pokládání „základního panelu"). V záběrech shůry zdůrazňuje „UFOvitost" objektu automobilky, chrlící dnes auta jako o závod. Zároveň se ale na spoustu věcí - možná v té snaze nezdržovat smějícího se diváka - neptá. Zmíní dělnickou stávku, ale neptá se po jejích příčinách či výsledcích. Zazní i to, že automobilka nedodržela stavební předpisy či porušuje zákoník práce, opět to je ale jen takové plácnutí do větru.
Obzvlášť zajímavé by bylo zjistit, jak se povoloval celý projekt a kdo asi měl zájem na tom prosadit ho navzdory zdravému rozumu na zelené louce za Nošovicemi.
Ty se se stavbou dnes smířily, nás ale film vyzývá k zájmu. To, jak vypadá územní plán či co se chystá za výstavbu ovlivňuje vzhled našich obcí na desetiletí až staletí. A neúcta k zemědělské půdě, která v současné době panuje, nás možná ještě bude pořádně mrzet. Podobně jako neúcta k lidské práci, na linkách degradované na přivrtávání dvou šroubů a čekání na další kus. Jde to ale jinak, když každá rodina těch aut za život spotřebuje několik? Teď to ale vypadá, jako bych se v kině ani nezasmála... Jděte se podívat, přinejmenším na úryvky z propagačního filmu automobilky. S realitou si protiřečí jenom maličko.
Všimli jsme si
Všimli jsme si
V BBC si posvítí na na Bibli
Britská veřejnoprávní televize dala ve třídílné sérii „Bible's buried secrets" - Zapomenutá tajemství Bible - prostor kontroverzní vědkyni. Dr. Francesca Stavrakopoulou má doktorát teologie z Oxfordu, zároveň ale není věřící a v zmiňovaném pořadu se zabývá např. tím, zda archeologové neinterpretovali vykopávky příliš biblicky. Existovala říše krále Davida doopravdy? A jak byla velká?
27.5. je Noc kostelů
Noc kostelů, která se bude konat v ČR, na Slovensku a v Rakousku dne 27. 5. 2011, nabízí nevšední příležitost uspořádat akci pro známé či zcela neznámé, kteří by jinak do kostela vůbec nepřišli. Taky to je příležitost namísto pravidelné nedělní bohoslužby v kostele zažít něco jiného. Víc na http://www.nockostelu.cz/
Kirchentáááááááááág
Zase se nám blíží, tentokrát se přiblížil až do Drážďan. Cesta vlakem, ubytování ve školách, posílení a inspirace na další rok. Kirchentag, největší setkání německých protestantských církví, se letos koná 1.-5.6. a jako vždy bude program i v angličtině. Spousta koncertů také nevyžaduje velké znalosti němčiny, stejně jako různé stánky. Letos je navíc Kirchentag spojený se Středoevropským setkáním křesťanů.
Otřesené jaderné elektrárny v Japonsku
V zemi vycházejícího slunce jsou stavební regule přizpůsobené častým zemětřesením a domy se tam staví obzvlášť „vychytané". Navzdory tomu, že se v oblasti s tektonickými pohyby počítá, způsobilo zemětřesení o síle 8,9 stupňů Richterovy škály škody na pěti jaderných elektrárnách. Nejde jen o únik radiace a evakuaci minimálně 200 000 osob, ale celkově neštěstí rozpoutalo novou diskuzi o tom, zda je jaderná energie cestou budoucnosti. Nebo alespoň o zákazu stavění nových jaderných elektráren v nestabilních oblastech.
Soudy kleply politiky přes prsty
České soudy začínají jednat skutečně nezávisle. Balíček škrtů v sociální oblasti, který vládní koalice odhlasovala v tzv. stavu legislativní nouze (ten by se, jak i jméno naznačuje, měl používat jen ve skutečně výjimečných případech živelných katastrof apod.), prohlásil Ústavní soud za neplatný. Současně ale Ústavní soud bral ohled na adresáty dávek a nechtěl způsobit chaos, zrušení proto začne platit až na konci roku a vláda tak má dost času na nápravu. S napětím se očekává i rozhodnutí týkající se voleb do pražského magistrátu. ODS před volbami Prahu nespravedlivě rozdělila na 7 obvodů, čímž snížila šance menších stran dostat se na magistrát. Možná že ve chvíli, kdy čtete tyto řádky, už víte, jestli se v Praze velká koalice ODSSSD chystá na další kampaň, nebo si užívá „klid k práci".
