archiv
OBSAH:
Krásné a dobré
Netrpí naše duše anorexií
Proč ne "Soul and spirit lotion"?
Nejsem barbína
Půst – ano, nebo ne?
Víra bez církve nedává smysl
Aby sůl chuti nepozbyla
S Martou v kuchyni
Jóga a křesťanství
A k Boží slávě pokorně bečet part černé ovce
Odhaloval se jako nějaký blázen
Martina Trchová – Takhle ve mně vyjou vlci
Bible hrou
Upside Down
Květy V čajové konvici
Veřejnoprávní komiks
Všimli jsme si 6
Pošli to dál!
Zprávy a oznámení
Úvodní stránka
Grafická verze
PDF verze
Archiv
Rejstřík
Objednávka
Návštěvní kniha
počítadlo ZEAL
Úvodník
Krásné a dobré
Marie Medková
Slyšeli jste někdy kalokagathia? Znamená to "krásné a dobré". Vyjadřuje antické přesvědčení, že krásné a dobré, krása a ctnost patří k sobě a mají mnoho společného. Co není zároveň dobré, nemůže být krásné a naopak. U člověka to znamená harmonický soulad a vyváženost tělesné i duševní krásy a dobroty, ctnosti a statečnosti.
Po antických ideálech dnes pes neštěkne. A možná je to dobře. Neřekli bychom přece, že fyzicky postižená dívka je automaticky zlá. Nebo že kluk krásné tváře je čestný a moudrý. Zkušenost praví, že to může být přesně naopak. A to právě kvůli té kráse.
A možná je to špatně. Pečujeme o tělo a duch a duše jsou popelky. Protože tělo, mládí se cení. Návrhářské, kosmetické a farmaceutické filmy si zas cení naší touhy po krásném, zdravém a mladém těle.
Když ale chcete s někým trávit čas, něco podnikat nebo s ním dokonce žít, tak je jeho krása důležitá až v druhé řadě. Kdo si užívá čas s krásným sobeckým omezeným člověkem?
Starost o tělo nám ledaskdo připomene, ale co duše a duch? Na to musíme pamatovat sami. Jsme člověkem na 300% - 100% těla, 100% duše, 100% ducha. Nejde to oddělit. Růst i nemoc se projevuje na více rovinách naší osobnosti. Musíme o sebe starat jako o celek. Přejeme vám, aby to byla starost příjemná, alespoň jako jízda na kole nebo horká koupel.
Příjemné čtení a růst přeje redakce.
Po antických ideálech dnes pes neštěkne. A možná je to dobře. Neřekli bychom přece, že fyzicky postižená dívka je automaticky zlá. Nebo že kluk krásné tváře je čestný a moudrý. Zkušenost praví, že to může být přesně naopak. A to právě kvůli té kráse.
A možná je to špatně. Pečujeme o tělo a duch a duše jsou popelky. Protože tělo, mládí se cení. Návrhářské, kosmetické a farmaceutické filmy si zas cení naší touhy po krásném, zdravém a mladém těle.
Když ale chcete s někým trávit čas, něco podnikat nebo s ním dokonce žít, tak je jeho krása důležitá až v druhé řadě. Kdo si užívá čas s krásným sobeckým omezeným člověkem?
Starost o tělo nám ledaskdo připomene, ale co duše a duch? Na to musíme pamatovat sami. Jsme člověkem na 300% - 100% těla, 100% duše, 100% ducha. Nejde to oddělit. Růst i nemoc se projevuje na více rovinách naší osobnosti. Musíme o sebe starat jako o celek. Přejeme vám, aby to byla starost příjemná, alespoň jako jízda na kole nebo horká koupel.
Příjemné čtení a růst přeje redakce.
Biblické nakopnutí
Netrpí naše duše anorexií
Šárka Schmarczová
„Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko!
Proč utrácíte peníze, ale ne za chléb? A svůj výdělek za to, co nenasytí? Poslechněte mě a jezte, co je dobré, ať se vaše duše kochá tukem!
Nakloňte ucho a pojďte ke mně, slyšte a budete živi! Uzavřu s vámi smlouvu věčnou, obnovím milosrdenství věrně Davidovi prokázaná. “
Iz 55,1-3
Prorok tu mluví řečí trhovce. Chce nalákat, chce upoutat a chce prodat. V dnešní době budeme takového trhovce těžko hledat, ale máme tu různé prodejce a pojišťovací agenty, kteří nám dokážou vymluvit díru do hlavy.
Nakupujte bez peněz víno a mléko
Tady se asi leckdo pozastaví nad tím, jak to ten prorok myslí. „Kupujte bez peněz“, v tom bude nějaký háček. Vždycky když mi do schránky přijde leták s lákavou nabídkou na sadu šperků zdarma, musím si nejdřív koupit něco jiného,abych ty šperky dostala. To znám, na to nenalítnu. Chce s námi uzavřít smlouvu, to taky znám. Bude chtít něco podepsat a na konci bude- tak abych si toho nevšimla - malým písmem napsáno, že musím zaplatit. Mluví o tom, že utrácíme za to, co nezasytí. Máme utrácet za chleba. Vzpomněla jsem si na svého čtyřletého syna, jak nadšeně křičí u všech televizních reklam a nad letáky, co dostáváme do schránky „to potřebujeme“. Naposledy to byl vysavač Dusty, ale jindy je to i sýr, nebo jogurt. Když mu odpovím, to nepotřebujeme, většinou se rozbrečí. Reklamní stratégové pracují dobře, vnucují nám i to, co vůbec nechceme. Může jim žalmista- trhovec konkurovat?
Peníze hýbají světem
Z přečteného nám tu vyvstává rozpor: nakupujte bez peněz a na druhé straně - utrácíte za to, co vás nezasytí. Peníze hýbají světem v každé době. Tento ekonomický rozměr je blízký posluchači dnes i v minulosti. Vždy se zamýšlíme, co a za kolik máme koupit a co si za peníze nekoupíme. Neutrácíme zbytečně za brak? A neopomíjíme naopak něco velmi cenného, co můžeme mít zadarmo?
Na druhou stranu neměli bychom se mi křesťané něco z reklamního světa naučit? Pojďme spolu s Izaijášem nabízet „chléb a víno“, pojďme znovu rozšířit pole působnosti. Najděme ten správný způsob , jak oslovit lidi ve svém okolí. Ano, stačí, když se každý rozhlédne kolem sebe, dnes nemusíme na misijní cestu do zámoří. Máme dost práce i tady v tom našem českém rybníčku. Neuzavírejme se světu masmédií, zkusme pochopit jejich funkci a kdo je jejich pánem. Je to přece nakonec člověk, který je může využít k dobrému. Někdy mám pocit, jako by naše víra zůstávala uvnitř nás samých tak hluboko, že se bojíme k ní veřejně přiznat. Schválně, kolik lidí má v profilu na facebooku zveřejněné vyznání? Kdo v rozhovoru s přáteli řekne za to děkuju Bohu?
Izijášův raut
V přečteném oddíle jsme utvrzováni v tom, že milosrdenství prokázaná Davidovi mají trvalou platnost a jsme ujištěni o smlouvě věčné. Nakloňte ucho, pojďte ke mně, tohle místo nám dovoluje ten text věnovaný lidu Izraele zevšeobecnit,tak aby byl slyšen všemi žíznícími. Nejsou žádné další podmínky k tomu, abychom přistoupili k onomu bohatému rautu, na který nás trhovec zve. Měli bychom být žízniví, tedy toužící, měli bychom naklonit ucho ke slyšení, tedy být vnímaví a měli bychom duši obalit tukem, tedy vzít si co nejvíc z nabízených pokrmů. Není to už jen hodovní stůl lidu smlouvy, je to naše večeře dnes, kterou společně přijímáme s Ježíšem, který nás to naučil.
Proč utrácíte peníze, ale ne za chléb? A svůj výdělek za to, co nenasytí? Poslechněte mě a jezte, co je dobré, ať se vaše duše kochá tukem!
Nakloňte ucho a pojďte ke mně, slyšte a budete živi! Uzavřu s vámi smlouvu věčnou, obnovím milosrdenství věrně Davidovi prokázaná. “
Iz 55,1-3
Prorok tu mluví řečí trhovce. Chce nalákat, chce upoutat a chce prodat. V dnešní době budeme takového trhovce těžko hledat, ale máme tu různé prodejce a pojišťovací agenty, kteří nám dokážou vymluvit díru do hlavy.
Nakupujte bez peněz víno a mléko
Tady se asi leckdo pozastaví nad tím, jak to ten prorok myslí. „Kupujte bez peněz“, v tom bude nějaký háček. Vždycky když mi do schránky přijde leták s lákavou nabídkou na sadu šperků zdarma, musím si nejdřív koupit něco jiného,abych ty šperky dostala. To znám, na to nenalítnu. Chce s námi uzavřít smlouvu, to taky znám. Bude chtít něco podepsat a na konci bude- tak abych si toho nevšimla - malým písmem napsáno, že musím zaplatit. Mluví o tom, že utrácíme za to, co nezasytí. Máme utrácet za chleba. Vzpomněla jsem si na svého čtyřletého syna, jak nadšeně křičí u všech televizních reklam a nad letáky, co dostáváme do schránky „to potřebujeme“. Naposledy to byl vysavač Dusty, ale jindy je to i sýr, nebo jogurt. Když mu odpovím, to nepotřebujeme, většinou se rozbrečí. Reklamní stratégové pracují dobře, vnucují nám i to, co vůbec nechceme. Může jim žalmista- trhovec konkurovat?
Peníze hýbají světem
Z přečteného nám tu vyvstává rozpor: nakupujte bez peněz a na druhé straně - utrácíte za to, co vás nezasytí. Peníze hýbají světem v každé době. Tento ekonomický rozměr je blízký posluchači dnes i v minulosti. Vždy se zamýšlíme, co a za kolik máme koupit a co si za peníze nekoupíme. Neutrácíme zbytečně za brak? A neopomíjíme naopak něco velmi cenného, co můžeme mít zadarmo?
Na druhou stranu neměli bychom se mi křesťané něco z reklamního světa naučit? Pojďme spolu s Izaijášem nabízet „chléb a víno“, pojďme znovu rozšířit pole působnosti. Najděme ten správný způsob , jak oslovit lidi ve svém okolí. Ano, stačí, když se každý rozhlédne kolem sebe, dnes nemusíme na misijní cestu do zámoří. Máme dost práce i tady v tom našem českém rybníčku. Neuzavírejme se světu masmédií, zkusme pochopit jejich funkci a kdo je jejich pánem. Je to přece nakonec člověk, který je může využít k dobrému. Někdy mám pocit, jako by naše víra zůstávala uvnitř nás samých tak hluboko, že se bojíme k ní veřejně přiznat. Schválně, kolik lidí má v profilu na facebooku zveřejněné vyznání? Kdo v rozhovoru s přáteli řekne za to děkuju Bohu?
Izijášův raut
V přečteném oddíle jsme utvrzováni v tom, že milosrdenství prokázaná Davidovi mají trvalou platnost a jsme ujištěni o smlouvě věčné. Nakloňte ucho, pojďte ke mně, tohle místo nám dovoluje ten text věnovaný lidu Izraele zevšeobecnit,tak aby byl slyšen všemi žíznícími. Nejsou žádné další podmínky k tomu, abychom přistoupili k onomu bohatému rautu, na který nás trhovec zve. Měli bychom být žízniví, tedy toužící, měli bychom naklonit ucho ke slyšení, tedy být vnímaví a měli bychom duši obalit tukem, tedy vzít si co nejvíc z nabízených pokrmů. Není to už jen hodovní stůl lidu smlouvy, je to naše večeře dnes, kterou společně přijímáme s Ježíšem, který nás to naučil.
Téma
Proč ne "Soul and spirit lotion"?
Marie Medková
Tak by to totiž bylo jednodušší. Přihodit do košíku vedle showergelu, shampoo a body lotion ještě soul and spirit lotion. Třeba v drogérii DM. Vždyť právě tam se - aspoň podle reklamy - stáváte člověkem. Proto by měli nabízet výrobky, které zaručí péči o celého člověka - tedy i o jeho duši a ducha. Jenže těžko takovou věc zajistit "výrobkem". Možná by pomohlo oddělení s duchovní, filosofickou a historickou literaturou. A taky kavárna, kde by místo novin seděl u každého stolu moudrý člověk, se kterým by bylo možné vést rozhovor. A v pravdě, ani ty noviny by tam neměly chybět. Ale dost už fantazie.
Dýchej do břicha!
Jak pečovat o tělo? Tak to nám rodiče i škola vtlouká do hlavy od malička. Čisti si zuby. Seď rovně. Cvič ráno. Dýchej do břicha. A tak podobně. Vzláště rodiče v tom dokáží být důslední a systematičtí. Ale stará se někdo o neviditelnou stránku naší osobnosti? Myslím, že ano, ale rozhodně ne tak důsledně. Do hlavy nám nikdo z našich blízkých či učitelů nevidí. Neznají většinou naše hledání, myšlenky, strachy,... A proto - kultivace této stránky padá převážně na nás samotné!
