Literatura  
Jandourek
je opět na koni
Petra Vokáčová
 
V posledních měsících můžeme najít na pultech knihkupectví novou knihu u nás již poměrně známého autora Jana Jandourka Bomba pod postelí.
    Dříve než se zmíním o samotné knize, připomeňme si alespoň některé základní údaje o autorovi: Jan Jandourek se narodil v roce 1965 v Novém Městě nad Metují. Studoval nejdříve teologii, pak sociologii. Krátce působil jako duchovní. Svoji zkušenost s obcí teologů zúročuje jednak v autobiografickém románu Když do pekla, tak na pořádné kobyle (2000), ve kterém se odráží jisté zklamání mladého teologa z poměrů v katolické církvi, jednak v knihách rozhovorů s duchovními Tomášem Halíkem (Ptal jsem se cest, 1997) a Václavem Malým. Obě knihy rozhovorů jsou velmi kvalitní. Jandourek se dokáže vhodně kladenými otázkami dostat i k velmi citlivým tématům. Tento tazatelský talent souvisí také s jeho prací novinářskou. Působil jako redaktor Českého týdeníku, přispíval do časopisu Český rozhlas, byl členem redakční rady Souvislostí a v současné době spolupracuje s Mladou frontou DNES. Z jeho beletristických prací připomínám předně titul V jámě lvové (1997), za který získal Ortenovu cenu. Jedná se o vtipné a chytré zpracování biblické látky Danielova proroctví. Věnuje se také vědecké činnosti. Je autorem Sociologického slovníku (2001), za který si ovšem vysloužil kritiku pro údajnou neskromnost nazvat dílo slovníkem.
    A nyní k jeho nedávno vydané a zde již zmíněné knize Bomba pod postelí (Petrov, 2001). Jandourek se v tomto románu opět projevil jako ironik, který bravurně zvládá spisovatelské řemeslo. Román se jeví jako ironie na druhou -ironický je nejen v promluvách postav, jak je to typické pro jeho předchozí romány, ironický je celý příběh, včetně volby postav, ironický je i k zvolenému žánru, jehož postupy důsledně naplňuje, čímž dosahuje komického účinku.
    Děj románu nás uvádí do mediálního světa komerční televize AURA. Autor samozřejmě glosuje situaci v české komerční televizi. Jsme například svědky zákulisních hrátek vedení televize. Zde vystupuje výrazně postava Leo Mausse, ředitele televize a rádoby intelektuála svazovaného mravními tabu, a postava Průchy (evokuje představu sexuálního devianta už svým jménem), typického požitkáře, který nepromarní žádnou šanci si užít. Pro představu uvádím citát:
    ''Proč ne?'' podivil se Průcha, který si pod pojmem důvěrný vztah představoval především sex, a nechápal, proč by splnit přátelsky míněný pokyn vyzývající k sexu měl být pro někoho problém. Zatím měl vždy dojem, že potíže vzbuzuje spíše sexuální deprivace způsobená pokyny opačného rázu. (s.156)
    Vedení televize se rozhodne pro vysílání pořadu typu Big Brother, který známe ze zahraničních televizních kanálů. Jedná se o pořad, ve kterém skupina lidí žije po určitou dobu v uzavřeném prostoru, ze kterého se nemohou vzdálit, a kamerami je snímána každá minuta jejich života. Příběh románu je komplikován detektivní zápletkou. V ''kontejneru'', jak nazývá vedení televize prostor, ve kterém se pořad natáčí, se objeví bomba. Tím se rozbíhá děj, který propojí život postav v kontejneru se situací ve vedení televize.
    Autor si ''bere na mušku'' některé postavy současného mediálního světa. Ne neprůhledná je postava spisovatelky brakové literatury a moderátorky televizních pořadů se ''zpackaným mediálním obrazem'' Barbory Nesnídalové.
    Více však nebudu prozrazovat. Přestože Jandourek svým románem balancuje přesně na hraně vkusu a nevkusu (neuráží inteligentního čtenáře, ale rád se zavděčí i čtenářům nenáročné literatury), rozhodně se jedná o román, který stojí za přečtení, obzvláště potřebujeme-li se odreagovat.
 

Bratrstvo 5/2002