Bratrstvo - evangelický č@sopis pro mládež - 5/2011

Ženy ať se podřizují svým mužům jako Pánu, protože muž je hlavou ženy, jako Kristus je hlavou církve, muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev. (Efezským 5,21n).
Už od rabínských tradic se nám dochovala myšlenka, že žena byla stvořena ne z hlavy, aby nad mužem vládla, ale ani z nohy, aby po ní muž šlapal, ale z boku, aby byla chráněna a sama mohla podpírat. Jsou dvojice, kde si to nakonec prohodí. Emancipace už dávno dorazila i do církve.
Potřeba hlavy ale nezmizela. V okamžiku sporu je to mezi partnery 1:1. Když budou mít oba sejnou váhu hlasu, tak se snadno stane, že se prostě nedohodnou. Máme jít do kina, nebo do divadla? Kdo bude mít poslední slovo? Jasně – můžou nakonec jít třeba do ZOO, ale to je hloupé řešení, protože tam nechtěl ani jeden. Je praktické, aby jeden z nich měl právo říct (i s možností omylu), jak to bude.
Fajn – ten, kdo je hlava, tedy řekne jasné slovo. Jenže tomu jasnému slovu musí něco předcházet a to něco je přemýšlení. „Když už chci být hlava, je mým vzorem Kristus a jeho vztah k církvi.“ No – ona církev nebyla vždycky nejlepší manželkou. Jednou byla hádavá, jindy jí bylo zase všechno jedno. Někdy byla bojovná, jindy příšerně zbabělá. Dost často byla ziskuchtivá. A Pán Ježíš ji neopustil. Vydržel s ní přes tu všechnu ostudu, co mu ve světě dělala a dělá.
Už takhle to nevypadá nijak jednoduše a má to ta „hlava“ ještě těžší. Co udělal Kristus pro církev? Obětoval se za její hříchy. Za ty chyby, které jsem udělali my, tak Kristus obětoval sám sebe. Takže ten, kdo chce rozhodovat, tak má také mít na mysli, že první krok k řešení problémů je nasadit sám sebe. V takovém případě pak není tak složité očekávat od toho druhého (či druhé, to je ta emancipace…) poslušnost. Jen je potřeba se vždycky zamýšlet na první místě sám na sebou. Profesor Křivohlavý to kdysi vyjádřil slovy: Jestliže má žena pocit, že ji muž málo miluje, nejspíš ho ona málo poslouchá; jestliže má muž pocit, že ho žena málo poslouchá, nejspíše ji on málo miluje.

Starý rabín prosil Hospodina, aby mu ukázal, jak to vypadá v nebi a v pekle. Hospodin mu to dovolil a dal mu za průvodce proroka Eliáše. Eliáš zavedl rabína do velikého sálu. V jeho středu byl hrnec s výborným jídlem. Kolem seděli lidé s dlouhými lžícemi a nabírali jídlo. Byli hubení, hladoví, ubozí. Bylo tam usoužené ticho. Držadlo lžic bylo totiž tak dlouhé, že nemohli lžící do úst. – „Co to je?“ – ptal se vyděšeně rabín. – „To je peklo“ – řekl Eliáš.
Pak ho zavedl do jiného sálu, kde byl stejný kotel a stejné jídlo. Lidé kolem se stejně dlouhými lžícemi, ale veselí, dobře živení, šťastní. Proč? Nepokoušeli se vpravit jídlo svou lžící do svých úst, ale do sousedových. A tak se krmili vzájemně. „To je nebe“ – řekl prorok.
Zde máš výborný návod pro partnerství, manželství „v záběhu“ a vlastně na celý život. Chceš žít spokojeně? Dělej vše pro to, aby byl spokojený ten, kdo žije vedle tebe.

Rozhovor o rozvodech, o vztazích, o životě a o nás s Mgr. Hanou Imlaufovou, psycholožkou Křesťanské pedagogicko-psychologické poradny v našem hlavním městě.

Co pro mladého člověka znamená rozvod rodičů?
Rozvod rodičů je pro dítě v každém věku traumatickou záležitostí. Bourají se mu dva nejdůležitější životní základy – táta a máma.
Jak se projevuje na životě „dítěte“, že se rodiče rozvádějí?
V období dospívání se nejčastěji objevují pocity zavržení, ztráta sebedůvěry a silný pocit nezájmu rodičů. Mladý člověk též prožívá hněv i smutek. Hněv směřující k rodiči, který ho opustil, ale také k sobě samému, že rozchodu rodičů nedokázal zabránit. Mnohdy si rozvod rodičů dítě klade za vinu („Kdybych tak nezlobil, táta by neodešel…“) K rozporuplným pocitům dospívajícího se často přidává úzkost a strach. Dítě se bojí na cokoli zeptat, protože ví, že svým dotazem buď naštve nebo způsobí bolest a pláč opuštěného rodiče. Dospívající jsou velmi zranitelní. Rmoutí se jako děti, ale současně začínají chápat svět dospělých, protože se již sami považují za dospělé. Depresivní nálady, které k tomuto věku patří, mohou být mnohem výraznější.
Jak se má člověk bránit rezignaci?
Co je v tomto případě rezignace? Někdy by to mohl být počátek vnitřního smiřování se situací, které pomůže tento fakt přežít a zvládnout. Některá děvčata hovoří o ztraceném dětství a předčasně navazují vztah s mnohem starším partnerem. (Hledají tátu, který je opustil.) Mladý člověk by se neměl uzavírat do sebe a nestydět se o své bolesti mluvit s kamarádem či kamarádkou nebo jiným člověkem, ke kterému má důvěru (pastor, kněz, učitel). Aktivně se snažit věnovat pozornost studiu, i když v těchto dnech se mnohdy hůře soustředí a prospěch se často zhoršuje. Pokud to je možné, posilovat komunikaci s rodičem, který doma zůstal, a snažit se občas plánovat drobné radosti či příjemné chvilky. O svém hněvu směrem k rodiči, který odešel, se nebojte mluvit. Máte na hněv právo a rodič, který odešel, ho musí respektovat. Až časem se vám podaří s tímto rodičem obnovit opět vztah. A je to důležité pro vás i pro něho. Nejde to ale hned. Pokračujte ve všech svých zájmech a mimoškolních aktivitách. Budou vám posilou.
Může člověk pracovat na tom, aby neopakoval vztahové „chyby“ rodičů?
Jistě. A mladí muži i ženy v tom potřebují povzbuzovat. Především se snažit být sám sebou a budovat zdravou sebeúctu. Pak také prosit Boha, abych byl takovým mladým mužem či ženou, který/á se Bohu bude líbit. Rozvíjet obecně dobré lidské vlastnosti a pozitivní pohled na svět, učit se pravdivé a otevřené komunikaci. K Bohu také volat s prosbou za to, aby doplnil při rozvíjení mého partnerského vztahu to, co mi chybí. Bůh je úžasně mocný a tohle opravdu dokáže! Modlit se také za dobrou volbu životního partnera.
A ještě je dobré vědět, že v době dospívání rozvod rodičů pochroumá pohled na opačné pohlaví. Stává se to. Pak je důležité mít i jiné vzory mužů a žen. Pokud váš rodič velmi rychle naváže nový partnerský vztah a vy jste svědky jejich projevů intimity, mohou se u vás objevovat pocity odporu a zhnusení. Je to přirozené. Věřte ale, že až vám jednou bude dáno poznat opravdovou lásku, tento postoj se postupně promění.
Jak můžu pomoct kamarádovi, kterému se rozvádí rodiče?
Být mu na blízku, naslouchat mu, povzbuzovat ho a podporovat. Ať jsi pro něho tím, před kým se může vyplakat (a potřebují to i kluci) nebo si zanadávat. Modli se za něho, ať mu Pán dává sílu tuto situaci unést, a pokud to dokážeš, modli se i s ním. Zvi ho na křesťanské akce pro mladé, kde bude moci zažívat radost z přátelství, porozumění a Boží blízkosti.