Čas
Dobrý soul and spirit lotion by měl obsahovat čas. Čas na přemýšlení. Čas na čtení. Čas na poslech. Čas na naslouchání druhým. Čas se totiž jaksi nedostává. Chvátáme sem, a taky tam. Duše je z toho sklíčená. Vždyť nestíhá. A duch zaměřený jen stíhání nestíhá krmení a odpočinek. A tak nemůže sílit a růst. To chce totiž taky ticho a čas.
Nepěstujte vnitřní dluhy
Nemám na mysli finanční, ale dluhy vztahové a dluhy vůči sobě. Slibujete babičce už druhý měsíc návštěvu? Odkládáte četbu zajímavé knížky už druhý rok? Měli jste minulý týden umýt podlahu, ale zase jste přesvědčili maminku, aby to udělala za vás? Tak to není v pořádku. Vnitřní dluhy tlačí, někdy i užírají, vaši duši. A kde je asi rodina na vašem žebříčku hodnot? A kde je péče o vás samotné? Dlouhodobé vnitřní dluhy ubližují vám i vašim blízkým.
Nepříjemno
Už se vám stalo, že jste prožili nepříjemnou zkušenost, která vás o něčem poučila? Duše, která se musí vyrovnávat s nepříjmnostmi, objevuje svá zákoutí. Probouzí se v ní empatie. Najednou emocionálně chápeme. Duch si to všechno třídí, a přehodnocuje své žebříčky hodnot a pohled na svět. Rostou. Ne všechny nepříjemné věci nemusí znamenat jen negativní dopad na náš život. Záleží také, jak jsme na ně připraveni, jak se na ně díváme a co z nich vytěžíme.
Staňte se andělem
Když jsem se kdysi rozhodla, že se každý měsíc zbavím nějakého zlozvyku, pravila mi kamarádka: "Ty jo, bude z tebe anděl!" Proč zrovna andělem? Zkuste přemýšlet o tom, jak být lepším člověkem. Co chcete rozvíjet, co se chcete naučit, čeho se zbavit. A vzhůru na cestu!
rámeček
- modlete se
- čtěte Bibli, tam to všechno je
- čtěte knížky, které vám dovolí myslet
- sledujte filmy a lidi, které vás inspirují
- dívejte se kolem sebe a přemýšlejte o světě
- hledejte, kde se ukazuje Duch svatý v tomto světě
- mějte oči otevřené pro divy (ne ty operní)
- přemýšlejte, jak využijete čas svých dní a života
- hledejte velký smysl vašeho života a malé pomocné smyslíky
- přemýšlejte, co bych mohla pro svět udělat
- přemýšlejte o žebříčku hodnot, jaký máte v hlavě, a jak ho žijete
- rozvíjejte své schopnosti a dovednosti
- učte se nové věci
- učte se ctnostem
- učte se stávat bližním
Dýchej do břicha!
Jak pečovat o tělo? Tak to nám rodiče i škola vtlouká do hlavy od malička. Čisti si zuby. Seď rovně. Cvič ráno. Dýchej do břicha. A tak podobně. Vzláště rodiče v tom dokáží být důslední a systematičtí. Ale stará se někdo o neviditelnou stránku naší osobnosti? Myslím, že ano, ale rozhodně ne tak důsledně. Do hlavy nám nikdo z našich blízkých či učitelů nevidí. Neznají většinou naše hledání, myšlenky, strachy,... A proto - kultivace této stránky padá převážně na nás samotné!
Čas
Dobrý soul and spirit lotion by měl obsahovat čas. Čas na přemýšlení. Čas na čtení. Čas na poslech. Čas na naslouchání druhým. Čas se totiž jaksi nedostává. Chvátáme sem, a taky tam. Duše je z toho sklíčená. Vždyť nestíhá. A duch zaměřený jen stíhání nestíhá krmení a odpočinek. A tak nemůže sílit a růst. To chce totiž taky ticho a čas.
Nepěstujte vnitřní dluhy
Nemám na mysli finanční, ale dluhy vztahové a dluhy vůči sobě. Slibujete babičce už druhý měsíc návštěvu? Odkládáte četbu zajímavé knížky už druhý rok? Měli jste minulý týden umýt podlahu, ale zase jste přesvědčili maminku, aby to udělala za vás? Tak to není v pořádku. Vnitřní dluhy tlačí, někdy i užírají, vaši duši. A kde je asi rodina na vašem žebříčku hodnot? A kde je péče o vás samotné? Dlouhodobé vnitřní dluhy ubližují vám i vašim blízkým.
Nepříjemno
Už se vám stalo, že jste prožili nepříjemnou zkušenost, která vás o něčem poučila? Duše, která se musí vyrovnávat s nepříjmnostmi, objevuje svá zákoutí. Probouzí se v ní empatie. Najednou emocionálně chápeme. Duch si to všechno třídí, a přehodnocuje své žebříčky hodnot a pohled na svět. Rostou. Ne všechny nepříjemné věci nemusí znamenat jen negativní dopad na náš život. Záleží také, jak jsme na ně připraveni, jak se na ně díváme a co z nich vytěžíme.
Staňte se andělem
Když jsem se kdysi rozhodla, že se každý měsíc zbavím nějakého zlozvyku, pravila mi kamarádka: "Ty jo, bude z tebe anděl!" Proč zrovna andělem? Zkuste přemýšlet o tom, jak být lepším člověkem. Co chcete rozvíjet, co se chcete naučit, čeho se zbavit. A vzhůru na cestu!
rámeček
- modlete se
- čtěte Bibli, tam to všechno je
- čtěte knížky, které vám dovolí myslet
- sledujte filmy a lidi, které vás inspirují
- dívejte se kolem sebe a přemýšlejte o světě
- hledejte, kde se ukazuje Duch svatý v tomto světě
- mějte oči otevřené pro divy (ne ty operní)
- přemýšlejte, jak využijete čas svých dní a života
- hledejte velký smysl vašeho života a malé pomocné smyslíky
- přemýšlejte, co bych mohla pro svět udělat
- přemýšlejte o žebříčku hodnot, jaký máte v hlavě, a jak ho žijete
- rozvíjejte své schopnosti a dovednosti
- učte se nové věci
- učte se ctnostem
- učte se stávat bližním
Téma
Nejsem barbína
Šárka Schmarczová
V novém seriálu 4teens hraje roli typické „barbíny“ Adriana Neubauerová. Sama je studentkou v maturitním ročníku gymnázia a znát ji můžete ze seriálu Ordinace v růžové zahradě nebo z filmů Mahral – Tajemství talismanu či Láska in Memoriam.
Navštěvuješ gymnázium, čím je pro tebe herectví?
Herectví je pro mě koníčkem a přála bych si aby to tak zůstalo i do budoucna. Film mě baví, ale nechci být na něm finančně závislá.
Jaké předměty máš ve škole oblíbené?
Ve škole mě baví hodně předmětů, ale ne celá jejich látka. Mám ráda dějepis, literaturu, dějiny umění, bavila mě i biologie a základy společenských věd.
Studuješ poslední ročník, co budeš dělat po maturitě?
Podala jsem si přihlášku na několik oborů Filozofické fakulty, ale ještě nevím výsledky. Když mi nevyjde vysoká škola, chtěla bych jet asi někam do ciziny studovat angličtinu.
V novém seriálu České televize 4teens hraješ Patricii Pelikánovou, můžeš mi o ní něco říct?
Paty je typickou představitelkou (možná i odstrašujícím příkladem) dnešních děvčat. Zajímají je pouze módní časopisy a to, jak se perfektně obléct a nalíčit. Jak zaujmout kluka na první pohled a podobně. Vlastně si myslím, že na tom, v tomhle věku, není nic špatného, ale nesmí to přetrvat i do budoucnosti.
Jsi hezká holka, zkoušela jsi sama někdy modeling?
Ne, modeling jsem nikdy nezkoušela a ani mě to nijak neláká. Děsí mě představa toho, že bych musela neustále vypadat dokonale a vážit ještě asi o 20 kilo méně. To bych vážně skončila jako Paty v nemocnici.
Toto vydání má za hlavní téma péče o tělo a duši. Patricie se určitě spíš věnuje té péči o tělo, jak to máš Ty?
Podle mě je důležité o sebe pečovat nejenom zvenku, ale i zevnitř. Takže správně jíst, cvičit a pravidelně relaxovat. Já o své tělo pečuji převážně zdravou stravou a sportem a duši zase ráda obohatím o zajímavou knížku nebo dokument.
Patricie se bude potýkat také s anorexií. Jak se ti to hrálo? Setkala jsi se s tím ve svém životě?
Ve svém životě jsem se s tím zatím nesetkala a jsem za to ráda, jelikož děvčatům s touto poruchou je hodně těžké pomoci. A co se týče hraní? Nejtěžší bylo spadnout v tělocvičně na zem. Je to úplně proti lidské přirozenosti a zdravému rozumu.
Jezdíš na koních a provozuješ hipporehabilitaci s postiženými dětmi. Jak jsi se k tomu dostala a co ti to dává?
Vždycky mě to zajímalo a chtěla jsem se tomu věnovat, právě proto mě mrzí, že kvůli natáčení a v současné době i kvůli maturitě mám na ty děti tak málo času. Dává mi to hrozně moc pozitivní energie a úplně jiný pohled na svět a za to jsem ráda.
Máš nějaký vztah ke křesťanství?
Ke křesťanství se stejně jako k jakékoli jiné víře musí svým způsobem dospět a já se do tohohle bodu ještě nedostala. Nemám k tomu zatím žádný vztah.
Co děláš ve volném čase pro své tělo a co pro svou duši?
Pro své tělo sportuji, zdravě jím, snažím se hodně spát, ale tohle samozřejmě jde dělat opravdu pouze ve volném čase. Natáčení a škola dohromady je vražedná kombinace, takže většinou málo spím, špatně jím a na sport nezbývá čas vůbec. Pro duši toho dělám o dost více – čtu, jezdím do přírody, relaxuji a mám radost ze života.
Navštěvuješ gymnázium, čím je pro tebe herectví?
Herectví je pro mě koníčkem a přála bych si aby to tak zůstalo i do budoucna. Film mě baví, ale nechci být na něm finančně závislá.
Jaké předměty máš ve škole oblíbené?
Ve škole mě baví hodně předmětů, ale ne celá jejich látka. Mám ráda dějepis, literaturu, dějiny umění, bavila mě i biologie a základy společenských věd.
Studuješ poslední ročník, co budeš dělat po maturitě?
Podala jsem si přihlášku na několik oborů Filozofické fakulty, ale ještě nevím výsledky. Když mi nevyjde vysoká škola, chtěla bych jet asi někam do ciziny studovat angličtinu.
V novém seriálu České televize 4teens hraješ Patricii Pelikánovou, můžeš mi o ní něco říct?
Paty je typickou představitelkou (možná i odstrašujícím příkladem) dnešních děvčat. Zajímají je pouze módní časopisy a to, jak se perfektně obléct a nalíčit. Jak zaujmout kluka na první pohled a podobně. Vlastně si myslím, že na tom, v tomhle věku, není nic špatného, ale nesmí to přetrvat i do budoucnosti.
Jsi hezká holka, zkoušela jsi sama někdy modeling?
Ne, modeling jsem nikdy nezkoušela a ani mě to nijak neláká. Děsí mě představa toho, že bych musela neustále vypadat dokonale a vážit ještě asi o 20 kilo méně. To bych vážně skončila jako Paty v nemocnici.
Toto vydání má za hlavní téma péče o tělo a duši. Patricie se určitě spíš věnuje té péči o tělo, jak to máš Ty?
Podle mě je důležité o sebe pečovat nejenom zvenku, ale i zevnitř. Takže správně jíst, cvičit a pravidelně relaxovat. Já o své tělo pečuji převážně zdravou stravou a sportem a duši zase ráda obohatím o zajímavou knížku nebo dokument.
Patricie se bude potýkat také s anorexií. Jak se ti to hrálo? Setkala jsi se s tím ve svém životě?
Ve svém životě jsem se s tím zatím nesetkala a jsem za to ráda, jelikož děvčatům s touto poruchou je hodně těžké pomoci. A co se týče hraní? Nejtěžší bylo spadnout v tělocvičně na zem. Je to úplně proti lidské přirozenosti a zdravému rozumu.
Jezdíš na koních a provozuješ hipporehabilitaci s postiženými dětmi. Jak jsi se k tomu dostala a co ti to dává?
Vždycky mě to zajímalo a chtěla jsem se tomu věnovat, právě proto mě mrzí, že kvůli natáčení a v současné době i kvůli maturitě mám na ty děti tak málo času. Dává mi to hrozně moc pozitivní energie a úplně jiný pohled na svět a za to jsem ráda.
Máš nějaký vztah ke křesťanství?
Ke křesťanství se stejně jako k jakékoli jiné víře musí svým způsobem dospět a já se do tohohle bodu ještě nedostala. Nemám k tomu zatím žádný vztah.
Co děláš ve volném čase pro své tělo a co pro svou duši?
Pro své tělo sportuji, zdravě jím, snažím se hodně spát, ale tohle samozřejmě jde dělat opravdu pouze ve volném čase. Natáčení a škola dohromady je vražedná kombinace, takže většinou málo spím, špatně jím a na sport nezbývá čas vůbec. Pro duši toho dělám o dost více – čtu, jezdím do přírody, relaxuji a mám radost ze života.
Téma
Půst – ano, nebo ne?
