WORLD PRESS PHOTO 2009
Ester Hubená

Výstava oceněných děl v celosvětové soutěži reportážních fotografií World Press Photo 2009 cestuje po Evropě a od 18.9. do 11.10. byla k vidění v pražském Karolinu. Fotografie 62 autorů z 27 zemí byly oceněny v různých kategoriích jako např. náhlé události, současné problémy, každodenní život, sportovní události či příroda. Vítězný snímek zobrazuje následky ekonomické krize – amerického policistu pomáhajícího při exekuci majetku. Organizátoři snad odpustí, ale myslím, že v této soutěži o prvenství zas tak nejde. Jde především o témata - do očí bijící či skryté utrpení, překvapivé přírodní jevy, nevšední záběry sportovců i esteticky krásné portréty. Každý snímek má svůj příběh. Fotografie pod článkem zobrazuje dvacetiletého uprchlíka z Afghánistánu, jenž se neúspěšně pokouší odplout z řeckého přístavu do Itálie.
Na výstavě převažují smutné fotografie vypovídající o válkách, přírodních katastrofách, každodenních bolestech a utrpeních většinou někde na konci světa. A když člověk prochází mezi fotografiemi, musí se mimoděk ptát, zda vůbec máme právo obdivovat krásu takových fotografií... Zvlášť pro křesťana to je výstava kladoucí klasickou neřešitelnou otázku – proč se takové věci dějí? A máme štěstí, že je někdo zachytí, i když s nimi (zdánlivě?) nemůžeme nic dělat? Myslím, že v celém tom smíšeném pocitu jsou dvě pozitivní věci: především člověk musí poděkovat, že žije ve „šťastné“ části světa a také - že i když nezmění svět, je tu spousta lidí, kterým je třeba pomáhat řešit jejich situaci. Vždyť autistické děti, nezaměstnané a bezdomovce (kteří jsou rovněž aktéry vystavených fotografií) tady můžeme potkat také...

Další fotografie na: http://www.worldpressphoto.org/

 
 
RECENZE
 

 
 
TOBIÁŠ LOLNESS
Kateřina Erdingerová
 
Tobiáš Lolness (I.Život ve větvích, II. Elíšiny oči, nakladatelství Baobab 2007, 2008)
Timothée de Fombelle

Tobiáš vyšel před dvěma lety jako kniha pro děti, oceněná prestižní cenou Hanse Christiana Andersena. Do češtiny byl přeložen hned ten stejný rok. Kolem jeho vydání nebyl tropen žárný humbuk jako kolem vydání Harry Pottera, trilogie o Eragonovi nebo třeba upírské ságy Stmívání. Tobiáš by si byl ale tento humbuk zasloužil.
Žánrově by se dal Tobiáš zařadit mezi knihy pro děti, mezi fantasy příběhy, dobrodružnou literaturu a snad i mezi zamilované romány. Kousek ode všechno toho se vešel do dvou krásně ilustrovaných, ne nijak tlustých knih psaných písmem pro malé čtenáře. Ač knihy na první pohled vypadají jako knihy pro děti, najde si v nich svoje i čtenář dospělý - co se týče témat i co se týče slohu. De Fombellův styl psaní vás nenechá knihu jen tak odložit.
Hlavní hrdina, Tobiáš Lolness, je na začátku příběhu třináctiletý kluk. To ho přibližuje k malým čtenářům. Tento kluk je jen pár milimetrů malý a jeho světem, který zná, je strom. Strom, který obývají samí malí lidé, pro které jsou jejich větve jediným vesmírem.
Tobiášův otec je na stromě uznávaným vědcem, který se ale svými objevy, kterými by mohl změnit ustálený chod věcí na stromě, znelíbí mocipánům. Celá Lolnessova rodina se tímto stává vyhnanci a nepřáteli světa, ve kterém se rozmáhá zlá, manipulující, mocichtivá síla.
V tu chvíli se z pohádky či fantasy příběhu, chcete-li, stává dobrodružný román s politickým podtextem. Stejně jako ve velkých příbězích Tolkiena či Orwella tu zápasí ti dobří, s tupou mocí zla zosobněnou nastupující totalitou..
Tobiáš během dvou let svého boje pochopí, co je to láska, přátelství, loajalita. Na druhé straně je nucen potkat také pokrytectví, lež a hloupost. Z osobního zápasu jednoho chlapce za záchranu rodiny se stane usilování o záchranu světa, ve kterém stojí za to žít.
V de Fombellově románu o malých lidech se zrcadlí svět nás lidí velkých.
 
 
RECENZE
 

 
 
SLIB, ŽE MĚ ZABIJEŠ
Petr Hrudka
 
Ve své třetí knížce líčí známý komentátor časopisu Týden různé problémy všedního života. Od potyček s kolegy z branže, které nerozvíjejí základní linii příběhu, až po dokonání velikého slibu stojícího v názvu knihy.
Soubor článků, které Fendrych nejdřív dával všanc na blogu, nyní vyšel v nakladatelství Argo. Ke každému článku jsou připojeny i vybrané komentáře blogo-čtenářů. Jakou má šanci na úspěch taková publikace, kdy nejprve autor publikuje tzv. román na pokračování, a poté jej nakladatelství vydá? Ohlasy zatím vypadají slibně.
A co se vlastně v této 284 stránkové knížce skrývá? Seznámíme se s příběhem Ládi Lezce a jeho kamarádkou Věrou Vědkyní, kteří společně s vypravěčem Mártym podniknou dobrodružnou cestu po horách. Tam náhle poznávají strasti přátelství a vlastní problémy. Věra Vědkyně touží po dítěti, problémem však je, s kým jej chce zplodit. Láďa Lezec je zarytým chlapem, jak se patří, takže pokud se mu něco stane, jako že stane, přichází na řadu nesplnitelné přání… A Márty? Ten jednak popisuje neuvěřitelné příhody svého života, a jednak bojuje s faktem, že se stává intimní zpovědnicí bližních. Dokáže splnit slib, který dal svému kamarádovi Láďovi? Stane se budoucím otcem nenarozeného dítě své přítelkyně Věry Vědkyně, ač sám má rodinu a netouží být nevěrný své manželce?
Fendrychův „blogoromán“ Slib, že mě zabiješ odpoví takřka na vše. A dalším „lákadlem“ může být hovorová řeč, díky níž se jeho nový text skvěle čte.
 
 
RECENZE
 

Bratrstvo 8/2009