Rozhovor s farářem Jardou Pecharem z ČCE Praha Braník. V německých církvích se mluví o církevním rozvodu, jak je to u nás?
Rozvod v kostele – není to nějaká provokace?
Určitě by to provokovalo, ale jde tu o víc, než jen o provokaci. Naše církev připouští rozvod a následný nový sňatek. I takovým sňatkům žehná a je to tak po mém soudu správné. Žel – doprovází manžele jen v okamžiku radosti. Radovat se s radujícími nebývá tak těžké, jako plakat s plačícími. Myslím, že manželstvím, která prožívají nějakou krizi, církev hodně dluží.
Jistě, že na první místě je snaha, aby manželství vydrželo. V okamžiku, kdy ale dojde k rozvodu u soudu, tak není na co si hrát. Následný „církevní rozvod“ by byl okamžik, kdy ti dva v osobním pokání vyznají před Bohem i církví své selhání a neschopnost dostát tomu, co si kdysi slíbili. Sbor spolu s nimi bude v modlitbě prosit Boha za odpuštění. Farář a sbor se za ně bude modlit, aby měli sílu obstát příště, protože kdo již jednou řešil partnerskou krizi rozvodem, je ve větším pokušení toto řešení příště volit unáhleně.
Třetí přínos vidím psychologický. Farář v přípravě na obřad může sloužit jako prostředník pro rozhovor, aby si ti dva dokázali přiznat, že žádný rozvod není způsoben jen jednou stranou. Stává se, že i po rozvodu bývalí manželé zůstávají přáteli. Jen už moc dobře vědí, že pro manželství se k sobě nehodí. Při vší špatnosti rozvodu je toto snad nejmenší zlo.

Proč po tom někdo touží?
Ve svých životech potřebujeme rituály. Bylo by to jakési formální ukončení vztahu. Pro srovnání – v některých kulturách takto oficiálně fungují zásnuby i s jejich zrušením, s vrácením zásnubních prstenů apod. Takové jasné slovo pročistí vztahy. Ti dva se pak dál potkávají v běžném životě, ale vědí, že cosi skončilo.
To formální přijetí jejich rozvodu sborem je pak i signál pro církev – oba jsou viníci a oba to přiznávají. Máme rádi černobílé vidění a je tak snadné na jednoho z partnerů nasadit psí hlavu a z druhého udělat lilium. Nikdy to ale není tak, že by jeden se už neměl v kostele ukazovat, protože „on za to může“.

Souhlasíš, máš nad tím otazníky?
No – váhavě souhlasím. Nechtěl bych, aby to celé vyznělo jako schvalování rozvodu. Manželství bylo a je zásadně nerozlučitelné. Rozvod – to je něco jako amputace nohy, ruky, ledviny a půlky plic. Prostě tragédie – jen je to někdy tragédie menší, než kdyby ti dva měli dál žít pod jednou střechou. Když máš v noze sněť, je lepší ji uříznout. To ale neznamená, že amputace je dobrá. Je to jen menší zlo, než žít dál s něčím, co tě velmi záhy zničí. Nutit k životu v nějakém nefunkčním vztahu (a opakuji – jde o vztah lidí "světsky" rozvedených!) by bylo právě něco takto zničujícího.

Jak by prošel církevní rozvod v katolické církvi?
Manželství je u katolíků z principu nerozlučitelné, ale čas od času se zjistí, že to manželství vlastně nikdy nebylo. Že jen okolí žilo v jakési iluzi. Typicky se jedná o případy svateb z donucení, či svatebního slibu vylákaného podvodem. Těch možností je ale víc a jednou z nich je psychická neschopnost v manželství žít. Tady se otvírá široké pole k přemýšlení, nakolik je života v manželství schopen alkoholik, gambler, hysterka... Psychická nemoc člověk do základu změní a ne každý unese žít vlastně s úplně jiným člověkem. Říct, že tím pádem manželství nebylo uzavřeno, mi nesedne, ale evangelická tradice je v tomto svobodnější.

Ne vždy je rozvod rodičů jen traumatizující záležitostí. Když se rozvedli moji rodiče bylo mi sedm a jediná věta, kterou jsem tenkrát odpověděla byla: „ Chápu, že nemůžete být spolu.“ Nejen, že jsem to řekla, ale dokonce jsem si to opravdu myslela - a myslím si to doteď. Pokud jsou někteří rodiče přesvědčeni, že je správné držet vše „při starém“ kvůli dětem, pak považují své děti takřka za tupce. Děti vědí a vnímají mnohem víc, než si mnozí z nás myslí. Hraní si na spokojenou a šťastnou rodinu je podle mého názoru daleko nezdravější než udělat ono bolestné a klíčové rozhodnutí, které je v jistém okamžiku nesporně těžké pro všechny strany, ale ve výsledku zdravé pro budoucnost všech.