Britská veřejnoprávní televize dala ve třídílné sérii „Bible's buried secrets" - Zapomenutá tajemství Bible - prostor kontroverzní vědkyni. Dr. Francesca Stavrakopoulou má doktorát teologie z Oxfordu, zároveň ale není věřící a v zmiňovaném pořadu se zabývá např. tím, zda archeologové neinterpretovali vykopávky příliš biblicky. Existovala říše krále Davida doopravdy? A jak byla velká?
27.5. je Noc kostelů
Noc kostelů, která se bude konat v ČR, na Slovensku a v Rakousku dne 27. 5. 2011, nabízí nevšední příležitost uspořádat akci pro známé či zcela neznámé, kteří by jinak do kostela vůbec nepřišli. Taky to je příležitost namísto pravidelné nedělní bohoslužby v kostele zažít něco jiného. Víc na http://www.nockostelu.cz/
Kirchentáááááááááág
Zase se nám blíží, tentokrát se přiblížil až do Drážďan. Cesta vlakem, ubytování ve školách, posílení a inspirace na další rok. Kirchentag, největší setkání německých protestantských církví, se letos koná 1.-5.6. a jako vždy bude program i v angličtině. Spousta koncertů také nevyžaduje velké znalosti němčiny, stejně jako různé stánky. Letos je navíc Kirchentag spojený se Středoevropským setkáním křesťanů.
Otřesené jaderné elektrárny v Japonsku
V zemi vycházejícího slunce jsou stavební regule přizpůsobené častým zemětřesením a domy se tam staví obzvlášť „vychytané". Navzdory tomu, že se v oblasti s tektonickými pohyby počítá, způsobilo zemětřesení o síle 8,9 stupňů Richterovy škály škody na pěti jaderných elektrárnách. Nejde jen o únik radiace a evakuaci minimálně 200 000 osob, ale celkově neštěstí rozpoutalo novou diskuzi o tom, zda je jaderná energie cestou budoucnosti. Nebo alespoň o zákazu stavění nových jaderných elektráren v nestabilních oblastech.
Soudy kleply politiky přes prsty
České soudy začínají jednat skutečně nezávisle. Balíček škrtů v sociální oblasti, který vládní koalice odhlasovala v tzv. stavu legislativní nouze (ten by se, jak i jméno naznačuje, měl používat jen ve skutečně výjimečných případech živelných katastrof apod.), prohlásil Ústavní soud za neplatný. Současně ale Ústavní soud bral ohled na adresáty dávek a nechtěl způsobit chaos, zrušení proto začne platit až na konci roku a vláda tak má dost času na nápravu. S napětím se očekává i rozhodnutí týkající se voleb do pražského magistrátu. ODS před volbami Prahu nespravedlivě rozdělila na 7 obvodů, čímž snížila šance menších stran dostat se na magistrát. Možná že ve chvíli, kdy čtete tyto řádky, už víte, jestli se v Praze velká koalice ODSSSD chystá na další kampaň, nebo si užívá „klid k práci".
Pošli to dál
Pošli to dál!
Nabídky oddělení mládeže:
MLÁDEŽ-FARÁŘ SBOR, PASTORAČNÍ ROZHOVOR, DOGMATIKA HROU A MNOHÉ JINÉ SI VYZKOUŠÍTE NA SEMINÁŘI PRO PRACOVNÍKY MEZI MLÁDEŽÍ V BĚLČI 6.-9.KVĚTNA 2011. SPECIÁLNÍ HOSTÉ: RADIM ŽÁRSKÝ, ŠTĚPÁN BRODSKÝ, PAVLÍNA ŠÍBLOVÁ.
Brigáda v krásném prostředí Krkonoš 27.-29.května 2011, Horský domov, Herlíkovice.
Přijeďte pomoct a užijte si čerstvého horského vzduchu! Hudba, sport a lopata o květnovém víkendu. Pobyt a strava zdarma.
Letní kemp mládeže 10-17.7.2011 ve Strmilově - divadlo, přednášky, film, tanec, koncert, exkurze, výlety, koupání... Více na http://kemp.semcr.cz
BIGBÍTOVÝ KURS V KŘÍŽLICÍCH 17.-24.července 2011 VEDE MICHAL SAMIEC A DAN MATĚJKA ML.JDE O TÝDEN PRO VYZNAVAČE TVRDŠÍHO ZVUKU. VÝUKA NA KYTARU, BASU, BICÍ, KLÁVESY POD DOHLEDEM ZKUŠENÝCH UČITELŮ!