Jaroslav F. Pechar
Stojí zato říct si „ano“.
Je na Tobě, čeho a na jak dlouho se vzdáš. Jestli každý pátek, jestli 40 dní před Velikonocemi. Jestli budeš jen o vodě, o chlebu, zelenině a vodě, jestli se vzdáš masa, jestli budeš jíst jednou denně, jestli budeš jíst až po 15. hodině … Rozmysli si počítač, televizi … Věnuj ušetřený čas modlitbě, Bibli a především službě druhým (Iz 58,6).
Pozor – v půstu nejde o to ohromit lidi kolem sebe či Boha. Ukázat, jaký jsi křesťan či donutit Boha hladovkou vyslyšet naše modlitby. Dále pozor na to, že nejde o „trápení těla, aby rostla duše“. Od prvního pokušení Ti hodně pomůže, když svůj půst nebudeš nikde rozhlašovat. Od toho druhého, když svůj půst neomezíš jen na jídlo, ale budeš přemýšlet o jeho duchovním rozměru. Nemůžeme oddělit tělo a duši, fyzično a psychiku. Tělo je to hmatatelné, duše, to jsou naše myšlenky, nálady, touhy, přání… Jedno bez druhého nemá smysl a jedno ovlivňuje druhé a to obousměrně. Když mě bolí zuby, tak jsem otrávený a protivný. Když jsem po dobrém obědě a odpočatý, mám náladu dobrou. A naopak – stýskavé dítě na táboře bolí bříško, při dobré náladě a nadšení stoupá i práh bolesti a člověk necítí zranění ve sportu.
Půst je lékem pro tělo i duši. V době hladovění tělo po pár dnech spotřebuje glykogen v játrech a vůbec všechno, co bylo v krvi připraveno pro výživu a začne spotřebovávat ledacos, co v těle bylo a škodilo. Laicky řečeno – tělo pochopí, že nemůže plýtvat energií na boláky na kůži a „sežere“ je. Pozor – krotíš, ne trestáš! Miluj své tělo. Jakmile se člověk postí, protože chce tělo trestat, umrtvit, zničit, tak je na špatné cestě, která končí v nemocnici s anorexií. Křesťan by měl vědět, že tělo a duše patří dohromady a ničením jednoho ubližuješ i druhému. Tím, že musíme posilovat své sebeovládání, tak pomáháme své duši. Omezením těla se posiluješ k tomu, abys svoji duši ovládal – svoje myšlenky, emoce, vášně, pudy… Vzdáváš se nejen jídla, ale i špatných myšlenek a přání.
Jedno jako druhé jde blbě. Tak, jako kručí v břiše a člověk se chce najíst, tak kručí v duši a člověk nejen, že stále zápasí s běžnými pokušeními, jak je známe ze svých životů, ale k tomu ještě touží po slávě (a chtěl by se pochlubit, jak se postí), po úspěchu (a chtěl by se srovnávat s druhými, jestli se nepostí více či méně, než on) a kdo ví co dalšího se objeví. Proto k půstu neoddělitelně patří o to intenzivnější modlitební život. Jakmile v době půstu dostaneš hlad, je to volání ke zpytování svědomí a k modlitbě. Půst ti pomáhá, aby ses modlil častěji.
Dost možná se pak v půstu budeš modlit i za věci, které by Tě jindy nenapadly. Vzpomeň si na Ježíše na poušti. 40 dní se nedělo nic, až když přišel opravdový hlad, tak přišel i ďábel. Až v okamžiku hladu člověk může poznat nepřátele, o kterých neměl tušení, ale jsou tu a číhají. Zároveň budeš ale také vnímavější k Božímu hlasu. S půstem obecně roste vnímavost a citlivost a není divu, že Mojžíš či Elijáš se setkávají s Bohem po půstu.
Je na Tobě, čeho a na jak dlouho se vzdáš. Jestli každý pátek, jestli 40 dní před Velikonocemi. Jestli budeš jen o vodě, o chlebu, zelenině a vodě, jestli se vzdáš masa, jestli budeš jíst jednou denně, jestli budeš jíst až po 15. hodině … Rozmysli si počítač, televizi … Věnuj ušetřený čas modlitbě, Bibli a především službě druhým (Iz 58,6).
Pozor – v půstu nejde o to ohromit lidi kolem sebe či Boha. Ukázat, jaký jsi křesťan či donutit Boha hladovkou vyslyšet naše modlitby. Dále pozor na to, že nejde o „trápení těla, aby rostla duše“. Od prvního pokušení Ti hodně pomůže, když svůj půst nebudeš nikde rozhlašovat. Od toho druhého, když svůj půst neomezíš jen na jídlo, ale budeš přemýšlet o jeho duchovním rozměru. Nemůžeme oddělit tělo a duši, fyzično a psychiku. Tělo je to hmatatelné, duše, to jsou naše myšlenky, nálady, touhy, přání… Jedno bez druhého nemá smysl a jedno ovlivňuje druhé a to obousměrně. Když mě bolí zuby, tak jsem otrávený a protivný. Když jsem po dobrém obědě a odpočatý, mám náladu dobrou. A naopak – stýskavé dítě na táboře bolí bříško, při dobré náladě a nadšení stoupá i práh bolesti a člověk necítí zranění ve sportu.
Půst je lékem pro tělo i duši. V době hladovění tělo po pár dnech spotřebuje glykogen v játrech a vůbec všechno, co bylo v krvi připraveno pro výživu a začne spotřebovávat ledacos, co v těle bylo a škodilo. Laicky řečeno – tělo pochopí, že nemůže plýtvat energií na boláky na kůži a „sežere“ je. Pozor – krotíš, ne trestáš! Miluj své tělo. Jakmile se člověk postí, protože chce tělo trestat, umrtvit, zničit, tak je na špatné cestě, která končí v nemocnici s anorexií. Křesťan by měl vědět, že tělo a duše patří dohromady a ničením jednoho ubližuješ i druhému. Tím, že musíme posilovat své sebeovládání, tak pomáháme své duši. Omezením těla se posiluješ k tomu, abys svoji duši ovládal – svoje myšlenky, emoce, vášně, pudy… Vzdáváš se nejen jídla, ale i špatných myšlenek a přání.
Jedno jako druhé jde blbě. Tak, jako kručí v břiše a člověk se chce najíst, tak kručí v duši a člověk nejen, že stále zápasí s běžnými pokušeními, jak je známe ze svých životů, ale k tomu ještě touží po slávě (a chtěl by se pochlubit, jak se postí), po úspěchu (a chtěl by se srovnávat s druhými, jestli se nepostí více či méně, než on) a kdo ví co dalšího se objeví. Proto k půstu neoddělitelně patří o to intenzivnější modlitební život. Jakmile v době půstu dostaneš hlad, je to volání ke zpytování svědomí a k modlitbě. Půst ti pomáhá, aby ses modlil častěji.
Dost možná se pak v půstu budeš modlit i za věci, které by Tě jindy nenapadly. Vzpomeň si na Ježíše na poušti. 40 dní se nedělo nic, až když přišel opravdový hlad, tak přišel i ďábel. Až v okamžiku hladu člověk může poznat nepřátele, o kterých neměl tušení, ale jsou tu a číhají. Zároveň budeš ale také vnímavější k Božímu hlasu. S půstem obecně roste vnímavost a citlivost a není divu, že Mojžíš či Elijáš se setkávají s Bohem po půstu.
Svědectví víry
Víra bez církve nedává smysl
Šárka Schmarczová
O pár slov na úvod mého rozhovoru s Martinem Kouteckým jsem poprosila svou kamarádku Hanku Chroustovou, farářku v Šumperku:
"Když se řekne Martin, tak první věc k němu mě napadne: Vášnivý diskutatér na téma křesťanství. Někdy se při hovorech s ním pěkně zapotím, protože nemám argumenty :) Ale ta jeho diskutatérská vášeň není plochá nebo nějaká uřvaná. Martin jde k jádru věci a je v té cestě hledání vnitřně poctivý. A hlavně jeho vášeň vychází z velké vášně k Bohu. Toho si na něm moc vážím. Je sečtělý, vzdělaný, a má výborný smysl pro humor."
Kolik je Ti roků a kdy jsi byl poprvé v kostele?
V červnu mi bude 22 let a do kostela chodím odmalička.
Co Tě baví, jaké máš koníčky?
Baví mě moje škola, kde studuji teoretickou informatiku, ale od toho je potřeba odpočívat. To mi jde nejlépe s přáteli s hudbou, když můžu zpívat a hrát na housle. Taky jsem v poslední době znovu objevil kouzlo čtení.
Kdo z Tvé rodiny je (není) věřící?
Oba rodiče i oba sourozenci jsou věřící, ale jinak je asi třetina širší rodiny nevěřící.
Chodíš na setkání křesťanské mládeže?
Ano. Dokud jsem nebyl na vysoké škole, chodil jsem každý pátek na mládež do evangelického sboru v Šumperku a každou sobotu do baptistického sboru ve Vikýřovicích a můžu takovou kombinaci doporučit. Teď chodím do mládeže v Praze Libni a doma v Šumperku.
Co jsi se dozvěděl ve škole o křesťanství?
Asi nic nového. V době, kdy se začalo v ZSV probírat křesťanství nebo v češtině Bible, jsem spíš doplňoval a opravoval, co vyučující říkali. Obzvlášť rozhovory s češtinářkou byly docela obohacující, věřím pro nás oba.
Na jakou školu teď chodíš?
Studuji Matematicko-fyzikální fakultu UK, obor obecná informatika a právě dokončuji bakalářskou práci.
Myslíš si, že je důležité být v církvi a proč?
Být v církvi je důležité z mnoha důvodů, pro mě je to hlavně podpora, kterou můžu přijímat, a podpora, kterou se učím dávat. Taky je to prostředí, kde se dá duchovně růst a jsou tam zkušenější, kteří můžou ukazovat směr; když na to je člověk sám, snadno se ztratí. A vůbec křesťanská víra bez církve nedává moc smysl...
Přivedl jsi někdy někoho do kostela?
Jednoho spolužáka, když mi bylo 14. Moc se mu tam nelíbilo.
Vadí Ti něco na Tvé církvi?
Vadí mi spousta věcí, ale nějak jsem došel k tomu, že a) je mi v ČCE stejně ze všech církví asi nejlépe, a b) kritizování zvenčí je na nic, ale snaha o změnu zevnitř má šanci :) Co mi vadí: vlažnost, netečnost,liberálnost a setrvačnost. Ale dokonalá církev není a já jsem za tu svou rád; společenství je dar od Boha a příležitost ke vděčnosti.
Když přijde do kostela někdo nový v tvém věku, oslovíš ho?
Snažím se, ale moc mi to nejde. A navíc máme v mládeži lidi, kteří právě tohle umí, za což jsem vděčný.
Co bys poradil mladým lidem, kteří přicházejí poprvé do kostela?
Aby šli nejdřív na mládež :D A aby se nebáli ptát.
"Když se řekne Martin, tak první věc k němu mě napadne: Vášnivý diskutatér na téma křesťanství. Někdy se při hovorech s ním pěkně zapotím, protože nemám argumenty :) Ale ta jeho diskutatérská vášeň není plochá nebo nějaká uřvaná. Martin jde k jádru věci a je v té cestě hledání vnitřně poctivý. A hlavně jeho vášeň vychází z velké vášně k Bohu. Toho si na něm moc vážím. Je sečtělý, vzdělaný, a má výborný smysl pro humor."
Kolik je Ti roků a kdy jsi byl poprvé v kostele?
V červnu mi bude 22 let a do kostela chodím odmalička.
Co Tě baví, jaké máš koníčky?
Baví mě moje škola, kde studuji teoretickou informatiku, ale od toho je potřeba odpočívat. To mi jde nejlépe s přáteli s hudbou, když můžu zpívat a hrát na housle. Taky jsem v poslední době znovu objevil kouzlo čtení.
Kdo z Tvé rodiny je (není) věřící?
Oba rodiče i oba sourozenci jsou věřící, ale jinak je asi třetina širší rodiny nevěřící.
Chodíš na setkání křesťanské mládeže?
Ano. Dokud jsem nebyl na vysoké škole, chodil jsem každý pátek na mládež do evangelického sboru v Šumperku a každou sobotu do baptistického sboru ve Vikýřovicích a můžu takovou kombinaci doporučit. Teď chodím do mládeže v Praze Libni a doma v Šumperku.
Co jsi se dozvěděl ve škole o křesťanství?
Asi nic nového. V době, kdy se začalo v ZSV probírat křesťanství nebo v češtině Bible, jsem spíš doplňoval a opravoval, co vyučující říkali. Obzvlášť rozhovory s češtinářkou byly docela obohacující, věřím pro nás oba.
Na jakou školu teď chodíš?
Studuji Matematicko-fyzikální fakultu UK, obor obecná informatika a právě dokončuji bakalářskou práci.
Myslíš si, že je důležité být v církvi a proč?
Být v církvi je důležité z mnoha důvodů, pro mě je to hlavně podpora, kterou můžu přijímat, a podpora, kterou se učím dávat. Taky je to prostředí, kde se dá duchovně růst a jsou tam zkušenější, kteří můžou ukazovat směr; když na to je člověk sám, snadno se ztratí. A vůbec křesťanská víra bez církve nedává moc smysl...