Jediné, co mi tenkrát nepřišlo jako správné, byl fakt, že se mě nikdo nezeptal, s kým chci bydlet. Myslím, že není zcela automatické, že dítě chce bydlet s matkou. Nepovažovali za důležité zeptat se na můj názor, protože si mysleli, že v tom ještě nedokážu mít rozum. Opak byl pravdou. Nakonec jsem tedy bydlela u matky asi až do šestnácti, než jsem se rozhodla nastěhovat se definitivně k otci.

Věcí, kterou bych vytkla před závorku, je mluvení a napadání bývalých partnerů. „Tak si jdi za tátou, když….; ještě slovo o tom, co by udělal táta a fakt se neznám; teď jsi chytrá, co – celý tatínek.“ Takové věty mě vždycky přiváděly do stavu paralyzujícího vzteku. Ano, táta by to asi takhle udělal (ať už se bavíme o čemkoliv) a ještě před měsícem by to bylo správně, tak proč najednou není? Dítě nechápe a je zmatené. A radši přestane nahlas vyslovovat slova jako táta (v opačném případě máma), aby se na něj nespustila sprcha invektiv, která se jen tak nepřestane a za kterou dítě samotné vůbec nemůže. Nebo se ozve jen jedno drobné ironické zarytí a potomek opět tápe… ráda bych zdůraznila, že můj otec i moje matka jsou nadále mými rodiči, i když oni dva sobě už nenáleží – věděli to i oni?!

Závěr, kterým to vše mohu uzavřít, je jediný. Partneři, kteří spolu nejsou šťastni, by spolu být neměli. Děti vědí to, co dospělí mnohdy ani netuší. A ačkoliv neumí některé věci přesně pojmenovat, chápou mnohem víc, než se může na první pohled zdát. Teď už je všechno zapomenuto, já sama se chci brzy vdát a mít rodinu. Jen doufám, že budeme mít s manželem tolik taktu, že se v případě rozchodu nebudeme sobě navzájem mstít na vlastních dětech.

Tentokrát jsem pro svědectví víry oslovila Káju, kterou jsem poznala na loňském Sjezdu evangelické mládeže ve Svitavách. Do sboru chodí v Jindřichově Hradci, na mládeži se jich schází 5 – 10 ve věkovém rozpětí 17 – 23 let.

Kolik je Ti roků a kdy jsi byla poprvé v kostele?
Je mi 18 let a do kostela chodím od malinka.

Co Tě baví, jaké máš koníčky?
Baví mě divadlo, recitace, hra na zobcovou flétnu, četba knih.

Kdo z Tvé rodiny je (není) věřící?
Věřící není otčím, jedna babička a jeden dědeček, mohla bych pokračovat, ale to bychom tu byli dlouho, je nás dost věřících i nevěřících a asi více věřících.

Chodíš na setkání křesťanské mládeže?
Chodím sice ne moc pravidelně, ale chodím.

Na jakou školu chodíš?
Chodím na Střední zdravotnickou školu, obor sociální péče.

Co jsi se dozvěděla ve škole o křesťanství?
O křesťanství toho ve škole moc nevěděli, asi jen, že křesťanství vychází z Bible a že Bůh má tři podoby.

Myslíš si, že je důležité být v církvi a proč?
Myslím si, že být v církvi má svůj smysl, církev je jakýmsi prostředkem k cestě k Bohu. V církvi je nás víc, můžeme si být oporou, vzájemně si naslouchat a hlavně společně vzdávat chválu pánu Bohu.

Přivedla jsi někdy někoho do kostela?
Asi jsem nikoho nepřivedla.

Vadí Ti něco na Tvé církvi?
Co mi na mé církvi vadí? Možná pomluvy nebo snad agresivní reakce na katolíky, nedá se to říct obecně, každý sbor je jiný, jako každý je jiný, a tak i naše církev se může pyšnit svou jinakostí a tím, že vedle pomluv a drbů tu funguje opora a láska.

Když přijde do kostela někdo nový v tvém věku, oslovíš ho?
Oslovím.

Co bys poradila mladým lidem, kteří přicházejí poprvé do kostela?
Asi aby se nebáli a věřili, že jsme stejní jak ostatní.

Když se trubka protroubí tvým uchem

Ať už máte své uši jemné, klepané, zalehlé nebo si na nich někdy sedíte, jsou důležitým prostředkem, jak zůstat ve spojení s okolím. Z jisté statistiky vyplynulo, že postižení hluchotou se cítí více vyloučeni ze společnosti než slepí, těm zůstává stále hlas a sluch coby spojení s druhým člověkem.
I když jsou veškeré zvuky „pouze“ rozkmitaný vzduch, tvoří velkou část informací, které vnímáme. Místy zhuštěné a zředěné molekuly vzduchu naráží ve zvukovodu na bubínek, který přenáší tyto signály přes systém tří titěrných kůstek dál. Kladívko, kovadlinka a třmínek – jakési minisoučástky živého mikrofonu, pracují tak spolehlivě, že ucho zachytí i vzdálenější šelesty, a člověk tak ví, co se kde šustne. O kus dál je hlemýžď, kde uvnitř labyrintu nejtvrdší kosti v těle (skalní) je i labyrint blanitý, naplněný speciální tekutinou. Tekutina se tak rozechvěje; lehce se pohupuje nebo rozbouří podle intenzity zvuku a spolu s ní se rozechvějí i přítomné jemné vlásky. Z vláskových buněk ale teď už odvádí signál sluchový nerv. Teprve teď ve sluchovém centru v mozku je šifra dekódována, přiřazena k příjemnému či nepříjemnému zvuku a člověku se tak můžou ježit vlasy třeba po zaslechnutí skřípotu nehtů o tabuli.
Mráz po zádech běhává ale i z opačného důvodu. Máte přece také pár písniček, u kterých vám zaručeně záda „zmrznou“ a vy jen dál blaženě posloucháte. Spojení zvuků s naší psychikou je výrazné. Hlučné velkoměsto oproti šumavskému hvozdu rozhodně na náladě nepřidá. (Kdy jste naposledy slyšeli absolutní ticho?! Já sám si nevzpomínám. Třesoucí se vlásky ve vašem hlemýždím rybníčku tak mají stále co dělat…)
Podobně nás může ovlivnit i hudba, kterou posloucháme. Rychlá a energická pohání k výkonu a nakopne tělo do vyšších obrátek, ta klidnější organizmus uvolňuje. Ještě více však můžeme svůj mozek zaměstnávat tím, že sami na nějaký nástroj budeme hrát. Vědecké výzkumy totiž ukazují, že hudebníci mají v mozku aktivnější sledovaná spojení, a tak mohou mít rozvinutější abstraktní myšlení, fantazii nebo paměť.
Je to vlastně jednoduché. Budete-li dopřávat svým uším správné zvuky, zůstanete nejen ve spojení s okolím („Kdo má uši k slyšení, slyš!“), ale díky zvláštní schopnosti vnímat a tvořit hudbu, naučíte své mozkové buňky tančit.

