OKAMŽIK
Marie Medková

 
Tímto příspěvkem bych ráda upozornila na zvláštní časopis (vlastně výbor). Nejedná se o podlézání konkurenci. Na novinovém stojanu u Tabáku ho nenajdete. Vycházel totiž v průběhu roku 1855 v Kodani. Na vlastní náklady ho vydával teolog S. Kierkegaard, z učebnic známý předchůdce existencialismu. Něco nám ale ve škole zapomněli říct. Byl prorockou postavou starozákonního typu, která žije s Bohem. Nesnadno, v zápase, ale nezrazuje. Navzdory zavedeným společenským pořádkům káže pravou a živou víru Nového zákona, kterou poměřuje a odhaluje lidskou slabost a společenské nešvary. Časopis Okamžik vznikl jako nástroj tohoto zvěstování. Na mušku si bere dánskou církev a tzv. křesťanství. Kněz je „božský státní šumař“ – úředník s dobře zajištěným bydlem a křesťanství místo pohoršení budí touhu zajistit si pohodlný život. Kierkegaard staví proti pragmatismu doby pojetí křesťanství jako společenství pronásledovaných a nepochopených světem. Milovat Boha znamená trpět. Křesťanství je osobní rozhodnutí. Záleží na tom, pro kterou protekci se rozhodnete. Státní nebo Boží?
Soren Kierkegaard. Okamžik. Kalich 2005. 246 stran.
 
KNIHA
 

 
 
PŘÍŠTÍ VLAK
Miriam Junová
 
 
Když člověk ztratí práci, musí najít něco jiného, co by byl schopný dělat a co by ho uživilo.
Příští vlak (La Próxima Salida) je argentinský film režiséra Nicoláse Tuozza z roku 2004, který líčí přesně tuto situaci. Železnice na malém městečku se ruší, všichni její zaměstnanci a není jich právě málo, dostávají výpověď. S tímto nařízením nikdo z nich nesouhlasí. Měli tu práci, která je bavila, i kamarády. Železnice byla jejich životem. Byli tu tak šťastní, tak proč by to všechno mělo končit? Jiná možnost však nepřichází vůbec v úvahu. Není to pro ně právě lehké. Vždycky pracovali na železnici. Teď ani nevědí, kde práci hledat. S novým zaměstnáním, ať už bylo jakékoliv: taxikář, živá reklama, ostraha supermarketu,… problémy nekončí, spíše naopak. Nebyli zvyklí přicházet tak často do kontaktu s cizími lidmi, neznali „nástrahy společenského života“, nebyli schopní rozpoznat falešné bankovky, nechali se okrádat, neuměli
se o sebe postarat. Jejich situace se tak pomalu a stále horší. Představte si, že se ocitnete na druhé straně zákona a musíte střílet proti svému kamarádovi. S tím se musí něco dělat…
Tento film je zajímavý svou cizokrajností. Víte, že v Argentině mají tmavě modré kuchyně? Líbil se mi hlavně proto, že ukázal krizi Argentiny z pohledu několika lidí, kteří se s ní museli osobně potýkat. Velmi doporučuji! •
 
FILM
 

Bratrstvo 6/2005