Přivedl jsi někdy někoho do kostela?
Jednoho spolužáka, když mi bylo 14. Moc se mu tam nelíbilo.
Vadí Ti něco na Tvé církvi?
Vadí mi spousta věcí, ale nějak jsem došel k tomu, že a) je mi v ČCE stejně ze všech církví asi nejlépe, a b) kritizování zvenčí je na nic, ale snaha o změnu zevnitř má šanci :) Co mi vadí: vlažnost, netečnost,liberálnost a setrvačnost. Ale dokonalá církev není a já jsem za tu svou rád; společenství je dar od Boha a příležitost ke vděčnosti.
Když přijde do kostela někdo nový v tvém věku, oslovíš ho?
Snažím se, ale moc mi to nejde. A navíc máme v mládeži lidi, kteří právě tohle umí, za což jsem vděčný.
Co bys poradil mladým lidem, kteří přicházejí poprvé do kostela?
Aby šli nejdřív na mládež :D A aby se nebáli ptát.
Zázraky za zraky
Aby sůl chuti nepozbyla
Martin Kučera
„Nemám chuť se o tom bavit.“, nebo „Až budu mít čas a chuť…“, či „Na to si nech zajít chuť.“ jsou obvyklé věty, které používáme, aniž bychom něco ochutnávali a dávali do úst. Nepoužijeme ani jeden náš chuťový pohárek. Vždy je ale v oné chuti schovaná jakási touha, prostě něco, co nás pohání udělat to a to.
Představte si, že jste pár dní nic nejedli a ucítíte vaši nejoblíbenější pochoutku. Všeho necháte a půjdete vstříc libé vůni. Zde bude vaší touhou naplnit si žaludek. Tak je zařízeno, abyste měli potřebné živiny. (Psům se vyvinul čich lepší, mají tedy protažený čumák s větším množstvím receptorů.) Každá chuť jídla nebo jeho vůně je schopnost rozpoznat molekuly pro nás zajímavého signálu. Signálu teď říkejme třeba knedlo-vepřo-zelo. Dveře z kuchyně jsou otevřené, tedy zachytíte signál. V dutině nosní ve zvláštně uzpůsobeném čichovém epitelu se částice vůně dostane až k čichovým buňkám, které tuto zprávu zaregistrují. Pošlou ji čichovým nervem do mozku. Vy rozpoznáváte…a teď vám dochází, že se máte nač těšit. Mozek aktivuje autonomní nervový systém, který připraví vaše tělo na přijetí dobroty: začnou se vám doslova sbíhat sliny (nervová aktivace slinných žláz) a kručet v břiše (vaším žaludkem začnou zmítat peristaltické pohyby a také vzroste tvorba žaludečních šťáv). Tělo je připraveno.
Obědváte.
První sousto a … „Dyť to neni slaný!“ vypadne z vás (hned po tom neslaném masu). To kousky masa se dostaly k vašim chuťovým pohárkům, chemoreceptorům umístěným na stěnách hlubokých rýh jazyka, a odeslaly informaci o nemastnosti a neslanosti pořádaného jídla. Hned jsou ale vymyty řídkým sekretem z blízkých Ebnerových žlázek, a tak jsou připraveny znovu degustovat a ohodnotit teď již osolené sousto. Na druhý pokus je vše v pořádku a vy si tak užíváte dokonalou chuť, která znovu zpětně podpoří tvorbu slin a pohyb střev. Různé chutě jsou sledovány na různých částech jazyka, aby se chutě v pohárcích „nepomlátily“.
Jste-li sytí, začnete ztrácet chuť k jídlu. A snad tady je smysl půstu. Totiž abyste nepřehlcovali své receptory, protože potom by přestaly rozlišovat, co je dobré a chutné. Rozlišovací buňky se však dají i tříbit.
A ze všeho nejhorší je, když pozbyde chuti sůl. Nepomůžou pak ani Ebnerovy žlázky, nemají co vymývat…
Představte si, že jste pár dní nic nejedli a ucítíte vaši nejoblíbenější pochoutku. Všeho necháte a půjdete vstříc libé vůni. Zde bude vaší touhou naplnit si žaludek. Tak je zařízeno, abyste měli potřebné živiny. (Psům se vyvinul čich lepší, mají tedy protažený čumák s větším množstvím receptorů.) Každá chuť jídla nebo jeho vůně je schopnost rozpoznat molekuly pro nás zajímavého signálu. Signálu teď říkejme třeba knedlo-vepřo-zelo. Dveře z kuchyně jsou otevřené, tedy zachytíte signál. V dutině nosní ve zvláštně uzpůsobeném čichovém epitelu se částice vůně dostane až k čichovým buňkám, které tuto zprávu zaregistrují. Pošlou ji čichovým nervem do mozku. Vy rozpoznáváte…a teď vám dochází, že se máte nač těšit. Mozek aktivuje autonomní nervový systém, který připraví vaše tělo na přijetí dobroty: začnou se vám doslova sbíhat sliny (nervová aktivace slinných žláz) a kručet v břiše (vaším žaludkem začnou zmítat peristaltické pohyby a také vzroste tvorba žaludečních šťáv). Tělo je připraveno.
Obědváte.
První sousto a … „Dyť to neni slaný!“ vypadne z vás (hned po tom neslaném masu). To kousky masa se dostaly k vašim chuťovým pohárkům, chemoreceptorům umístěným na stěnách hlubokých rýh jazyka, a odeslaly informaci o nemastnosti a neslanosti pořádaného jídla. Hned jsou ale vymyty řídkým sekretem z blízkých Ebnerových žlázek, a tak jsou připraveny znovu degustovat a ohodnotit teď již osolené sousto. Na druhý pokus je vše v pořádku a vy si tak užíváte dokonalou chuť, která znovu zpětně podpoří tvorbu slin a pohyb střev. Různé chutě jsou sledovány na různých částech jazyka, aby se chutě v pohárcích „nepomlátily“.
Jste-li sytí, začnete ztrácet chuť k jídlu. A snad tady je smysl půstu. Totiž abyste nepřehlcovali své receptory, protože potom by přestaly rozlišovat, co je dobré a chutné. Rozlišovací buňky se však dají i tříbit.
A ze všeho nejhorší je, když pozbyde chuti sůl. Nepomůžou pak ani Ebnerovy žlázky, nemají co vymývat…
Všehochuť
S Martou v kuchyni
Marie Medková
Tentokrát nahlédneme do biblické kuchyně k novozákonní Martě. Měla za úkol obstarat jídlo, teplo v domě, vodu a oděvy. Marie jí samozřejmě pomáhala... Ovšem než to všechno obstaraly, pěkně se zapotily. Nejen proto, že tehdy nebyly sporáky, vodovod v každém domě a podobné vymoženosti. Podíváme se na to podrobně.
Meleme, meleme, meleme...
Marta začínala a končila den - krom modlitby - mletím mouky. Hlavním jídlem byl totiž chléb. Dospělý člověk snědl zhruba 0,6 kg chleba denně. Náš bochník má mezi 1-1,2 kg, takže šlo cca o polovinu. Ten bylo potřeba ale nejdřív připravit!
A to od mouky. Buď pšeničné, nebo v horším případě ječmenné. Zrno mlela v moderních otáčivých mlýncích. Kdyby žila o několik století dříve, musela by se spokojit s fyzicky náročnějším mlýnkem, který se skládá ze dvou kamenů – podlouhlého spodního a vrchního, jímž se zrna drtí. Mouku nakonec prosila, aby odstranila nerozdrcená zrna. Taková práce zabrala pár hodin denně.
Doma měla určitě i pěkný hmoždíř na drcení obilnin, cibule a dalších ingrediencí do kaše.
Oheň a voda
Mouku bychom měli. Takže se můžeme dát do pečení. K tomu je ale potřeba krom mouky nasbírat dřevo na oheň a donést vodu. Nejdřív dřevo. Sbírání dřeva bylo náročnou záležitostí. V Palestině už tehdy příliš dřeva nebylo, takže se Marta často pořádně prošla. K topení se ale používalo všechno, co by mohlo hořet (třeba sušené zvířecí výkaly).
A teď voda. Dům Lazara, Marty a Marie neměl cisternu. Ostatně jako většina domů. Měla štěstí, že v jejich vesnici byla dobrá studna. Taky by se mohlo klidně stát, že by musela chodit pro vodu několik kilometrů. Denně spotřebovala jejich malá rodina i se zvířectvem kolem 50 l vody.
Pečení chleba
Když už máme všechno pod střechou, můžeme se dát do pečení. Marta smíchala vodu s moukou v dřevěné díži a přidala zákvas z minulého těsta. Pak přimíchala ještě nějakou přísadu, aby to lépe chutnalo. Třeba koření, sůl, olej, mléko, datle či rozinky Pak vytvarovala placky a strčila chleba do pece. Pec byla obrácená bronzová mísa nebo hliněný kužel s useknutou špičkou. Uprostřed se rozdělal oheň - v druhém případě v zemi. Když se stěny rozehřály, Marta na ně pokladla těstové placky, a ty se krásně propekly. Takhle mohla připravit kvašené i nekvašené chleby. Navíc se na peci dá i vařit. Když se přemnožily myši, místo placek vytvarovala těsto do tvaru kruhů. Zavěsila je na tyč a byly v bezpečí. V peci se peklo lépe než na plochém kameni nebo na kovové desce. V prvním případě byl chleba od popela v druhém se musel včas obrátit.
Chleba se máčel v oleji, jogurtu nebo kyselém mléce.
Vaření
Chleba už je hotový. Ještě něco k tomu.V neděli vařená zelenina, v úterý kaše z luštěnin, ve středu nalámaný chléb smíchaný s mlékem, smetanou a kozím tukem. A pak zase znova... aby to chutnalo jinak, tak se to okoření kmínem, rozmarýnem, koprem, routou, korianderem nebo hořčicí. A jako dezert? Třeba meloun, může být i vodní. To víte, strava byla ve starověku v Palestině jednoduchá a nepříliš pestrá. Maso bylo v jídelníčku velmi zřídka, a když, tak se vařilo, ne peklo (s výjimkou paschy). To Lazar zvíře rozporcoval a jednotlivé části Marta uvařila ve vodě nebo mléce. Nesmělo to být ale mléko, kterým bylo mládě živeno! To by byl projev barbarství a neúcty ke stvoření.
Výrobky mléčné jsou blahodárné a vděčné
Martina rodina chovala ovce a kozy (asi deset kusů). Zvířata měli ustájena ve stáji na dvoře. V zimě si užívali mléčných výrobků, v létě jich byl nedostatek. Mléko měla ráda nejen Marta a její sourozenci, ale uctili jím i hosty.
Mléko se musely sestry brzo zpracovat. Dojení a zpracování mléka bylo patřilo k jejich úkolům. Z mléka se připravovaly jogurt a tvrdý tvaroh, který schovávaly do zásoby na léto. Taky stloukaly máslo a podmáslí a vyráběly se sýr.
Když bylo umleto, voda nanošená a na plotnách to bublalo, mohla milá Marta využít čas k předení, barvení nebo tkaní pláten na oděvy nebo stany. A odpoledne určitě zbyl čas postarat se o políčko nebo sad za domem.
Meleme, meleme, meleme...
Marta začínala a končila den - krom modlitby - mletím mouky. Hlavním jídlem byl totiž chléb. Dospělý člověk snědl zhruba 0,6 kg chleba denně. Náš bochník má mezi 1-1,2 kg, takže šlo cca o polovinu. Ten bylo potřeba ale nejdřív připravit!
A to od mouky. Buď pšeničné, nebo v horším případě ječmenné. Zrno mlela v moderních otáčivých mlýncích. Kdyby žila o několik století dříve, musela by se spokojit s fyzicky náročnějším mlýnkem, který se skládá ze dvou kamenů – podlouhlého spodního a vrchního, jímž se zrna drtí. Mouku nakonec prosila, aby odstranila nerozdrcená zrna. Taková práce zabrala pár hodin denně.
Doma měla určitě i pěkný hmoždíř na drcení obilnin, cibule a dalších ingrediencí do kaše.
Oheň a voda
Mouku bychom měli. Takže se můžeme dát do pečení. K tomu je ale potřeba krom mouky nasbírat dřevo na oheň a donést vodu. Nejdřív dřevo. Sbírání dřeva bylo náročnou záležitostí. V Palestině už tehdy příliš dřeva nebylo, takže se Marta často pořádně prošla. K topení se ale používalo všechno, co by mohlo hořet (třeba sušené zvířecí výkaly).
A teď voda. Dům Lazara, Marty a Marie neměl cisternu. Ostatně jako většina domů. Měla štěstí, že v jejich vesnici byla dobrá studna. Taky by se mohlo klidně stát, že by musela chodit pro vodu několik kilometrů. Denně spotřebovala jejich malá rodina i se zvířectvem kolem 50 l vody.