"Když se trubka plní vzduchem,
když se vzduchem protroubí tvým uchem,
tak ti trubač trubky tříbí cit."

Ptá se žížalák sousedky: „Jak se daří manželovi?“ „I dobře!“ odpoví ona „Nějaký hodný pán ho vytáhl na ryby!“
Tak tento vtip by apoštol Petr nejspíš nepochopil, protože on chytal ryby dočista jinak. Vzal zvláštní kruhovou síť, která měla po obvodu závažíčka. Těmito závažíčky byl provlečen provaz. Pak to chtělo cvik – roztočit síť nad hlavou a hodit (asi jako kovboj laso). Síť dopadla rozprostřená na hladinu a závažíčka po stranách začala klesat. Zároveň rybář začal tahat za provaz, čímž se ze sítě stala kapsa. Jestliže zrovna v tom místě byly nějaké ryby, zůstaly v síti a rybář je vtáhl do lodě. Vysypal je na dno lodi – a házel znova. A takhle to šlo celou noc. Ve dne je teplo a ryby se stahují ke dnu, tam už na ně sítí nedosáhne.
Dneska už se takto skoro neloví. Většina produkce (70%) je z rybích farem, další podstatná část je mořský rybolov a jen 10 % je z rybolovu na Galilejském moři, kde chytal apoštol Petr. Ryby, které si koupíte z místních restaurací, budou téměř jistě dovezené z nějaké rybí farmy. V této době určitě. Rybaření je na dva roky v Galilejském moři zakázané, protože ryb povážlivě ubylo. Lovilo se totiž obrovskými vlečnými sítěmi taženými za lodí.
Co asi tak tedy mohl Petr chytat? Na prvním místě je to určitě lavnun. (Acanthobrama terraesanctae = Mirogrex terraesanctae, hebr. lavnun hakinéret či sardin tiverija). Co do počtu tvoří lavnun 80% ryb v Galilejském moři. Je to malá ryba (10 – 15, nanejvýš tak 25 cm), kterou mimo Galilejské moře nikde jinde nenajdete a která plave v ohromných hejnech hlavně v zimních měsících (listopad až březen) k rozmnožování ve východní a severovýchodní straně Galilejského moře. Až do našich dob vyplouvají rybáři v noci na Galilejské moře, silnými světly svítí na hladinu a lákají tak ryby na dosah svých sítí.
Druhá nejdůležitější ryba je tilapie (Sarotherodon galilaeus, hebr. mušt abjad), jinak též nazývaná „ryba sv. Petra“. Ta je trochu větší, většinou kolem 20 cm, ale může být i dvojnásobná. Má také svoji zajímavost. Vychová rybky z vajíček ve své tlamičce (samička i sameček), což akvaristé chovající vrubozubcovité ryby (Cichlidae) znají. Tyto ryby se živí v době péče o potomstvo velice jemným zooplanktonem, kterým se může živit i potěr v tlamičce. V zimě žije v hejnech, v jarních měsících se hejna rozpadají a každý pár se chystá v mělké vodě bohaté na rostlinstvo na potomstvo. Pár si staví na dně hnízdo a samička do něj naklade vajíčka. Sameček je oplodní a oba potom opatrují vajíčka i potěr ve svých ústech. Každý rodič má v ústech 500 – 1000 vajíček a později potěr až do délky 12 mm.
Ryb je zde samozřejmě mnohem více. Známe kapry, sumce či parmy, ale pod názvem „ryba sv. Petra“ se můžete potkat ještě s dalšími rybami – svatopeterská ryba (Tilapia zillii, hebr. adadi, délka až 30 cm), Jordánská ryba sv. Petra (Oreochromis aureus, hebr. mušt lubad, délka až 35 cm), Tristramova ryba sv. Petra (Tristramella simonis simonis, hebr. marmur, délka až 25 cm) i další
Petr, jakožto pravověrný žid, jedl jen to, co mělo ploutve a šupiny. Takže klidně se v jeho síti mohl objevit třeba více než pěticentimetrový krab Potamon potamois (hebr. Sartan HaNachalim). Vyhazovat ho ale musel opatrně, protože jeho štípnutí dost bolí.

„Kašrut“ je hebrejské slovo, které označuje věci rituálně správné a bezvadné, většinou se používá v souvislosti s potravinami. Ze savců jsou povoleni („košer“) především ti, kteří mají rozdělené kopyto a zároveň přežvykují, tedy hovězí dobytek, ovce, kozy apod., z ryb ty, které mají ploutve a šupiny, z hmyzu jen čtyři druhy kobylek. Zakázány (tedy „trejfe“) jsou šelmy a mrchožrouti, výslovně jsou vyjmenováni zakázaní ptáci, jíst se nesmí žádné zdechliny.
Klíčová místa jsou v tomto ohledu Leviticus 11. kapitola a Deuteronomium 14. kapitola.
Pro neúmyslné prohřešky je stanoven řád v Lv 5: viník musí vyznat svoji vinu a jako oběť za hřích nechat obětovat ovci nebo kozu, je-li chudý pak dvě hrdličky či holoubata, je-li ještě chudší, pak 3,6 litru (desetina éfy) mouky, omyje se vypere šaty a bude nečistý až do večera.
Pro úmyslné prohřešky pak zní jasné slovo: Ten, kdo něco spáchá úmyslně, ať domorodec nebo host, hanobí Hospodina. Takový bude vyobcován ze společenství svého lidu. (Numeri 15,30)