Sportovní pobyt 12.-19. srpna 2011 v Horní Čermné (Orlické hory). Pobyt je určen mládeži od 16 let. Pobyt je pro každého, kdo se neštítí míče a má rád pohyb. Nejde nám o vrcholové výkony a určování vítězů a poražených. Chceme se jen společně bavit při kolektivních sportech, něčemu novému se přiučit a mít prostě dobrý pocit ze sportu. Vede T.Groll a L.Teca. Přednáší fyzioterapeutka M.Lajnerová a fotbalista a Pirát M.Ferjenčík.
Více informací o akcích najdete na http://mladez.evangnet.cz, přihlašování http://prihlasky.evangnet.cz
VE VÍRU VÍRY! Tak zní téma letošního jarního sjezdu mládeže z chrudimského a královehradeckého seniorátu, který se uskuteční 15. - 17. DUBNA 2011 v ČÁSLAVI. Budeme se zabývat otázkami prožívání víry, jak se na to díváme my a jak ti druzí - o sektách promluví religionista David Václavík a o filmu Ježíš je normální! si budeme povídat s farářem Pavlem Junem. Všechny srdečně zveme, bližší informace najdete na našem webu: http://chrudimska-mladez.evangnet.cz!
Brněnský: Jarní školka mládeže brněnského seniorátu se uskuteční ve dnech 6. - 8.5.2011 ve Veselí. Na programu je přednáška Karla Šimra, koncert kapely Jazoo a hry, zpívání, sportování, zamyšlení a další program jako vždy. Srdečně zveme.
MLÁDEŽ-FARÁŘ SBOR, PASTORAČNÍ ROZHOVOR, DOGMATIKA HROU A MNOHÉ JINÉ SI VYZKOUŠÍTE NA SEMINÁŘI PRO PRACOVNÍKY MEZI MLÁDEŽÍ V BĚLČI 6.-9.KVĚTNA 2011. SPECIÁLNÍ HOSTÉ: RADIM ŽÁRSKÝ, ŠTĚPÁN BRODSKÝ, PAVLÍNA ŠÍBLOVÁ.
Brigáda v krásném prostředí Krkonoš 27.-29.května 2011, Horský domov, Herlíkovice.
Přijeďte pomoct a užijte si čerstvého horského vzduchu! Hudba, sport a lopata o květnovém víkendu. Pobyt a strava zdarma.
Letní kemp mládeže 10-17.7.2011 ve Strmilově - divadlo, přednášky, film, tanec, koncert, exkurze, výlety, koupání... Více na http://kemp.semcr.cz
BIGBÍTOVÝ KURS V KŘÍŽLICÍCH 17.-24.července 2011 VEDE MICHAL SAMIEC A DAN MATĚJKA ML.JDE O TÝDEN PRO VYZNAVAČE TVRDŠÍHO ZVUKU. VÝUKA NA KYTARU, BASU, BICÍ, KLÁVESY POD DOHLEDEM ZKUŠENÝCH UČITELŮ!
Sportovní pobyt 12.-19. srpna 2011 v Horní Čermné (Orlické hory). Pobyt je určen mládeži od 16 let. Pobyt je pro každého, kdo se neštítí míče a má rád pohyb. Nejde nám o vrcholové výkony a určování vítězů a poražených. Chceme se jen společně bavit při kolektivních sportech, něčemu novému se přiučit a mít prostě dobrý pocit ze sportu. Vede T.Groll a L.Teca. Přednáší fyzioterapeutka M.Lajnerová a fotbalista a Pirát M.Ferjenčík.
Více informací o akcích najdete na http://mladez.evangnet.cz, přihlašování http://prihlasky.evangnet.cz
VE VÍRU VÍRY! Tak zní téma letošního jarního sjezdu mládeže z chrudimského a královehradeckého seniorátu, který se uskuteční 15. - 17. DUBNA 2011 v ČÁSLAVI. Budeme se zabývat otázkami prožívání víry, jak se na to díváme my a jak ti druzí - o sektách promluví religionista David Václavík a o filmu Ježíš je normální! si budeme povídat s farářem Pavlem Junem. Všechny srdečně zveme, bližší informace najdete na našem webu: http://chrudimska-mladez.evangnet.cz!
Brněnský: Jarní školka mládeže brněnského seniorátu se uskuteční ve dnech 6. - 8.5.2011 ve Veselí. Na programu je přednáška Karla Šimra, koncert kapely Jazoo a hry, zpívání, sportování, zamyšlení a další program jako vždy. Srdečně zveme.
|
|
|
|
|
|