Pečení chleba
Když už máme všechno pod střechou, můžeme se dát do pečení. Marta smíchala vodu s moukou v dřevěné díži a přidala zákvas z minulého těsta. Pak přimíchala ještě nějakou přísadu, aby to lépe chutnalo. Třeba koření, sůl, olej, mléko, datle či rozinky Pak vytvarovala placky a strčila chleba do pece. Pec byla obrácená bronzová mísa nebo hliněný kužel s useknutou špičkou. Uprostřed se rozdělal oheň - v druhém případě v zemi. Když se stěny rozehřály, Marta na ně pokladla těstové placky, a ty se krásně propekly. Takhle mohla připravit kvašené i nekvašené chleby. Navíc se na peci dá i vařit. Když se přemnožily myši, místo placek vytvarovala těsto do tvaru kruhů. Zavěsila je na tyč a byly v bezpečí. V peci se peklo lépe než na plochém kameni nebo na kovové desce. V prvním případě byl chleba od popela v druhém se musel včas obrátit.
Chleba se máčel v oleji, jogurtu nebo kyselém mléce.
Vaření
Chleba už je hotový. Ještě něco k tomu.V neděli vařená zelenina, v úterý kaše z luštěnin, ve středu nalámaný chléb smíchaný s mlékem, smetanou a kozím tukem. A pak zase znova... aby to chutnalo jinak, tak se to okoření kmínem, rozmarýnem, koprem, routou, korianderem nebo hořčicí. A jako dezert? Třeba meloun, může být i vodní. To víte, strava byla ve starověku v Palestině jednoduchá a nepříliš pestrá. Maso bylo v jídelníčku velmi zřídka, a když, tak se vařilo, ne peklo (s výjimkou paschy). To Lazar zvíře rozporcoval a jednotlivé části Marta uvařila ve vodě nebo mléce. Nesmělo to být ale mléko, kterým bylo mládě živeno! To by byl projev barbarství a neúcty ke stvoření.
Výrobky mléčné jsou blahodárné a vděčné
Martina rodina chovala ovce a kozy (asi deset kusů). Zvířata měli ustájena ve stáji na dvoře. V zimě si užívali mléčných výrobků, v létě jich byl nedostatek. Mléko měla ráda nejen Marta a její sourozenci, ale uctili jím i hosty.
Mléko se musely sestry brzo zpracovat. Dojení a zpracování mléka bylo patřilo k jejich úkolům. Z mléka se připravovaly jogurt a tvrdý tvaroh, který schovávaly do zásoby na léto. Taky stloukaly máslo a podmáslí a vyráběly se sýr.
Když bylo umleto, voda nanošená a na plotnách to bublalo, mohla milá Marta využít čas k předení, barvení nebo tkaní pláten na oděvy nebo stany. A odpoledne určitě zbyl čas postarat se o políčko nebo sad za domem.
Všehochuť
Jóga a křesťanství
Jaroslav F. Pechar
Jde to vůbec dohromady? Odpověď nebude „ano“, nebo „ne“. Na tohle si musí každý odpovědět sám. Pro přemýšlení ale pár podnětu nabízím:
Jóga je systém, který chce člověka někam dovést (slovo „jóga“ znamená „jho“), konkrétně k oproštění se od vazeb na naše falešné hmotné já s cílem „rozpustit se“ v jediném skutečném všeobjímajícím Já. Nemá smysl si zastírat, že to s křesťanstvím má sotva co společného.
Cvičit jógu s cílem „západního“ cvičení je využití jejich technik s úplně jiným záměrem, než pro jaký vznikly. Kdosi to dost trefně přirovnal k používání růžence za účelem rozcvičování hybnosti palce. Na stranu druhou – jestli to na hybnost palce opravdu pomůže a lepší cvičení neznáte, tak proč toto zavrhovat jen proto, že původní využití růžence je vám cizí?
Je dobré si uvědomit, že jóga je systém, v jehož vnitřní logice je nezastavit se na té nejnižší úrovni tělocviku, ale pokračovat dál až k nirváně. Není v tomto světě nic, co by nás mohlo odloučit od lásky Kristovy a děj se co děj, všechno nám musí sloužit k dobrému – ale (řečeno slovy známé písně): „s čertem si žertem hraje jenom blázen“. Zastavím se včas, nebo ne?
Jen pro zajímavost: když se podíváte na nabídku teologické (!) fakulty Jihočeské univerzity, najdete tam kurz „Jóga v denním životě“. Mladé studenty teologie tam ale čeká nejen dobře propracovaný „západní“ systém svámí Mahéšváránandy, ale také studium čaker, energetických cvičení, meditací s mantrami…
Jóga je systém, který chce člověka někam dovést (slovo „jóga“ znamená „jho“), konkrétně k oproštění se od vazeb na naše falešné hmotné já s cílem „rozpustit se“ v jediném skutečném všeobjímajícím Já. Nemá smysl si zastírat, že to s křesťanstvím má sotva co společného.
Cvičit jógu s cílem „západního“ cvičení je využití jejich technik s úplně jiným záměrem, než pro jaký vznikly. Kdosi to dost trefně přirovnal k používání růžence za účelem rozcvičování hybnosti palce. Na stranu druhou – jestli to na hybnost palce opravdu pomůže a lepší cvičení neznáte, tak proč toto zavrhovat jen proto, že původní využití růžence je vám cizí?
Je dobré si uvědomit, že jóga je systém, v jehož vnitřní logice je nezastavit se na té nejnižší úrovni tělocviku, ale pokračovat dál až k nirváně. Není v tomto světě nic, co by nás mohlo odloučit od lásky Kristovy a děj se co děj, všechno nám musí sloužit k dobrému – ale (řečeno slovy známé písně): „s čertem si žertem hraje jenom blázen“. Zastavím se včas, nebo ne?
Jen pro zajímavost: když se podíváte na nabídku teologické (!) fakulty Jihočeské univerzity, najdete tam kurz „Jóga v denním životě“. Mladé studenty teologie tam ale čeká nejen dobře propracovaný „západní“ systém svámí Mahéšváránandy, ale také studium čaker, energetických cvičení, meditací s mantrami…
Rozhovor
A k Boží slávě pokorně bečet part černé ovce
Jana Šrámková
Jana Šrámková (*1982) je mladá spisovatelka, matka dvou dětí, žena faráře Církve bratrské, absolventka oborů teologie a tvůrčího psaní. Její prvotina, novela Hruškadóttir, vypráví o mladé ženě Veronice, která hledá rodinu a lásku. Čtivá a mimořádně inspirativní kniha se silným příběhem získala Cenu Jiřího Ortena.
Z jakého místa a z jaké rodiny pocházíš?
Pocházím z kazatelské rodiny, což je trochu odpověď i na to, odkud jsem. Odnikud, pořád jsme se stěhovali. V jiném místě jsem se narodila, v jiném bydlela do tří měsíců, v jiném do šesti let... Většinu života jsem ale strávila v Praze, ač na různých místech. Tady bydlím i teď – s mužem-farářem, jsem nějaká nenapravitelná.
Jaká byla tvoje cesta k víře? Necítila jsi jako farářské dítě tlak okolí (např. představa, že dítě faráře musí bezpodmínečně do kostela každou neděli)?
Kdyby jen nutnost jít do kostela, to má asi spousta dětí z křesťanských rodin. Je to život za výkladní skříní, kdy člověku všichni vtloukají do hlavy, že musí jít ostatním příkladem, všichni ho pozorují a hodnotí. Byli jsme tři sourozenci a každý to snášel jinak. Ségra se dost bouřila v dospívání, já byla loajální hodná holčička a pečlivě naplňovala očekávání. Revolta přišla prakticky až v dospělosti, kolem dvacítky, kdy už jsem byla sama vdaná, s farářem na krku (smích). Vyrovnávám se s tím vlastně doteď. Když nakouknete církvi trochu pod pokličku, uvidíte mnoho bolesti, zranění, povrchnosti, spoustu člověčiny. Boží trpělivost s touhle institucí, ba láska k ní mě naplňuje úžasem. Dospělí se s tím holt musí prát, pro děti je to trochu nefér. Takže chránit svoje děti před masáží očekávání a snahou uniformizovat vnímám jako svůj mateřský úkol číslo jedna.
Jsi členkou Církve bratrské. Co máš na „své“ církvi ráda (a co tě štve)?
Dost si vážím toho, že má své vyznání definované víc v principech a v konkrétních věroučných otázkách pak často ponechává svobodu. Tedy respektuje, že existují tajemství, že všechno nevíme, že se na všem nemusíme do posledního chlupu shodnout a není to nutně špatně. Kdyby bylo, byl by Pán Bůh ve formulování Písma daleko explicitnější. Ale on ne a to mě baví. Taky v CB nemáme předepsané žádné bohoslužebné formy, což má svá úskalí, ale i mnohé výhody.
A co mě u nás štve? No je toho požehnaně. Přesto nějak věřím, že je to moje místo, které mi bylo dáno a kde mám stát. A k Boží slávě pokorně bečet svůj part černé ovce.
Tvůj spisovatelský debut přišel v roce 2008, když ti bylo dvacet šest let. Kdy jsi začala psát a proč?
Hruškadóttir byl můj první větší text. Celý život hledám způsob, jak se kreativně vyjádřit, jak sdělit to, co opravdu chci. Nejdřív jsem myslela, že moje cesta bude hudba, ale pak jsem narazila na limity svých schopností. Zkoušela jsem fotografii, ale taky to fungovalo jen do určitého bodu. A pak jsem se našla v psaní. Co bude dál, uvidíme, zatím pro literaturu hořím. Fascinují mě její možnosti, všechny neprozkoumané cesty, cestičky, tiché pěšinky. Jen na to teď není s dětma moc času.
Hrdinkou knihy Hruškadóttir je třiadvacetiletá studentka, která se stane součástí silného příběhu jedné rodiny. Jak ses k tématu dostala? Je příběh inspirován autobiograficky?
Zápletka knihy je čirá fikce. Příběh Veroniky jsem nikdy nezažila, ale ta postava sama mi je hodně podobná – jak uvažuje, co ji baví, děsí, co jí chutná nebo jak má řazenou knihovnu. Hlavní inspirace knihy ale byla dvojí: příběh Jóba a snaha prozkoumat ho z pohledu nějaké vedlejší postavy a pak moje potýkání se s otázkou, jestli existuje něco jako ideální rodina.
Ovlivňuje nějak víra tvoje psaní? Nebo psaní ovlivňuje tvoji víru?
Víra není nějaká vnější věc, kterou od sebe můžu oddělit – víra utváří, kdo jsem, a proto se nutně musí promítat i do mého psaní, do každé myšlenky, věty, přestože nějaká ryze křesťanská témata v beletrii nezpracovávám. Ale funguje to nutně i obráceně. Pokud k psaní přistupuju vážně a neužívám ho jen jako triviální nástroj předání souboru myšlenek, musím být otevřená tomu, že taky ono nějak ovlivní mě, a tím pochopitelně i moji víru. A to se děje, ač těžko přesně popsat jak. Není to možná vždycky příjemné, ale věřím, že bude tahle vzájemná koexistence jak víře, tak psaní k dobrému.
Vystudovala jsi teologii na Evangelikálním teologickém semináři. Co tě na tuhle školu přivedlo? Naplnila se tvá očekávání?
Nerada se učím jen praxí, těší mě ke všemu podstatnému znát taky nějakou teorii. A víra je pro mě klíčová, tak jsem šla na tři roky studovat teologii. Škola mě nadchla, byla malá, velmi osobní a intenzivní. Studium přede mě kladlo otázky, jaké bych si sama nepoložila, nebo jsem si naivně myslela, že je mám dávno vyřešené. Bylo to náročné – na čem do té doby stál můj pěkně srovnaný život, se odrolilo během pár měsíců jak omítka. Zbylo jen holé zdivo a ještě napůl zborcené. Pak pomalu přicházela sanace základů, výměna překladů, krovů. Stavba mojí víry je od té doby daleko skromnější, jenom přízemní, stále rozestavěná, k omítce se asi nedostanu nikdy. Ale stojí to za to, konečně bydlím ve svém. A paradoxně se teď vejde daleko víc hostů.
Také ses věnovala studiu na Škvoreckého Literární akademii. Myslíš, že by ses do psaní pustila i bez této zkušenosti?
Na školu jsem šla právě proto, že jsem chtěla psát. A zas ta moje posedlost teorií... Literární akademie mě naučila především pořádně číst, nově, jinak, daleko plastičtěji. Umět knihy i vlastní psaní reflektovat, včleňovat do různých kontextů. Můj přístup k litaratuře je díky škole daleko aktivnější a otevřený.
Je Bible tvojí oblíbenou knihou?
Jistě, i z literárního hlediska je naprosto fascinující. Během studia teologie jsem se zamilovala do údernosti starozákonních narativů. Taky jsem objevila proroky, nikdy mě nenapadlo, jak jsou ty dlouhé nekonečné knihy akční, jak často mají blízko k mému oblíbenému absurdnímu dramatu. A propadla jsem překládání žalmů, hebrejština je úchvatná.
Z jakého místa a z jaké rodiny pocházíš?
Pocházím z kazatelské rodiny, což je trochu odpověď i na to, odkud jsem. Odnikud, pořád jsme se stěhovali. V jiném místě jsem se narodila, v jiném bydlela do tří měsíců, v jiném do šesti let... Většinu života jsem ale strávila v Praze, ač na různých místech. Tady bydlím i teď – s mužem-farářem, jsem nějaká nenapravitelná.
Jaká byla tvoje cesta k víře? Necítila jsi jako farářské dítě tlak okolí (např. představa, že dítě faráře musí bezpodmínečně do kostela každou neděli)?