Příprava hry
Napište na papírky různé druhy zvířat (jste-li šikovní, pak zvíře nakreslete, jste-li obzvlášť šikovní, pak je složte jako origami, ale počítejte s velkým množstvím času) a ke každému zvířeti napište biblický odkaz na příslušný verš z Lv 11nebo Dt 14, jestli jde o zvíře, které je povolené, nebo nečisté. (např.: „slepice, Dt 14,11“ „kobylka chargól, Lv 11,22“, „chameleón, Lv 11,30“, „kreveta, Dt 14,10“…)
Nadšenci mohou hru rozšířit i o další židovské stravovací předpisy viz: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kašrut

Motivační uvedení do hry
Jste společenství izraelských poutníků a po cestě musíte jíst. Na vybranou máte čistá a nečistá zvířata a můžete je jíst buď jako zodpovědní lidé vědomě a nebo prostou náhodou – nevědomě. Nezodpovědný člověk se stará jen o sebe a i když sám obstojí, je v posledku druhým na obtíž. Zodpovědný člověk může pomáhat druhým, ale musí být opravdu zodpovědný.

Pravidla
Hráči postupně vytahují z krabice zvířata. Předtím, než vytáhnou, oznámí, jestli sahají úmyslně či neúmyslně. Rituální čistotu zvířete ověřují v Bibli podle verše uvedeného na zvířeti. Podle toho, jaké zvíře a za jakých podmínek hráč vytáhl, platí následující:

Vytažení neúmyslné:
- Čisté zvíře: jedl jsi čisté zvíře. Je tvoje, nevrací se do krabice.
- Nečisté zvíře: jedl jsi nečisté zvíře. Dokud na tebe nepřijde řada, jsi nečistý. Po celé kolo se musíš stranit lidí, pokud se k tobě někdo přiblíží, musíš volat: „Jsem nečistý!“ a nikdo ti nesmí darovat ze svého čistého zvířete (viz. dále). Zvíře se vrací do krabice. Příští kolo musíš brát úmyslně, očištěn jsi v okamžiku, když si úmyslně vezmeš z krabice čisté zvíře. O to se ale nemůžeš s nikým podělit (viz. dále).

Vytažení úmyslné:
- Čisté zvíře: jedl jsi čisté zvíře a zabil jsi ho pro jídlo. Můžeš nabídnout jednomu čistému spoluhráči, aby pojedl s tebou a ten pak v tomto kole nemusí tahat. Zvíře se vrací do krabice.
- Nečisté zvíře: úmyslně jsi snědl nečisté zvíře. Jsi vyobcován ze společenství svého lidu a hra pro tebe končí. Zvíře se nevrací do krabice.

Hra končí vítězstvím posledního čistého hráče.
Zůstane-li jako poslední nečistý hráč, hra nemá vítěze.

Žalm 23
1 Vyznání současného Davida,
Bůh je můj IT support, všechno bude v poho.
2 Nechává mne pracovat v příjemném uživatelském rozhraní, na ploše mi nechává ikony všech programů, které potřebuji.
3 Hlídá napětí v UPS i poctivě čistí registry, protože je to dobrý správce sítě.
4 I kdyby můj počítač napadly viry, nebojím se zhroucení sítě, protože Ty sedíš za serverem. Tvoje znalosti hardwaru i softwaru mne uklidňují.
5 Můj systém běží i ve světě hackerů, je vyladěný a programy v aktualizovaných verzích.
6 Ano, klid mě provází při práci i odpočinku, chválím Tě pokaždé, když usedám za svůj počítač.

1 Davidův.
Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek.
2Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod,
3naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno.
4I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují.
5Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš.
6Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů.

Rozhovor s jedním z organizátorů Letního kempu mládeže, Aničkou Mazurovou

Co je to vlastně kemp?
Oddělení mládeže ČCE pořádá každoročně různé kurzy pro mládež. Kemp navazuje na tuto tradici. Některé kurzy – biblicko - tematický, divadelní, taneční a filmový – jsme přiřadili k sobě, a tak vznikla jedna větší akce - kemp. Účastníci si předem vyberou, který kurz/dílna je nejvíce zajímá, a do něho se předem přihlásí. Dílnám je časově vyhrazena větší část dne. Ostatní programy budou společné (ranní a večerní pobožnosti, odpolední aktivity, večerní programy,…). Výhodou je, že kamarádi, kteří mají zájem o různé kurzy/dílny, mohou jet spolu na jednu akci.

Pro jakou věkovou skupinu kemp je?
Cílovou skupinou je mládež ve věku 14 – 26 let.

Kdo povede dílny? Jsou to kvalifikovaní lektoři?
Biblicko – tematickou dílnu povedou dva hlavní lektoři/přednášející – Jiří Mrázek, docent Evangelické teologické fakulty (biblická řada), a Sandra Zálabová, farářka Československé církve husitské v Praze – Břevnově.
Divadelní dílnu bude mít na starost Jana Křenková, dlouholetá lektorka kurzů dramatické výchovy. Filmovou dílnu povede Lubomír Michálek, student Katedry scénáristiky a dramaturgie.
Taneční dílnou nás provede Linda Fernandez Saez, tanečnice a choreografka působící např.v taneční skupině Ba-To-Cu.

Můžu se zúčastnit dílny, i když jsem nikdy nic podobného nedělala?
Všechny dílny jsou připravovány tak, aby si každý přišel na své. Jak ti, kteří už nějaké zkušenosti z dané oblasti mají, tak ti, kteří jsou úplnými začátečníky.

Jak jsou rozdělené programy? Jak to udělat, když chci jít na různé programy?
Pro předem zvolenou dílnu bude vyhrazené celé dopoledne a dvě hodiny odpoledne. Zde se budou setkávat stále stejní účastníci a do těchto dílen se musí všichni předem přihlásit. Nelze se přihlásit do dvou dílen najednou, protože probíhají ve stejný čas a jsou kontinuální
Ostatní činnosti jsou volitelné a každý den si může člověk zvolit něco jiné. Stačí se přihlásit den předem. Jedná se o výtvarné a tvůrčí aktivity, sportování, program Jardy Pechara o zvláštních hudebních nástrojích, exkurze, miniškolu fotografie a další

Jak se tam bude spát? Budou spát holky a kluci odděleně?
Všichni budeme ubytováni v jednotlivých třídách Základní školy Strmilov. Protože jsme mladí, spokojíme se s vlastním spacákem a karimatkou :-). Jestli to nebudou vyžadovat samotní účastníci, nebudeme dělit ubytované na dívky a chlapce.

Kde se bude jíst?
Ve školní jídelně ZŠ Strmilov. Hlavní jídlo nám uvaří místní paní kuchařky, ostatní si připravíme svépomocí.

Bude nějaký výlet? Kam?
Celodenní výlet je naplánován na sobotu. Trasa výletu ještě není pevně daná, bude se upravovat podle počasí a nálady „táboře“. Je ale jisté, že výlet povede Jarda Pechar, který býval farářem ve Strmilově, takže dobře zná okolí a určitě nás povede na nějaká zajímavá místa na strmilovsku.

V kolik se bude vstávat a kdy se bude chodit spát?
Večerní programy budou končit cca ve 21:30 hod. Po nich bude možné navštívit naši improvizovanou čajovnu ve „Stanu setkávání“, což bude stanový přístřešek postavený na zahradě místní fary. Zde bude možné posedět, popovídat si, zahrát společenské a deskové hry a ochutnat z nabídky sypaných čajů. Budíček je naplánován na 7:30.

Je někde poblíž koupání?
Ano, můžeme využít místní rybníky. Místní se chodí koupat k nedalekému rybníku Komorník.

Musí si vzít účastník něco speciálního s sebou (boty, oblečení, vybavení?)
Jestli chceš mít pohodlnější spaní, můžeš si s sebou vzít nafukovací matraci místo karimatky. Určitě si vezmi pohodlné oblečení na sport i volný čas, sportovní boty na celodenní výlet, plavky na koupání, atd. Jestli hraješ na hudební nástroj, kterým bys mohl doprovodit společný zpěv (kytara, housle, flétna…), můžeš ho vzít také s sebou.

Je potřeba ešus nebo vlastní nůž?
Ne, kuchyň bude dostatečně vybavena.

Kolik to bude stát?
Do 10. 6. je základní cena 1 900 Kč pro členy SEM v ČR, pro ostatní 1 950 Kč. Po tomto termínu je pro všechny cena vyšší o 100 Kč.

Je nutné se přihlásit hned?
Přihlašování je již spuštěno, najdeš ho na stránkách kempu: www.kemp.semcr.cz. Na této stránce najdeš také mnoho další podrobností ke kempu. Je dobré se přihlásit co nejdřív, aby měl člověk jisté místo v dílně, o kterou opravdu stojí.

Dále jim řekl: „Jděte, jezte tučná jídla a pijte sladké nápoje a posílejte dárky těm, kdo nemají nic připraveno. Dnešní den je zajisté svatý našemu Pánu. Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou.“ Bible, Nehemjáš kapitola 8, verš 10

Je nás málo. Dřív nás na mládež chodilo dvacet a dnes je nás osm. Je nás málo, jen tři. A babička si přisadí: "Jó, nás bylo jen v konfirmačním ročníku třicet, to byly časy." Svá trápení vkládáme do písní. Chceme si ulevit. A tohle stýskání je jedna z takových písniček.
Stěžujeme si, jak je nás málo. Jak málo nás chodí a padá na nás poklop malomyslnosti.
Jestli je ale pro tebe počet důležitý, pak věz: Nikdo nepřichází sám. Nebo jen málokdo přijde sám. Ahá, takže se o nás málo ví! Jaká jsme prima parta. A že se u nás může ochutnat něco z Božího království na zemi. Mluvíme o důležitých životních věcech. Mluvíme o niterných věcech. Důvěřujeme si. Dáváme šanci. Víme, že pomluvy ničí vztahy. Že láska znamená naslouchat a hledat kompromisy. Nestydíme si říct si věci na rovinu.
Že nejsme zas tak fajn? Že vlastně nejsme taková dobrá parta? Ale řešíme věci, na kterých postavíme svůj život. A to si zaslouží i naši kamarádi odjinud.
Nestěžujte si, že je vás málo. Zkuste přivést toho, či onoho. Jen ať se o vás ví. Buďte spolu rádi tak, jak jste, a něco spolu podnikejte. Nevzdychejte se vzdychajícími. Radujte se, že jste spolu. Pozvěte lidi. Nebuďte vybíraví. Nestyďte se. A když k vám někdo přijde, přijměte ho.
A když přijde stýskavá nálada, nemusíte si dávat zrovna hamburger s colou, i když se zdá, že k tomu text nabádá. Otevřete třeba čokoládu a udělejte někomu radost. A kde ji pořád brát? Čerpat ji můžete z Hospodina. Je vaší záštitou.

(pomyslná situace v …)
„Hmmm, co je to za vůni? Taková čerstvá, svěží… vůně cest a dálek, vůně lidských příběhů, jejich nálad, strastí i radostí, vůně …“
„Hele moc se rozplýváš! Vždyť to voní čerstvej chleba. Zrovna se upekl, z toho nejlepšího Zrní. Ochutnej!“
(… pekárně)

Je to tak. Kladenská kapela Zrní upekla v pořadí již druhý chléb, nesoucí název Hrdina počítačový hry jde do světa. Desku pokřtili nedávno – 22.3. – čili je to ještě dost čerstvé. Nahrávání jim zprostředkovali lidi z Radůzy.
Kluci Zrněnští pečou muziku už skoro 10 let (22.6.2011 bude oslava v Pražském Lucerna Music Baru). Pečou za použití tradičních i netradičních houslí, akordeonu, beatboxu, flétny, kytary, basy, bicích. Pečou s dobrými texty a zajímavým projevem. Upekli takhle už jeden pecen, kterým začali provoňovat českou alternativní scénu. Jmenoval se Voní. Pečou jedinečně a originálně alternativně.
Celé mi to strašně chutná. Od patky k patce to má svůj příběh, svůj smysl, svůj sound. Dějová linie hrdiny, který žije svou počítačovou hru, je zajímavá, jako život sám. Plná cest i pozastavení. Z jednotlivých krajíců tohoto bochníku slyšíme výpovědi a záznamy jeho herních levelů. Buď nás osloví jednotlivá zrnka textová, jednotlivé bity (čti „bajty“) počítačové hry, nebo to v nás evokuje představy nádherných vůní. Tady v tom příběhu nalézám takovou zemitou, slovanskou, východní. Vůni vzdálenou urbanistické civilizaci, čirou, nepatlající se v nesmyslech… To vše podporují přizvaní smyčcaři a dechaři, kteří velmi rozšířili možnosti zvukového projevu kapely a dali jim možnost vonět víc. Hrdina počítačový hry je zkrátka chleba, který mi voní a do kterýho se vždy rád zakousnu.