Kdyby jen nutnost jít do kostela, to má asi spousta dětí z křesťanských rodin. Je to život za výkladní skříní, kdy člověku všichni vtloukají do hlavy, že musí jít ostatním příkladem, všichni ho pozorují a hodnotí. Byli jsme tři sourozenci a každý to snášel jinak. Ségra se dost bouřila v dospívání, já byla loajální hodná holčička a pečlivě naplňovala očekávání. Revolta přišla prakticky až v dospělosti, kolem dvacítky, kdy už jsem byla sama vdaná, s farářem na krku (smích). Vyrovnávám se s tím vlastně doteď. Když nakouknete církvi trochu pod pokličku, uvidíte mnoho bolesti, zranění, povrchnosti, spoustu člověčiny. Boží trpělivost s touhle institucí, ba láska k ní mě naplňuje úžasem. Dospělí se s tím holt musí prát, pro děti je to trochu nefér. Takže chránit svoje děti před masáží očekávání a snahou uniformizovat vnímám jako svůj mateřský úkol číslo jedna.
Jsi členkou Církve bratrské. Co máš na „své“ církvi ráda (a co tě štve)?
Dost si vážím toho, že má své vyznání definované víc v principech a v konkrétních věroučných otázkách pak často ponechává svobodu. Tedy respektuje, že existují tajemství, že všechno nevíme, že se na všem nemusíme do posledního chlupu shodnout a není to nutně špatně. Kdyby bylo, byl by Pán Bůh ve formulování Písma daleko explicitnější. Ale on ne a to mě baví. Taky v CB nemáme předepsané žádné bohoslužebné formy, což má svá úskalí, ale i mnohé výhody.
A co mě u nás štve? No je toho požehnaně. Přesto nějak věřím, že je to moje místo, které mi bylo dáno a kde mám stát. A k Boží slávě pokorně bečet svůj part černé ovce.
Tvůj spisovatelský debut přišel v roce 2008, když ti bylo dvacet šest let. Kdy jsi začala psát a proč?
Hruškadóttir byl můj první větší text. Celý život hledám způsob, jak se kreativně vyjádřit, jak sdělit to, co opravdu chci. Nejdřív jsem myslela, že moje cesta bude hudba, ale pak jsem narazila na limity svých schopností. Zkoušela jsem fotografii, ale taky to fungovalo jen do určitého bodu. A pak jsem se našla v psaní. Co bude dál, uvidíme, zatím pro literaturu hořím. Fascinují mě její možnosti, všechny neprozkoumané cesty, cestičky, tiché pěšinky. Jen na to teď není s dětma moc času.
Hrdinkou knihy Hruškadóttir je třiadvacetiletá studentka, která se stane součástí silného příběhu jedné rodiny. Jak ses k tématu dostala? Je příběh inspirován autobiograficky?
Zápletka knihy je čirá fikce. Příběh Veroniky jsem nikdy nezažila, ale ta postava sama mi je hodně podobná – jak uvažuje, co ji baví, děsí, co jí chutná nebo jak má řazenou knihovnu. Hlavní inspirace knihy ale byla dvojí: příběh Jóba a snaha prozkoumat ho z pohledu nějaké vedlejší postavy a pak moje potýkání se s otázkou, jestli existuje něco jako ideální rodina.
Ovlivňuje nějak víra tvoje psaní? Nebo psaní ovlivňuje tvoji víru?
Víra není nějaká vnější věc, kterou od sebe můžu oddělit – víra utváří, kdo jsem, a proto se nutně musí promítat i do mého psaní, do každé myšlenky, věty, přestože nějaká ryze křesťanská témata v beletrii nezpracovávám. Ale funguje to nutně i obráceně. Pokud k psaní přistupuju vážně a neužívám ho jen jako triviální nástroj předání souboru myšlenek, musím být otevřená tomu, že taky ono nějak ovlivní mě, a tím pochopitelně i moji víru. A to se děje, ač těžko přesně popsat jak. Není to možná vždycky příjemné, ale věřím, že bude tahle vzájemná koexistence jak víře, tak psaní k dobrému.
Vystudovala jsi teologii na Evangelikálním teologickém semináři. Co tě na tuhle školu přivedlo? Naplnila se tvá očekávání?
Nerada se učím jen praxí, těší mě ke všemu podstatnému znát taky nějakou teorii. A víra je pro mě klíčová, tak jsem šla na tři roky studovat teologii. Škola mě nadchla, byla malá, velmi osobní a intenzivní. Studium přede mě kladlo otázky, jaké bych si sama nepoložila, nebo jsem si naivně myslela, že je mám dávno vyřešené. Bylo to náročné – na čem do té doby stál můj pěkně srovnaný život, se odrolilo během pár měsíců jak omítka. Zbylo jen holé zdivo a ještě napůl zborcené. Pak pomalu přicházela sanace základů, výměna překladů, krovů. Stavba mojí víry je od té doby daleko skromnější, jenom přízemní, stále rozestavěná, k omítce se asi nedostanu nikdy. Ale stojí to za to, konečně bydlím ve svém. A paradoxně se teď vejde daleko víc hostů.
Také ses věnovala studiu na Škvoreckého Literární akademii. Myslíš, že by ses do psaní pustila i bez této zkušenosti?
Na školu jsem šla právě proto, že jsem chtěla psát. A zas ta moje posedlost teorií... Literární akademie mě naučila především pořádně číst, nově, jinak, daleko plastičtěji. Umět knihy i vlastní psaní reflektovat, včleňovat do různých kontextů. Můj přístup k litaratuře je díky škole daleko aktivnější a otevřený.
Je Bible tvojí oblíbenou knihou?
Jistě, i z literárního hlediska je naprosto fascinující. Během studia teologie jsem se zamilovala do údernosti starozákonních narativů. Taky jsem objevila proroky, nikdy mě nenapadlo, jak jsou ty dlouhé nekonečné knihy akční, jak často mají blízko k mému oblíbenému absurdnímu dramatu. A propadla jsem překládání žalmů, hebrejština je úchvatná.
Duchovní povzbuzení
Odhaloval se jako nějaký blázen
Marie Medková
A David poskakoval před Hospodinem ze vší síly; byl přitom přepásán lněným efódem. David a všechen izraelský dům vystupovali s Hospodinovou schránou za ryčného troubení polnic. Když Hospodinova schrána vstupovala do Města Davidova, Míkal, dcera Saulova, se právě dívala z okna. Viděla krále Davida, jak se točí a vyskakuje před Hospodinem, a v srdci jím pohrdla.
Když David dokončil obětování zápalných a pokojných obětí, požehnal lidu ve jménu Hospodina zástupů. Pak podělil všechen lid, všechno množství Izraele, muže i ženy, každého jedním bochánkem chleba, jedním datlovým koláčem a jedním koláčem hrozinkovým. Poté se všechen lid rozešel, každý do svého domu.
David se vrátil, aby požehnal svému domu. Tu Míkal, dcera Saulova, vyšla Davidovi vstříc se slovy: „Jak se dnes proslavil izraelský král! Pro oči otrokyň svých služebníků se dnes odhaloval jako nějaký blázen.“ David Míkal odvětil: „Před Hospodinem, který mě vyvolil místo tvého otce a místo celého jeho domu a ustanovil mě vévodou Hospodinova lidu, Izraele, před Hospodinem jsem tak dováděl. I když budu ještě víc zlehčován než teď a budu docela maličký i ve vlastních očích, budu vážen právě u těch otrokyň, o nichž jsi mluvila.“ Bible, 2.kniha Samuelova, kapitola 6
Fandíš, když jde hokej? Připadám si jako ve válečném stavu, když se hraje mistrovství. Potkávám lidi modro-bílo-červeného makeupu a bojového křiku ve městě, ve vlaku. Vzrušení. Radost nebo smutek. Euforie. My Češi vyhráváme nebo prohráváme! I když si sotva dosáhneme na špičky nohou a jediné osobní setkání s pukem proběhlo přes výlohu Sportu. Naši hokejisté zástupně vítězí za naši zemi. Mysteriozní jednota, mysteriozní příslušnost. Stejně křesťané zvítězili nad hříchem, zlem, i když jsme stále chybující (tedy hřešící) a potřebujeme posilu.
Neměli by taky pomalovat tváře a vyrazit do ulic? Vždyť král David se raduje a tancuje, až je vidět pod sukně. A rozdává koláče a požehnání. A to všechno z radosti a vděčnosti po vyhraném zápase.
Nejspíš nemá smysl na Kristovu počest převracet popelnice a volat v tramvaji "kdo neskáče není Čech". Hokej je oslava síly, zdatnosti, rychlosti a souhry, z toho nějaký ten neřízený silotrysk vyplývá. Křesťanství je oslava lásky a spravedlnosti a zažít to taky vyvolává euforii. Ten přetlak radosti a vděčnosti chce vytrysknout. Pečení koláče pro kolegy v práci. Poskočit si, když slunce tak krásně svítí. Pomocná ruka kamarádce. Úsměv a vlídná slovo k neznámým. Radost. Nabídnu se na organizaci toho či onoho. Dík za existenci odpuštění... Prostě odhalím svou radost a vděk. A co u tebe?
Když David dokončil obětování zápalných a pokojných obětí, požehnal lidu ve jménu Hospodina zástupů. Pak podělil všechen lid, všechno množství Izraele, muže i ženy, každého jedním bochánkem chleba, jedním datlovým koláčem a jedním koláčem hrozinkovým. Poté se všechen lid rozešel, každý do svého domu.
David se vrátil, aby požehnal svému domu. Tu Míkal, dcera Saulova, vyšla Davidovi vstříc se slovy: „Jak se dnes proslavil izraelský král! Pro oči otrokyň svých služebníků se dnes odhaloval jako nějaký blázen.“ David Míkal odvětil: „Před Hospodinem, který mě vyvolil místo tvého otce a místo celého jeho domu a ustanovil mě vévodou Hospodinova lidu, Izraele, před Hospodinem jsem tak dováděl. I když budu ještě víc zlehčován než teď a budu docela maličký i ve vlastních očích, budu vážen právě u těch otrokyň, o nichž jsi mluvila.“ Bible, 2.kniha Samuelova, kapitola 6
Fandíš, když jde hokej? Připadám si jako ve válečném stavu, když se hraje mistrovství. Potkávám lidi modro-bílo-červeného makeupu a bojového křiku ve městě, ve vlaku. Vzrušení. Radost nebo smutek. Euforie. My Češi vyhráváme nebo prohráváme! I když si sotva dosáhneme na špičky nohou a jediné osobní setkání s pukem proběhlo přes výlohu Sportu. Naši hokejisté zástupně vítězí za naši zemi. Mysteriozní jednota, mysteriozní příslušnost. Stejně křesťané zvítězili nad hříchem, zlem, i když jsme stále chybující (tedy hřešící) a potřebujeme posilu.
Neměli by taky pomalovat tváře a vyrazit do ulic? Vždyť král David se raduje a tancuje, až je vidět pod sukně. A rozdává koláče a požehnání. A to všechno z radosti a vděčnosti po vyhraném zápase.
Nejspíš nemá smysl na Kristovu počest převracet popelnice a volat v tramvaji "kdo neskáče není Čech". Hokej je oslava síly, zdatnosti, rychlosti a souhry, z toho nějaký ten neřízený silotrysk vyplývá. Křesťanství je oslava lásky a spravedlnosti a zažít to taky vyvolává euforii. Ten přetlak radosti a vděčnosti chce vytrysknout. Pečení koláče pro kolegy v práci. Poskočit si, když slunce tak krásně svítí. Pomocná ruka kamarádce. Úsměv a vlídná slovo k neznámým. Radost. Nabídnu se na organizaci toho či onoho. Dík za existenci odpuštění... Prostě odhalím svou radost a vděk. A co u tebe?
Uchu pro potěchu
Martina Trchová – Takhle ve mně vyjou vlci
Kolja Ivaskiv
Co si představíte pod slovem vlk? Hlava, velký, lesklý oči, špičatý uši, velké mrštné tělo, vyceněný tesáky, dlouhej ocas? Agresivní šemlu? Nebo jenom takovej větší, volně žijící pes? Řekl bych, že všeobecná lidská představa vlka se podobá spíše té chladnokrevné šelmě.
Taky o hudebních nástrojích (hlavně strunných) se občas říká, že mají nějakého vlka - místo na hmatníku, kde tón nezní čistě.
Martina Trchová se na svém posledním albu Takhle ve mně vyjou vlci vlky nachází ještě trochu jinde. Tak jako třeba kontrabas může mít na hmatníku vlka, který mu mrví tón, tak i lidé mají na své osobnosti spoustu vlků, kteří občas vyjí, kteří se občas chovají jako šelmy, kteří nás trápí, jsou někdy agresivní, škádlí, vedou nás k zadumanosti, trudomyslnosti…
Svoje vlky tato mladá alternativní písničkářka v triu s kytaristou Patrikem Henelem, kontrabasistou Radkem Polívkou a se spoustou hostů natočila cca před rokem, v dubnu 2010. Je to její druhé album, kterému předcházel debut Čerstvě natřeno.