Week 1

I've wanted to do this for a long time. But, seriously, 176 verses is a lot!
Last week, Josiah and I decided to do it.
There are 22 'sections' (about 7-10 verses each). We'll learn one section each week.
I'll also try to come up with an extra 'something' (for lack of a better word, of course!) for each section that we can do to apply the verses to our lives.

Week 2

"How can a young man keep his way pure? By living according to Your Word. I seek You with all my heart; do not let me stray from Your commands. I have hidden Your word in my heart that I might not sin against You. Praise be to You, Oh Lord; teach me Your decrees. With my lips I recount all the laws that come from Your mouth. I rejoice in following Your statutes as one rejoices in great riches. I meditate on Your precepts and consider Your ways. I delight in Your decrees; I will not neglect Your Word."

Application (aren't you proud of me? I finally remembered the word I wanted...)

Think it through...apply it to your life!
- Are there areas in my life that are not pure or pleasing to God? What am I going to do about it? How are you going to truly live according to His Word this week? this month?

Look at all the verbs:
- What are ways that I can actively know/seek God?
- How can I actively worship and rejoice in the Lord?

Hannah Zimmerman is an American girl who currently lives with her family in Tirana, Albania. She documented the process of her learning Psalm 119 (among other things) on her old blog Sequoia and Me which she has sadly deleted since. But you can still admire her beautiful photography on her other blog, http://hannahzimmerman.blogspot.com

lack - nedostatek
pure - čistý, neposkvrněný
stray - odchýlit se, sejít z cesty, zbloudit
I have hidden - ukryl jsem
sin - hřešit
decrees - nařízení
lips - rty
recount - líčit, vypravovat
rejoice in - radovat se z
precepts - zásady, ustanovení
consider - zvažovat
delight in - tešit se z
neglect - zanedbávat
worship - uctívat, ctít
sadly - zde: naneštěstí, bohužel
since - zde: mezitím, od té doby

Král promluvil a Černá labuť odletěla. I tak by se dalo popsat letošní zápolení o filmové Oscary, ve kterém si cenu za nejlepší film odnesla Králova řeč. Zlatou soškou však nakonec z pódia mávali jak ve filmu kralující Colin Firth, tak baletící Natalie Portmanová, coby představitelé hlavních rolí.
Čím může film o anglickém králi zaujmout?
Nebo snad… co můžou ti filmaři na vládnoucím sucharovi vidět?
Žádný dějepisný velkofilm se nekoná! Historie je zde jen rámem pro psycho-terapeutický obraz jedné osobnosti. Příběh o Jiřím VI., podložený pravdivými událostmi, poodhaluje něco z tajných třináctých komnat krále Jiřího. Osud ho posazuje na anglický trůn ve vypjaté situaci začátku II. sv. války, ale zapomene ho vybavit jednou určitou vlastností, která by státníkům chybět neměla. Co však chybí anglickému mocnáři tady, dostává jako náhradou v jiných záviděníhodných vlastnostech. Jeho odvaha, bojovat neustále sám se sebou, jeho vůle, i přes své nedostatky, být pro svou zemi tím pevným nesklánějícím se stromem ve válečných povětřích, nejspíš tato jeho zarputilost z něj dělá hrdinu. Nejdřív malého, soukromého, protože svou trpělivostí a svým odhodláním vyhrává sám nad sebou. Následně (jako by znal starou čínskou moudrost) hrdinu velkého, protože nejmocnějším se stává podle jistého pana Lao’c ten, kdo bojuje sám se sebou a vítězí. A tak královi může jeho národ věřit i v těžkých časech války. Nebo snad právě proto.
Že máte taky svý mindráky a křivdy samý? Sjednocovat poddané hned po vzoru Colina Firtha nemusíte. Ani on by na to ve svých královských začátcích neměl. Začínal u sebe…
A možná že tohle byl ten důvod, proč to letos ten z popela povstalý "suchar" natřel Černé labuti.

Před časem se mi dostala do ruky knížka s trochu zvláštním, ale výstižným názvem Moudrost a vtip G. K. Chestertona II. Ta římská dvojka je tam proto, že před pár lety už jedna knížka s tímhle názvem vyšla a tohle je svého druhu pokračování. Ta první knížka mě ovšem minula. V obou případech jde o výběr aforismů a paradoxů z díla anglického spisovatele Gilberta Keithe Chestertona, který se proslavil právě paradoxy – tedy všelijakými postřehy, které jsou zdánlivě postavené na hlavu, ale vlastně dávají smysl.
Citáty z různých Chestertonových děl vybral a přeložil Alexander Tomský a seřadil je do několika tématických okruhů. Můžete si tak přečíst něco o zázraku dětství, nebo třeba o pokroku či morálce a ctnostech. Některé aforismy jsou stručné a hravé – jako ten, který jsem vybrala do názvu – jiné citáty jsou delší, vážné a závažné. Nemusíte je číst popořadě, můžete jen namátkou listovat a čekat, na co vám padne zrak…
Já osobně jsem poměrně náruživá čtenářka Chestertonových knih, a tak mi chvílemi přišlo líto, že u každého citátu není uvedeno, odkud ho pan Tomský vybral, abych se mohla dočíst víc. Ale to se v knihách aforismů většinou nedělá; jde o to, najít postřehy, které obstojí samy o sobě. Pokud máte chuť seznámit se se zajímavým a všímavým spisovatelem, zkuste to touhle knížkou. Jestli se vám Chestertonův pohled na svět zalíbí, můžete číst dál.