V takové pěkné triové sestavě, s nějakými těmi ozdobami a bicími, to zní velmi jedinečně, alternativně. Hezký příklad toho, jak dobré je obohacovat jazz o dobré texty a dělat z něj něco netuctově jedinečného. Zároveň zde vnímám obrovskou váhu kvalitních muzikantů a dobře vymyšlených aranží, bez nichž by punc tohohle vytí nebyl tak lesklý.
No, a s vší touhle parádou vyje Martina o jejích vyjících vlcích. Možná to ale nastiňuji všechno moc černě. Vyjící vlci, dravé šelmy, kruté a chladnokrevné… tak to není. Ono totiž některé to vytí je občas i hořkosladko usměvné, například když se jedná o neúprosně utíkající svět (Metro). Občas je to vzdor, stavící se za osobní svobodu, v momentech, kdy o ni nějak přicházíme (Anitram). Někdy je to rozpačité, nicnevědoucí vytí prahnoucí po jistotách a smyslu (Jen trochu jistoty)… Takhle, myslím, často vyjí vlci v nás všech a je to pro mě takové pohlazení, když slyším, že v tom nejsem sám. Utišení, že „Ty vole jsi taky člověk!“, v kombinaci s pěknou muzikou, je super relax, do kavárny, klubu, na malebný festiválek kdesi na Vysočině (Otevřeno Jimramov - minulej rok tam hráli), a tak…
Taky o hudebních nástrojích (hlavně strunných) se občas říká, že mají nějakého vlka - místo na hmatníku, kde tón nezní čistě.
Martina Trchová se na svém posledním albu Takhle ve mně vyjou vlci vlky nachází ještě trochu jinde. Tak jako třeba kontrabas může mít na hmatníku vlka, který mu mrví tón, tak i lidé mají na své osobnosti spoustu vlků, kteří občas vyjí, kteří se občas chovají jako šelmy, kteří nás trápí, jsou někdy agresivní, škádlí, vedou nás k zadumanosti, trudomyslnosti…
Svoje vlky tato mladá alternativní písničkářka v triu s kytaristou Patrikem Henelem, kontrabasistou Radkem Polívkou a se spoustou hostů natočila cca před rokem, v dubnu 2010. Je to její druhé album, kterému předcházel debut Čerstvě natřeno.
V takové pěkné triové sestavě, s nějakými těmi ozdobami a bicími, to zní velmi jedinečně, alternativně. Hezký příklad toho, jak dobré je obohacovat jazz o dobré texty a dělat z něj něco netuctově jedinečného. Zároveň zde vnímám obrovskou váhu kvalitních muzikantů a dobře vymyšlených aranží, bez nichž by punc tohohle vytí nebyl tak lesklý.
No, a s vší touhle parádou vyje Martina o jejích vyjících vlcích. Možná to ale nastiňuji všechno moc černě. Vyjící vlci, dravé šelmy, kruté a chladnokrevné… tak to není. Ono totiž některé to vytí je občas i hořkosladko usměvné, například když se jedná o neúprosně utíkající svět (Metro). Občas je to vzdor, stavící se za osobní svobodu, v momentech, kdy o ni nějak přicházíme (Anitram). Někdy je to rozpačité, nicnevědoucí vytí prahnoucí po jistotách a smyslu (Jen trochu jistoty)… Takhle, myslím, často vyjí vlci v nás všech a je to pro mě takové pohlazení, když slyším, že v tom nejsem sám. Utišení, že „Ty vole jsi taky člověk!“, v kombinaci s pěknou muzikou, je super relax, do kavárny, klubu, na malebný festiválek kdesi na Vysočině (Otevřeno Jimramov - minulej rok tam hráli), a tak…
V síti
Bible hrou
Petr Pospíšil
Stojí to rozhodně za to. Zvlášť pokud vás čeká zkoušení ze Starého nebo Nového zákona, nebo vás naopak už nikdo dost dlouho nezkoušel. Tak dlouho, že sami nevíte, co vlastně ještě víte. Já jsem ten druhý případ.
(obrázek 1)
Na stránkách najdete všechno možné - křížovky, šibenice, kvízy, pexeso, "milionáře", hry na čas i bez času. Na některé věci se dostanete bez přihlášení, ale lepší je se zaregistrovat. Myslím, že se nemusíte bát, že by vaše případné neznalosti autor stránek někde zveřejňoval :)
(obrázek 2 nebo 3)
Moje nejoblíbenější hra je pexeso, které vidíte na obrázku. Nejlepší je odměna za správné vyplnění? Co to je? Zkuste sami...
Na stránkách najdete i on-line vyhledávání v Biblickém slovníku A.Novotného. I s obrázky.
(obrázek 1)
Na stránkách najdete všechno možné - křížovky, šibenice, kvízy, pexeso, "milionáře", hry na čas i bez času. Na některé věci se dostanete bez přihlášení, ale lepší je se zaregistrovat. Myslím, že se nemusíte bát, že by vaše případné neznalosti autor stránek někde zveřejňoval :)
(obrázek 2 nebo 3)
Moje nejoblíbenější hra je pexeso, které vidíte na obrázku. Nejlepší je odměna za správné vyplnění? Co to je? Zkuste sami...
Na stránkách najdete i on-line vyhledávání v Biblickém slovníku A.Novotného. I s obrázky.
Blogosphere
Upside Down
Emma Ramsey
The sun was pressing kisses against the earth when I stepped outside after lunch, my whole being lapping up the glorious warmth of it. I shut my eyelids against the brightness, feeling a drift of a breeze flutter over my eyelids. Then Matthew's voice pulsed like distant chimes against my ears.
"I don't want the world to be upside down," he said to Dad, who was doing something near him. "I don't want the world to be upside down, 'cause I don't want to be squashed by a plane."
I laughed at the childish innocence of it, and my ears suddenly opened to the truth in my little brother's words. Sometimes, in our little existence, we feel that our world is tossed upside down, our lives shaken by the endless turning of the earth.
And yet, suddenly, there is a breathless joy in the uncertainty of that thought. Our lives are turning, like the earth, held by a hand we cannot see...
...yet sure in the infinite truth that the world cannot stop turning, unless He stops it, and we are safer here, in this topsy-turvy world, than we would be in a perfect, flat world, where nothing could go wrong, where we were in control, our lives in our own hands.
I felt like Christopher Columbus, standing beneath a sky blue with spring, my head touched with joy, discovering peace in the thought that, after all... I live in an upside-down world.
Emma Ramsey, an aspiring writer, lives with her family in Rambellwood, Texas. You can read the blog A Banner of Crimson, full of Emma’s poetic writings and her sister Johanna’s beautiful photos. http://abannerofcrimson.blogspot.com/ Or you can head over to The Band at Rambellwood, the Ramsey family’s band, and listen to the songs Emma and her siblings created. http://rambellwoodband.blogspot.com/
Slovíčka:
to press kisses - tisknout polibky
to step outside - vykročit ven
to lap up the glorious warmth - užívat si nádherného tepla
eyelids - oční víčka
drift of a breeze - závan vánku
to flutter - chvět se, třepetat se
distant chimes - vzdálené zvonky
'cause = because
squashed - rozmáčknutý
childish innocence - dětská, dětinská nevinnost
our world is tossed upside down - náš svět se převrátil vzhůru nohama
shaken - otřesený
breathless - bezdechý
infinite truth - věčný pravda
topsy-turvy - na hlavu postavený
aspiring writer - začínající spisovatelka; snaží se být spisovatelkou
head over to - zamířit někam
"I don't want the world to be upside down," he said to Dad, who was doing something near him. "I don't want the world to be upside down, 'cause I don't want to be squashed by a plane."
I laughed at the childish innocence of it, and my ears suddenly opened to the truth in my little brother's words. Sometimes, in our little existence, we feel that our world is tossed upside down, our lives shaken by the endless turning of the earth.
And yet, suddenly, there is a breathless joy in the uncertainty of that thought. Our lives are turning, like the earth, held by a hand we cannot see...
...yet sure in the infinite truth that the world cannot stop turning, unless He stops it, and we are safer here, in this topsy-turvy world, than we would be in a perfect, flat world, where nothing could go wrong, where we were in control, our lives in our own hands.
I felt like Christopher Columbus, standing beneath a sky blue with spring, my head touched with joy, discovering peace in the thought that, after all... I live in an upside-down world.
Emma Ramsey, an aspiring writer, lives with her family in Rambellwood, Texas. You can read the blog A Banner of Crimson, full of Emma’s poetic writings and her sister Johanna’s beautiful photos. http://abannerofcrimson.blogspot.com/ Or you can head over to The Band at Rambellwood, the Ramsey family’s band, and listen to the songs Emma and her siblings created. http://rambellwoodband.blogspot.com/
Slovíčka:
to press kisses - tisknout polibky
to step outside - vykročit ven
to lap up the glorious warmth - užívat si nádherného tepla
eyelids - oční víčka
drift of a breeze - závan vánku
to flutter - chvět se, třepetat se
distant chimes - vzdálené zvonky
'cause = because
squashed - rozmáčknutý
childish innocence - dětská, dětinská nevinnost
our world is tossed upside down - náš svět se převrátil vzhůru nohama
shaken - otřesený
breathless - bezdechý
infinite truth - věčný pravda
topsy-turvy - na hlavu postavený
aspiring writer - začínající spisovatelka; snaží se být spisovatelkou
head over to - zamířit někam
Recenze
Květy V čajové konvici
Ester Hubená
Pamatujete si na Fagi? Taková malá, černovlasá, papírová... a komiksová postavička Fagi, s níž jsme se mohli seznámit na sjezdu ve Svitavách a která je hlavní hrdinkou divadelní improvizační performance "Svět podle Fagi" z produkce divadla DNO.
Fagi je dost svérázná, divadlo o ní také, a tak si představte, jak asi vypadá hudba k Fagi. Důležitá je ta předložka „k“, protože album „V čajové konvici“ skupiny Květy sice vzniklo inspirací z tohoto divadla, ale ani jedna písnička z čajové konvice se nevztahuje přímo k Fagi. Spíše jako by modeluje svět kolem ní – svět hravý, nenucený, jednoduchý, stejně papírový a sdělný jako Fagiin komiks.
Hudba na tomto albu čerpá z typického stylu Květů – klasická sestava kapely, celkem jednoduchá aranžmá, výrazný a vábivý zpěv Martina E. Kyšperského. Nicméně novinkou jsou ženské hlasy, které dodávají písním naivně sladší nádech (písně Medvídek, Šnek) a naopak drsný, deklamující hlas Karla Heřmánka v písni O cestování.
Deska skoro působí jako určená pro děti, ale přesto zde zůstává přítomná originální poetika Květů. Popěvkovost písní je narušována Kyšperského charakteristickým hlasem, který vždy nedodržuje přesnou linku melodie, a jednoduchost textů někdy zarazí melancholickým něžným motivem. Zní tak například refrén Malé přítelkyně: „Jestli máš doma kočičku, tak se jí věnuj, za žádné jiné zvíře ji nevyměňuj“.
Přes některé opravdu povedené kusy (jako je píseň Oves míru a Poslední tančírna v Praze) se vám může album brzy oposlouchat. V tom případě ale doporučuji to s Květy nevzdávat, jejich diskografie je bohatá a kvalitní, tak ji v sobě nechte „rozkvést“...
Fagi je dost svérázná, divadlo o ní také, a tak si představte, jak asi vypadá hudba k Fagi. Důležitá je ta předložka „k“, protože album „V čajové konvici“ skupiny Květy sice vzniklo inspirací z tohoto divadla, ale ani jedna písnička z čajové konvice se nevztahuje přímo k Fagi. Spíše jako by modeluje svět kolem ní – svět hravý, nenucený, jednoduchý, stejně papírový a sdělný jako Fagiin komiks.
Hudba na tomto albu čerpá z typického stylu Květů – klasická sestava kapely, celkem jednoduchá aranžmá, výrazný a vábivý zpěv Martina E. Kyšperského. Nicméně novinkou jsou ženské hlasy, které dodávají písním naivně sladší nádech (písně Medvídek, Šnek) a naopak drsný, deklamující hlas Karla Heřmánka v písni O cestování.
Deska skoro působí jako určená pro děti, ale přesto zde zůstává přítomná originální poetika Květů. Popěvkovost písní je narušována Kyšperského charakteristickým hlasem, který vždy nedodržuje přesnou linku melodie, a jednoduchost textů někdy zarazí melancholickým něžným motivem. Zní tak například refrén Malé přítelkyně: „Jestli máš doma kočičku, tak se jí věnuj, za žádné jiné zvíře ji nevyměňuj“.
Přes některé opravdu povedené kusy (jako je píseň Oves míru a Poslední tančírna v Praze) se vám může album brzy oposlouchat. V tom případě ale doporučuji to s Květy nevzdávat, jejich diskografie je bohatá a kvalitní, tak ji v sobě nechte „rozkvést“...