Moudrost a vtip G. K. Chestertona II
Aforismy a paradoxy vybral a přeložil Alexander Tomský
Leda / Rozmluvy 2010

Letos je tomu dvacet let, co byla založena Evangelická akademie v Náchodě. Není jedinou školou, která si letos své kulatiny připomíná; oslavy se chystají ještě na brněnských EA či v Bratrské škole v Praze...
Úterý 15. března bylo oním dnem, kdy si studenti a učitelé, absolventi i penzionovaní pedagogové i ti, kteří měli kdy s náchodskou školou co do činění, připomenuli její kulaté narozeniny. Byl krásný slunečný teplý den. Jako stvořený na oslavu, bohoslužby a radost nad narozeninami a životem mladičké dvacetileté slečinky. Studený kostel církve husitské se po dvě hodiny naplňoval zpěvem písní, varhanními skladbami, evangelijní zprávou, přímluvami a promluvami, gratulacemi i vzpomínkami. I svíčky na pomyslném dortu hořely!
Po programu v kostele pak následoval ve škole Den otevřených dveří; prohlídka s rautem, pohoštěním a popovídáním. Jak kdo chtěl.
Slavnostním bohoslužbám předcházel ve škole Projektový den. Čtrnáct dní předtím se studenti i učitelé seznamovali s africkým státem Uganda. Na den školních oslav pak všichni společně připravili dvouhodinovku, při které probíhaly prezentace o životě a situaci v zemi. Vedle nich bylo možné navštívit prodejní jarmark, uslyšet úvahy z pera studentů týkající se tamější situace, vidět módní přehlídku, podpořit veřejnou sbírku na pomoc této zemi. Studenti a učitelé tvořili z hlíny, učili se píseň, četli o Uganďaněch, batikovali, zamýšleli se nad životem v zemi, finančně přispívali.
Takové to byly oslavy a já jsem za ně ráda. Za to, že v čase oslav, radosti a dobrého pocitu třeba z dvacetiletého trvání školy, byl otevřen i prostor pro lidskou sounáležitost, finanční pomoc a službu.

Ročník 38/1997	Bratrstvo č.1	Bratrstvo č.2	Bratrstvo č.3	Bratrstvo č.4	Bratrstvo č.5	Bratrstvo č.6	Bratrstvo č.7	Bratrstvo č.8	Bratrstvo č.9	Bratrstvo č.10
Ročník 39/1998	Bratrstvo č.1	Bratrstvo č.2	Bratrstvo č.3	Bratrstvo č.4	Bratrstvo č.5	Bratrstvo č.6	Bratrstvo č.7	Bratrstvo č.8	Bratrstvo č.9	Bratrstvo č.10
Ročník 40/1999	Bratrstvo č.1	Bratrstvo č.2	Bratrstvo č.3	Bratrstvo č.4	Bratrstvo č.5	Bratrstvo č.6	Bratrstvo č.7	Bratrstvo č.8	Bratrstvo č.9	Bratrstvo č.10
Ročník 41/2000	Bratrstvo č.1	Bratrstvo č.2	Bratrstvo č.3	Bratrstvo č.4	Bratrstvo č.5	Bratrstvo č.6	Bratrstvo č.7	Bratrstvo č.8	Bratrstvo č.9	Bratrstvo č.10
Ročník 42/2001	Bratrstvo č.1	Bratrstvo č.2	Bratrstvo č.3	Bratrstvo č.4	Bratrstvo č.5	Bratrstvo č.6	Bratrstvo č.7	Bratrstvo č.8	Bratrstvo č.9	Bratrstvo č.10
Ročník 43/2002	Bratrstvo č.1	Bratrstvo č.2	Bratrstvo č.3	Bratrstvo č.4	Bratrstvo č.5	Bratrstvo č.6	Bratrstvo č.7	Bratrstvo č.8	Bratrstvo č.9	Bratrstvo č.10
Ročník 44/2003	Bratrstvo č.1	Bratrstvo č.2	Bratrstvo č.3	Bratrstvo č.4	Bratrstvo č.5	Bratrstvo č.6	Bratrstvo č.7	Bratrstvo č.8	Bratrstvo č.9	Bratrstvo č.10
Ročník 45/2004	Bratrstvo č.1	Bratrstvo č.2	Bratrstvo č.3	Bratrstvo č.4	Bratrstvo č.5	Bratrstvo č.6	Bratrstvo č.7	Bratrstvo č.8	Bratrstvo č.9	Bratrstvo č.10
Ročník 46/2005	Bratrstvo č.1	Bratrstvo č.2	Bratrstvo č.3	Bratrstvo č.4	Bratrstvo č.5	Bratrstvo č.6	Bratrstvo č.7	Bratrstvo č.8	Bratrstvo č.9	Bratrstvo č.10
Ročník 47/2006	Bratrstvo č.1	Bratrstvo č.2	Bratrstvo č.3	Bratrstvo č.4	Bratrstvo č.5	Bratrstvo č.6	Bratrstvo č.7	Bratrstvo č.8	Bratrstvo č.9	Bratrstvo č.10
Ročník 48/2007	Bratrstvo č.1	Bratrstvo č.2	Bratrstvo č.3	Bratrstvo č.4	Bratrstvo č.5	Bratrstvo č.6	Bratrstvo č.7	Bratrstvo č.8	Bratrstvo č.9	Bratrstvo č.10
Ročník 49/2008	Bratrstvo č.1	Bratrstvo č.2	Bratrstvo č.3	Bratrstvo č.4	Bratrstvo č.5	Bratrstvo č.6	Bratrstvo č.7	Bratrstvo č.8	Bratrstvo č.9	Bratrstvo č.10
Ročník 50/2009	Bratrstvo č.1	Bratrstvo č.2	Bratrstvo č.3	Bratrstvo č.4	Bratrstvo č.5	Bratrstvo č.6	Bratrstvo č.7	Bratrstvo č.8	Bratrstvo č.9
Ročník 51/2010	Bratrstvo č.1	Bratrstvo č.2	Bratrstvo č.3	Bratrstvo č.4	Bratrstvo č.5	Bratrstvo č.6	Bratrstvo č.7	Bratrstvo č.8	Bratrstvo č.9	Bratrstvo č.10
Ročník 52/2011	Bratrstvo č.1	Bratrstvo č.2	Bratrstvo č.3	Bratrstvo č.4	Bratrstvo č.5	Bratrstvo č.6	Bratrstvo č.7	Bratrstvo č.8	Bratrstvo č.9	Bratrstvo č.10
Ročník 53/2012	Bratrstvo č.1	Bratrstvo č.2	Bratrstvo č.3	Bratrstvo č.4	Bratrstvo č.5