Recenze
Veřejnoprávní komiks
Šárka Schmarczová
Možná je Ti právě patnáct a jsi prvákem, tak právě pro Tebe jsou tu 4teens. Česká televize Ostrava vyrobila seriál ze studentského prostředí a pokusila se ho udělat tak, aby byl zajímavý pro Ty, o nichž vypráví. 4teens má moderní nejen název. Hlavním tahákem je komiksový strips, který kreslí jeden z našich nejznámějších komisových kreslířů Jozef Gertli - Danglár. Seriál se vysílá v pátek v hlavním čase na ČT1. Nevím, zda je to úplně šťastné nasazení, protože bych tipla, že v pátek večer mají mladí jiné aktivity, než sedět u televize. Série nabízí jednotlivé příběhy osmi spolužáků, kteří spolu chodí do prvního ročníku gymnázia. Průvodcem je Milan Doubrava, přezdívaný Einstein. Hraje ho Ondřej Malý a mně, nevím proč, trochu připomíná Marka Ebena ze seriálu Kamarádi. Je to takový ten chytrý, ale trochu zvláštní a samotářský kluk. V sedmi dílech se autorky Iva Hlaváčová a Irena Pavlová pokusily vykreslit život dnešních středoškoláků a popsat problémy, s kterými se někteří z nich potýkají. V prvním díle je hlavní postavou Míša, skejťačka žíjící jen s mámou a ujíždějící na on-linovkách. Mimo jiné se zde objeví i náznaky rasismu, který se bude řešit hned v několika dílech. Paty- ročníková barbína, se potýká s poruchou příjmu potravy, řeší se problémy s rodiči. První lásky a zamilování, lyžák, ples a v neposlední řadě školní kapela na to vše se můžete těšit. Původní hudbu k seriálu natočila oblíbená kapela Charlie Straight a její zpěvák Albert Černý se v seriálu objeví i jako herec. Nedokážu seriál posoudit očima teenagera, ale přijde mi v celku dobře napsaný, zábavný a jsou tam i docela závažná témata k zamyšlení i pro rodiče, učitele a vůbec všechny, kdo se potýkají s pubertou. Atraktivní a zajímavou roli zde hrají školní noviny v nichž je otiskován komiks, přestože nikdo neví, kdo je jeho autorem. To jsem ocenila velmi, kéž by nám do Bratrstva začal chodit anonymní komiks, určitě bychom se nezlobili. A vůbec, kdyby se mezi vámi objevila zuřivá reportérka Dája, uvítáme ji v redakci s otevřenou náručí.
Všimli jsme si
Všimli jsme si 6
Olcha Richterová
Worship festival UNITED ve Vsetíně 25. – 27.srpna 2011
Tento třídenní křesťanský festival je určen mladým věřícím ze všech církví i jejich kamarádům. Program festivalu budou tvořit koncerty hudebních skupin, vyučování, semináře, workshopy, divadla, filmy a sporty. Na programu workshopů najdete například rap, média, time managment i chvály. Z hudebních skupin si můžete přijet poslechnout Reilly z Philadelphie, německé Good Weather Forecast a britské Verra Cruz. Z české a slovenské scény například Tretí deň, !ON, The elements a Donebevolající. Záměrem festivalu je 3P: Kristem propojeni, proměněni, povoláni. Více na festivalunited.cz
Proč Němci nemají rádi atom?
Německo zvažuje odstavení svých jaderných elektráren, v Čechách se o přezkoumání bezpečnosti Temelína nebo Dukovan ani nediskutuje. Proč? V obou zemích je přeci tradičně v úctě fachman, inženýr či technik, no zkrátka odborník. Stejně tak do obou zemí doputoval radioaktivní mrak z Černobylu.
Velkou roli nejspíš hraje stav občanské společnosti. V Německu se od roku 1968 a „studentských bouří" živě rozvíjí, poměrný volební systém umožňuje zapojení menších stran a na vzestupu jsou především Zelení a celková úcta k životnímu prostředí (již od těch šedesátých let).
V Čechách máme pořád pocit, že na budoucnost (resp. sklady vyhořelého paliva) není potřeba tolik myslet, a nejpalčivějším problémem je korupce při veřejných zakázkách. O Černobylu se toho u nás tehdy mnoho psát nesmělo a dnes už to není téma.
Oba postoje jsou pochopitelné, zajímavé ale bude, pokud se Němcům skutečně podaří technicky propojit různé alternativní zdroje a vytvořit stabilní energetickou síť nezávislou na jádru a dodávkách odjinud. Doufejme, že pak by už i u nás diskuze následovala.
Církevní majetek
Naše duchovní pořád ještě platí stát, což dělá zlou krev („Proč mám platit na faráře, když nechodím do kostela?") a současně to vede k závislosti církví a neadekvátnímu ohodnocení jejich pracovníků. Opět se jedná o dohodě. Při restitucích církevního majetku se bude vláda podle ministra Jiřího Bessera (TOP 09) snažit především o naturální restituce, tedy vracení půdy, ne o vyplácení finanční náhrady. Konkrétní návrh slíbil do půlky června (tedy přibližně v době, kdy čtete toto Bratrstvo), vracení majetku od roku 2012. Ne úplně aktuální, ale podnětné čtení k tématu nabízí web http://www.cirkevnimajetek.cz/
Tento třídenní křesťanský festival je určen mladým věřícím ze všech církví i jejich kamarádům. Program festivalu budou tvořit koncerty hudebních skupin, vyučování, semináře, workshopy, divadla, filmy a sporty. Na programu workshopů najdete například rap, média, time managment i chvály. Z hudebních skupin si můžete přijet poslechnout Reilly z Philadelphie, německé Good Weather Forecast a britské Verra Cruz. Z české a slovenské scény například Tretí deň, !ON, The elements a Donebevolající. Záměrem festivalu je 3P: Kristem propojeni, proměněni, povoláni. Více na festivalunited.cz
Proč Němci nemají rádi atom?
Německo zvažuje odstavení svých jaderných elektráren, v Čechách se o přezkoumání bezpečnosti Temelína nebo Dukovan ani nediskutuje. Proč? V obou zemích je přeci tradičně v úctě fachman, inženýr či technik, no zkrátka odborník. Stejně tak do obou zemí doputoval radioaktivní mrak z Černobylu.
Velkou roli nejspíš hraje stav občanské společnosti. V Německu se od roku 1968 a „studentských bouří" živě rozvíjí, poměrný volební systém umožňuje zapojení menších stran a na vzestupu jsou především Zelení a celková úcta k životnímu prostředí (již od těch šedesátých let).
V Čechách máme pořád pocit, že na budoucnost (resp. sklady vyhořelého paliva) není potřeba tolik myslet, a nejpalčivějším problémem je korupce při veřejných zakázkách. O Černobylu se toho u nás tehdy mnoho psát nesmělo a dnes už to není téma.
Oba postoje jsou pochopitelné, zajímavé ale bude, pokud se Němcům skutečně podaří technicky propojit různé alternativní zdroje a vytvořit stabilní energetickou síť nezávislou na jádru a dodávkách odjinud. Doufejme, že pak by už i u nás diskuze následovala.
Církevní majetek
Naše duchovní pořád ještě platí stát, což dělá zlou krev („Proč mám platit na faráře, když nechodím do kostela?") a současně to vede k závislosti církví a neadekvátnímu ohodnocení jejich pracovníků. Opět se jedná o dohodě. Při restitucích církevního majetku se bude vláda podle ministra Jiřího Bessera (TOP 09) snažit především o naturální restituce, tedy vracení půdy, ne o vyplácení finanční náhrady. Konkrétní návrh slíbil do půlky června (tedy přibližně v době, kdy čtete toto Bratrstvo), vracení majetku od roku 2012. Ne úplně aktuální, ale podnětné čtení k tématu nabízí web http://www.cirkevnimajetek.cz/
Pošli to dál
Pošli to dál!
Šárka Schmarczová
Sportovně - hudební kurz pro mládež. 7. - 17. srpna 2011. Sborový dům v Tisu
(Orlickéh hory). Věk 12+ . Podrobnější informace na http://kralovehradecka-mladez.evangnet.cz. Či pište na radim.zarsky@evangnet.cz.
Od 30.6. do 5.7.2011 pořádá jihočeský SOM ve spolupráci s YMCA Jindřichův Hradec letní vodu Sázava 2011. Cena: 850,-Kč. Věk: 15+. Přihlášky na: Jana.Norinska@seznam.cz, kam se můžete obrátit i v případě dotazů. Další informace už jen přihlášeným.
Od 10.-17.7.2011 se na Travné uskuteční tradiční brigáda. Kromě práce budou na programu výlety, sport a také zamýšlení se nad knihou C.S.Lewise K jádru křesťanství. Více informací na http://www.travna.cz/.
Letní seniorátní týden mládeže (nejen) moravskoslezského seniorátu neboli LST se bude konat již podesáté. Letos se toto setkání uskuteční v Rajnochovicích od 20.-28.8.2011 a jeho téma zní Žiwhat?!. Těšit se můžete na biblické programy, hry, dílny, sport a jiné. Více informací najdete na: http://moravskoslezska-mladez.evangnet.cz/.
Ve 20.-26.8.2011 proběhne brigáda na dřevo v Herlíkovích, Horském domově. Více informací najdete včas na http://mladez.evangnet.cz.
5. jubilejní ročník ČÁSLAVSKÉHO HUDEBNÍHO FESTIVALU
Chrudimský SOM pro vás připravuje další,již pátý ročník hudebního festivalu, který se bude konat v sobotu 30. července 2011 na krásné zahradě Diakonie ČCE v Čáslavi. Jako vždy se můžete těšit na různorodou hudbu, skvělou atmosféru, opečené prase, natočené pivo a kofolu, samozřejmě nebude chybět slunečná obloha! Nicméně akce se koná za každého počasí, na déšť jsme připraveni a nezmoknete! Tak pozvěte kamarády a přátele a vyražte na festival!
Do Prahy se po roce vrací nevšední Kavárna POTMĚ, ve které obsluhují nevidomí číšníci v naprosté tmě. Kavárnu otevře 8.června její patronka, zpěvačka Aneta Langerová. Ta v kavárně nejen zazpívá, ale také bude obsluhovat její návštěvníky. Další hosté budou mít možnost černočernou kávu ochutnat každý den od 10 do 21 hodin až do 22.června. Její návštěvou přispějete do sbírky Světluška částkou 100 Kč a jako památku na nevšední zážitek si odnesete hrneček se Světluškou. Na střeše kavárny vystoupí Márdi z Vypsané fixy, Ivan Hlas a Jiří Schmitzer a talentované nevidomé děti. Letošní novinkou bude historicky první výstava fotografií v absolutní tmě. Jedná se o sérii portrétů nevidomých kavárníků s názvem JSME STEJNÍ?, která bude slavnostně otevřena 8. června 2011 v sousedství Kavárny POTMĚ.
(Orlickéh hory). Věk 12+ . Podrobnější informace na http://kralovehradecka-mladez.evangnet.cz. Či pište na radim.zarsky@evangnet.cz.
Od 30.6. do 5.7.2011 pořádá jihočeský SOM ve spolupráci s YMCA Jindřichův Hradec letní vodu Sázava 2011. Cena: 850,-Kč. Věk: 15+. Přihlášky na: Jana.Norinska@seznam.cz, kam se můžete obrátit i v případě dotazů. Další informace už jen přihlášeným.
Od 10.-17.7.2011 se na Travné uskuteční tradiční brigáda. Kromě práce budou na programu výlety, sport a také zamýšlení se nad knihou C.S.Lewise K jádru křesťanství. Více informací na http://www.travna.cz/.
Letní seniorátní týden mládeže (nejen) moravskoslezského seniorátu neboli LST se bude konat již podesáté. Letos se toto setkání uskuteční v Rajnochovicích od 20.-28.8.2011 a jeho téma zní Žiwhat?!. Těšit se můžete na biblické programy, hry, dílny, sport a jiné. Více informací najdete na: http://moravskoslezska-mladez.evangnet.cz/.
Ve 20.-26.8.2011 proběhne brigáda na dřevo v Herlíkovích, Horském domově. Více informací najdete včas na http://mladez.evangnet.cz.
5. jubilejní ročník ČÁSLAVSKÉHO HUDEBNÍHO FESTIVALU
Chrudimský SOM pro vás připravuje další,již pátý ročník hudebního festivalu, který se bude konat v sobotu 30. července 2011 na krásné zahradě Diakonie ČCE v Čáslavi. Jako vždy se můžete těšit na různorodou hudbu, skvělou atmosféru, opečené prase, natočené pivo a kofolu, samozřejmě nebude chybět slunečná obloha! Nicméně akce se koná za každého počasí, na déšť jsme připraveni a nezmoknete! Tak pozvěte kamarády a přátele a vyražte na festival!
Do Prahy se po roce vrací nevšední Kavárna POTMĚ, ve které obsluhují nevidomí číšníci v naprosté tmě. Kavárnu otevře 8.června její patronka, zpěvačka Aneta Langerová. Ta v kavárně nejen zazpívá, ale také bude obsluhovat její návštěvníky. Další hosté budou mít možnost černočernou kávu ochutnat každý den od 10 do 21 hodin až do 22.června. Její návštěvou přispějete do sbírky Světluška částkou 100 Kč a jako památku na nevšední zážitek si odnesete hrneček se Světluškou. Na střeše kavárny vystoupí Márdi z Vypsané fixy, Ivan Hlas a Jiří Schmitzer a talentované nevidomé děti. Letošní novinkou bude historicky první výstava fotografií v absolutní tmě. Jedná se o sérii portrétů nevidomých kavárníků s názvem JSME STEJNÍ?, která bude slavnostně otevřena 8. června 2011 v sousedství Kavárny POTMĚ.
|
|
|
|
|
|